Jawa 250/592 panelka (1969)

Perfektní motorka, česká klasika. Pracant a zároveň zábavná hračka, enduro a zároveň silniční motocykl, popojíždědlo po okolí a zároveň dálkový cestovní motocykl - prostě totální univerzál, co v kombinaci s odpovídajícím řidičem dojede až na kraj světa

Motorka koupena od Ambro (Chlumčany)

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Hezky to startuje, táhne to pěkně odspoda, docela to jede. Řazení bez spojky? Luxus. Hlavně to moc netočit, abych to nezadřel.. CHA! Byl jsem tenkrát pěkně mimo.

Doplňky na motorce - x) Ultralehké hliníkové ráfky Excel - totální změna chování motorky, už nikdy nechci jiné
x) VAPE - bezporuchovost, bezúdržbovost, výkon na světlo i dobíjení mobilu a navigace
x) Navigace - Papírové mapy mám rád, ale.. když chci hodně jezdit a nevím kam, potřebuju navigaci
x) Montovaná rozeta - repliky hází, nevydrží. Hodně jezdím, potřebuju kvalitu. Montovaná rozeta funguje skvěle a šetří peníze
x) Odlehčené rozpěrky a čep rozety - snížení neodpružené hmotnosti je hodně znát, opravdu hodně znát
x) Nerezová lanka a bowdeny s teflonem - spojky ovládám jedním prstem, plyn chodí jak víno, brzdy jsou z lehka a brzdí, nutnost
x) Řidítka s hrazdou - pohodlný posez a brutální síla v terénu
x) Tachometr Sigma MC10 - decentní tachometr a přesný počítač kilometrů. Originál tachometr mi přestal fungovat a díly už nejsou
x) Omotávky výfuků - Líbí se mi to, plyny jsou pak teplejší a nezanáší se výfuky i když tam leju převoďák.. Cihlové konce výfuků, fakt. Bez toho už nejezdím
x) Kuželíková ložiska krku - kuličky ten můj styl jízdy prostě nedávají, kuželíky ani nepoznají že jezdím..
x) Litinová pouzdra kyvné vidlice - vůle v kyvce? Co to je?
x) Kvalitní elektroinstalace s vodotěsnými konektory - Prostě s tou motorkou brodím řeky a nebojím se. To za to stojí

Recenze

2009
Byla mi prodána "do dobrých rukou" od pána z Chlumčan coby začínajícímu jawaři absolutně bez zkušeností. Snad nezklamu. Najeto bylo cca 43000. Pořídil jsem si to jako veterána a měl spoustu plánů jak si to zrenovuju do leštěnky. Po pár odjetých kilometrů mě na tom ale něco chytlo a po registraci mezi jawařskou komunitu (jawamania.info) jsem stále častěji sáhl po Jawě, než po moderním čtyřtaktu. No když na tom chci jezdit, musím udělat hlavně motor (teď vím, že to bylo zbytečné). Tak jsem si sehnal příručku a zgenerálkoval motor včetně výbrusu. K tomu opravil nějaké spotřební věci a začal zajíždět.

2010
Zajíždění jsem vpodstatě pořádně začal až zjara 2010. Pár set jsem najezdil kolem komína a na začátku července jsem vyrazil na první větší cestu - Transpublic Cup 2010. No bylo to za prodloužený víkend asi celkem 1500km, z toho závod 750km v jednom dni. A hele, ono se na tom dá i cestovat.

2011
Už jsem se trošku otrkal a motorce více věřím. Jezdím výlety po okolí i "pracovní" cesty, kdy motorku používám jako dopravní prostředek z místa A na místo B. namontoval jsem zapalování VAPE. Impulzem nebyly problémy s originálním zapalováním (fungovalo spolehlivě), ale prostě jsem chtěl více světla a možnost dobíjet mobil a tak. To už jsem měl trošku zaječí úmysly zajet si i někam za hranice.

2012
A je to tu. Domluvilo se to v hospodě, jak jinak. Takže během zkouškového období intenzívní přípravy na cestu. Posledních 14 dní bylo docela hektických - přípravy, plánování, shánění sponzorů. Půlka července je tu, odjíždíme směr Skandinávie. Projeli jsme si jih Švédska, pak Norsko křížem krážem až nad polární kruh a zase dolů až do Čech. Celkem cca 9000km za 3 týdny. Na zpáteční cestě jsem jezdil denně přes 650km, jednou dokonce 850km. Jo prej se na Jawě nedá ujet za den více jak 100km.. No už jsem se dost otrkal. Tahle cesta mi dala opravdu mnoho, hlavně do života. Opravdu to člověka změní. Každopádně motorce i sobě už věřím, že zvládneme všechno... i separátně. Zažili jsme si každej svý, já samotu a nutnost spolehnout se sám na sebe, motorka pořádnej záhul jak v horách, tak na nekonečných dálnicích a oba dohromady rozmary severského počasí. Už se nebojím nějakého zadření, motor si pěkně přede v otáčkách a jede furt.

