Erzberg rodeo 2023 - rakouské hard enduro peklo očima českých účastníků

První tři dny jsou věnovány registracím, prologu, doprovodnému programu a večerním kalbám (dle priorit každého účastníka). V den čtvrtý, nejdůležitější, se nejrychlejších 500 z prologu postaví na dno lomu do deseti řad, které jsou postupně vypuštěny na trať. Výhodou a metou každého závodníka je samozřejmě start první řady. Následně se cíle mohou lišit – někdo chce přežít, někdo dojet co nejdál a nemnoho vyvolených se pere o co nejlepší čas v cílové arše. Dokončivších pilotů jsou řádově jednotky dle aktuální náročnosti tratě a počasí (předběhnu - letos bylo dobře – dojelo 17 kluků z 500).

Na úvod jen pro navození atmosféry pár slov od kluka, co umí přidat plyn v klasickém enduru a zde si poprvé vyzkoušel chuť jeho extrémnější podoby:.Andrea Verona (italský vícenásobný světový šampion) na Twiiteru po své první účasti na kopci: First experience in Hard Enduro is over‼️😬@redbullerzbergrodeo has been super tough for me… Main race started pretty good but after 30 mins when real extreme sections arrive, I entered survival mode for the rest of the race! Section were gnarly and I pushed the bike as I’ve never done before…😬next year I’ll may come back with a 300cc 2stroke and a little bit more prepared for this kind of racing!
Andrea říká něco ve smyslu: „Bylo to fakt těžký - začalo to dobře, po půlhodině jsme se dostali do těžkých sekcí a já přepnul do režimu „chci přežít“ pro zbytek závodu. Tlačení motorky jsem si užil jako nikdy předtím. Příště lépe připravený a na dvoutaktu!“

Onboard video vítěze prologu Andrey Verony a jeho GasGas 350F.

Pravdou je, že v CP 17 (Chris stony party), kde jsem Adreu viděl naposledy, už nevypadal moc svěže a pokud by zde závod ukončil, nedivil bych se … Je to ale bojovník a pral se se svým čtyřdobým Gasem s tratí celé čtyři hodiny (!).

I letos tento svérázný závod přilákal mnoho českých pilotů, a to od úplných nováčků, jež měli tu čest poprvé, až po ostřílené borce, kteří si s Erzbergem potykali již před lety. A zde jsou dojmy některých z nich. Začněme nováčky:

Mára Žák: „Můj první Erzberg. Nikdy jsem tam nebyl, takže očekávání bylo takové smíšené. Jel jsem tam s cílem se kvalifikovat do hlavního závodu. Byl to můj sen, postavit se dolu do řady a pak už si jen maximálně užit hlavní závod. První den jsme absolvovali přejímky. V ten stejný den jsme potřebovali náhradní díl na motorku, který jsme nemohli sehnat. Nakonec nám pomohl mechanik továrního týmu GasGas který nám náhradní díl poskytl zcela zdarma s tím, že se jedna o prezent od KTM. Díl to nebyl zrovna levný (přepákování). Poté co jsme dali motorku dohromady jsme vyrazili na projetí prologu na kole, musím říct, že to byla docela makačka, ale člověk se s tou tratí aspoň seznámí. Druhý den jsem kvůli vysokému startovnímu číslu čekal do 15:00 hodin na start do prvního prologu. Hned po startu jsem zjistil, že trať je úplně jiná než byla předchozí den. Přede mnou ji projelo více jak tisíc motorek. Byla strašně rozbitá, všude byly volně ložené kameny a velké díry. Musel jsem jet rychle ale zároveň hodně koukat dopředu co přijde. Nakonec z toho bylo 328. místo. To už mi stačilo na postup do hlavního závodu. I přesto jsem se rozhodl, že pojedu i druhý den a zkusím si umístění ještě o něco zlepšit. Druhý den jsem odstartoval do prologu a jelo se mi velmi dobře. Věděl jsem, že čas bude lepší jak předchozí den. Ale bohužel na vjezdu do TopSpeed zóny, kdy jsem měl motor v omezovači, přišly rány z motoru a motorka se zastavila. Byl jsem přesvědčený, že to je pro mě konec. V depu jsme motorku rozdělali a zjistili, že došlo k totální destrukci motoru. Utrhl se píst. Nakonec to pro mě dobře dopadlo a sehnal jsem motor od kamaráda, co se bohužel nekvalifikoval do hlavního závodu a byl tak hodný, že mi ho půjčil. Za to mu moc děkuji. Začali jsme přehazovat motor. Kluci pomáhali, takže bylo za dvě hodinky hotovo.“

