A je to tady. 
Po trochu předčasném, ale před cestou žádoucím servisem přehazuji nohu přes sedlo a vyrážím směr jih.
Dovolenou jsme s rodinou naplánovali do třech etap: Něměcko - Berchtesgaden - 2 dny, přejezd do Slovinska - Bohinské jezero - 5 dnů, přejezd na Istrii - Portorož - 4 dny. Dohoda zněla jasně - manželka s dětmi autem a já můžu přejezdy řešit na motorce, pokud ji vždy v každé etapě odstavím a budu se věnovat rodině. Kdo by odolal... 
Berchtesgaden - Orlí hnízdo - určitě stojí za vidění, pominu-li historii atd., je už jen ten výhled seshora na podstatnou část Německa a Rakouska dechberoucí. Trochu odbočím: co asi sledovali ti, kdo obdarovali jednoho pána s knírkem trpícího klausttrofóbií a strachem z výšek tím, že mu darovali dům na vrcholku hory přístupný pouze výtahem... 
Po druhé noci v Berchtesgadenu jsme se rozloučili s majiteli hezkého penzionku a vyrazili směr Bohinj, národní park Triglav. Cesta úžasná, večer předtím jsem strávil trochu nesmyslně tím, že jsem se dle příručky "Nejkrásnější alpské silnice" snažil narvat co nejlepší a nejdelší a vůbec nej trasu do navigace. Při definici třístého dvacátého průjezdního bodu a délce trasy přes 1100 km jsem pochopil, že budu muset ze svých nároků trochu slevit a omezil se jen na nějakou tu Alpenstrasse a dva či tři passy, které byly cestou. No, skoro. Nirvána, ráj, zbytečné psát cokoliv dalšího. Počasí úžasné, dole "trochu" vedro kolem 30, od cca 1200 metrů vejš už bylo i po této stránce příjemně.
Slovinsko. Pro mne trochu rozporuplná země: za služby nižší kvality než v sousedním Rakousku si leckdy nárokuji vyšší ceny než u sousedů. Jakmile jsem za Klagenfurtem projel Loibltunnel (teda ten výjezd tam je docela dramatickej, jsou tam místa, kdy bych něchtěl zůstat stát 
), dramaticky se zhoršila kvalita komunikací. Navigace měla přísně nakázáno vyhnout se (nesmyslně předražené) slovinské dálnici a navedla mne na cosi, co připomínalo naší silnici velmi nízké třídy s datem výstavby někdy na počátku minulého století, od té doby bez údržby. Postupně se ztratily i poslední zbytky asfaltu a já musel do stupaček. Nějakých deset či dvanáct kilometrů jsem se natřásal na štěrku a nadával navigaci - ta v tom ovšem byla nevinně. Skutečně jsem jel po žluté okresce, cestou míjel protijedoucí auta, busy i náklaďáky - jen ten asfalt holt scházel. A takhle je to ve Slovinsku se spoustou věcí. Příroda jedním slovem úchvatná, "kulervoucí", jak říkají soudruzi z USA, zatímco služby...
Národní park Triglav mne dostal, každý den jsme někam vyrazili - vodopády, soutěska, jeskyně, hřebenovky a kolem čvrté odpoledne už byli u úžasného, čístého a relativně vyhřátého Bohinského jezera. Koupání v něm je rozhodně lepší než v moři na Istrii. A jedno doporučení - jejich zmzliny fakt stojí za ochutnání.. 
Istrie mne už tak nenadchla, asi nejsem ten správnej typ na válení se.
Cesta nazpět proběhla už na jeden zátah, opět po důkladné bojové přípravě s navigací, přes Rakousko kus vedle Taurenské dálnice, Obertauern, Dachstein... Super. 850 km až domů - bez problémů ať už se Stromkem nebo mojí zadnicí.
Celkem najeto cca 1800 km.
-
Hallstaettersee
-
Kdesi na nějaké Alpenstrasse
-
Kopce
-
Soelkpass
-
Romantika na Istrii
-
Soutěska...
-
Julské Alpy