2013
Nějak se mi to cestování začalo líbit. Přidal jsem se ke dvěma jawařům a vyrazili jsme na blind do Albánie. Vzali jsme to pěkně přes Alpy, Bosnu, Černou Horu až do Albánie. Tentokrát jsem přípravám věnoval asi tak 3 odpoledne a vyrážel jsem s pocitem, že jsem nepřipraven. Cesta byla v pohodě, pojali jsme to podstatně ležérněji a ono to mělo něco do sebe. Absolutní pohoda, volnost. Ten pocit si pamatuju a těžím z něj ještě dnes. Ono to je taky o něčem jiném, když svítí slunce, je teplo, sucho a žádnej kvalt. V Norsku x dní promočenej v 7°C.. ale všechno má svý, ty zkušenosti bych neměnil, ty se prostě musí střádat celej život. V Albánii v těch hicech dostal motor pořádnou nakládačku. I nízký kvalty se nechají dlouhodobě točit do maxima a motoru je to jedno. Začínám pochybovat, že se ten motor dá zadřít.

2014
Pořád nemám dost. No co, mam dostudováno, tak si musim poslední prázdniny užít. Vzal jsem to okruhem po Balkánu. Rumunsko, Bulharsko, Makedonie, Řecko, Albánie, Černá Hora, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko. Odjížděl jsem totálně nepřipraven, oproti minulému roku fakt dost (sakra, proč to dělám obráceně?) Zase tam nějaká tisícovka naskočila. Tentokrát jsem připojil i PAVíka. Má to něco do sebe. Hlavně to, že jsem s sebou vezl neskutečný množství zbytečných krámů. Pak jsem doma zjistil, že jsem třeba zapomněl v garáži, montpáky, klíč na zadní osu a i nějaký klíče... prostě to co jawař nepotřebuje. No nepotřeboval jsem. Hlavně že jsem měl židličku, bez tý ani ránu. Motor zase zažil středověk, podvozek vyloženě středověkou torturu. Ale aspoň jsem zjistil, že se dá jezdit i off road. V září jsem se účastnil závodu Ve stopě zlínské šestidenní. Myslel jsem, že to bude jenom takovej sranda závod. Vyklubala se z toho silně orientační offroadová soutěž. No neskutečně mě to bavilo. Zase další nezapomenutelnej zážitek. Hlavně jsem zjistil, že ta Jawa projede neuvěřitelnej terén, kterej bych i pěšky obcházel. Ale tady se muselo jet, tak jsem jel. Takže to bylo zase jen ve mě. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem jediným omezením tohoto motocyklu. A ona to asi bude pravda. Každopádně jsem si vyzkoušel, že Jawa vydrží 20 minut točit plný otáčky na jedničku a hnout se za tu dobu asi o 200m. To asi fakt nejde zadřít.

2015
Začal jsem pracovat. Konečně jsou i nějaký peníze. Nojo, ale kdy na tom mám jezdit... sakra. Zmohl jsem se na jeden prodlouženej víkend kolem hranic se Slovenskem. Ale motor nezahálel. Když jsem to štípal z Plzně do Brna po dálnici, držel jsem rychlost 95km/h dle GPS a při předjíždění i 110. Po rovině to i docela jede. Chtělo by to zase nějakou dlouhou cestu...

2016
Zase se poštěstilo a mimo běžných popojížděček vyrážíme také někam dál. Tentokráte okruh Slovenskem, Maďarskem a severním Rumunskem. Vsadili jsme do motocestování i turistickou vložku Slovenským rájem takže zase něco nového. Maďarsko jsme brali co nejblíže Ukrajiny, protože tam je i maličko kopcovaté a líbilo se nám to. Severní Rumunsko bylo opět rájem svobody, nádherných scenérií a pohody. Super dovolená. V září jsem se opět zúčastnil závodu Ve stopě zlínské šestidenní.

2017
Zlomový rok. Nemyslel jsem si, že to jde ještě víc, ale totálně jsem propadnul Jawě. A Španělsku. A vlastně té neodolatelné kombinaci. Ano, vydali jsme se do Španělska. Španělsko je motorkářsky neznámé, protože je opravdu strašně daleko. Vím to, jel jsem tam i zpět:) Ale cesta je cíl že? Vzali jsme zajímavou cestu přes Německo s důrazem na nejkratší cestu mimo města a dálnice a musím říct, že se mi to líbilo. Ve Francii jsme naopak udělali chybu a brali jsme větší silnice a ty teda neubíhaly. Velký provoz, časté kolony před kruhovými objezdy, žádná legrace. Pak jsme ale konečně dorazili k Pyrenejím a tam to začalo. Nádherné porvozu prosté silnice, nekonečné zatáčky, překrásná krajina.. Tohle se do mě zažralo a je to tam napořád. Projeli jsme celé Pyreneje z východu na západ a pak zpět přes francouzský venkov tentokrát přes ty nejmenší silničky na nejvyšší položené passo v Evropě, pak do Itálie, do Švýcarska a přes Rakousko a Německo zpět. Měl jsem upravený motor na 290ccm, vyrazil jsem na cestu se záběhem, vracel jsem se s 6000km. Takhle si představuju záběh motoru!