„Neděle. V neděli ráno už kolem 9 hodin ráno jsme se začali řadit ke startu. Startovalo se až ve dvanáct, takže opět čekání. Do závodu jsem šel s absolutně čistou hlavou a kupodivu jsem nebyl vůbec nervózní. Můj sen už se splnil a jdu si to užit. Hlavní závod se mi moc líbil, bohužel se tvořily velké fronty před těžkými úseky. Dost jsem ztratil i kvůli technické závadě (praskla hadice chlazení), nicméně jsem stihl ještě 8. checkpoint, kde mi chyběly 2 minuty do konce závodu. Naštěstí jsem to stihl a to pro mě bylo takové malé vítězství. Celkové umístění – 248.místo. Když to shrnu na závěr tak to pro měl byl skvělý zážitek a příští rok bych se chtěl opět postavit na start a prožít tu atmosféru znovu.“

Tomáš Fraňo: „Sny se mají plnit, a tak vyrážím porovnat své síly s “železným obrem” a dalšími přibližně 1300 závodníky. Závod začal pro mě nejobávanější částí a tou je prolog, který jsem si ve čtvrtek dvakrát projel na kole, abych si zapamatoval zatáčky a nebezpečné úseky. Startoval jsem s číslem 966 a hned v první zatáčce jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Trať už byla po předchozích jezdcích hodně rozbitá a úplně to nešlo podle plánu “všude plnej”, to bych se zabil. Z vyjetého 245. místa jsem byl šťastný, ale pro jistotu jsem jel i druhý den, kdy jsem o trochu zrychlil. Bohužel větší zlepšení nebylo možné, protože trať byla mnohem více rozbitá a nebezpečná. Do nedělního hlavního závodu jsem jel z páté řady s číslem 244. Bylo až divné že jsem na startu nepociťoval nervozitu, spíše jsem byl v klidu a taktika byla nikam nespěchat. Závod měl přece jenom 4 hodiny. Start, taktika nikam nespěchat je pryč a s kamarádem jsme měli hned po startu první místa, to ovšem netrvalo dlouho a v prvním stoupání jsem spadl na zem a je ze mě otloukánek pro dalších 40 lidí, kteří byli za mnou. Rychle jsem musel zvednout motorku a předjíždět co nejvíce lidí. Po pádu jsem byl trochu mimo, tak se mi několikrát podařilo narazit do stromu nebo kamenů, tím jsem opakovaně padal. Postupně jsem se dal do klidu a jelo se mi hezky dokud, nepřišel problém s názvem Checkpoint7. Všude byla spousta lidí, kteří čekali, křičeli, jezdili si po nohách a motorkách a snažili se procpat do výjezdu k checkpointu. Tady jsem ztratil spoustu času, který byl zde hlavní nepřítel. Když jsem se po více jak hodině dostal nahoru, mohl jsem si konečně zase užívat krásné, obtížné trasy a bojovat o další pozice. Závodníků ubývalo a jelo se lépe a lépe, ale po projetí Checkpointu 12 mi došel čas a já tím končím závod na 188. pozici. Sice jsem nestihl projet ani polovinu trasy a výsledek taky není nejlepší, ale zajel jsem si závod mistrovství světa, kde jsem se mohl porovnat s top jezdci a s nejobávanějším a nejtěžším závodem seriálu RedBull ErzbergRodeo. Už teď vím, že jsem tu nebyl naposledy a těším se na příští rok.“

