Suzuki GSX 750 F (2000)

Pravidelnému čtenáři mých deníků neuniklo, že na svém eFku jsem již kufry vlastní výroby měl. Pokud však toto čte někdo, komu tento fakt uniknul, může se uvést do obrazu zde, ve třetí části výroby prvních laminátových kufrů, případně se proklikne do předchozích částí.
Teď se vrátím k tomu, proč toto vše píšu. Původní kufry jsem chtěl zpočátku dokončit. Nicméně v jisté době jsem se rozhodl prodat svou motorku a s ní i vše ostatní. Toto rozhodnutí jsem si však rozmyslel, a to teprve po tom, co jsem prodal kufry i tankvak. Tudíž jsem se vlastně dostal do stejné fáze, kdy jsem motorku koupil - nemám nic než motorku a krycí plachtu k ní. To ale nevadí. Kufry bych prodal tak či tak, a to z důvodu, který se dočtete dále.
Tím důvodem byl fakt, že kufry byly sice funkční, ale ne úplně dokonale těsnily (po každém dešti v nich bylo dvě tři deci vody), nebyly dokonale symetrické a celkově by šly provést lépe, i co se týče jejich objemu, který tehdy činil něco kolem 23 litrů na jeden kufr. A tak jsem se rozhodl, že si časem vyrobím kufry nové a pořádně. Do toho jsem se chtěl pustit samozřejmě co nejdříve, nicméně problém byl, jak to vlastně celé provedu. Vyrábět zase ručně kopyta se mi už moc nechtělo, protože je to dost pracné, nepřesné a zdlouhavé. Nezbylo nic jiného, než se důkladně zamyslet. Stanovil jsem si kritéria (neboli parametry) kufrů, které by měly splňovat:
-kufry by měly především co nejlépe kopírovat motorku, aby měly co největší objem
-měly by se vejít do rozměrů motorky
-musí být symetrické a aerodynamické
-musí být jednoduše montovatelné/demontovatelné
-měly by být nejlépe bez vestavěných blinkrů (byť to byl na prvních kufrech dost efektní prvek), aby nebylo třeba demontovat původní blinkry, což je sice relativně nenáročná, ale dost otravná práce
-musí být lehké, utěsněné a nejlépe bez nutnosti náročnější povrchové úpravy
Jak to vyrobit a přitom vše dodržet? Ručně blbě. A tu mě napadla myšlenka podívat se zpět na průmyslovku, kde jsem čtyři roky svého života trávil mimo jiné v učebně s CNC strojním parkem, ale především s 3D skenerem. Idea byla taková, že naskenuji motorku (alespoň část, kde budou kufry), kufry následně vymodeluji v 3D modelovacím softwaru, následně vytvořím formy a ty vyfrézuju na CNC frézce. Tu sice nemám, ale do doby, kdy budu potřebovat frézovat, to nějak vymyslím.
Skenování jsem měl domluveno přes týden ve vyučovací době, přesně 31. ledna 2019, cca v 9 hodin. Naštěstí jsem na to nebyl sám, dva kámoši si to nechtěli nechat ujít. Asi se těšili, že s tím na náledí u školy švihnu o zem. Vykládka motorky proběhla s drobnou nervozitou, skrze zmíněnou ledovku, stejně tak tlačení motorky ke dveřím celé 3 metry. Dále jsme museli projít přes stavařskou dílnu plnou mladých stavařek, dostat se do nákladního výtahu, vyjet o dvě poschodí výše, natlačit motorku do učebny, kde byl schodek, ihned za dveřmi uhnout doleva do dalších dveří a za nimi opět ihned do dveří vlevo, kde už byla malá učebna s 3D skenerem. To vše nám zabralo pouhou půlhodinu. Pak začala příprava. Motorku bylo třeba polepit reflexními puntíky, jelikož 3D skener nebyl z nejmodernějších a potřeboval orientační body. Následně jsme museli nastříkat motorku křídovým sprejem kvůli snížení odrazivosti paprsků. Pak už jen stačilo domluvit se se softwarem skeneru a začít skenovat. Samozřejmě nezůstalo jen u zadní části motorky, zkoušeli jsme skenovat i předek na přání jednoho z kámošů, který hodlal tento sken využít do své bakalářské práce (později zjistil, že je to stejně na hovno). Během celé anabáze se v dané místnosti vystřídaly asi 4 třídy zvědavců. Samozřejmě došlo i na zábavu v duchu skenování kdejaké kraviny co jsme měli po ruce. Čas však utíkal a my jsme na to neměli celý den.

