100 let Mountain Course

Je to naprostý unikát, neboť se v podstatě jedná stále o tutéž trať, jejíž základní parametry zůstaly neměnné až do dnešních dnů. Pochopitelně ale došlo v průběhu let k řadě změn. Povrch trati se z původních prašných cest, mnohdy vlastně jen z cestiček vyšlapaných dobytkem, chodícím svou naučenou cestou na pastvu a zpět, změnil na asfaltový povrch. Ovšem není to vůbec ideální, je to prostě normální silnice. Jsou zde některé hrbolaté, doslova „motokrosové“ úseky, různé druhy asfaltu, z nichž jeden drží, ale druhý klouže, k tomu ještě přidejme záplaty, kanály nebo i koleje. Navíc se mnohdy jezdí těsně kolem zdí, mezi ploty či alejemi stromů, únikové zóny jen minimálně, nebo spíže žádné … stoupáky, sjezdy, horizonty, hory i doly – to vše je Mountain Course, nejnáročnější závodní okruh světa. Měnil se částečně také profil trati. V r. 1920 byly provedeny úpravy v závěrečné sekci okruhu a do tohoto úseku byly tehdy nově zahrnuty Signpost Corner a slavná „fotografická“ zatáčka Governor´s Bridge. Před pár lety byl poněkud změněn také nájezd do ní. Různými úpravami (třeba zřizováním kruhových objezdů či jinými stavebními úpravami) se trochu měnily i průjezdy v některých dalších úsecích. Jsou to ale spíše jen kosmetické úpravy, které do celkového charakteru trati nijak zásadně nezasahují.Délka okruhu 37,73 míle (60,72 km) zůstává od roku 1911 stále stejná. Byly tu sice různé pokusy o revizi tohoto údaje a opravdu se novým měřením v 60. letech došlo k trochu jiným hodnotám. Nakonec však byl přijat názor, že jiná délka okruhu vyplývá jen z použití odlišné metodiky celkového výpočtu a že původní hodnota je správná – a tečka. Ani v současné době digitalizace či satelitních GPS se zatím s novým přeměřováním nepočítá.
Trať se vine po značné části celého ostrova Man a má více než 250 zatáček všemožného charakteru. Na své cestě překračuje všech pět místních řek, křižuje železnici a z prakticky nulové nadmořské výšky stoupá až na kótu 427 m.n.m., rozdíl mezi nejvyšším bodem okruhu a nejníže položenou částí činí 413,58 m. Jízda začíná v největším ostrovním městě Douglasu a záhy po startu se trať spouští strmě dolů k úpatí Bray Hill, pak hned na plný plyn do kopce. Na vrcholu se motocykl sám zdvihá na zadní – toto místo se nazývá Ago´s Leap, neboť právě Giacomo Agostini zde pravidelně projížděl s vysoko zvednutým předním kolem své MV Agusty. Následuje ostrá pravotočivá zatáčka Quarterbridge, kde byl mimochodem start vůbec prvního motoristického závodu (auta) na Isle of Man r. 1904. Jede se zde většinou na jedničku a zejména s novými pneumatikami a plnou nádrží je nutno být velmi opatrný. Téměř vzápětí následuje pěkné a divácky vyhledávané esíčko Bradan Bridge a následně Union Mills: pravá kolem hospody, levá kolem pošty, přejezd přes most a přes koleje – ovšem na TT zas nic tak neobvyklého. Průjezd Glen Vine nás přivede do Crosby a květiny na jedné zídce nám připomenou, že zde v roce 2003 zahynul jeden z nejlepších jezdců TT David Jefferies. Následuje velmi rychlý téměř rovný úsek Highlander - je to jedno ze tří míst trati, kde se motorky dostávají na hranici své maximálky. Navazuje sekce Greba Castle s kombinací pravé a levé zatáčky a pěkně svižně se blíží Ballacraine. Tady trať v pravém úhlu zatáčí doprava a několik mil až do Kirk Michael se jede po trase původního závodního okruhu Tourist Trophy St. John´s Circuit. Nejen zde, ale i v jiných částech okruhu se jede alejí stromů, jejichž košaté koruny jsou v některých místech nad vozovkou doslova spojeny v zelený tunel. Jízda v něm je pěkně náročná. Hezké počasí = problém světla a stínu, špatné počasí = spadané