Jawa 660 Sportard

První kapitola testu se vám možná nebude zdát úplně objektivní. Kromě obvyklého  hodnocení v ní najdete taky dost dojmů a emocí. Rovnou přiznávám, že jsem velký fanda Jawy, na motorkách od Péráka až po „třindu“ jsem na silnici i v dílně zažil hodně, a tak ve mně tahle čtyři písmena jitří emoce. Podobně „postižených“ lidí je u nás spousta a troufám si tvrdit, že jen málokterý český motorkář nemá k Jawě nějaký vztah, byť třeba v podobě vzpomínek na telecí léta v sedle Pionýra… Už jenom diskuze, které se před uvedením týnecké novinky vedly, ukázaly, že dění okolo Jawy není domácím motorkářům lhostejné. Jawa je jednoduše značka, která budí pozornost a emotivní stránku od toho lze těžko oddělit.  Kdo se o dění v Jawě stále aspoň trochu zajímá, ví, že novinka Sportard 660 designově vychází z modelu Dakar 650, za jehož podobou stojí týnecký designér ing. Abrahám. Dakar před třemi lety završil řadu týneckých strojů s jednoválcovým motorem Rotax 650 (v letech 2004-2008 vznikly postupně verze Classic, Bizon, Style a Dakar). Šestsetpadesátky nabídly pestrou modelovou řadu, od klasického roadstera s nezaměnitelnou „jawskou“ nádrží až po designově neotřelé cestovní enduro. Ačkoliv se tato řada mohla pochlubit hlavně léty prověřeným kvalitním motorem s nízkou spotřebou a jednoduchou spolehlivou konstrukcí, skutečnost, že šlo po letech masové produkce převážně menších dvoutaktů o první velké motorky, se bohužel projevila v množství dětských nemocí, kterými 650ky trpěly (namátkou praskající dráty zadního kola, poddimenzovaná elektroinstalace, slabé přední tlumiče na prvních modelech). V roce 2008 ale přestal agregát od Rotaxu splňovat emisní normy, výroba byla proto zastavena a Jawa řešila otázku co dál? Při výběru nového dodavatele motoru padla volba na italskou továrnu Motori Minarelli, která úzce spolupracuje s Yamahou a její 660 ccm jednobuchy najdete kromě MT-03, XTčka a Tenerky také třeba v Aprilii Pegaso Strada nebo Derbi Mulhacén. Okolo italského jednoválce začali týnečtí, už se zkušenostmi z řady 650, stavět kompletně novou sportovně laděnou motorku – odtud název SPORT(ovní mot)ARD.

Prototyp byl představen na výstavě Motocykl 2009 a už tehdy vyvolal živé diskuze „dakarovský“ design (který je ostatně předmětem vášnivých debat stále) a také zpracování některých částí. Jawa se podle vlastních slov snažila kritice naslouchat, a tak některé problematické části prototypu (např. záchyt zadní brzdy) do série vylepšila. Týnečtí si však dávali načas, i kvůli problémům se subdodavateli bylo představení finální podoby novinky stále odkládáno, a tak Sportard pomalu upadal v zapomnění. Loni na podzim už vše nasvědčovalo tomu, že motocykl bude co nevidět ve výrobě a příznivci značky se těšili na představení na jedné z českých výstav. Když společnost oznámila, že vystavovat nebude, přestali i ti největší optimisti věřit… Motorka ale byla v prvních jarních dnech v naprosté tichosti (způsobené svéráznou marketingovou strategií nejvyššího vedení firmy) dokončena, a tak zatímco domácí publikum ostrouhalo, Sportard se během března a dubna představil na motocyklových výstavách v Belgii, Rusku nebo Irsku, našinec se musel spokojit se sérií „Jawa Dnů“ (první se konal v polovině dubna v Táboře). První čeští majitelé se na nové Jawě vozí už asi měsíc.
