Triumph Bonneville T100

Název Bonneville, se kterým tento stroj již v roce 1959 velmi úspěšně vyrazil na trh, možná zní trochu francouzsky. Svůj původ ale má v americké solné poušti Bonneville Salt Flats v Utahu, kde výrobci v polovině minulého století dosahovali rychlostní rekordy. Z první verze 650 ccm se časem stala 750tka a navyšování objemu se minulý rok zastavilo na hodnotě 865 ccm.

Významnou letošní novinkou je elektronické vstřikování paliva - které je ovšem geniálně uloženo ve dvou krásných pouzdrech ve tvaru karburátorů - tomu říkám smysl pro detail! Vše dokresluje barevné zpracování nádrže s dvěma pruhy a ručně malovanými linkami a chromované víčko nádrže po straně, které usnadňuje tankování plné nádrže při parkování na bočním stojánku.
Při pohledu na tuto nádhernou mašinu se člověku stále dere na jazyk slovo klasika. Tady ani nelze říkat retro, protože tenhle stroj nenapodobuje historii, on prostě JE historie. Nádherné provedení se spoustou chromu, doutníkové výfuky, poutavě zpracovaná zadní svítilna, precizní uchycení předního blatníku pomocí chromového rámečku. Zvláště nádherným prvkem je dvoubarevné žebrování motoru s bočními kryty bloku v chromu a na nich vložený malý znak Triumphu.
Dva přehledné kulaté budíky, vlevo tachometr a vpravo otáčkoměr, pod nimi čtyři základní kontrolky. Ty jsou opatřeny efektními chromovanými objímkami, které sice hezky vypadají, ale na slunci se dost lesknou a kontrolky jsou kvůli tomu dost nevýrazné a stále jsem si nebyl jistý, jestli kontrolka směrovek zhasla nebo ne. S celkem ladí dvě kulatá zrcátka, která poskytují slušný výhled, přestože ani netrčí příliš do stran. Silný dojem ve mě zanechalo zpracování. Každičký detail, držák, hrana, všechno je precizně zarovnané, každá pohledová plocha opatřená odlitkem nápisu Triumph, opravdu pastva pro oči.
Jízdní poloha je uvolněná bez váhy těla na rukou, nohy nijak zvlášť pokrčené, pohodlí obvyklé od klasického retra. Na dlouhém a nízko položeném sedle (775 mm nad zemí) si najdou svoji polohu řidiči všech postav. Po nasednutí se člověk ocitá ve světě britských standardů. Napřed odemknout řízení po levé straně reflektoru, následně klíček přesunout do zámku zapalování po levé straně reflektoru. Pak už jen povytáhnout sytič vlevo v motoru a ťuknout na startér. Díky vstřikování se řadový dvouválec i za studena okamžitě stejnoměrně rozvrčí a můžete vyrazit.
Chvíli mi trvalo, než jsem se skamarádil se spojkou, nějak se mi prostě nedařila úplně přesně dávkovat. Poměrně dlouhé kvalty pětistupňové převodovky tam padají snadno a lehce, neutrál najdete vždy hned na první pokus a vše se odehrává naprosto plynule a potichu, snad kromě řazení jedničky při stání - to jsem od stroje s nádechem historie opravdu nečekal.
Vzduchem chlazený řadový dvouválec - s malým olejovým chladičem - o zdvihovém objemu 865 ccm díky vstřikování necuká ani při podtočení, dá se použít již od 2 tis otáček, od 3 tis již poslušně zatahuje, no a od 5tis otáček opravdu pěkně zatáhne a láká jezdce ke svižnější jízdě. S rostoucími otáčkami ale narůstají také vibrace motoru a honění motoru nad 6 tis otáček už znamená nepříjemné vibrace do rukojetí řídítek, navíc charakter stroje vybízí spíš k pohodovější jízdě do 5 tis otáček. Maximální rychlost by se měla pohybovat až k 190 km/h, já jsem Bonnevilla při dálničním přesunu do Slaného krátce rozvášnil na 160 km/h, pak už jsem neměl to srdce ho víc trápit.
Maximální hodnoty jsou 68 koní při 7500 ot/min a 69 Nm při 5800 ot/min. Na to, že jde o devítikilo, to nejsou až tak oslnivé hodnoty a osobně jsem očekával větší odpich při rozjezdu, ale to je u mašiny tohoto charakteru vedlejší. Motor přátelsky zasahuje v celém rozsahu otáček, vrčivý zvuk a kultivovaný dojem nelákají k sportovní jízdě, podobně také brzdění motorem je plynulé a ani za deště myslím nebude hrozit bloknutí zadního kola. Odezva na rukojeť plynu je okamžitá, nikde ani stopy po nějakém trhání, zkrátka perfektně zpracované vstřikování. Na druhou stranu vrčivý utlumený zvuk výfuku by určitě snesl trochu oživení třeba v podobě trochy basového dunění, na emocích z jízdy by to určitě jen přidalo.

