KTM Freeride 350

Elektrický startér roztáčí třistapadesátkový jednobuch a z dvojice bandasek se line nenápadné čtyřtaktní bublání. Ze zvyku řadím jedničku a pomalu pouštím spojku. Freeride se dává do pohybu… nepřekvapuje však prudkou akcelerací, ba naopak šnečím tempem. V tu ránu se mi připomíná skutečnost, že právě první rychlostní stupeň tu není pro běžné rozjezdy. Od toho je dvojka, která se podobá jedničce běžných endur. Dvojka zvládá také průjezdy běžným enduro terénem, včetně příkrých výjezdů. Pro trialové krkolomnosti je připravena posloužit jednička, která je zpřevodována hodně do síly. Když se u bežných endur řekne, že fungují téměř od volnoběžných otáček, u Freeride to platí minimálně o sto procent více. Jednička dokáže jet krokem při velice nízkých otáčkách a je úplně fuk, jestli jedete po rovině, z kopce nebo do příkrého výjezdu. To je asi nejlépe vidět na redakčním videu, které najdete v další kapitole ve stopáží 5:00. Díky tomu se z této mašiny stává tank, který se hrne terénem a je jen na jezdci, jestli dokáže v pomalých rychlostech udržet rovnováhu.

Zbytečně „nepřekoňovaný“ motor je pocitově hodně gumový, funguje především v nízkých a středních otáčkách a není uřvaný jako u ostrých endur EXC. Je příjemné, že vstřikování neškube, motorka je hezky plynulá a jemná na plynu. Opět přínos pro těžší pasáže, kdy je plynulost v nízkých rychlostech potřeba jako sůl. Hydraulická spojka se ovládá velice lehce, ovšem je potřeba dodat, že díky zmíněnému zpřevodování není tolik potřeba spojkovat, jak by se mohlo zdát.
Podobně jako motor je pro potřeby této kátéemky přizpůsoben podvozek. Krátký rozvor, řízení pod vyšším úhlem, hodně slušný rejd a nízké těžiště mají na triku výbornou ovladatelnost v těžkém terénu. Člověk se otočí na koruně, vyskáče terasovité pasáže a motorku si plynem otočí kolem nohy, kdy si vzpomene. Pochopitelně k tomu napomůže také velice úzká stavba, kdy se zdá, že kotníky jsou skoro u sebe, ale i úzké a poměrně nízko položené sedlo. Je až návykové řádit v kamenitém terénu, do kterého by se člověku na ostrém enduru vlítnout jen tak na nechtělo.
Při jízdě v sedě mi trošku vadí plasty pod přední části sedla, které překrývají ukrytou nádrž. To proto, že se chytají za chrániče kolenou, a tím pádem omezují pohyb v sedle. Použité trialové pneumatiky mají obrovský vliv na stabilitu a prostupnost náročným terénem. Zaručují slušnou trakci a dávají jezdci pocit jistoty. Je fajn, že se při vývoji myslelo na úchyty, za které je možné Freeride čapnout a vytáhnout ze svízelných situací. Do těch se většinou dostanete ze zvědavosti, protože vás mašina neustále hecuje vyzkoušet těžší a těžší terén a posunout si tak hranice zdolaných pekelností.
Předchozí vlastnosti hrají do karet hlavně řádění v těžkém terénu v nižších rychlostech. Naopak pro ostřejší palbu po delších enduro stezkách a rychlejších přejezdech nejsou úplně ideální. Zejména krátký rozvor a strmé řízení nemají největší pochopení pro stabilitu ve velkém kalupu nad 80 km/h. Je fakt, že od pérování se zdvihy, které jsou daleko nižší než u soutěžních endur, jsem tolik neočekával. Docela mile mě tedy překvapilo, že v sériovém nastavení zvládá leccos pobrat, dobře filtruje nerovnosti a nárazy nepřenáší do řidítek, což je určitě dáno také mojí váhou do sedmdesáti kil. Těžší freerider by měl asi jiný názor a musel by si pro enduro ježdění pérování přitvrdit. Limitující je do určité míry světlá výška, ovšem jsem přesvědčen, že většinu hobby tratí cross coutry a enduro by Freeride v pohodě dal.
Nicméně, je potřeba brát v potaz, že tenhle metrákový obojživelník nebyl postaven pro závody a ostré enduro lítání, natož agresivní polet po motokrosové trati. Narodil se jako průzkumník, který zdolá nečekané a svého pána neuštve brutálním výkonem. Třiadvacet koní na papíru nevypadá zrovna závratně, ale po několika dnech v jeho společnosti musím říct, že jsem si s nimi bohatě vystačil a užil kupu legrace. Namísto našláplého výkonu se totiž inženýři snažili využít hlavně krouťák třistapadesátkového jednobuchu. Ze zvědavosti jsem zkoušel, kolik digi panel na ukáže rovince. Bylo to téměř 100 km/h, ovšem to už bylo na rozbité polňačce docela dost, a dál jsem kobru bosou nohou raději nedráždil.
Brzdy Formula fungují velice dobře, nicméně jedovatostí jim na Bremba u modelů EXC špetka chybí. Každopádně je milé, že disponují jemným nástupem, pěkně se dávkují a na přední páčku stačí jeden prst.
Po několika dnech za řidítky KTM Freeride 350 mi nezbývá než konstatovat, že se oranžovým povedl. Věřím, že na své si v jeho stupačkách přijdou jak zkušení enduráci, tak úplní nováčci světa zubatých pryží, ale i holky bahňačky. Všem bez rozdílu Freeride poskytne opravdu moře zábavy a doposud nepoznaných offroadových zážitků. Je však nutné brát v potaz skutečnost, že tenhle stroj není závodním náčiním. Proto je hloupost ho porovnávat či od něj vůbec očekávat vlastnosti ostrých soutěžáků. Díky své nezáludnosti a obrovské univerzálnosti zřejmě osloví nejen ryzí motorkáře, ale také „víkendové“ jezdce všech věkových kategorií. Ti si bez problému v sedle Freeride zajedou na ryby nebo obrazit svůj rajón. Za nový kousek budou muset vysázet necelých 185 000 Kč, což není úplně za hubičku. Proto bych v sérii uvítal protektory chladičů, či bástry s výztuhou. Jelikož se Freeride určitě uplatní při civilnějším využití, možná by se šikla i spínací skříňka se zamykáním řidítek. Já bych si Freeride klidně dokázal představit vedle své motokrosové dvěpade, protože blbnutí v náročném a někdy až trialovém terénu mě fakt chytlo. Úplně se vidím někde v Rumunsku na kopcích…