2018
Tentokrát zvítězilo vábení Balkánu. Stočili jsme to tedy na jich a přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko jsme to přes ta nejvyšší místa, která bylo možno cestou navštívit vzali do Bosny a Hercegoviny. Drželi jsme se západní hornaté části a užívali si tu ryzí krásu člověkem nezpustošené krajiny, šotolinové silnice po kterých nikdo nejezdí a celkovou vlídnost této země k dobrodružnějšímu životnímu stylu. Náhodně objevená opuštěná vojenská základna na kopci, ke které jsme jeli 2h po šotolině nebo brzo ranní návštěva Mostaru bez turistů v nás zanechala hluboký dojem. Cestu zpět jsme zvolili přes Chorvatsko se zastávkou u moře a pak přes Chorvatské opuštěné vnitrozemí do Slovinska a přes Rakousko zpět. Balkán je také moje srdcovka, tolik toho tam mám ještě neprozkoumáno.. Jenže kde na to brát ten čas? Sezónu jsem pomyslně zakončil účastní v závodě Ve stopě zlínské šestidenní. Masakr jako pokaždé!

2019
A je to tu zas. Je to hrozně daleko, jede se přes země, kde benzín stojí majland a i tam to není žádná láce. Ale já tam chci, já tam potřebuju. Pyreneje. Zase. Žízeň, která se nedá ukojit. No tak jedeme. Tentokrát jsem vybral trasu, která v podstatě celou dobu vede v nadmořské výšce 500+ a dost podstatnou část i 1000+. Neměcké vrchoviny, kolem Švýcarska, Francouzské vrchoviny plynule přecházející do Pyrenejí. Super trasa. Sice to opět moc neodsejpá, ale je to tentokrát zábava. A musím říct, že Francie mě tentokrát chytla za srdce. Nádherná země, pohodová. Pyreneje opět fantazie. Několikrát jsme je přejeli z Francie do Španělska a zpět. Nepřestává mě fascinovat ta opuštěnost tak krásných hor. Tam, kde se v Alpách sunete za šňurou cyklistů a karavanů, tady jedete z plného náklonu do náklonu v zatáčce, do které vidíte a po povrchu, který vás nezradí. To je prostě sen a nechcete se probudit. Zpátečku jsme vzali podobnou trasou přes Francii a Německo, tentokrát (bylo už září) to v těch vrchovinách docela studělo. Španělsko.. chci zase..

2020
Covid-19, Corona virus, karanténa.. nebyl to úplně optimální rok na nějaký cestování. Celkově se toho sešlo dohromady víc a nakonec jsem motorku nikam nevyvez. Největší motorkářský počin byla tradiční cesta na závody Ve stopě zlínské šestidenní a zpět, což bylo cca 1000km za víkend včetně 150km v terénu. Ale akce to byla parádní, počasí vyšlo a poprvé jsem dojel v časovém limitu takže pro mě osobní vítezství. Motorka za těch 11 let, co jsme spolu toho zažila opravdu hodně, tento rok už jsem velmi pociťoval její celkové opotřebení, no opotřebení.. už je to v podstatě poloviční šrot. Co mě ale fascinuje je to, že i přes opravdu špatný technický stav stále jezdí a stále se dá na denní bázi efektivně používat jako spolehlivý dopravní prostředek. Hrozně rád na ní jezdím a kdybych si mohl vybrat jakýkoli cestovní prostředek na cestu kolem světa, beru prostě tuhle motorku . A můžu vyjet klidně hned!


Jinak celkem jsem dosud najel 66000km a to bez poruch. Nepočítám ty drobné, kdy byla motorka pojízdná za chvíli. Dost věcí mi ještě ale schází dotáhnout do konce. Věřím tomu, že kdybych měl čas dát motorku od základu do pořádku, tak to bude spolehlivější než kdejaká dnešní motorka. No rozhodně bych se nebál s tím objet svět, fakt že ne (nebyl bych ani první). Velká výhoda je v tom, že bych si s sebou vezl vlastního mechanika. Která jiná značka to tak má? Na to, že ta motorka má nakroucenou už 107 000km je to pořád nezvykle funkční prostředek.

Jinak se mi líbí pohledy lidí, když vidí takto starej krám v pohybu. Takovou směs údivu a obdivu často okořeněnou nostalgií nebo špetkou pobavení vám jiná značka nenamíchá. Velmi mě baví situace, kdy nás třeba na hranicích s Rakouskem potká skupina adventurově vyšperkovaných maxi endur se slovy: "Kluci, to jste si na těch Jawách troufli až sem?" "No troufli. Ale my už se vracíme z Albánie..." Jejich pohled stojí za to vidět (nemyslím to ve zlém, jen mě ta situace prostě baví). A nejlepší je vzniklou pauzu dorazit větou: "A vy se na těch vašich šrotech nebojíte?" :D

JAWA FOREVER