Erzberg 2022 – česká stopa

Text: Marek Vincík | Foto: Marek Vincík | Zveřejněno: 23.6.2022 | Zobrazeno: 5 391x

Každoročně podlehne pokušení zničit si motorku, tělo a iluze o svých schopnostech na rakouském kopci nemálo českých pilotů. Nejinak tomu bylo i letos. Nutno zmínit, že extrémně horké a prašné prostředí jim v tom letos úplně nepomohlo. Už před startem se většina jezdců schovala do nemnoha stinných míst na jinak rozpáleném dnu lomu Erzberg, zbytek se pohyboval s deštníky/slunečníky a mokrými ručníky na hlavách a celek by vypadal vcelku komicky, kdyby jezdce nečekal jeden z nejbrutálnějších a fyzicky nejnáročnějších závodů, které se na motorce dají jet.

Tady je něco slov a emocí od kluků, co si tuhle záležitost užili přímo za řídítky. Začne ten, který pomyslnou českou vlajku dovezl nejdále, na úžasné 14. místo v celkovém pořadí – David Cyprian. „Neděle 14:15, pokyn “k motorkám” zazněl skrz nejnižší část železného giganta a 500 lidi se připravilo na start legendárního Erzberg rodea a já jsem s číslem 31. stál v první řadě. Slunce se opíralo do svahů okolo mně a napětí by se dalo krájet. 14:30 a vlajka odmávala start nejtěžšího jednodenního závodu na světě. Odstartoval jsem někde uprostřed. Byl to klasicky absolutní masakr. Jel jsem do prašné zdi a věřil, že nepotkám kámen nebo něco takového.“

„Hned po startu byla špatně naznačená trať a tak jsme bloudili, naštěstí mě to nestálo tolik času a naopak jsem získal pár pozic. Začátek byl velmi intenzivní, prach vedro a kamení. Několik prvních checkpointu jsme doslova proletěli. Nicméně první problém nastal hned za „Machine“ v novém úseku. Byl to nesmysl. Doslova. Přijel jsem tam, byl jsem asi osmý na řadě a viděl jsem jak se kluci tahají ve 2-3 lidech. Nic jiného nezbylo, než čekat a potahnout se s ostatníma. Utvořili jsme skupinu a po 20ti minutách jsme se dostali nahoru. Samozřejmě v tu chvíli jde většina závodění do koše a šance na finiš se snižuje. Dalších několik CP bylo v pohodě a já se držel kolem 11. místa, co čert nechtěl - spadl mi řetěz a než jsem ho nasadil, tak jsem se propadl na 16. místo. Těsně před klesáním do Carl‘s Dinner přišel nový úsek a to byl opět nesmysl. Dalších 20 minut ztraceno čekáním. Celé jsem to nějak protlačil a pustil se do “jednodušší” části před notoricky známým kamenným polem. Popadl jsem nějaký dech. Řekněme si na rovinu, nestačilo to. Do Carl‘s dinner jsem přijel s časem cca 2:20 a už v tu chvíli jsem věděl, že letos nedokončím.“

„Nicméně jsem nastoupil do kamenného pole a začal dohanět jezdce přede mnou, ale byl to už boj jen o přežití. Na konec první části Carl‘s dinner jsem dojel 14. a měl jsem ještě asi hodinu do limitu. Bohužel ve velkých kamenech jsem motorku dvakrát zasekl úplně na fest a ztratil i to málo sil co mi ještě zbylo. Cca 10 minut před limitem jsem to zabalil a vyjel z vracečky v Carl‘s dinner a ukončil tak svůj 5 (?) Erzberg na 14. místě, bohužel bez vlajky. Letos dojelo 8 lidí v limitu. Díky toho jsem si udržel v celkovém žebříčku mistrovství světa 9. místo. Musím říct, že náročnost už se to trochu vymyká kontrole a pokud to bude takto pokračovat dále, tak si nemyslím, že to bude hodně lidí bavit. Víceméně se z toho stalo tlačení a házení motorek. Čekání v řadách a absolutní bezmoc. Kdo ví, co nás čeká příště,“ řekl závěrem David Cyprián.