Testovací Sportard z tzv. „nulté série“ se dostal koncem května konečně i do naší redakce. 660ka v limited edici měla oproti následujícím sériím třeba řidítka Magura, širší obutí v rámci homologovaných rozměrů pneu, čiré blinkry nebo zadní diodové světlo. Co ale na Sportardovi upoutá na první pohled i totálního motorkového laika, to je originální vzhled. Dojmy z designu by určitě vystačily na samostatnou kapitolu, bylo by to však zbytečné, neboť už z dřívějších bouřlivých diskuzí je jasné, že na vzhled nové Jawy si prostě nelze neudělat vlastní názor a že Sportard nenechá chladné jak věrné příznivce, tak zaryté odpůrce této značky. Tahle motorka má totiž už od pohledu charisma na rozdávání. Asi nejvíc za to může množství špičatých tvarů, díky nimž dostal Sportard pořádně naštvaný kukuč. O ten se stará, jak už to tak bývá, především přední maska, v níž se trojice čoček mračí skrze mnohoúhelníkový tvar. Sportard tak při rozsvícených krajních potkávacích světlech budí dojem rozzuřeného sci-fi démona, který svým spalujícím pohledem bude nemilosrdně ničit vše, co mu přijde do cesty. Tohle je rozhodně to nejdivočejsí, co kdy v Týnci navrhli! V redakci jsme se museli shodnout, že málokterá motorka působí tak nazlobeně. Sportarda prostě jen tak nepřehlédnete a ať už se vám jeho tvary líbí nebo ne, rozhodně si ho nespletete s jinou motorkou.
Zástupci Jawy ostatně sami potvrdili, že hlavním kritériem při návrhu nové motorky (respektive už Dakara) bylo vytvoření co nejoriginálnějšího a snadno rozpoznatelného vzhledu. A to se tedy povedlo. Kamkoliv jsme během testování přijeli, všude budil Sportard malé pozdvižení. Při zastávkách na pumpě se kolem Jawy shromažďovali motorkáři sedlající nejrůznější značky, všichni dychtiví si Sportarda zblízka prohlédnout. Drtivou reakcí všech bylo  příjemné překvapení. „Hmm, na fotkách ta Jawa vypadala všelijak, ale živo je fakt super,“ slyšeli jsme často. To nemůže Jawaře nepotěšit! Osobitost designu vystihuje i příhoda, která se mi se Sportardem stala na ulici. U zaparkované motorky se zastavil prošedivělý pán a se zájmem ji zkoumal. Když viděl, jak se s přilbou blížím, hned překvapeně volal: „No to je ta Jawa!“ Dali jsme se do řeči. Z pána vylezlo, že na motorce nikdy nejel, ani se o ně nezajímá, že jen v novinách zahlédl fotky červenočerné špičaté motorky se třemi světly.
Co se vzhledu týče, je Sportard prostě osobitá, výrazná a netuctová motorka, jejíž tvary utkvějí v paměti, ať chcete nebo ne. Kromě přední masky a mozaiky červených a černých polepů k tomu totiž přispívají i ostatní hranaté tvary, ať už jde o ocelové trubky nesoucí masku doplněné hliníkovou mřížkou, které jsou tažené až k plastovému překrytí nádrže, nebo o hranaté kryty chladiče, pumpy zadní brzdy, nebo podsedlové plasty s mřížkou, které tvarově navazují na profil masky. Do celkového sci-fi vzezření zapadá i motor, který se v páteřovém rámu odhaluje skoro ve vší nahotě, z levé strany je přitom mnohem uhlazenější než zprava.
Kromě masky zaujmou na první pohled také dlouhé nerezové výfuky s gravírovaným logem Jawy na koncovkách pod matným plastem. Při bližším ohledání si dílenské zpracování zaslouží pochvalu, Jawa si vzala k srdci i připomínky návštěvníku prvního Jawa Dne, a tak už tu nenajdeme třeba dřívější schizofrenní kombinaci imbusových a křížových šroubů a kvalitně působí třeba i lak včetně hluboko zalakovaných polepů. Nová motorka s logem Jawa vévodícím nádrži prostě působí tak nějak solidním dojmem. Však taky Jawa byla vždycky kus pořádného bytelného železa, kterým zůstává i nadále. Navíc tu opět máme výrazný a zapamatovatelný vzhled, kterým se týnecké motorky vždycky prokazovaly.
