Moto Guzzi Stelvio NTX 1200 ABS

Moto Guzzi Stelvio rozdělilo před rokem motocyklový svět na dvě části. Ta první obdivovala jeho design sladěný s moderní technikou. Druhá část Stelvio rovnou zavrhla jako marný pokus o konkurenci BMW. Na podzim se představila verze NTX a bylo jasné, že řady odpůrců tohoto stroje hodně prořídnou.

Moto Guzzi Stelvio NTX 1200 ABS

Kapitoly článku

Stelvio jsme důkladně prověřili v loňském alpském testu, proto se zde nebudu rozepisovat o detailech, ale přejdu rovnou k novinkám, které přináší verze NTX. Na první pohled je to samozřejmě barva, hnědá dává motorce expediční nádech a působí mnohem robustnějším dojmem. Když se přestaneme kochat barvou, uvidíme namontované padací prámy okolo sklopených válců, na nichž jsou přidělané mlhovky. Ani spodní část motoru nepřišla zkrátka a dostala hliníkový kryt. Na zadní části nelze přehlédnout dva černé hliníkové kufry s praktickým systémem odepínání. Méně na očích je pak ochranný rám na kardanu, kryty rukou a zvýšené plexi. Nakonec nesmíme zapomenout na jednu z nejdůležitějších změn, kterou je užší zadní ráfek umožňující obutí pneumatik s terénním vzorkem.
Tím ale výčet novinek nekončí. Pozorný pozorovatel si všimne zoubků na vnitřním obvodu brzdových kotoučů a následně i nápisu ABS na nádrži. Stelvio tím opět dohnalo vývoj BMW a brzdám už opravdu nic nechybí. Neméně podstatnou změnou je naprogramování řídící jednotky motoru a palivové mapy. O tom, jak to všechno dohromady funguje jak na silnici, tak i v lehkém terénu, kam NTX cílevědomě směřuje, jsme měli šanci se přesvědčit o jednom z mála pěkných červencových víkendů.
První dojem po nasednutí na Stelvio je stejný jako před rokem. Komfortní sedlo, stupačky na pravém místě, neskutečně široká řidítka a uvolněný posez. I pohled na palubní desku je téměř nezměněný, jen přibyla kontrolka ABS. Tato zkratka je také napsána na tlačítku na pravé rukojeti. Pokud ho při startu motorky podržíte, odpojíte si ABS a můžete si naplno vychutnávat přesné radiální brzdy i v terénu. Za zmínku ještě stojí ovladač mlhových světel na horní části pravého ovladače, který se mi zdá trochu nešťastný, po celou dobu testu se mi nepodařilo zapnout a vypnout mlhovky bez přískoků způsobených cuknutím plynovou rukojetí, ke kterým i při sebevětší snaze dojde. Mnohem praktičtější je v tomto směru přepínač funkcí palubní desky umístěný na levém řidítku.

Jízda

Po stisku startéru se ozve typický zvuk Moto Guzzi a se škubnutím na pravou stranu motor hladce naskočí. Velký vzducháč je třeba před jízdou trochu prohřát a můžeme vyrazit přes město. První dojem z nově nastaveného motoru je velice dobrý. Průběh výkonu jde plynule od tří tisíc otáček až k osmi, kde zasáhne omezovač. Není problém zařadit čtyřku a v nízkých otáčkách držet padesátku. O tom by si loňské Stelvio mohlo nechat jen zdát. Po opuštění obce pak stačí otočit plynem a motor se ochotně sebere a táhne daleko za legální limity.
Nejlépe je motoru ale přeci jen od pěti tisíc výš, kde si jezdec užije masivní točivý moment i výkon. Po opuštění města najíždím na dálnici, abych vyzkoušel, jak se zde stroj s cestovním zaměřením bude chovat. Ještě při sto padesáti je za zvýšeným štítem naprostý klid a já jsem mohl v klidu v interkomu poslouchat rádio. Výš už začíná být hlučnost přeci jen vyšší, ale i tak je to snesitelné, Stelvio nemá tendence se vlnit a drží stopu. Rozumná je ovšem rychlost do 170ti kilometrů.
Ale nejen dálnicemi je cestovatel živ a Stelvio si rozhodně troufá i na zapadlé a rozbité cesty, se kterými nemá nejmenší problém, i když je odpružení nastavené hodně tvrdě a spolujezdec občas nepříjemně nadskakuje. Vše by ale mělo vyřešit pečlivé nastavení podvozku, kterému jsme se tolik nevěnovali. Tvrdý podvozek jsem pak naopak ocenil na silnicích s kvalitním asfaltem, kde nebyl problém jet se stupačkou jen těsně nad asfaltem. Vzorně se přitom chovala i zadní úzká pneumatika, která tak jezdce na silnici i přes svůj hrubší vzorek nijak nelimituje.
Ke slovu přišel samozřejmě i test ABS. Po několika pokusech na kolejích, dlažebních kostkách, špinavé silnici, nebo štěrku mohu zodpovědně prohlásit, že ABS na Stelivu rozhodně patří k těm lepším. Nezasahuje do brzdného účinku tam, kde to není třeba a jezdec o něm neví, dokud nepřijde opravdu krizová situace, při které by mohlo úzké přední kolo dělat neplechu.

Terén

Stelvio NTX vypadá na první pohled téměř jako expediční stroj, který by měl zvládnout každou cestu. Já jsem měl možnost se svézt na prašné šotolině, ale i mokré trávě. Výsledek ale není jednoznačný. Velkým plusem je uložení předního kola před osu vidlice tak, jak je tomu třeba u endur, nebo motokrosů. To dává jezdci dokonalý přehled, co se pod ním děje a může tak včas reagovat. Pomalé jízdě v terénu naopak příliš nenapomáhá klopný moment velkého motoru a celková velká hmotnost. Stačí pak chvilka nepozornosti a kufry s padacími rámy testujete v praxi. Mně se naštěstí několik smyků zadního kola podařilo celkem s přehledem ustát. Takže jak je na tom NTX v terénu? Na výlet po Rumunsku bych s ním s chutí jel, ale na závody na Erzbergu to opravdu nebude. Každopádně se nové Stelvio v terénních schopnostech minimálně vyrovnalo svému německému rivalovi.

Závěr

NTX je bezpochyby motorka pro jezdce, kteří vědí co chtějí. Určitě nepatří do rukou začátečníkům nebo pouličním závodníkům. Nabízí především úžasný požitek z jízdy na italském stroji, nezaměnitelná konstrukční řešení Moto Guzzi a v neposlední řadě jedinečnost. K tomu všemu ještě dostanete cestovní výbavu a můžete tak rovnou z prodejny odjet na dovolenou. Přesto, že má Stelvio poměrně velkou konkurenci (Varadero, GS, LC8, …), dokáže nabídnout trochu něco jiného a oslovit specifickou skupinu jezdců, k nímž se řadím i já, jediným háčkem je tedy cenovka.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.54
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist