Střela na 2 kolech, která dodá adrenalinové zážitky na požádání. Motorka, která mi ukázala, že vlastně vůbec neumím jezdit.
Výška jezdce: 188 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ZX-10R Ninja: 2004 Má pověst té zlé motorky, věřím tomu …
Ducati 848: Krásná, ale chtěl jsem něco silnějšího, teď už vím, že to nebylo potřeba…
Suzuki GSX-R 1000: 2005 Už jsem pro jednu jel, ale frnkla mi před nosem…
Honda CBR 1000RR Fireblade: 2008 Vhodná spíše pro menší postavy a více zaměřená na silnici…
První dojmy - Nízká, atletická, nahrbená, jakoby klečela ve startovních blocích, kdykoli připravená vyrazit. I když stojí, vypadá sakra rychle. Drobné šrámy na rámu a kapotách svědčí o tom, že už minimálně jednoho jezdce, který si moc věřil, shodila. Pravděpodobně spolu doputovali až do kačírku. Přesto v dobré kondici. Všechno funkční. I když pár měsíců stála, motor naskočil ihned, s varovným vyštěknutím a ustálil se na volnoběžných otáčkách. Její výraz ti jasně říká: Máš na to? Jestli jo, tak pojď a uvidíme kolik vydržíš…
Motorku bych doporučil pro - Tohle opravdu není motorka pro nováčky. Vlastně to ani není motorka pro středně pokročilé. Tohle je motorka pro zkušené krotitele koní. Nedá se na ní jezdit pomalu. Čím méně máte pudu sebezáchovy, tím rychlejší na ní budete. K jejím limitům se na normální silnici ani nepřiblížíte, pouze na okruhu. A to ještě po letech pravidelného tréningu. Vstupenka do klubu 300.
Doplňky na motorce - Nastavitelné přepákování, nastavitelné páčky, snadno demontovatelná zrcátka Barracuda, sportovní vzduchový filtr, racingové brzdové destičky, kryt zadní sedačky, padáky Rutan a nálepky přes škrábance.
Recenze
Asi jste pochopili, že teď to bude hlavně o pocitech. Jak taky popisovat motorku, která je jízdně o tolik lepší než řidič (já) a školí Vás každou jízdu. Přesto se pokusím o trochu té objektivity. Hned ze začátku je dobré si uvědomit, že tohle je stroj zaměřený čistě na sportovní jízdu na kvalitním povrchu. Na extrémní výkony. Je nesmysl řešit, že je příliš tuhá a drncá na českých silnicích. Že Vás při dlouhé jízdě bolí ruce, záda a za krkem. Že máte díky svodům přímo pod sedačkou zdarma integrovaný přímotop. Že v zrcátkách vidíte dozadu leda tak pikaču. Že se na silnici otáčíte díky pidi rejdu na 2x. Že nádrž vystačí tak na 150 km… Tohle řeší úplně jiné motorky. Tady jde o emoce, zážitky a adrenalin. A v tom je prostě čistokrevný supersport nejlepší. Berte nebo nechte být…
Po 3 letech v sedle mne to začalo táhnout na okruh, vyzkoušet si jaké to je a posunout se trochu i jezdecky. Přeci jen silnice není úplně nejlepší a nejbezpečnější hřiště a každá chybka může být ta osudová. Začal jsem pokukovat po nějakém jetém stroji, u kterého mi nebude úplně líto, když ho náhodou vyšlu do kačírku. Šestistovky se mi zdály nějaké slabé, když už mám doma ten litr, že jo a tak jsem koukal rovnou po královské třídě. Chtěl jsem vyzkoušet opěvované GSX-R K5, ale když už jsem se konečně rozhoupal a vyrazil pro něj, koupil ho jiný šťastlivec těsně přede mnou. Stačilo vyrazit o hodinu dřív. Po dalším týdnu hledání jsem ji našel. Zachovalá YZF-R1, ročník 2008, z Čech, potvrzených 28 000 na tachometru, ve fiatích barvách, z dob, kdy Yamaha s Rossim v sedle drtila v Moto GP konkurenci. Prodejce nijak netajil, že se válela (která ne, že…), při testovací jízdě jsem nic neobjevil a tak jsme si plácli a mohla začít má nová kariéra uzavírače závodního pole při okruhových dnech.