Robo Friedrich (pravidelný účastník Enduro GP v kategorii Open2T): „Do závodu jsem šel samozřejmě s velkými ambicemi jako do každého závodu, na který jedu, ale jinak to byla moje premiéra v Hard enduru, na kterou jsem se těšil už od té doby, co jsem se přihlásil. Bohužel jsem měl vysoké startovní číslo do kvalifikace (850) takže jsem měl kvalifikaci dost záživnou až nebezpečnou. Startovalo přede mnou spousta pomalých jezdců a za 11 minut jsem jich stihl předjet 12, což mě také dost brzdilo. Druhý den jen 6, ale to už byla trať hodně rozbitá a časy pomalejší, nakonec z toho bylo 61.místo z kvalifikace za oba dny, což znamenalo start z druhé řady, se startovním číslem 59, jelikož 2 jezdci odstoupili (Taddy Blazusiak a Matthias Walkner ). Do hlavního závodu jsem se od probuzení těšil a hned po odmávnutí na startu jsem se dral dopředu, až jsem byl v prvním kopci sražen k zemi a propadl jsem se na konec startovní řady. Poté následovalo stahování, které se mi dařilo a na 5. pointu jsem se pohyboval kolem 65. místa, na 7. pointu jsem se asi s dalšími 50 závodníky zaseknul a hodinu jsem promarnil čekáním a tlačením. Potom už se to dost roztrhalo a jelo se parádně, závod jsem si užíval na všech úsecích tratě, i když jsem to musel furt někde tahat a podobně. Našel jsem si u toho 2. kámoše, s kterými jsem jel od 10. pointu až do 17. pospolu, pomáhali si což bylo fajn a dalo to na 116. místo. Takže za mě jsem si svůj první Erzberg užil naplno i když cílem bylo Carl´s diner, ale i tak to považuji za úspěch a budu se těšit na další ročník, kde se pokusím Erzberg pokořit.“

Luboš Polišenský: „Jako každý rok se i letos konal jeden z nejtěžších závodů seriálu mistrovství světa hardendura - Erzbergrodeo. Já jsem měl tu čest se letos zúčastnit již počtvrté se startovním čísle 691. První den byl věnován prologu, který slouží jako klíčový krok pro účast v hlavním závodě. Vybojoval jsem 354. místo, které mi zajistilo postup do hlavního závodu. Druhý den jsem se pokusil v prologu zrychlit, ale bohužel se mi to nepovedlo. Do hlavního závodu jsem tudíž startoval z deváté řady s číslem 442. Povedlo se mi dostat až k osmému checkpointu, kde jsme si vzájemně pomáhali s Markem Žákem, kterému tímto velice děkuji. Závod byl velice náročný, ale nepodcenil jsem fyzickou přípravu, takže se mi jelo velmi hezky a moc jsem si závod užil.“

Zdeněk Pitel (pravidelný účastník ME enduro a také Enduro GP za Czech enduro team): „Očekávání jsem neměl skoro žádné, protože jsem nevěděl do čeho jdu, cíl byl dojet co nejdál. V kvalifikaci jsem byl dost překvapený, jakou rychlostí se tam jezdí. V pátek jsem bohužel uvařil zadní brzdu a zajel až čas do třetí řady. V sobotu jsem se to snažil zajet líp, ale trať už byla dost rozbitá a čas nebyl o tolik lepší. Do závodu jsem vystartoval docela dobře a v první zatáčce jsem byl druhý, jelo se docela dobře, skoro bez front před těžkými výjezdy až do 7.check pointu, kde byla velká fronta a čekalo se tam přes 40minut. Pak už to bylo docela v pohodě, bez větších čekání. Postupně, jak přibývaly check pointy, tak byla trať těžší a ke konci už to bylo fakt náročné. Dojel jsem k 17. CP, kde už mi vypršel čas. Jen škoda, že jsem skoro hodinu prostál, ale nedá se nic dělat. Příště musím lépe zajet kvalifikaci, abych byl více vpředu a měl čas jet dál. Příští rok jedem určitě znovu, protože to byl nezapomenutelný zážitek a pokusím se dostat k proslulé Carls dinner.“

