Honda VT 750C Shadow (2010)

355 km

Skoro jsem se až bál, že po tak dlouhé přestávce už nebudu umět jezdit. Jsou to dlouhé čtyři týdny, co jsme naposledy vyjeli. Buď byly jiné akce, moc práce, nebo špatné počasí. Dnes je ovšem krásně a má být celkem teplo. Hned po probuzení dávám dohromady nějaké plány, kam na celou neděli vyrazit. Nakonec se s Kačkou domlouváme na návštěvě parku Boheminium, o kterém nadšeně vyprávěli mí rodiče po dovolené v Mariánských Lázních. Dávám dohromady okruh, abychom nejeli tam i zpět po stejné trase, a ještě hledám nějaké další zpestření cestou.

Ze začátku jako obvykle projíždíme známá místa. Hostivice, Unhošť, silnice kolem Lánské obory, Rakovník… Cestou sbíráme jablka a hrušky. Požehnané období! Chvíli před polednem dorážíme k prvnímu cíli: Schillerově rozhledně u městečka Kryry. Je to nádherná cihlová stavba z období Rakousko-uherské monarchie, postavena na místě zaniklého hradu. Má dvě vyhlídkové plošiny, v deseti a dvaadvaceti metrech, ze kterých je výhled na Žatecko, Doupovské hory, Krušné hory, nebo na část Českého středohoří. Po prohlídce řešíme, kam zajet na oběd. Šest kilometrů odtud, ve Strojeticích, je restaurace s dobrými recenzemi. Musíme se sice kousek vrátit, ale co by člověk neudělal pro dobré jídlo, že?

Posilněni a spokojeni znovu usedáme na motorku. Musíme přetrpět třicet kilometrů „karlovarské“ šestky – velké rušné silnice se spoustou kamionů. Od Bochova naštěstí nastává zásadní zlom. Cesta do Bečova nad Teplou je o dost příjemnější a údolí Teplé je vysloveně motorkářská trasa. Hezká krajina, spousta zatáček, slušný asfalt.

Park Boheminium leží dva kilometry pěšky z centra Mariánských Lázní u hotelu Krakonoš. Je tu k vidění přes sedmdesát miniatur hradů, zámků, lidových staveb, kostelů, mostů a dalších technických památek a zajímavostí. Je to opravdu kouzelné místo, které stojí za návštěvu.

Po téměř hodinové prohlídce vyrážíme jižní cestou k domovu. Slunce se pomalu sklání a kreslí na silnici před námi dlouhý šedý stín Šedivky. Projíždíme Konstantinovy Lázně, Plasy, serpentýny u Zvíkovce a podél řeky jedeme do Berouna. Přichází šero a chlad. Pak už jen stará plzeňská – stálice našich návratů.