Rok 2008 je poslední model R1 bez pokročilé elektroniky, pouze s antihopem. Zároveň je to první sériová motorka, která překročila poměr 1 koně na 1 kilo suché váhy – 188 koní na 177 kilo. Bez elektroniky. Takové motorky se už nikdy dělat nebudou. Jen vy a motorka. Co dáte zápěstím, to máte na silnici. Žádný počítač, který spočítá optimální poměr výkonu, který může pustit na zadní kolo s ohledem na aktuální rychlost, náklon motocyklu, otáčení předního kola vzhledem k zadnímu a nyní už i GPS polohu. Pouze Vaše hlava. Na každou jízdu jsem se těšil a zároveň jsem z ní měl respekt. Na silnici je v každém momentu R1 rychlejší než cokoli, co po cestě potkáte. V podstatě se na ní nedá v Čechách legálně jezdit, protože začíná opravdu fungovat až v rychlostech nad 100 km/h. Do té doby se buď trápíte Vy nebo motorka. V nízkých rychlostech nebo ve městě musíte spojkovat, motorka se hřeje, větrák se Vám sepne asi tak za 2 minuty, co zpomalíte na 50. Nevíte jestli tam máte mít za 1 nebo za 2. Pokud náhodou prší a vy zastavíte na červenou, vyvalí se na Vás oblak páry a málem by Vás hasili. Vážně. Teprve když vyjede za město, začnete si jízdu užívat. Dá se na ní jezdit až absurdně rychle. Nad 100 km/h vás začne protivítr příjemně nadlehčovat a přestanete cítit tlak na ruce. Motorka je sebejistá v každé situaci a je to jen o Vás, co si na okresce dovolíte. Do zatáček padá sama, stopu drží perfektně, na výjezdu jen pootočíte plynem a jste pryč. Myslím, že jsem na normální silnici nikdy nedal plnej a i tak jsem na konci sezóny, když už jsem si s motorkou začal jakž takž rozumět, zažíval chvíle, kdy jsem vyjížděl ze zatáčky s předním kolem nad zemí. Rossi hadr.
No a jak to jezdí na okruhu? Tak tam to přátelé není vůbec o motorce, ale pouze a jen o hlavě a zkušenostech. Za sezónu jsem stihl okruh 4x. 3x Most a 1x Brno. Poprvé jsem byl v Mostě a nestíhal jsem koukat, co se to kolem mne děje. Kolega, na KTM 990 SMT (ano, té koze…) mi ujel v první zatáčce a už jsem ho neviděl. Nějaký borec mne za první, 25 minut dlouhý stint, předjel na vytuněné 400ccm mašině asi 4x. Aspoň, že jsem zvládl předjet 2 pány na KTM 1290 Adventure… Takže pěkně od začátku a učit se skutečně jezdit. Nejvíc mne posunula 3tí návštěva okruhu, v Brně, kde jsem si objednal profi instruktora od Dafit Racing týmu. Divil se, jak jsem do teď s mým stylem jízdy dokázal přežít a ocenil mou odvahu. To potěší. Věnoval se mi poctivě celý den, vysvětlil základy, kam a jak se dívat, jak na motorce sedět (tedy spíš ležet), jak si vysedat, jaká je správná stopa s motorkou na okruhu atd, atd… Vřele doporučuji. Od té doby jsem začal motorce trochu víc rozumět a využíval každou vhodnou příležitost k „tréningu“. Při poslední návštěvě Mostu jsem se už držel v prostředku pole a nepřipadal jsem si jak jezdící šikana.
Jak jsem psal na začátku, motorka je 100x schopnější než já a zatím ji nedokážu objektivně posoudit. Možná, že až budu za pár let znát dokonale každou zatáčku v Mostě a budu honit brzdné body, dokážu říct, jestli brzdí hodně dobře, nebo průměrně. Nyní prostě brzdí lépe, než já dokážu využít. Stejně tak je to se zrychlením, tlumením a ostatními komponentami. I proto jsem s těžkým srdcem motorku prodal po sezóně kamarádovi, který se do ní na první dobrou zamiloval. Doufám, že mu bude dělat radost tak, jak dělala mě. Jednou toho budu litovat. Nicméně pro jedno kvítí slunce nesvítí a začal jsem hledat náhradu na okruh. Něco rozumnějšího s ohledem na mé schopnosti. Konečně něco lehkého s přiměřeným výkonem. Nějakou šestistovku. A vážení, našel jsem… Ducati 999s :) Ideální lék na šrám na srdci po R1. A na ní už dám konečně i to koleno. Ale o tom až příště…
Moc pěkně napsaný.
Nádherná R1