mokré listí a skoro tma. Tak si vyberte. Z Ballacraine začíná trať přes Doran´s Bend, kde v tréninku 1950 havaroval tovární jezdec AJS Bill Doran, stoupat až k dnes již uzavřenému hotelu Glen Helen, nesoucímu název majitelovy dcery Heleny. Po chvílí se blíží 11.milník se zatáčkou Drinkwater´s Bends, v níž v roce 1949 se svojí Moto Guzzi 250cc smrtelně havaroval Ben Drinkwater. Mohlo by nás poněkud překvapit, že cedule s označením „TT Course 11th miles“ je o pár set yardů jinde něž skutečný kamenný 11. milník. Ten ale nemá s TT přímou souvislos. Není totiž označením délky trati od startu v Douglasu, ale oznamuje pocestným, že z tohoto bodu to mají na obě strany ostrova, tedy jak do Castletownu tak do Ramsey, stejně daleko – rovných 11 mil. Poté jezdce čeká rychlá Handley´s Corner nesoucí jméno legendárního Waltera Handleye a průjezd městečkem Kirk Micheal. Následující Birkin´s Bend je poctou Archie Birkinovi, který zde při tréninku roku 1927 zahynul. To už se blíží jedna z ikon Mountain Course, slavný Ballaugh Bridge. Celý předchozí úsek se jede v podstatě stále téměř naplno rychlostí přes 150 mph, a tak je nutno nájezd na pověstný skokanský můstek dobře vyměřit, jinak bývají skoky dost divoké, umocněné ještě tím, že se skáče poněkud proti zdi a musí se zatáčet mnohdy jaksi ještě ve vzduchu. Na výjezdu z Ballaugh je místo zvané Gwen. Gwen Crelin, známá též jako „The Lady In White“, byla nadšenou fanynkou motocyklových závodů na Isle of Man a v 60. a 70. letech zde působila jako traťový maršál. Za své zásluhy obdržela v r. 1994 královský řád MBE. Řada slavných jezdců, včetně Agostiniho, který vlastně její přezdívku vymyslel, ji nikdy neopomněla navštívit a všichni si považovali za čest vypít s touto dámou šálek čaje. Gwen zemřela v prosinci r. 2006 ve svých 89-ti letech. Po zatáčkách Quarry bends následuje nejrychlejší úsek celé trati, Sulby Straight, kde ti nejlepší jedou více než dvoustovkou (pozor - to je mílích!!!) a musí to být fakt zážitek, když se takto řítí po vozovce, na níž je pro normální provoz stanovena maximální povolená rychlost 30mph. To se dá jen těžko pochopit, natož vysvětlit. To se musí zažít! Nic ale netrvá věčně a tak před Sulby Bridge je nutno jít z vytočené šestky dolů až na první převodový stupeň a brzdit a brzdit a zase brzdit. Je tu totiž pravoúhlá pravá zatáčka a nájezd na můstek přes zdejší největší řeku Sulby River. Pak se pomalu (nebo spíše rychle) jede vstříc známému přístavnímu městu Ramsey. Průjezd ulicemi znamená pár relativně pomalejších zatáček a pak naplno přes May Hill z města ven. Tím končí „městská“ část okruhu a zakrátko je tu slavná vlásenka Ramsey Hairpin, v níž jezdci absolvují otočku o celých 360 stupňů. Následující úsek Gooseneck je už jakousi vstupní branou do horské části trati, která od tohoto místa stoupá až do svého nejvyššího bodu (427 m.n.m). I když na ostatních částech trati září sluníčko, může být horský úsek zahalen mlhou. Právě za těchto podmínek se nejvíce projeví znalost trati, kdy se mnohé zatáčky projíždějí téměř naslepo a prý se to někde dá jezdit i tak, že „když mineš ten velký sloup u ohrady, tak počítej do pěti a pak to vohni doleva“. No, dost svérázný způsob. Úsek 26. milníku s táhlou pravotočivou zatáčkou nese nyní jméno Joey´s, podle nejúspěšnějšího muže na TT Joeye Donlopa. Pro uctění Dunlopovy památky byl vybrán právě tento úsek, připomínající jeho zdejších neuvěřitelných 26 vítězství. Vzpomínka na jednoho velikána vystřídá vzápětí další, neboť se projíždí kolem Guthrie Memorial, jehož kamenný obelisk připomíná tohoto skvělého jezdce 30. let. Odsud nás trať tempem stále víceméně nad 150mph přivádí k