Suchá váha 205 kg není na tuto kategorii nijak moc, takže manévrování na místě není problém. Po rozjezdu okamžitě oceníte přátelskou geometrii řízení a trubkový rám lety vypracovaný k dokonalosti. Po městě se Bonneville vodí pohodlně, s širšími řídítky je třeba dát si trochu větší pozor v kolonách, ale pružný motor bez jediného cuknutí zvládne každou rychlost. Tak už jsme za městem, no a kam jinam s takovouhle krásou, než na Karlštejnsko! Tenhle stroj v sobě má trochu toho chopprovitého ducha - ani vás nenapadne někam se hnát, radši si užíváte krajiny a požitku z výletu.
V zatáčkách se stroj chová neutrálně a ochotně vykrouží oblouk přesně tak, jak si zvolíte. Žádné padání do zatáčky, žádné lámání do náklonu. Podobně jako u motoru jde zkrátka všechno tak nějak samo a lehce. Překlápění mezi zatáčkami jde pomaleji, to ovšem lze u této kategorie čekat. Celkový požitek ze zatáček je ovšem dokonalý. No a když už jsem na Karlštejnsku, nemůžu vynechat kávičku u Svatého Jána. Parkuji Bonnevilla vedle stojanu jízdních kol a ještě než zamknu řízení, už odpovídám na první dotazy ze zahrádky. Triumph dokáže uchvátit nejen znalé motorkáře, ale i laickou veřejnost, líbí se prostě všem.
Zpátky do sedla, zpátky to vezmu horem přes Křivoklát po trochu rozbitějších silničkách. Odpružení je spíš tužší, podrží vás v zatáčce a pěkně odfiltruje malé hrboly a třeba dlažební kostky. Pokud ale dojedete na větší díry nebo vlny na asfaltu, dá vám je pořádně „vyžrat“ do zadku a do rukou, takže při návratu do Prahy už jsem byl trochu naklepaný a všechny nerovnosti jsem co nejvíc objížděl. Co jsem ještě zapomněl zmínit? Už vím, brzdy! Přední dvoupístek na jednom kotouči v pohodě zvládne zkrotit vše, co si na této mašině troufnete. Zabírá tak akorát, dobře odpovídá charakteru stroje a klidnější jízdě. Zadní brzda také odvede svůj kus práce, při nešetrnějším sešlápnutí ale blokne zadní kolo a pneumatika se vám odmění pěkným hlasitým zaječením. Na drátových kolech 19 palců vepředu a 17 palců vzadu jsou obuty Metzelery 100/90-19 a 130/80-17. Bonneville není žádný velký jedlík a při testu jsem naměřil průměrnou spotřebu 5,2 litru, takže šestnáctilitrová nádrž by měla zajistit dojezd kolem 300 kilometrů.
Čím se verze T100 liší od základního Bonnevilla? Ještě před dvěma lety měla základní verze nižší zdvihový objem 790 ccm, nyní již jsou motory shodné a rozdíly jsou jen ve výbavě. V základu je vepředu pouze jeden budík, dále chybí například chromované kryty motoru a dvoubarevné lakování. Jsou to detaily a cenový rozdíl mezi verzemi je 20 tis korun, ale osobně myslím, že to hlavně za ty krásné barvy stojí. Triumph Bonneville mi v paměti kromě své klasické krásy utkvěla především jako charismatická, a přitom hodná a přátelské motorka a opravdu nelehko se mi vracela.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE