Yamaha FZ8

Sedlo 815 mm není žádnou překážkou ani pro ty menší z nás a u nádrže se zdá být poměrně úzké. Celkově nutno podotknou, že se řadí mezi prostornější. Pozice jezdce je spíše vzpřímená, bez větší váhy na ruce, což hraje do karet každodennímu ježdění. Ani dlouháni jako je Filip nebudou mít velký problém se na efzetosmu poskládat. Při otočení klíčku ve spínačce nabíhá červeně podsvícená přístrojovka, která se cvičně prožene kompletním zobrazením. Přehledný digitální panel zobrazuje jen ty nejnutnější údaje, jako je teplota kapaliny, stav béňa v nádrži, hodiny, najeté celkové i denní kilometry a pochopitelně rychlost, kterou si to pelášíte. Když se ručička dominantního analogového otáčkoměru vrátí z návštěvy třináctky můžeme startovat. Motor si okamžitě začíná prozpěvovat starou známou čtyřválí písničku. Řazení jedničky si neodpustí hlasitější klapanec a jedem.Hned v prvních metrech zjišťuji, že bych si nechal líbit o kousíček širší řidítka. Asi nejvíc jsem zvědavej na charakteristiku motoru. Vzhledem k téměř osmistovkovému objemu jsem očekával o něco mohutnější zátah od spodu. Zhruba do pěti tisíc je efzeto víc než hodný. Ovšem kolem pěti a půl tisíc otáček jako by práskl bičem a FZ8 letí jako blázen. Zátah čtyřválu plynule pokračuje až do nějakých deseti a půl tisíc. Potom pomalu začíná vadnout a v jedenácti a půl přerušuje snažení omezovač.

Na obloze se začínají honit mraky a tak si chci ještě užít sportovního srdíčka efzetosmičky, než začne lejt jako z konve. Ručičku otáčkoměru se snažím honit mezi šesti a deseti tisíci, protože tam je to ten správňáckej cvrkot řadového čtyřválce. Svižnější tempo v klikaticích podél Sázavy si žádá časté řazení prvních čtyř rychlostí. Výborně zpřevodovaná šestistupňová převodovka funguje naprosto přesně, ovšem za hlučnějšího doprovodu.Také podvozek si nevede vůbec špatně. Přední vidlice se sice při ostřejším brzdění a rychlejším průletu zatáček zdá měkčí, ale vzhledem k tomu, že není stavitelná, je tovární set-up rozumným kompromisem. Podobně je na tom i zadek, který nemá možnost individuálního nastavení a tak si musíte vystačit pouze s nastavením tvrdosti pružiny. Nicméně sériově nastavený podvozek působí vyrovnaným dojmem a bez větších problémů vyjde vstříc každodenním městským proplejtačkám, pohodovým projížďkám za městem, ale i lehce sportovnímu řádění.

To samé bych si dovolil tvrdit o brzdách. I když na předku nejsou radiálky, dokážou si s téměř třemi metráky poradit naprosto hravě (211 kg mašina + 68 kg já + 8 kg kombinéza a ostatní cajky). Jejich nástup pozvolna narůstá a až k festovnímu záběru. Já bych se nezlobil, kdyby byly o kapánek ostřejší už při prvním namáčknutí.Na vizoru se objevují první kapky velikosti pětikoruny a silnice se začíná lesknout jako zrcadlo. Je jasný, že mě vydatná sprška nemine. Na mokrým povrchu mi přichází hodný spodek motoru fajn a bez sevřené zadnice si hraju s plynovou rukojetí. Když zkouším při výjezdu ze zatáčky razantnější přidání plynu, asi dvakrát cítím klouznutí zadní stoosmdesátkové Battlaxky, takže rychle zpátky na zem a pijánko. Na vodě taky oceňuji jemný nástup přední brzdy, který mi na suchu připadal laxní až moc. Za hefty efzetosmy se vydávám ukrojit nějakej ten kilometr také po dálnici. Tady se oceňuju příjemný zpřevodování, protože při zařazené šestce a ručičce otáčkoměru na šestce si upaluju pro naháče ještě schůdnou stočtyřicítkou. Vyšší rychlosti už jsou bez ochrany před proudícím vzduchem otravou a nedají se delší dobu vydržet.Yamaha FZ8 při představení překvapila motocyklovou veřejnost netradičním objemem. Osobně jsem tedy očekával ještě o něco mohutnější spodek, nicméně celkově se jedná o velice povedenou mašinu, která nabízí výborný kompromis mezi relativně klidnou šestkou a nabušeným litrem. Někomu se může zdát papírových 106 kobylek málo, ale doporučuju se svézt a pak soudit. Mě osobně to přišlo tak akorát a nikdy jsem výkon nepostrádal. Je potřeba si uvědomit, že FZ8 plní roli především universální mašiny pro každý den. Proto by neměla jezdce po cestě do práce vyšťavit pekelným výkonem, ale zrovna tak by ho neměla ho uspat na zakroucených okreskách za městem. Jak to tak bývá, obrovskou roli hraje design a někdy o sympatiích rozhoduje ještě před první praktickou zkušeností. Já dávám za kompaktní agresivní kukuč efzetosmě jedna mínus. Ten mínus je za nehezkou vejfukovou koncovku - vše ostatní za jedna.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE