320 km
Dnešní vyjížďka má pevný cíl, návštěvu kamarádů poblíž Turnova. Při nasedání na motorku Kačka hlásí: „Od chvíle, co jsme si tu motorku koupili, čekám, kdy nás to ježdění přestane bavit a ono pořád nic.“ Osobně si nemyslím, že to někdy nastane.
Nedělní ráno je pro průjezd Prahou fajnové: Břevnov, Letná, Karlín, Vysočany… Dál víceméně kopírujeme Libereckou D10. Díky navigaci bez zbytečných smyček a zákrut (na rozdíl od včerejší vyjížďky). Za Benátkami nad Jizerou děláme botanickou zastávku a zkoumáme, co za plodinu to roste na místních polích. S údivem zjišťujeme, že soja – netušili jsme, že se pěstuje i u nás.
V Židněvsi nás zlákala Opočenská točená zmrzlina. Naše blažené nedělní dopoledne je ještě sladší. U Horního Bousova opouštíme šestnáctku a míříme na sever. V borových lesích je podstatně lépe než na rozpáleném asfaltu mezi lány polí. Ze Žehrova jedeme po úzké silničce klikatící se mezi pastvinami. Je tu krásně. Taková silnice přímo svádí k loudavé jízdě.
Ke kamarádům přijíždíme v době oběda. Přesouváme se tedy do místní hospody na dlabanec a probíráme novinky z prázdnin a zajímavosti ze života. Hlavním tématem je letošní pekelné sucho. Na závěr dvouhodinové návštěvy nabídla Kačka dětem svezení na motorce. Všechny tři jsou nápadem nadšené. Běžně jezdí na koních, ale na motorce ještě neseděly. Připadám si jako kolotočář! Projížďka má velký úspěch. Před odjezdem dostáváme tipy, která pěkná místa v okolí navštívit, ale zpravidla tam motorka nemůže. Reaguji jak se sluší a patří na motorkáře: „To bysme jako museli jít pěšky?! To my neděláme…“ (Tramp jsem býval – kdysi dávno.)
Jedeme na východ, přes Hrubou Skálu k Troskám. Pak mě napadlo, že bychom se mohli do Prahy vracet někudy kolem Ralska a Máchova jezera. Odbočujeme prudce vlevo, míjíme majestátní Kozákov a pokračujeme přes Malou Skálu směrem na Jablonec. Navigace nás vede po úzkých, zapomenutých silničkách, až si chvílemi myslím, že si z nás utahuje… Nádherný je úsek přes Doksy a kolem Dubé – silnice se tu kroutí borovými lesy, nebo mezi kužely po dávných sopkách.
Na dohled od Dubé vláčí traktor vysušené pole. Hustý oblak prachu, připomínající dým z požáru pneumatik, zahaluje silnici před námi. Vjet do něj znamenalo hluboký nádech, držet směr a doufat, že v příštích dvaceti metrech nenarazíme na nečekanou překážku. Náš černý design znatelně zešedl – inu Šedivka…
O věhlasném úseku silnice číslo devět do Liběchova už jsem psal mockrát. Jedním slovem: paráda! Zbytek cesty proběhl hladce. Většinu prachu z nás milosrdně ofoukal podvečerní větřík. 
| Vlastník | SlimM | |
|---|---|---|
| Vloženo | 11.4.2016 | |
| Aktualizováno | 20.7.2020 | |
| Zobrazeno | 3 359x |
HODNOCENÍ PROFILU OD 49 UŽIVATELŮ
Pěkné
elvis78 díky za tip
súúúúprová trasa
Tam já taky jezdit 
Hlavně přes Kost tou rozbombardovanou cestou jsem jezdil do obory na Žehrov dělat na hájovnu a přilehlý dům a vracet se domů když slunce zapadat 
. Daňci tu žerou z ruky ale pozor, na vratech je nápis "Střelba kulí"a veřejnost tam nejspíš nesmí. V oboře je nádhera a dá se jí projet až na bránu k Branžeži.A nebo jinou branou k Příhrazům.Tam je to taky úžasný. Neřekli byste jak tam v tý oboře a nejenom v ní jsou nádherný skály a útvary, nemá to chybu si to fakt projít. Doporučuji někdy po svých 
Pěkná cesta i fotky !