Zdálo se tedy, že můžu začít modelovat. Čas mi však ubíralo studium na VŠ a práce, a i kdybych čas měl, tak chuť moc nebyla. To se však změnilo po úspěšném dokončení posledního ročníku. V rámci diplomové práce jsem si sestavil 3-osou CNC frézku, na které jsem hodlal vše vyrábět. Primárně byla na plasty, případně dřevo, ale dnes mám již vyzkoušeno, že celkem obstojně zvládá i hliník. Vzhledem k tomu, že už jsem měl i trochu více času a chuti se konečně zaměřit na své projekty, pomalu jsem se do toho modelování pustil.
Zpočátku jsem si myslel, že naimportuji model z 3D skeneru, udělám nějaké odsazení plochy, vytvořím tvar kufru a tradá, jde se vyrábět. To jsem se však šeredně zmýlil. Model jsem sice naimportoval, nejednalo se však o krásný a použitelný plošný model, ale o mračno cca 60 tisíc bodů. Chvíli jsem si model prohlížel, pak jej zavřel a utvrdil se v názoru, že skenování bylo k hovnu a můžu začít znovu. Už se mi nechtělo vracet na průmyslovku a vše absolvovat znovu, byť tentokrát nejspíš bez ledovky. Musel jsem vymyslet něco lepšího, jednoduššího, účinnějšího. A vymyslel jsem.
Řešení bylo prosté, i když vskutku pracné. Rozebral jsem podsedlovou kapotáž, položil ji na desku, to vše položil na rošt CNC portálového 3-osého stroje, na kterém jsme standardně řezali plazmou plechy, a pomocí dotykového hrotu, který jsem si vyrobil ze svařovacího drátu, jsem jel bod po bodu po kapotáži a zapisoval si jednotlivé souřadnice do excelu. S notnou dávkou trpělivosti se dílo za jeden víkend podařilo, bodů už nebyly desetitisíce, ale pouze několik stovek. Důležitým faktem bylo, že v nich byl hlavně určitý systém, tudíž už nebylo nemožné body proložit křivkami a vytvořit tak plošný model kapotáže. Některé části bylo nutné nebo vhodnější doměřit ručně, ale naštěstí to nebylo příliš složité.

Tvorba křivek už nebyla tak pracná, i když úplná brnkačka to nebyla. Svůj čas to chtělo, takže pár týdnů jsem se s tím drbal.



Výsledkem sice nebyla dokonale přesná kopie fyzického plastu, plochy nebyly úplně dokonale hladké, ale už to stačilo na to, abych mohl začít tvořit to, o co tu celou dobu jde - kufry.
Nejprve jsem zkusil obyčejné odsazení plochy, abych vytvořil počáteční vnitřní stěnu kufru. To samozřejmě šlo, ale vzhledem k tomu, že se s tím už tak jebu, tak výsledek by měl být trošku na úrovni. Hrbatá plocha je tedy v tomto směru nepoužitelná, bude sloužit pouze jako jakási plocha kopírovací, kolem které budu modelovat skutečnou plochu. A to už se zase dostáváme k pracnému 3D modelování.

Pravdou je, že s modelem podsedlovky jsem se neobešel. Potřeboval jsem zakomponovat další části motorky, které s kufry souvisí - blinkry, stupačky, sedák atd. Proto ještě došlo o jednom víkendu na měření rámu stroje, blinkrů, výfuku a některých dalších drobností. Nedá se vyloučit, že bude ještě třeba něco doměřit. Momentálně jsem ve fázi, kdy tvořím prvotní model pravého kufru. Tvarově bude podobný původní variantě, ale některé odlišnosti se samozřejmě najdou. Samozřejmě bude třeba ještě provést úpravy související se spolujezdcem, tj. vykrojení na nohy, případně rozšíření v horní části kufrů kvůli zadku atd. A jak jsem vlastně přišel na to, jak kufry budou vypadat? Částečně vycházím z prvních kufrů, částečně vše vymýšlím od nova, drobnou roli hraje i inspirace. Musím uznat, že třeba taková firma Corbin a její kufry na Hayabusu... To je radost pohledět. Tam bych se chtěl někde dostat. Ale to bude ještě nějakou dobu trvat.
Co bude dále? Musím zapracovat jednak na dokončení hrubého tvaru, ale i jeho smysluplné úpravě, aby výsledný design pasoval k motorce. Dále musím vyřešit provedení víka, pant, utěsnění a uzamykání. Dalším bodem je zmíněná úprava tvarů pro spolujezdce, aby i on měl trochu možnost dát nohy na stupačky a vejít se zadkem mezi kufry, případně se i čeho držet. Nelze opomenout i fakt, že kufry musí na motorce nějak držet - tzn. ukotvení k rámu, a čím jednodušší a pevnější bude, tím lepší. U levého kufru také nesmím zapomenout na vyřešení přístupu k zámku sedáku jako u prvních kufrů - možná toto vymyslím nějak elegantněji, nápady jsou, uvidí se. Dále bych rád vytvořil buď nosič na horní kufr nebo zavazadla, případně nové madlo pro spolujezdce. To je asi zatím vše z toho hlavního. Momentálně se objem jednoho virtuálního kufru pohybuje okolo 42 litrů, což je téměř dvojnásobek oproti původní variantě. Objem se však ještě změní směrem dolů skrze další úpravy. Jakmile bude finální model hotov, přistoupím k výrobě prototypu, abych následně vyzkoušel, jak přesně jsem měřil motorku. Po tomto očekávám dodatečné úpravy, doufám ale, že nebudou velké. Až bude vše sedět jak má, začnu s výrobu forem. Také si budu muset ujasnit, z čeho přesně budu kufry vyrábět - opět nějaké varianty a nápady jsou, možná budu muset provést pár zkoušek - z hlediska výroby, pevnosti a tuhosti.
Kdy bude velké finále? Letos to určitě nebude, respektive nepočítám s tím. S čím však počítám, to je příští sezóna s hotovými kufry. Jakmile bude něco nového, zase sem vložím další část tvorby.