Jawa 350/640 (1995)

Po sedmiletých peripetiích jsem poslal do světa svoji první ,,velkou" motorku...

Výška jezdce: 176 cm

Recenze

Jak to začalo…

Předem upozorňuji, že se svou třiapůlí jsem si víc vytrpěl, než užil, takže následující řádky rozhodně nebudou chvalozpěvem na tento Český stroj.
Jawu jsem pořídil ještě jako bezpapírák v 16 letech za těžce vydřené peníze z prvních brigád. Po letech strávených na fichtlech a Simsonu jsem si na Jawě při prvním svezení připadal jako na raketě a prostě jsem ji hned musel mít doma.
Tou dobou jsem se nijak nepohyboval na internetu a pořídil jsem proto to, co bylo zrovna nejblíže-po docela vážné nehodě opravenou Blue-Stylku od kamaráda.

Bohužel hned třetí den od pořízení motorka začínala stávkovat při startování, chytala sem tam jen na roztlačení a zhruba po týdnu přestala jet úplně- jela jen na pravý válec. Přišla první oprava- výměna cívek, kabelů, svíček, kladívek, kondenzátorů, výplach nádrže a vyčištění karburátoru. Poté vydržela jezdit asi 100 kilometrů a začala se zase hádat a stávkovat.
Naštěstí už byl tou dobou pokročilý podzim, tak šel motor ven a na generálku, kde se vyměnilo prakticky všechno pohyblivé v motoru, hlavním problémem byla totálně vydřená ložiska s vůlí na klice, díky kterým nikdy nešel dokonale seštelovat předstih.
Na jaře dalšího roku bylo vše pojízdné, proto jsem mohl asi 500 kilometrů v klidu zajíždět, až na to, že motorka každých cca. 30 kilometrů sežrala jednu svíčku, probíhalo vše v pořádku.
Ve chvíli, kdy bylo asi po 2000 kilometrech vše konečně zajeté a usazené, prasknul mi při předjíždění auta (cca. 70km/h!) pístní kroužek, opět na levém válci. Po dojetí domů jsem motorku na dva roky odstavil do kouta, vše rozebral a přemáhal se, abych ji nerozkopal.
Teprve v loňském roce jsem zase našel trochu chuti slyšet ten dvoutaktní zvuk, nechal udělat další výbrus a nějaké drobnosti a hlavně jsem objednal bezkontaktní zapalování Vape SZ-17, které mělo ukončit (a ukončilo) mé věčné trápení s předstihem. Než se dalo vše do kupy, zařídilo se STK a další drobnosti, sezona už byla zase skoro u konce, stihl jsem pár krátkých výletů po okolí, celkem spokojeně a v klidu najel asi 300 kilometrů. Během poslední jízdy vloni mi ale při naprosto normální opatrné jízdě opět praskl pístní kroužek, tentokrát na pravém válci. Problém byl v tom, že se nějakým záhadným způsobem dostaly jeho části až do druhého válce, který totálně zdemolovaly. Motorka tedy tuto zimu putovala opět na generálku, kde se vyměnila poškozená ložiska z klikovky a Turecké náhražky pístů byly vyměněny za kvalitnější.

Tím jsem se letos na jaře při prohlídce účtů a faktur za opravy a díly dobral k tomu, že najeté cca. 3000 kilometrů na tomto stroji byly dražší, než kdybych sedlal Mustanga Shelby GT, proto Jawka krutě pod cenou těchto nákladů putovala k novému majiteli, snad mu již bude tentokrát sloužit lépe, než mně.
Najeté kilometry a hodiny v garáži ale přinesly i pár poznatků, o které se mohu podělit a odradit případné mladé zájemce 

Posez

Svezení na Jawě 350/640 je z hlediska polohy řidiče vzhledem k předchůdcům J638/639 velmi komfortní, ovšem pouze pro řidiče ne menšího, než nějakých 175 cm. Vzhledem k tomu, že sám měřím 177 cm, měl jsem co dělat, abych dosáhl oběma nohama na zem.Zadní tlumiče mají sice 3 varianty nastavení, ale ve dvou nižších už mi zase Jawka tak nějak nepadla do ruky, proto jsem jezdil na nejvyšší možnou variantu. Poloha řidítek je příjemná, celou dobu jsem uvažoval o pořízení sportovnější varianty z kapírovaného modelu 640 Sport, ale nakonec, vzhledem ke zcela vzpřímené poloze za jízdy jsem od toho upustil, řidítka by stejně nic nezměnila. Ochrana řidiče před větrem je díky absenci štítu prakticky nulová. Co se týče polohy spolujezdce, nemá si na co stěžovat, od pohodlného posezu až po dostatek madel je svezení vzadu na Jawě docela komfortní.

