Simson S 51 Enduro (1989)

A jak jsme se s kamarádem rozhodli, tak se jelo (akorád teda kamarád vzal místo pincka sedmu). V pátek ráno měl být sraz v 6:00 a mělo se vyjet, samozřejmě se muselo něco stát a kamarád zaspal, takže se vyjelo až okolo sedmé ranní. Sbalili a připevnili jsme bagáž a vyjeli směr benzínka, kde jsem poprvé bral do plna. K mému údivu do nádrže vlezlo jen okolo 5-6l mixu, kašlal jsem na to a už jsme si to valili směr Frenštát p./R., Valmez atd. atd. Trasa byla naplánovaná, že kamarád pojede na pinckovi, takže se vyhnout všem jen trochu větším cestám a tak se nakonec jelo až tak, že "cestou necestou, polem, nepolem" doslova a do písmene. Já už měl cesty tak akorád po krk a jak jsem zjistil, že mám jet mezi kukuřičnými poli, tak už mě to fakt dorazilo, o věčných objížďkách a dokonce i objížďkách na objížďce raději nemluvím. Cesta docela krásně utíkala, jeli jsme podle naplánovaných dědin až do Přerova, kde jsme poprvé zabloudili a tak už jsme hleděli do mapy a ptali se zdejších kudy kam. Po vymotání z Přerova už se zase pokračovali docela v pohodě dle plánu. Prvních 200km to vcelku utíkalo a dalo se to v pohodě dojet, dalších zbývajících 130km už trvalo snad nekonečnou dobu. Věčně neznačené dědiny a snad mrtvé dědiny, kde by PČR člověk nepotkal snad nikdy a cesty s cedulemi "Cesta se v zimě neudržuje" mluvily za vše. Počasí bylo až do Boskovic dost nejisté (zataženo, čekal jsem kdy sprchne a v Boskovicích najednou jasné léto ). Cesta pořád nějak moc neutíkala a my čím dál tím častěji stáli, až jsme mezi přestávkama ujeli pouhých 25km. Nakonec už jsme si řekli, že s takovou tam už snad ani do tmy nedojedem, tak už jsme se zuby nehty drželi ať tam dojedeme co nejdříve. Když už nám i došlo jídlo a my měli hlad, tak už nám ani nic jiného nezbývalo, jelikož Jednoty na dědinách byly již dávno zavřené. Někde mezi Ždárem n./S. a Světlou n./S. to kamarád málem položil (já naštěstí jel druhý) a najednou oba oslnění slunkem a já už pak viděl jen kouř a brzdové světlo, to už se mi hodně nelíbilo. Samozřejmě, že jak jsme vyjeli z lesa, tak z poza stromků vysvitlo slunko a jak to bylo stoupání, tak akorád na oslnění, naneštěstí to bylo ještě v zatáčce, takže to kamarád projel rovně, naopak naštěstí tam byla zahrada bez plotu s nově vysazenýma smrčkama, takže se nic nestalo. Když jsme pak viděli ceduli Ledeč n./S. (bylo něco kolem 19h.) tak jsme si krásně oddychli a dojeli do areálu, ohlásili se, poptali kde najdem ještě potraviny (bylo to asi 300m daleko), ale my nakopli mašiny a stejně tam museli zajet . Nakoupili jsme si večeři a snídani a vrátili se do areálu, kde na nás hleděli jak na totální magory odkud jsme to vlastně přijeli. Jak jsme na ně začali mluvit, tak nám půlka nerozuměla což bylo pro nás docela bžunda . Byli jsme zralí rozdělat stan a vylést až v poledne nejdřív, ale byli jsme skoro donucení si dát alespoň pívo a pokecat, tak jsme šli spát až okolo 23h. V 7 ráno jsme vylezli, rosa jak kdyby chčilo. Akce jako taková tu snad popíšu jen jedním slovem a to SUPER! stálo to za to . Cestou zpátky jsme jeli s jedním starším maníkem až do Žďáru n./S. jel na kývajde 250, takže já simsona hnal co to šlo, samozřejmě jsem ho po 50km trochu připekl , takže do stínu a po nějakých 10-15min se pokračovalo dále klidnějším tempem. Až do Ždáru v pohodě, kde se pán odpojil a my jeli po vlastnim, tentokrát už většíma cestama a i mírně svižnějším tempem než cestou tam (po tom jak jsme byli rozlámaní jsme se chtěli dostat co nejdříve do svých pelechů ). A tak jsme jeli, jeli, jeli až se Simsonu zase nechtělo a my zase stáli a chladili (hold v neděli bylo odporné horko a cestou zpátky na začátku hodně kopcovitý terén). A tak jsme s přestávkama (teda převážně jen kvůli strojům) stávali až do Boskovic, kde už byl terén docela fajn, ale začalo tam opravdu úmorný vedro. Rozepl jsem teda bundu, vyhrnul rukávy a jelo se dál, rychlost kolem 60km/h už se držela docela snadno. Asi 20km před Přerovem už jsem se potil i v té rozeplé bundě, takže šla dolů i bunda. Domů se jelo krásně, počasí nádherné, příroda bezeslov a stroje pořád sloužily, tak co víc. Cesta utíkala mnohem krásněji než v pátek a tak jsme se ani nenaděli a už jsme byli ve Valmezu. Z Valmezu jsme jeli do Rožnova i přes tachometrových 60km/h, takže čemu se divit, ale simson byl zase užhavenej a tak v kopci na výpadovce na Frenštát jsem zase stál a nechal schladnout. Poté už jsme byli skoro doma a domů se jelo prakticky bez přestávky (teda v Kunčicích mě to začlo chrastit, jak kdyby v tom lítalo milion šroubů, no samozřejmě se mi zase jen povolil kryt výfuku, takže jsme si to cestou domů ještě objeli přes Tichou, Kozlovice, Palkovice... Celkem tedy okolo 700km a to bez vážnější poruchy Nádhera! Tohle jsme ani nečekali
Průměrná cestovní spotřeba byla okolo 2l/100km
Jediná závada a to na Simákovi byla, že jsem za celý víkend poztrácel celkem 3špice na zadku a povolil se mi šroubek na krytu výfuku...

Linky: Fotky Video 1 Video 2