Suzuki RM-Z450 (2008)

Snad první krosová motorka se vstřikováním paliva.

Výška jezdce: 181 cm

Recenze

U tohoto druhu motocyklu se nebude jednat o popis jako spíše o porovnávání s podobnými z mé garáže, tedy Husqvarny TE410 02, TE 450 07, SM 510 06 a především Suzuki RM 250 06.

Už na první dojem je velmi štíhlá a při přímé konfrontaci se starší sestrou RM 250 vypadá menší, užší, vzdušnější, hranatější. Je i v sedle mírně nižší. tuPři dosedu je ihned znát posunutí jezdce směrem nad přední kolo, vzbuzuje to pocit jistoty a lehčí ovladatelnosti. Startování je jen pomocí nožní páky, ale nedělá žádný problém, moto je vybaveno "sytičem" a i na řidítkách je zařízení pro usnadnění startu. Nemyslím tím samozřejmě překonávání komprese, přece jen to dá podstatně více práce než u dvěpade, ze sedu to už prostě nejde. Mám stále strach, že mě jednou kopne, mám s tím špatné zkušenosti (Husaberg, Husqvarna), zatím ani náznak. Velmi mne překvapil výfuk, nejsem příznivcem brutálního kraválu a s tímhle si můžu pojezdit i po zahradě a v lesíku, aniž bych tahal sousedy od televize. Ale na kakadérské kousky a zkoušky sousedovic trpělivosti není primárně určená, takže první zkušenosti z trati: Nemohu se ubránit přímé konfrontaci s RM 250 , která ji jako jediná může být rovnocenným soupeřem. Husqvarny jsou v těžkém terénu takové otylé, těžkopádné, hranaté (myslím tím samozřejmě výše zmiňované typy, ne WR...) Už po prvním kole je jasné, že co se týče adrenalinu, dvěstěpadesátku nemůže stíhat. Je předvídatelná, nemá žádné výkonové skoky, dá se s ní pomaličku točit okolo nohy beze spojky, prostě pohoda. Před zatáčkou stačí prostě ubrat a jen se věnovat přední brzdě, motor se stará sám o zpomalování zadku. Žádné strachy z přebrždění zadního kola a hup na spojku, proplach a ven z vinglu. Tady stačí jen ubrat plyn, dobrzdit předkem a ze zatáčky plynem ven. Tovární nastavení je trošku měkší, stačí trochu přitvrdit předek.

Posaz více na předku má za následek častější kontakt kolen s plasty, což se projevilo hned po první hodince provozu odřenými polepy i plasty, dvěpade je má stále jako nové a to má už dva roky. Vím, že zásluhu na tom má můj blbý letitý zvyk mít chrániče na kalhotech, vím, že je to blbě, ale pod mi vadí. Taky jsou podřená víka motoru, užší posaz vyvolává potřebu tisknout motorku více koleny i kotníky. Opět je zde problém s řadičkou, dělají je snad na pětku nohu, musím předělat. Výborně vyřešeno ovládání plynu, stejně jako u silničních mašin, tažnoltačná lanka. Taky na volnoběh má dost velké vibrace, nerad hned po startu motor trápím, tady ale je nutno trošku otáčky popodržet nahoře. Promine dost chyb, vytáhne skoro z každého průseru, není potřeba téměř vůbec řadit. Dá se s ní jezdit po trati déle než s dvěpade, okamžik, kdy motorka ovládá jezdce s posunuje o trochu dál, navíc i při únavě není takové riziko nezvládnutí.

Doporučit mohu už vyklidněným hobíkům, ale ten kdo hledá především adrenalin a chce se rvát, nechť si vybere dvěpade, tohle už tak nějak není vono... Je to snažší, jednodušší, rychlejší. A vo tom to asi při přechodu na čtyři doby je.

Posadil jsem ji teď na motadový kola, stále nemohu zapomenout jak nás Vorlas na okruhu s touhle motorkou v Brně všechny pozávodil (to jsem měl B- Kinga s několikanásobně vyšším výkonem!!) Takže třiapůlpalcové zlaté sedmnáctky, měkká směs a hurá! Opravdu právě tohle je ten pravý šálek kávy pro tento stroj. Myslím, že žádná silnice se v zatáčkách tomuhle nevyrovná. Je lehoučká, dá se položit až na řidítka a drží. Výkonu je tam tak akorát, netrhá se zadní kolo, je jako hračka. Krosový kola nechám v garáži, dvěpade je stejně v blátě lepší... ještě že bydlím kilometr od Milovického letiště, Vorlasovi se tam budu vnucovat. Mohu jedině doporučit, stejně adrenalinu, dá se vydržet déle, podvozek tak netrpí, jen ty gumy kdyby stály méně