Suzuki DL 650 V-Strom (2011)

S partou kolegů a známých jsem vyrazil do Rakouska, cíl: údolí Dunaje. Oni už byli, já jedu poprvé.
Sraz 14.6. se díky dešti posouvá, nakonec je jako definitivní určená 11. hodina, místo - OMV v Příbrami. Už pár set metrů za letištěm v Ruzyni mně v zácpě vytlačuje a nakonec podráží kamion. Vůbec o mně nevěděl. Urval topcase i s kusem plotny, ten stihl ještě před dopadem rozmlátit nové plexi od MRA. Z nebe ještě chvíli kromě deště pršelo mé spodní prádlo a ponožky. Řidič si evidentně ničeho nevšiml a jel dál, ostatní mne objížděli. Nezastavil nikdo. Ještěže to díky Matyho škole už umím sám zvednout...

Výlet se mi rušit nechce. Motorka sice vypadá relativně v pohodě, ale jistota je jistota: odtahovka, telefonát panu Hamouzovi do Kladna a po cca hodině je už v dílně. Řidítka sice připomínají preclík, ale s tím se dělat momentálně moc nedá - na skladě nejsou, a do druhého dne se mi čekat nechce. Tak aspoň pár trubek, tři silní chlapi a něco se narovnat podařilo. (Stejně jsem zbytek výletu odjezdil jak po obrně - pravou daleko vepředu, levou skrčenou ). Plexi mám doma původní - pan Hamouz bere auto, odváží mne domů, bereme plexi a vracíme se zpět. Mezitím proběhla na dílně montáž nového kufru včetně plotny. O.K., někdy po obědě byla motorka pojízdná, vyrážím za partou.

Potkali jsme se za Prachaticemi, postupně kolem Lipna přejíždíme do Rakouska, zbavujeme se deště, a dál přes Freistadt do Yspertalu, který bude pro nadcházející tři noci naším domovem.

Penzion "Drei Hacken" a jeho neuvěřitelný majitel, kuchař, motorkář, pohodář a dobrý duch v jednom - Andi - mne totálně dostal. Nevím, co k němu napsat, jen snad tolik, že byste ho měli zkusit na vlastní kůži. Penzion je zařazen v síti MoHo a má ode mne šest bodů z pěti možných.

Vyjížďky.
Je jedno, na kterou stranu v této části Rakouska zamíříte, vždycky si můžete vybrat silnice od těch malých, pro místní zemědělce, přes "standardní" okresky až po kochačky a autostrády podél Dunaje. Dostávala mne kvalita místních komunikací, většinou krásný asfalt (pokud už byl někde nápis "Strassenschaeden", obvykle to pro nás znamenalo upozornění na silnice s povrchem nám z Čech dobře známým, takový český standard), zatáček na výběr od pomalých přes dlouhé až po vracečky, relativně slabý provoz... Uf. V sobotu jsme využili i možnosti vyjet si s Andiho kamarádem, zabrousili jsme až přes Wildalpen hluboko na jih... Paráda. Počasí vyšlo - sice přes 30, ale lepší, než lijavec. Pořád z toho žiju...

Jinak - zlaté MRA, zlatej deflektor... Za tím originálním zmetkem jsou turbulence jak za Boeingem...

Trochu začínám přemýšlet, co po Stromkovi: kolegové sedlají většinou litr+ stroje (Ducati 1200 GT, KTM SM-T, Adventure, BMW 1200 GS atd.) a samozřejmě jezdí podstatně déle, než já - v zatáčkách jsem s nimi krok jakžtakž udržel (točit!, točit!, točit!), ale na výjezdech a zejména ve chvílích, kdy bylo zapotřebí na relativně krátkém úseku "něco" předjet, mi ten krouťák už scházel a musel jsem takovéhle manévry dost plánovat. Uvidíme. Stromek se zatím drží a já jeho.