Suzuki GSX 750 F (2000)

Výroba kufrů na GSX-F - část I.
Vítám Vás u druhé části procesu tvorby mých budoucích kufrů na moje vínově rudé eFko. Pokud jste nečetli část I., nevadí - stejně se dozvíte, že velká část mého předešlého snažení byla dobrá tak akorát ke zjištění, že se musí všechno (tedy skoro všechno) předělat.
Tak tedy od začátku. Nosné rámy budoucích kufrů měly několik výrazných nedokonalostí - díky válcovitým čepům, které se špatně nasazovaly do pouzder v madlech, své zbytečně předimenzované, a díky tomu dost velké hmotnosti, a celkem zbytečným mezerám mezi motorkou a samotným rámem muselo dojít k radikálnímu rozhodnutí - musí se to předělat. Začal jsem tedy samotnou úpravou madel, konkrétně pouzder na nich - ta jsem upravil na pouzdra kuželová, což velmi zjednoduší montáž rámů při stále dostatečné pevnosti.




















Následně, po chvilce úvah, jsem usoudil, že bude nejvýhodnější řešení vyrobit celé rámy znovu. Nevím co mě to popadlo, že jsem se vydal cestou nejsložitější, a to modelováním mustrů rámů z papírových výstřižků, lepených na distanční dřívka přilepená papírovou páskou k podsedlovce, ale ve výsledku si říkám, že je to náhodou velmi povedené










Když byl mustr levé strany připraven, pomocí setsakramentsky přesného měření jsem jej narýsoval v autocadu a vyřezal na plazmě, tentokrát z nerezového plechu tl. 4 mm (původní držáky byly z 6 mm plechu ).





Následovala dlouhá etapa výroby, kdy se neustále jednotlivé dílky 3D puzzle opatrně bodovaly k sobě přímo na motorce, znova ulamovaly, znova bodovaly, ulamovaly, bodovaly... Až se to nakonec podařilo tak, jak bylo potřeba.










Následovala pravá strana, která se dělala hlavně způsobem "aby to oku ladilo vůči levému rámu". Kupodivu nedošlo k výrazným nepřesnostem (ale přece jen je to ruční práce, která bude stejně schovaná pod kufrem) a na konci víkendu bylo hotovo.





Další víkend přišel na řadu nosič horního kufru. Tady jsem se trošku pozastavil, zda-li jej vyrobit tak, aby byl použitelný bez bočních nosičů. Usoudil jsem, že bych musel zase vymýšlet nějakou konstrukci, protože na dvou šroubech M8 na místě madla spolujezdce by to nemělo dostatečnou tuhost, tak jsem zvolil cestu kotvení do bočních rámů. Avšak i tak jsem musel nějak vymyslet kotvení. Napadlo mě vyrobit něco jako taková "křidélka", která by měla trojitou funkci - kotvící prvek horního nosiče, krytí nálitků na podsedlovce, do kterých zapadá madlo spolujezdce a do třetice všeho dobrého funkce vrcholně designová















Tak, praporky bychom tedy měli, teď samotný nosič. Když už se s tím vším tak drbu, i ten nosič bych mohl udělat trošku zajímavější. Rozhodl jsem se, že opět použiji metodu papírových mustrů. Výsledkem jsou Nerezové "rohy" svařené ze tří plechů, opět vyřezaných plazmou.








































Hotové rohy máme, teď samotnou plotnu.





Po ohnutí pacek už zbývá plotnu jen nabodovat na rohy a zavařit.










Nosiče by tedy byly hotovy, následuje jen povrchová úprava. Pro zajímavost foto pro porovnání s původními rámy i co do hmotnosti.

























Boční rámy se mi podařilo odlehčit asi o 0,6 kg vůči první verzi. A tak se tedy konečně dostáváme na další etapu tvorby kufrů, a to na samotné tvarování kopyt.










Vykuchání vnitřní strany kopyta páječkou se jevilo jako zcela nedostatečné, takže musel jsem přistoupit na poměrně pracnou variantu. Začal jsem obalením podsedlovky strečovou folií, to stejné sedák a rámy. Podsedlovku, včetně rámů, jsem dále olepil papírovou páskou, na kterou jsem následně kladl pásku oboustrannou a na ni různě vystřižené kousky z asi 2 mm silné lepenky tak, aby vrstva co nejdokonaleji kopírovala tvar podsedlovky. Poslední vrstva byla obyčejná práskačka kvůli vyhlazení povrchu (v rámci možností).