Ondra Žitník: „Tenhle závod na Erzbergu, ve mně vyvolal smíšené pocity strachu a očekávání. Bohužel, začátek závodu se stal katastrofou díky technickým problémům. Před samotným závodem jsme museli s Dankem kompletně rozebrat motorku a i přes veškeré úsilí jsme nedokázali zjistit, proč nejede. Bylo to frustrující a připravovalo nás to cenný čas před závody. Nakonec jsem však dostal pomoc od skvělého Václava Nedvěda, který měl s sebou náhradní motorku. Díky němu jsme na místě provedli rychlou výměnu motorů a konečně jsme objevili hlavní příčinu problému, který byl skrytý někde v motoru. Václavovi tedy patří obrovské díky!“

Prolog a příprava: „Prolog, který se konal před hlavním závodem, je pro mě noční můrou. Vyšší rychlosti, ze kterých mám psychické problémy a moc v tom nexceluju. Přesto jsem si stanovil za cíl dostat se do druhé řady. Snažil jsem se zoufale překonat své limity, a bohužel jsem při druhém pokusu spadnul. Tady skončil má cesta a čekala mě čtvrté řada se startovní pozicí 165.“

Samotný závod: „Hlavní závod jsem tedy začínal ve čtvrté řadě. Před samotným startem bylo znát napětí a nervozita se šířila po všech účastnících. Bylo to klasická scéna jako před každým startem závodu, kdy je každý na vrcholu svých emocí. Po osmi návštěvách toalety jsem se konečně dostal na startovní čáru. Závod probíhal v poklidném a pomalém tempu, protože bylo přede mnou mnoho závodníků, a musel jsem najít způsob, jak se mezi nimi prodírat. Podařilo se mi předjet docela dost soupeřů, byť jsem si vyměnil pár nadávek s ostatními jezdci. Na prázdném kole jsem postupoval dál krásným kamenitým terénem, ale bohužel na osmnáctém kontrolním bodě nastal problém, tvořila se tam fronta asi dvaceti závodníků a musel jsem čekat až hodinu a půl, než se dostanu na řadu a mohu pokračovat v závodě. Tady můj závod skončil.“

Závěr: „Celkově vzato jsem z výsledku zklamaný. Moje očekávání před závodem byla větší. Přesto se těším na další ročník, kde se budu moci posunout dál a vyrovnat se s novými výzvami. Erzbergrodeo mi ukázalo, že i přes technické problémy a překážky je důležité zůstat pozitivní a hledat řešení. Chtěl bych také vyjádřit obrovské díky všem lidem, kteří mi pomáhali. Václavovi Nedvědovi, za jeho neocenitelnou podporu a náhradní motorku, která nám umožnila pokračovat v závodě. Také bych rád poděkoval Dankovi, který měl se mnou trpělivost a odhodlání při opravě motorky a bez něho bych ani neodstartoval. A samozřejmě nezapomenu na fanoušky a ostatní závodníky, kteří vytvářeli úžasnou atmosféru a poskytovali podporu během celého závodu. Erzbergrodeo bylo jedinečným zážitkem, a i přes některé komplikace to byl skvělý závod plný adrenalinu a výzev. Těším se na další setkání na trati a na příležitost ukázat, co ve mně je.“

A nakonec dva nejrychlejší čeští piloti, kteří oba startovali z první řady!

Vašek Nedvěd: „Letos jako každý rok jsem chtěl dojet do cíle a zase jako každý rok se to nepodařilo. V prologu se mi povedlo zajet 40. místo, což znamenalo místo v první řadě a vypadalo to, že finálová vlajka je na dostřel. Ve skutečnosti jsem byl na dostřel já, když mě hned po startu hlavního závodu sundal nejmenovaný závodník, což mi zajistilo poslední místo v řadě, takže jsem začínal stejně jako loni a sen o cíli se vzdaloval stejně rychle jako závodníci přede mnou. Nic jsem ale nevzdal, motorku jsem porovnal a vydal se za nimi s druhou startovní řadou v patách. Snažil jsem se jet co nejrychleji, ale nemohl jsem chytnout správné tempo. Na 13. pointu, kde jsem upustil pneumatiku, jsem chytil druhý dech a pustil se vstříc dalším pointům. Do Carl's Dinner jsem najížděl chvíli po půlce závodu. Po 1/3 těch nekonečných kamenů je point 21, kde jsem se dozvěděl, že mi zbývá ještě více než hodina. A to je to, co chceš a nechceš slyšet zároveň. Vyrazil jsem do zbylých 2/3 Karla a nakonec jsem zdolal i point 22 Motorex Highway, což mám už víceméně v mlze. Pamatuju si jen pána, který přiložil scanner na přední tabulku a řekl, že zbývá minuta do konce. Výsledek z letošního Železnýho obra je 27. místo. Díky mému týmu za pomoc, bylo to opravdu hodně práce pro všechny.“

