Charizmatická postarší dáma. Ačkoli jsem ji vlastnil pouze malou chvíli, nedá mi abych se o ní nezmínil, protože tydle časostroje vám nadělí úplně jiný příděl emocí než co se v současnosti pohybuje po našich cestách.
Recenze
Velká, dlouhá, těžká. Nebrzdila, vlnila se jak užovka po třech rumech, papala olej a skoro žádný benzín. Trochu z ní ten olej taky tekl, ale to byla maličkost. Místo sedadla křeslo. Byla fakt pohodlná i na delší vzdálenosti. Taky při vyšších rychlostech (160 - 180) se na ni dalo dobře udržet. 200 km v kuse nebyl problém (cestovní rychlostí do 110km/h). Z pohledu dněšních moderních motorek to byl neohrabaný kus železa ale...Měl jsem na ní pocit že řídím kus máše. Skvělý pocit složit ji na stupačku a poslouchat ten skvělý sound co vydávaly laděný Marvingy. Nejkrásnější zvuk jaký jsem u čtyřválce slyšel. Samozřejmě že supersportovní čtyřválce mají taky nejkrásnější zvuk ale vysokootáčkový. Todle bylo jiný.
To bylo trochu emocí a teďkom trochu z té techniky. Spojka, řazení jako u nových motorek. Absolutně bez problému. Vše lehké a přesné. Za plynem šla taky jemně. Žádné cukání škubání či vynechávání. Podvozek, jak už jsem výše psal, užovka po třech rumech. Zase to byla sranda, vjet do zatáčky a nevědět jakou stopou z ní vyjedu. Vzhledem k dosahovaným rychlostem to bylo ale OK. Brzdy slabé jak dvakrát přelitý čaj. Člověk musel počítat s tím, že musí začít brzdit ještě dřív, než se mu zdá, že je to i tak brzo. Jinak do zatáčky šla lehce, akorát přehodit ji ze zatáčky do zatáčky chtělo čas.
Když se po roce opět oběvila v inzerci na prodej, vážně jsem přemýšlel, že ji koupím Z5 a trošku potuním ve stylu cafého racera. Bohužel již bylo rozhodnuto rodinným tribunálem o nastávajícím typu motky, takže v rozpočtu nezbyly penízky na tuhle charizmatickou postarší dámu, která dokázala udělat radost jako kterákoli mladší.