Podvozek

Z Jawy jsem sice chtěl udělat naháče se vším všudy, ale 640tka stejně po všech zásazích připomínala spíše enduro. Dlouhá přední vidlice s obřím zdvihem by se nezalekla ani těžšího terénu. To se ovšem netýká vidlice zadní, která se díky zastaralé konstrukci nápadně podobá jen zlehka zesílené z Pionýra. Jako první z úprav ji proto doporučuji zaměnit za vidlici z Jawy Tramp, rozhodně to za to stojí. Za veškerým vlněním motocyklu a nervozitou po přejetí nerovností skoro vždy stojí právě poddimenzovaná zadní kyvná vidlice. Co se týče rámu, taktéž moc kvality nepobral, při trochu větším zatížení se vše kroutí a ohýbá jako z plastu, vážím 70 kg a při zařazení rychlosti se mi podařilo ušlápnout stupačku…Stejně mizerné je např. uchycení dvoukomorových výfuků- vibrace motocyklu spolehlivě nalomí veškeré spoje a sváry, které pak praskají jako čokoláda a vy nestíháte běhat okolo rámu se svářečkou.

Motor

Když opomenu jeho nespolehlivost danou zastaralým zapalováním, jedná se vlastně o docela příjemný, úsporný a nenáročný motor (pro nenáročného motorkáře).
Vzhledem k tomu, že byl můj motocykl vybaven už z továrny dvoukomorovými výfuky, vyluzoval ve vyšších otáčkách velmi dobrý a poslouchatelný zvuk, nesrovnatelný s chromovými výfuky předchůdců, navíc měl o něco málo lepší průběh výkonu.
Ve chvíli, kdy jsem se dokopal k výměně zapalování za Vape SZ-17, stal se z motoru příjemný společník s minimem vibrací, na papírový výkon 17 kW tahal i ve dvou docela slušně, chytal na první šlápnutí a prostě mi dělal radost.
Samozřejmě, že Japonci vytlačí z motoru o objemu 350ccm trojnásobný výkon, ale výsledný motor rozhodně nevydrží 50.000 kilometrů bez žádné údržby a mazání M2Tčkem, jak to dělají mí známí Jawaři. Můj motor nesl bohužel známky špatného zacházení od bývalých majitelů, proto ho nezachránila ani má přehnaná péče, mazivo Motul a benzíny Shell… Když už jsem u paliva, spotřeba rozštelovaného a nespolehlivého motoru s kladívky se pohybovala v rozmezí 7-9l/100km, po dodělání Vape klesla na 3,5-4,5 l/100km, v závislosti na zatížení. Pro motor a ostatně celou motorku jsou ideální naše okresky II., popř. III. třídy, kde lze v rozmezí 60-85 km/h opravdu komfortně cestovat a kochat se krajinou, jízda po frekventovanějších asfaltech mezi kamiony a jinými blázny byla o nervy, motorka už dnešní provoz prostě nestíhá. Při vytrvalé jízdě kolem 100km/h se vibrace do řidítek, stupaček a zadku stejně nedají dlouho vydržet. (teď mně asi Jawaturisté ukamenují)

Co závěrem…

Jawa 350/640 dnes již málokoho nadchne designem, ale jedná se o docela spolehlivý a relativně nenáročný stroj, v případě dodržení základních podmínek při koupi může po dlouhá léta dělat radost majiteli, který dojíždí pár kilometrů do práce, ať je venku sníh, led, nebo tropy, jezdí kousek od chaty na ryby, nebo jednoduše rád projíždí českou krajinou jen tak pro radost.
Naopak rozhodně nedoporučuji nikomu, kdo touží po zvukových efektech vytočeného motoru a sportovních průjezdech zatáčkami, nebo proplétání se kolonami ve městech.
Dnes se za velmi podobné peníze nabízí spousta podstatně kvalitnějších a minimálně stejně nenáročných japonských konkurentů, například Suzuki GS 500, SV 650,
Kawasaki ER-5, GPZ 500, Honda CB 500, které dají mladému člověku, co potřebuje a navíc si skoro nic nevezmou.
Při výběru Jawy 350/640 bych rozhodně upřednostnil kusy s bezkontaktním zapalováním a kyvnou vidlicí z Jawy Tramp, samozřejmě po slušném majiteli.

Přeji mnoho šťastných kilometrů za řídítky Jawími i ostatními …