Byl to můj první stroj, velice jsem si jí oblíbil - lehce ovladatelná a poměrně dost výkonná.
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CB 600F Hornet: SVčko se objevilo dřív :-)
První dojmy - První dojmy z jízdy byly neuvěřitelné, možná už z toho důvodu, že jsem byl zvyklý na třimdu od Jawy. Jako první mi překvapilo jemné řazení ( oproti Jawě ) a po sléze obrovský krouťák, když jsem jí vzal pod plným do kopce. Po chvilce ježdění a zvykání se strojem jsem zjistil i jak je výborně ovladatelná.
Motorku bych doporučil pro - Moto bych doporučil pro menší lidi a pro lidi co začínají a mají to v hlavě trochu srovnaný :-)
Doplňky na motorce - Výfuk RP Tuning - super zvuk ! Doporučuji !
Recenze
Dlouho jsem si nemohl vybrat nějaký stroj, až nakonec mi k rozhodování tak trochu pomohl můj kamarád. Na motocyklu jsem jezdil cca rok a půl, než jsem si koupil Africu a SVčko mi úplně omrzelo. Ale zpátky k SV. Ještě než jsem začal jezdit, tak jsem se jí snažil vymyslet nějaké jméno. Nakonec jsem dospěl k výsledku Steklá Vilma 
. Za rok a půl provozu jsem na Vilmě najel něco málo přes 15000 km. Když jsem si moto koupil, udělal jsem velký servis ohledně gum, řetězovky, karbců, svíček, náplní a filtrů. Další servis byl zhruba za 8000 km, kdy jsem dělal olej a filtry plus zadní gumu, která poměrně dost ubývá, obzvlášť, když se za ni tahá . To je ze servisu vše. Během jízdy mi pouze jednou začala škubat, a to když jsem jel v brutálním dešti a voda natekla do elektriky. Po rozebrání skoro celé motorky jsem zjistil, že byl zoxidovaný kontakt na řídící jednotce pod sedačkou . Další ( z vlastní blbosti ) zanechání na silnici bylo v Plzni na kruháči na americké. Na motu se mi přervalo lanko od spojky. Bohužel tohle veselé vystoupení mělo ještě pokračování. Kamarád mi táhl na laně za autem a aby toho nebylo málo, tak nás chytli švestky . Když budu hodnotit jízdu, tak bych určitě vyzdvihl obratnost motorky v zatáčkách. Ve chvíli, kdy jsem se s Vilmou drobet skamarádil a nebál se to trochu položit do zatáčky, pak jsem si opravdu užíval ovladatelnost stroje a poměrně solidní výkon, který byl znát hlavně při výjezdu ze zatáčky, kdy se motorka takřka sama dostala do svislého směru. Další revolucí bylo, když mi kamarádi "poradili" vysedat ze sedačky v zatáčkách. Prvních asi 500 km, bylo tak akorát na rozbitá huby, ale pak to byl opravdový zážitek. Měl jsem možnost tohle zkusit na dvou rozdílných gumách a za sebe musím říct, že mě vyhovovala více užší a kulatější guma. Podvozek byl na motorce taky poměrně slušný do té doby, když se jelo po rovných silnicích. No a když vezmu brzdění na motorce, tak jsem využíval hlavně velkou kompresi motoru. Přední brzdou jsem brzdil pouze, když jsem přepískl zatáčku. Zadní brzda sloužila pouze jako brzdění v nouzové situaci. Zadní brzdou se brzdit stejně moc nedá, protože kolo jde ihned do smyku. Posez na Vilmě pro mě byl dost neohrabaný. Měřím skoro dva metry a v té době jsem měl 130 kilo, takže měla holka i co vozit . Když jsem se jel jen tak svést, všechno bylo v pořádku. Když pak ale přišel výlet do Itálie a 650 km v kuse, tak jsem mi pod Passo Stelvio myslel, že mi ty nohy musí už upadnout. Na stroji jsem také oceňoval poměrně velký úložný prostor pod zadní sedačkou, kam se vešlo nářadí a povinná výbava. Co se týče spotřeby, tak když jsem jezdil tak nějak v klidu, Vilma žrala kolem šesti, když jsem se ale chtěl drobet svést, bylo to klidně i přes devět Co mi na Vilmě štvalo byla spojka. Ve městě se postupně zahřála a když jsem v létě jel ve městě cca 20 minut, tak už šlo dost špatně řadit. Měl jsem i tu čest vést spolujezdce, který vážil kolem 140 kilo, zprvu jsem se bál, že se někde vysekáme, když spolujezdec byl tak těžký a když je zadní sedlo o hodně výš než to moje, plus to, že bude zadní centrál KO. Vilma ale překvapila a dalo se jet celkem vklidu.