Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Hayabusa je výjimečná motorka a na světě je jen málo strojů, které se s ní mohou rovnat. Proto ji také v mohla nahradit jen nová Hayabusa.

Více fotografii

Motorka koupena od Triskel s. r. o. (Břeclav) - Profesionální přístup k zákazníkovi, ochota a kvalitní komunikace. Dokumentace k motorce kompletní a velmi pečlivě vyplněná - to se rozhodně nevidí všude.

Výška jezdce: 170 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki GSX-R 750: Na dlouhé cesty až příliš agresivní poloha za řídítky, minimalistické sedlo spolujezdce.

První dojmy - Co se mi líbí? Jedním slovem: tradice. Motorka ze staré školy bez zbytečných cetek. Ano, je tu přepínač jízdních režimů a ABS, ale jinak pilotovi do řízení žádná elektronika nekecá. Brzdy se s chutí zakusují, motor táhne jak lokomotiva (a ten zvuk), přitvrzený podvozek je neskutečně ukecaný a všechno ostatní je jen o pravém zápěstí. Co chtít víc?

Motorku bych doporučil pro - Spousta strojů užívá zkratku GT, ale jen málo z nich si označení Gran Turismo opravdu zaslouží. Hayabusa je jednou z nich. Brutální výkon a sportovní geny v komfortním balení na dlouhé cesty.

Recenze

Některé věci na světě jsou naprosto výjimečné a jako takové nejsou pro každého. Někdy jsou to Popelky bojující o přežití, jindy se těší zasloužené přízni zákazníků. Jedno ale mají společné, cesta k nim není vždy snadná a chce svůj čas. O to víc je jejich vlastnictví pro majitele skutečnou odměnou. Můžete si koupit motorku anebo Hayabusu. Už když k ní člověk poprvé přistoupí, pohledem a dlaní hladí ty úžasně ladné a přesto dravé křivky kapotáže, zrychlí se mu tep a hluboko v srdci cítí, že před sebou má něco speciálního. Kombinace černé a šedé perleti se zlatými linkami a třmeny předních brzd s magickým nápisem Brembo se prostě musí vidět naživo. Vše je slícováno a sestaveno s pověstnou japonskou pečlivostí. Po usednutí do sedla je to jako vrátit se domů. Všechno je na svém místě, vzájemná pozice sedla, řídítek a stupaček je přesně taková, jak má být. Stačí otočit klíčkem a přijde další závan starých časů - pozdraví vás ručičky ve velkých analogových budících na palubní desce. Že jsme v jednadvacátém století dokazuje jen decentní displej uprostřed. První probuzení motoru na volnoběhu překvapí hrubým občas až trochu zvonivým zvukem než si vnitřnosti správně sednou. Jízda samotná je naprosto hladká a všechny ovládací prvky mají jemný a přesný chod. Omezení záběhu na 5500 ot./min se dá vydržet jen s velkým sebezapřením jelikož řazení přichází ve chvíli, kdy se motor teprve začíná probouzet. Po ujetí prvních 800 kilometrů už je možné točit 8000 ot./min a to už Hayabusa dává jasně najevo, že své pověsti nezůstane nic dlužna. Oproti první generaci je znát hrubší chod a zvuk vycházející ze dvou koncovek je podstatně jadrnější. Během víkendu tak máme záběh motoru za sebou a v pátek řeším první servisní prohlídku spojenou s výměnou oleje abych si mohl vychutnat víkend následující. To už padá i poslední záběhová meta v 1600 km a já konečně nemusím úzkostlivě hlídat otáčkoměr a užívám si ten báječný motor naplno. Zvonění a řinčení z výfuků jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo a místo něj z obou koncovek vychází jen tiché pobrukování za které by se nemusel stydět ani Rolls-Royce. Zapomeňte na ten nádherně živelný hluboký chraplák v plných otáčkách. Zmizel v nenávratnu spolu s emisní normou Euro 2. Místo něj nastoupil uhlazený operní pěvec, jehož hlas ani v omezovači nezní nijak dramaticky. Oproti předchůdci je v nízkých otáčkách navíc poněkud letargický a častěji si říká o podřazení. Jinak ale neztratil nic ze své říznosti, chuti po otáčkách a neskutečného tahu. Stačí jediné otočení heftem aby se obě ručičky zběsile rozeběhly po stupnici nahoru. Nedochází mu dech ani když se tachometr zastaví na konci své dráhy a nebýt dlouhého plynu, otáčky by šly vesele dál... Mírně tužší podvozek reaguje na rozbité okresce o poznání nervózněji, na druhou stranu zmizelo ono měkké pohupování na příčných vlnách v táhlých rychlých zatáčkách. Brzdy mají konečně tu správnou sportovní jedovatost a navíc poskytují skvělou zpětnou vazbu. Po stisknutí páčky je naprosto jasné, co se s předním kolem děje. Při běžné jízdě i ostřejším svezení ABS do ničeho nezasahuje a nechá pilota vychutnat si zpomalovací orgie. Snad jediný nedostatek oproti předchůdkyni je v odkládací schránce pod sedlem spolujezdce. Ta je sice o něco málo širší, ale díky napříč umístěnému nářadí a elektroinstalaci zadních světel i o dost mělčí. Nepotěší ani absence trubkového klíče na svíčky. Jinak se dá s klidným svědomím prohlásit, že si nová motorka bere všechny ctnosti staré a posouvá je o notný kus výš. Je to prostě mazel. :)