Bungalow. Zde na konečné stanici místní horské železniční dráhy stával známý The Bungalow Hotel. Již dávno byl zbourán, ale železnice do tohoto turisticky oblíbeného místa jezdí stále. Na vše tu dohlíží monumentální socha Joye Dunlopa. Následují další legendární jména. Nejdříve Hailwood Rise s nejvyšším bodem trati (Mike vždy bude prostě „nej“) a pak Duke´s 32nd s několikanásobnou levotočivou zatáčkou, jako oblíbené místo Geoffa Duka. Od Kate´s Cottage se táhlým padákem pod plným plynem přibližuje proslulá zatáčka Greg-ny-Baa. Zde je již od nepaměti stejnojmenná hospůdka a trať se před ní láme ostře doprava. V plné rychlosti si na své přijdou diváci, závodníci, ale třeba i brzdové destičky, neboť jezdci musejí na pár metrech snížit svou rychlost zhruba o 100 mil. Ale vzápětí se dává opět „full gas“a rychlost stoupá až na 200mph. Krátce na to následuje dlouhá rychlá levá zatáčka Brandish Corner pojmenovaná po Walteru Brandishovi, který zde v r. 1923 havaroval. Bylo to vůbec poprvé, kdy některá ze zatáček dostala takto své jméno. Ještě rychlejší je následující úsek Hillberry a pak neméně rychlá Cronk-ny-Mona přivádí jezdce už na Signpost Corner. Zde se jezdí (nebo spíše dříve jezdilo) tak blízko diváků, že stačí natáhnout ruku a jezdci by snad mohli podepisovat programy, jimiž je diváci vyprovázejí do několika posledních zatáček celého okruhu. V jedné z nich v úseku Nook, zahynul v roce 1993 náš Petr Hlavatka. Tou zcela poslední a vůbec nejpomalejší točkou je Governors Bridge (guvernér ostrova má svůj úřad hned přes ulici) a pověstná „odbočka do depa“ pak jezdce již přivede na cílovou rovinku. Plný plyn a hurá do dalšího kola. Pro dosažení vítězství je nutno toto absolvovat několikrát za sebou a to v maximálním tempu. Nelze slevit ani na okamžik, neboť někde za vámi, nebo před vámi, totiž uhání jiný šílenec, který ve snaze zvítězit jede prostě co to dá – a stejně tak musí jet každý. Není tu prostor pro nějaké přílišné vzájemné manévrování, vybrzďování, vyčkávání či jiné taktické kejkle obvyklé na krátkých okruzích s hromadným startem. Zde se jede prostě proti času a každý sám za sebe. V tom je asi největší spravedlnost Tourist Trophy.
Celkem se závody Tourist Trophy konaly dosud na čtyřech různých okruzích. V roce 1907 se začínalo na St.John´s Circuit, na němž se pořádaly první čtyři ročníky. Jeho délka byla 15,8 míle a startovalo se nedaleko Ballacraine. Současná trať TT právě od Ballacraine přes Glen Helen až na Kirk Michael stále kopíruje tento původní okruh. V roce 1911 pak byly závody přesunuty na Mountain Course, na němž se jezdí dodnes. Vedle něho se krátce jezdilo také na okruhu zvaném Clypse Course, jehož délka byla 10,79 míle a trať částečně vedla i po Mountain Course. Mnohdy ale v protisměru, jako např. mezi Brandish Corner a Greg-Ny-Baa či v úseku Signpost Corner. Na tomto okruhu se v letech 1954-1959 konaly jen závody některých vybraných kategorií: Lightweight 125 a 250cc, Sidecars a Clubmans. Zatím naposledy se mimo Moutain Course pořádaly závody TT na okruhu Billown. Na 4,25 míle dlouhé trati se dnes jezdí především tradiční závod Southern 100 s více než 50 letou tradicí. V letech 2008 a 2009 se zde v rámci TT jely závody dvoutaktních kategorií 125 a 250cc.
K oslavě stoletého výročí závodů na Mountain Course bude po celém Isle of Man pořádána spousta různých akcí a pořádně oslavit letošní „stovku“ samozřejmě neopomenou ani samotní pořadatelé TT. Hlavní atrakcí bude tradiční čestné kolo veteránů, které je letos pojato jako velice zajímavá retrospektiva řady nejslavnějších jezdců, motocyklů a událostí neodmyslitelně spojených se závody na tomto Horském okruhu.