A jak to viděl David Cyprián? „Do 27. ročníku Erzberg rodea jsem nastupoval dobře naladěn. Zimní příprava byla kvůli zranění krátká, ale kvalitní a výsledek na Xrossu to jen potvrdil. První den jsem zajel prolog na 25. místě, což znamená první řadu, a tak nejlepší šanci na dojetí. Bohužel v noci jsem se dozvěděl, že jsem dostal penalizaci 1 minutu a to byl problém. Ono první den prologu je většinou rychlejší a tak zajet stejně dobrý čas druhý den je prakticky nemožné. Druhý den byl můj čas o 15 vteřin horší. Naštěstí mi to vyšlo a s číslem 49 jsem se kvalifikoval do první řady, a tudíž jsme mohl jít v klidu spát. Bylo to, jak by řekl Jaromír Bosák “o prsa korejské ženy”. V neděli byl start naplánován na 12:00, což ale neznamená, že přijedete v 11:45 a můžete vyrazit. Na Erzbergu se začíná řadit už v 9:30, takže si každý pěkně postojí v lomu. Atmosféra se tam dá krájet. Jednou ze změn pro letošek bylo to, že si nikdo nemohl projít trať, a tak jsme nevěděli, co nás čeká. Na jednu stranu to bylo fajn, jelikož jsem nemusel nikde chodit, na druhou stranu ta nejistota z neznáma byla velká.“

„Nebudu to protahovat, ve 12:00 jsme odstartovali. Start se mi celkem povedl, byl jsem někde v top 20 a prokousával se vpřed. První checkpointy ubíhaly celkem rychle a než jsem se nadál byl jsem v machine kolem 12. místa. Loni byl za machine naprosto nesmyslný úsek, který letos vynechali, takže super. Cuckoos nest, Udos Playground, Repository a spoustu dalších sekcí jsem nechal za sebou a v dobrém čase se dostal do Carls Dinner. Věděl jsem, že tento úsek mi nesedí, ale to, co jsem předvedl bylo jako scény z béčkového hororu. Všechen získaný čas a pozice jsem ztratil. Po asi 80ti minutách boje o holý život jsem konečně opustil tuto kamenou sekci a s přibližně hodinou nazbyt jsem vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství. Už v tu chvíli jsem věděl, že to letos nejspíše nevyjde. Motorex highway, Double fault, Green Hell, Georges Avenue, tyhle sekce mám jako v mlze, čas byl bohužel neúprosný a když mi na konci Dynamitu řekli, že mám posledních 5 minut, bylo mi jasné, že to bude druhý finiš v Lazy noonu, což je úplně poslední těžká sekce. Pak už stačí jen cca 5 minut do cíle a je hotovo.“

„Bohužel má předpověď se naplnila a finální gong zazněl ve chvíli, kdy jsem projel branou v Lazy Noonu. Ukončil jsem letošní Erzberg na 18. místě, kousek od cíle. Je to velké zklamaní, ale jediné, co mohu udělat je lépe se připravit na další ročník a konečně to zase dokončit. Závěrem musím říct, že letošní Erzberg byl lepší než loňský, nemůžu říct, že by sekce byly lehčí, ale byly jezditelné a tak jsme nikde nečekali a nemuseli se tahat. Velké díky samozřejmě patří sponzorům a tátovi, který mi dělal mechanika a mentální podporu. Gratulace patří taky českým klukům, kteří se nenechali zahanbit a poprali se s ocelovým gigantem se vztyčenou hlavou.“

ZÁZNAM CELÉHO ZÁVODU - Red Bull Erzbergrodeo 2023

Dalším závodem mistrovství světa hard enduro mělo být italské Abestone, které bylo bohužel letos zrušeno, a tak se závodníci potkají až na konci července na legendárních RedBull Romaniacs v rumunském Sibiu.

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)