Druhým Čechem v konečném pořadí Erzbergrodea 2022 a celkově třiatřicátý je Vašek Nedvěd, jehož do Rakouska doprovodil početný rodinný tým. „V pátečním prologu jsem si vyjel 55 pozici, tedy druhou řadu na startu nedělního závodu se ztrátou 2 sekund na první. V sobotu jsem se snažil ještě pozici vylepšit ale bohužel po kolizi s pomalejším jezdcem se mi to nepovedlo a ještě jsem se o nějaké to místo propadl. Do nedělního parného dne jsem nastupoval s číslem 58, což mi zajistilo alespoň dobrý výběr startovní pozice v řadě. Povedlo se mi vystartovat na třetí pozici a na prvních pointech se podařilo pár jezdců ještě i předjet.“

„Jelo se mi dobře, pointy rychle přibývaly až do 12. pointu, kde začalo opravdové peklo. Výjezdy, které nešly vyjet a musely jsme si pomoct s ostatními jezdci. Bylo to hodně fyzicky náročné a pálící slunce tomu nepřidávalo. Od tankovačky, která byla na 19. pointu, jsme se spustily na sluncem rozpálené Carl's dinner. Děkuji moc přítelkyni, bratranci a sestře, že to šli se mnou a polévali mě vodou. Bez nich bych to nedal. 21. checkpoint jsem zdolal 8 minut před vypršením časového limitu. Skončil jsem na 33. pozici, z které mám radost.“

„Po minulém závodě, který se jel v Srbsku, jsem si myslel, že už mě nic překvapit nemůže - do toho přišel tenhle Erzberg, kde jsem se nestačil divit. No a teď se trochu bojím, co vymyslí v Itálii, která se jede začátkem července,“ dodal Vašek Nedvěd.

Ze Soběslavi dorazil pod rakouskou horu věčně usměvavý Luboš Polišenský, který akci komentoval slovy: „Závodu Erzbergrodeo jsem se letos zúčastnil potřetí. Do pátečního, tedy prvního prologu, jsem startoval z 931. pozice a zároveň si vybojoval příjemné 346. místo. Toto umístění pro mě znamenalo postup do hlavního závodu.“

„Následujícího dne, v sobotu, měl každý závodník možnost opravy předešlého prologu. Druhý prolog jsem startoval již s klidnou hlavou a přáním bezpečného dojetí bez jakýchkoliv úrazů. Důvod mých obav a přání byl prostý - trať byla velmi rozbitá a místy se dokonce objevily kameny o velikosti fotbalového míče.“

„Osudným dnem byla neděle, tedy den hlavního závodu, kdy nám počasí velmi přálo a doprovázelo nás velké parno. Všichni závodníci se dostavili na start v odpoledních hodinách. Já osobně jsem startoval ze sedmé řady s číslem 346. Z každé řady startuje tradičně 50 jezdců po 5 minutách. Start se mi vydařil a jelo se mi moc dobře. Když jsem se dostal k prvnímu checkpointu, kde bylo bohužel moc jezdců, tak jsem se hodně zdržel, a to přibližně hodinu. Po výjezdu jsem nasadil skvělé tempo a jelo se mi výborně. S checkpointy jsem se postupně úspěšně pral, ale síly mi začaly pomalu ubývat.“

„Závod byl opravdu těžký a trať velice nebezpečná, ale o tom tento závod je. Dostal jsem se za 4 hodiny na checkpoint 7 a v celkové klasifikaci jsem se umístil na 247. místě. Jsem spokojený, ale zároveň si myslím, že to mohlo být lepší. Už teď se těším na příští rok a na to, co nás čeká. Vrátím se a budu silnější.“

„Velké poděkování patří pořadatelům, díky kterým jsem měl opět možnost sáhnout si na své dno a poměřit své síly s ostatními závodníky. Zároveň bych chtěl poděkovat celé české výpravě a kamarádům, kteří nás přijeli podpořit. Bylo vás opravdu hodně a toho si velmi vážím.“

Z Valmezu dorazil ke své premiérové účasti jinak vcelku ostřílený hard enduro pilot Dan Cochlar. „Erzberg byl pro mě velká zkouška, kterou jsme s kámošem Ondrou zkusili splnit. Neměli jsme ale vůbec tušení do čeho jdeme :D. První den pro nás byl Mitas Rocket Ride, kde jsem se kvalifikoval do hlavního závodu, ale bohužel hned po prvním kole jsem vypadl. No co, další den nás čekal první den prologu. Naštěstí jsme v depu měli ostříleného jezdce a kamaráda Vaška Nedvěda, který nám radil co a jak. Nakonec nám prolog nevyšel špatně. Nevěřili jsme, že se vůbec kvalifikujeme ale nakonec Ondra startoval ze 4. řady a já ze 3. Hlavní závod byl neskutečný. Potil jsem krev. Poprvé jsem měl možnost si vyzkoušet ‚„profi“ obtížnost závodu. A klobouk dolů před všemi jezdci, co se nevzdali a pokračovali až do konce časomíry. Nakonec jsem skončil těsně před 17.cp.(celkové umístění 104.), kde mi vypršel čas a taky síly. Ondra dojel těsně za mnou. “

„Závod byl pro mě obrovská zkušenost a zážitek. Snad budu mít ještě možnost se vrátit a opět zkusit své maximum! Velké díky patří všem kamarádům, rodině za podporu a hlavně taťkovi, bez kterého bych na motorce dneska nejezdil,“ dodal Dan Cochlar.