- Bude tu k vidění krásná replika vítězného motocyklu Indián Olivera Godfreye z roku 1911, který bude sedlat Dave Roper. Ten byl do doby, než vloni vyhrál Mark Miller závod TT Zero, jediným americkým vítězem na TT.
- Ivan Rhodes připomene první „superstar“ motocyklových závodů Stanley Woodse. Pojede na originálu Woodsova vítězného motocyklu Velocette 350, s níž Stanley vyhrál Juniory v roce 1938. Rhodes je přímo vlastníkem tohoto motocyklového skvostu.

- Šestinásobného vítěze Geoffa Duka bude zastupovat jeho syn Peter na motocyklu Manx Norton, s nímž zde Duke dokázal v padesátých létech 5x zvítězit. Jedno vítězství přidal ještě na Gileře.
- Nejúspěšnější motocyklovou značku na TT, Hondu, bude mimo jiné prezentovat Luigi Taveri s modelem RC161 z roku 1964.

- Další japonská legenda – Yamaha – tu bude mít široké zastoupení v rámci svých oslav 50 let ve světě Grand Prix. Celou plejádu různých motocyklů Yamaha předvedou slavní jezdci jako Carruthers, Mortimer, Gould, Braun, nebo také Steve Baker a další.
- Phil Read, osminásobný vítěz TT pojede na továrním čtyřválci Yamaha 250, s nímž v roce 1968 vybojoval titul mistra světa.

- Gary Dunlop, syn legendárního 26-ti násobného vítěze TT Joeye Dunlopa bude za řídítky jeho motocyklu Honda RC30, s nímž Joey vyhrál Senior TT 1988. Motocykl byl dlouhá léta pouhou dekorací ve známém Joey´s baru, než ho Gary před pár lety zrestauroval opět do provozuschopného stavu.

- Legendární duely Steve Hislopa s Carlem Fogarty připomenou jiní dva střelci – Steve Plater a Stuart Easton. Plater pojede Hislopovu Hondu RC30, s níž „Hizzy“ vůbec jako první překonal v r. 1989 průměr 120 mph na jedno kolo. Easton osedlá Nortona 588cc s rotačním motorem z nezapomenutelného závodu Senior 1992, kdy Hislop senzačně porazil právě Foggyho. Easton se však nyní zraněn a tak uvidíme, zda ho někdo zastoupí.

- Phillip McCallen, jenž tu v r. 1996 vyhrál 4 závody v rámci jedné TT si vychutná pocit „starých dobrých časů“ jízdou na své tehdejší Hondě RC45.
- Giacomo Agostini pojede na slavné MV Agustě rovněž jaksi vlastně sám za sebe, což je samozřejmě vůbec ta nejlepší možnost.

- Největšího Agova soupěře Mika Hailwooda by měl zastoupit jeho syn David s nádherně vyvedenoiu „tátovo“ Hondou 500.

- Nick Jefferies na V&M Yamaze R1 připomene svého synovce, devítinásobného vítěze TT, Davida Jefferiese. Nick tu má rovněž jedno vítězství, stejně jako Davidův otec Tony Jefferies. Taky povedená rodinka…

- Příznivce sajdkár nepochybně velice potěší účast Steva Webstera, jenž usedne, nebo spíše zaklekne, do jedné z vítězných sajdkár populárního Jocka Taylora.
Výčet všech přichystaných lahůdek z historie Mountain Course nemůže být samozřejmě úplný, ale připomeňme ještě alespoň dvě nejzásadnější události posledních let.

- John McGuinness si sjede se svou „rekordní“ Hondou, na níž v roce 2007 prolomil jako tehdy jediný hranici 130 mph v průměru na jedno kolo.

- Loňská superhvězda Ian Hutchinson připomene svých pět zdejších vítězství. Z důvodu dlouhodobého léčení svého zranění nohy z loňského britského šampionátu se ale TT jako jezdec vůbec nezúčastní. Jako host ale to jedno kolo na TT zvládne.

Bude toho k vidění určitě mnohem víc a bůhví jestli se to dá všechno stihnout. Ať tak či tak, letošní jubilejní TT bude určitě stát za to.

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)