Royal Enfield Classic 350 (2022)

Za srdce chytající nesmrtelné retro, které má obrovskou duši a naprosto tě učaruje.

Výška jezdce: 176 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Royal Enfield Scram 411: zvítězila touha po panelce "na steroidech"
Jawa 350/640: Naprosto přemrštěné částky za jeté moto

První dojmy - Už pouhé nastartování ti vyčaruje rohlík na tváři který po rozjetí přejdě v "polodebilní" tlemení :D Naprosto ituitivní a nezáludné ovládání a po rozjetí si na tom připadáš jak doma. Prostě můžeš mít motorek kolik chceš, ale tady si připadáš jako doma, protože pocity z Jawy 350 se nezapomínají

Motorku bych doporučil pro - Pamatuji si, jak dávno "v pravěkých dobách", kdy bycházel takový malý černobílý časopis Bikes Info, jak tam byl článek o spoustě anglických motorkářů, kteří z japonců přesedli zpátky na 350 Jawy, protože už je nebavili horentní částky za servis, údržbu, díly a náklady na provoz. Prostě zatoužili po té klasické radosti z ježdění bez obrovského výpalného. A moderní doba k tomu přidává spoustu elektroniky a funkcí, které ani na motorce nechceš. A přesně pro tohle jsou tu Enfieldy. Dospělá motorka, která nadělá spoustu parády a radosti z jízdy bez toho, aby ti zruinovala rozpočet a nebude tě srát palivovými mapami, displejem zrcadlením telefonu kde jako hovadinou. Prostě pravověrná motorka jako tenkrát. A je jedno že to je jen 350, zátah slušný a máš prostě radost, že jedeš. Takže pro každého, kdo si chce užít nefalšovanou a svobodnou radost z jízdy na motorce a nechce si nechat něco vnucovat.

Doplňky na motorce - Padací rám, který by tvarem jak z oka vypadl Jawce, byl jasnou volbou a po montáži to finální vizáž jen potvrdila.


Jelikož mám kratší prsty, tak jsem na motorku naistaloval stavitelné páčky. Zvolil jsem stříbrné od mistrů britské frézy a výsledek si myslím že super.


Teploměr na olej je spíše vizuální bonus, ale měl jsem ho na spoustě motorek, tak tady taky.

Recenze

Nejsem žádný začátčník, garáží i rukama mi prošla celá řada motocyklů od Jawky 634, přes spoustu strojů od Suzuki a Kawasaki, Triump Bonneville až po ikonickou GSX-R1000K5. Přesto člověk časem zjistí, že si nejlíp zajezdil na tom "středním obsahu", jelikož si to nejlíp užije a nic tě nikam netlačí. A po Royal Enfieldu jsem pošilhával již dlouho. Když byl představen Interceptor 650, tak prostě pro mě nádherná mašina. Před nedávnem představili Scram 411 a když jsem ho viděl v červeno/bílém provedení, tak jsem musel konstatovat, že to je v podstatě takové klasické XTčko v novém designu. A najednou jsem uviděl Classica v červeném provedení s chromovou nádrží a blatníky ... Tvl vždyť to je jak Panelka Sport. To musím vidět na živo a případně dovézt domů. A pak přišel den D a jel jsem se na to podívat, sedl jsem na to a bylo rozhodnuto - bez ní domů nejedu.



Zpracování není co vytknout, ať se podíváš do jakéhokoliv zákoutí, není tam nic, co by se vymykalo zvyklostem. A oproti indické Jawě mi to přijde o mílové kroky dál. Dokonce ani výplet nebyl na nové moto povolený :D Doma jsem naformátoval baterku, natankoval plnou nádrž Vervy a pak přišel okamžik "O" a start moto. Neskutečně fantastický (lehce utlumený katem) dusavý zvuk motoru. Prostě endorfiny ti tečou z toho ušima a nostalgicky utřeš sopel a slzy. Tohle je to, co na motorkách miluji, nesmrtelná klasika největší.



Jinak naprosto uvloněná klasická pozice styl paní radová s tím, že když sevřeš nádrž koleny, lehce se předkloníš, tak se pohodová pozice změní v lehce pilotní a moto tě vyložené láká - "Pojď jdeme blbnout a bude to super"

Jinak jak řekl kamarád, normální člověk si jde koupit motorku, tak si koupí "kundolap". Tady si jdeš koupit "dědkolap" :D Prostě si takhle jedeš ranním městem pro rohlíky a šunku do samošky, av šichni staří pánové se po tobě otáčejí. Zastavíš u samošky a obsypou tě, protože to chtějí omrknout a pokecat si. Přijedeš na benzinku, postatší pán, co natankoval auto to za chůze prohlíží a přitom se málem přizabije o sloup. Takže o zážitky i mimo jízdu máš postaráno :D