Jak si můžete všimnout, jedna strana je červená, druhá modrá - není to ani tak kvůli tomu, že jsem toho měl ten den už fakt plné zuby, takže jsem si to chtěl udělat trošku veselejším, ale spíš díky tomu, že mi došla červená izolačka. Celou tuto (na první pohled zbytečnou) operaci jsem dělal proto, abych nasimulovat vrstvu laminátové stěny kufru, jinak řečeno, kdybych to neoblepil, laminát by určitě nepasoval přesně na tvar podsedlovky a dalších částí. A tak tedy následovalo upevnění polystyrenových kopyt kufrů a zaplnění mezer PUR pěnou.










První várka pěny zaplnila velkou část mezer, ale stále zde byla spousta vzduchových mezer, tak přišla na řadu druhá várka. Mezitím, co pěna expandovala a tuhla, pustil jsem se do výroby kopyta horního kufru. To byl trošku zádrhel, protože jsem vlastně nevěděl jak jej udělat velký. Nakonec jsem se rozhodl tak, že tam chci hlavně dostat přilbu a třeba bundu + nějaké drobnosti, a podle toho jsem přizpůsobil rozměry.





Po předchozích zkušenostech, že pěna v uzavřených kapsách bez přístupu vzduchu tuhne velmi dlouho, nechal jsem to vše dobře vyzrát a budoucí boční kufry jsem sejmul až za týden. Povrch už se zdál být mnohem lepší, už se bude dát doladit lepidlem a pár vrstvami novin - modelářské zkušenosti s tvorbou terénu na desce s elektrickými vláčky typu TT ve mně zanechaly jisté poznatky, zejména to, že k vyhlazení povrchu stačí spousta poctivých papírových novin a kyblík super lepidla Duvilax. A samozřejmě štětku. Ale to teprv přijde.
Pojďme tedy dále k samotnému broušení - sjednocování tvarů kopyt. Použil jsem excentrickou brusku s brusivem s hrubým zrnem, jelikož bruska lze napojit na odsávání (vysavač). Bez odsávání bych se asi utopil v polystyrenovém prachu, hotové šílenství.















Kvůli tomu, že jsem měl kopyta stále na motorce, nemohl jsem se dostat ze spodní strany - viz odlišné spodní části kopyt na foto. Musel jsem si tedy vytvořit speciální vyztužovací rám na samotné nosiče kufrů tak, aby byly zajištěny skutečné rozměry apod. Tím jsem byl schopen kufry pomocí speciálního rámu ukotvit jak bylo třeba a tak obrábět ze všech stran. Když už byly obvodové tvary od oka stejné (měřit se ty patvary moc nedají, ale já mám naštěstí dobrý zrak), potřeboval jsem se zbavit upevnění k rámům pomocí popruhu. Do rámu jsem tedy vyvrtal 4 díry, které jsem využil k ukotvení rámů ke kopytům pomocí čtyř dlouhých vrutů. A tak už jsem mohl kopyta nasadit tak, jako budoucí kufry. Díky tomu jsem mohl i obrobit boční strany kopyt a dokončit tak sjednocení jejich tvarů. Ač se to nemusí někomu zdát, tak kufry mají v nejširším místě něco málo přes 830 mm - je to stále méně, než šířka v místě zrcátek či udávaná šířka v TP. Nevím to teď z hlavy jistě, ale šířka by měla být podobná jako je šířka řídítek.




















A nyní nastává fáze ladění samotných tvarů, zakomponování blinkrů atd. S blinkry už jsem začal, nebylo snadné zvolit správnou orientaci tak, aby svítily tam kam mají (jsou to slušné patvary, tak proto...), ale podařilo se a věřím, že to po dotvarování kopyt bude vypadat skvěle.





Ale teď bohužel už 2 týdny nemám čas - zkouškové období je za rohem a stále mi do toho něco leze, když už se na to chystám vlítnout. Doufám, že budu brzo pokračovat, do července to musím dodělat - na tripu už prostě musím mít kufry
Výroba kufrů na GSX-F - část III.