Honda VT 750C Shadow (2010)

312 km

Už několik dnů máme naplánovanou malou návštěvu chalupy. Jednak musíme dědovi předat jakousi depeši a hlavně: každý důvod pro vytlačení Šedivky z garáže je dobrý!

První část naší sobotní cesty jedeme tak říkajíc „na pudovkina“. To je v naší rodině ustálený výraz pro bezmyšlenkovité, intuitivní, pudové chování. Trasa podle toho vypadá. Klikatí se mezi poli, loukami a lesíky od křižovatky ke křižovatce, od vesnice k vesnici. Díky tomu vidíme věci, které bychom na velkých, rychlých silnicích jen stěží zahlédli. Například mladého, holohlavého chlapíka v oranžovém hábitu, ploužícího se po rozpálené silnici směrem k chrámu hnutí Hare Krišna v Lužci, dravce, který z pole odnášel v pařátech čerstvě ulovenou myš, nebo dva čápy hledající něco k snědku v mělkém rybníce sotva pár metrů od vozovky.

V Mirošově u zámku se nám do cesty postavila rekonstrukce vozovky. Přestáváme tedy kopírovat hranici brdského pohoří a jedeme dál po 117 do Spáleného Poříčí. Teprve u Nepomuku zapínám navigaci. Důvod je prostý. Jízda „na pudovkina“ je sice velmi zábavná a osvěžující, ale taky velmi pomalá. Děda už nás nahání po telefonu. Má strach, jestli se nám něco nestalo. („V tunele něco nestalo? Všechno erömü?“)

Navzdory neúprosnému času ještě zastavujeme v Oselcích u Nepomuku na oběd v restauraci. Podává se kuřecí řízek. Kačka ho má s bramborem, já s bramborovým salátem. Všechno je na jedničku s hvězdičkou!

V zatáčkách u Kraselova do mě Kačka začala bušit: „Zastav, zastav!!“ Vždycky se leknu, když dělá takové vylomeniny, ale většinou má pro podobné chování pádný důvod. Tentokrát to byl kozák vzorně usazený na dohled od silnice. Bude z něj dárek pro dědu. Brzy nato jsme v cíli.

Po zhruba dvouhodinové návštěvě znovu usedáme do sedla Šedivky a obracíme se k domovu. Tentokrát míříme přes Blatnou, Březnici a Příbram. Na této trase děláme dvě krátké zastávky. Při první pozorujeme skupinku tří mladých a jednoho staršího býka. Mladí zkouší umění býčích zápasů a velitel dohlíží nad dodržováním pravidel. Při druhé zastávce češeme výtečné švestky ze stromů u silnice. Také se snažíme zachránit sraženou lišku, lízající si rány ve škarpě, ze které se nakonec vyklubala zdatná, zrzavá kočka, vyhřívající se ve večerním slunci.

Někde při přejezdu brdského hřebene zapadlo slunce za obzor a začalo se stmívat. Je ale teplo, tak nám to moc nevadí. V Chýnici nám těsně nad hlavami přeletěla sova a vzápětí ještě netopýr. To už je tma jako v ranci. Zanedlouho jsme doma.

• 

• 

• 

  Most v Karlštejně

• 

  Suchomasty

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•