Motorku jsme omrknuli, pojďme tedy do sedla. Sportard nepatří zrovna mezi ty nejmenší šestistovky, spíše naopak budí za řidítky dojem docela velkého stroje. Kromě provozní hmotnosti 198 kg za to může především vyšší sedlo (825 mm), které v kombinaci se širšími rovnými řidítky a stupačkami posunutými oproti sportovním zvyklostem docela dopředu nabízí dost vzpřímený posez v přirozené jízdní pozici, ve kterém i při ne zrovna turistickém tempu vydržíte dlouho a bezbolestně. Ergonomie motorky je jednoznačně nastavena pro trochu vyšší postavy, než tomu třeba bývá zvykem u japonských naháčů, a drobné slečny by už za širšími řidítky a ve vyšším sedle měly i díky poctivé hmotnosti Jawy potíž nejen při manipulaci na místě, která není se Sportadrem zrovna nejlehčí. Jawa je holt motorka pro chlapy! Sedlo odvozené ještě z modelu 350/640 je spíše měkčí, ale příjemně tvarované a netlačilo. Skrývá navíc, aspoň pro danou kategorii motorek, nadstandartní úložný prostor. Velkou pochvalu si zaslouží malý, ale naprosto funkční štítek na masce, který díky svému zvednutému zakončení nedovolí, aby se před docela vzpřímeným jezdcem tvořili nepříjemné turbulence a až nečekaně dobře odvádí proud vzduchu i při vyšších rychlostech. Sportard mi zkrátka, jako odchovanci všemožných Jaw, padl příjemně do ruky, žádné seznamování nebo zvykání si nebylo potřeba. A k příjemnému pocitu v sedle určitě přispělo i to, že se mi nad koleny rýsovaly na bocích nádrže zalakované znaky Jawy. Jako trošku nevyvážené bych zmínil umístění nožních pák. Zatímco řadička vlevo je poměrně blízko u motoru a při řazení je tak na široké stupačce potřeba mít nohu takřka opřenou o víko převodovky, pedál brzdy vpravo byl naopak několik centimetrů od motoru, a při brzdění zadkem tak bylo potřeba nohu mít naopak až u konce stupačky. Na malý nepoměr v položení nohou jsem si rychle zvyknul, první majitelé Sportardů však na tuto skutečnost upozornili a Jawa slíbila polohu pák vůči stupačkám sjednotit.  Výhrady naopak nelze mít k ovladačům na řidítkách – jedním slovem klasika, ničím nepřekvapí, ale dobře padnou do ruky. Sportard je svérázná motorka nejen zvenčí, ale i pod štítkem, kde v době nejroztodivnějších hyperfunkčních displejů najdete kulatý analogový otáčkoměr i ukazatel rychlosti. Malý digitál tu ale přece jen najdete, to v podobě ukazatele stavu paliva, napětí na akumulátoru a denního a celkového tachometru. No prostě klasika, která neurazí, jen možná překvapivě kontrastuje s moderním zevnějškem.Pro letité jawaře nebude překvapivý ani zvuk, který se po hladkém nastartování motoru ozve ze dvou nablýskaných nerezových trombonů. Tiché bublání, které po lehkém přidání plynu přechází v hlasité „prdění“, docela připomíná projev někdejších jawských dvoutaktů. To pravé peklo se ale rozpoutá, když za plyn vezmete pořádně. Paráda! Tohle že je obyčejná sériová koncovka? No vlastně tak úplně ne, však jde o výfuk známého rožmitálského výrobce Kovo - Květoň, na jehož parametry byl přímo v Minarelli motor naladěn. Z koncovek se pod plynem dere pěkně ostré a hlasité hluboké burácení, které si zachovává prdlavý rytmus, jež k Jawám neodmyslitelně patří. Nejen vzezřením, ale i akustickým projevem je tak Sportard hodně osobitý a právě zvuk hodně přispívá k jeho charisma. I kvůli tomu podmanivému projevu jsem se do sedla nové Jawy vždycky znovu těšil a stejnou pozornost, jakou Sportard budil při zastávkách na pumpách, vyvolával také svými hřmotnými odjezdy, a i chodci ve městě se za sportadrem otáčeli. Nezastírám, že tohle (nejen Jawaře, který je zvyklý budit pozor pozornost spíš v sedle mnohem starších motorek) zahřeje u srdce, a Sportard tak vlastně ani moc nevybočuje z dosavadní jawské produkce sluchově snadno identifikovatelných strojů.Jednoválcový motor Minarelli o výkonu 48 koní sice už známe z některých zmiňovaných modelů Yamahy, pro Jawu však byla v Itálii po dodání českého výfukového systému jeho řídící jednotka nastavena tak, aby hlavní porci svého výkonu nabízel až ve vyšších otáčkách, než tomu je třeba u Yamahy. Do nějakých 3500-4000 ot./min. se toho pod vámi (vyjma nepřeslechnutelného zvuku výfuků) příliš neděje a jednoválec si při přehnaně turistickém rytmu jízdy občas cukne. Po překročení této hranice se však síla motoru naplno probudí a následný ostrý zátah až ke hranici 7000 otáček jednoznačně podporuje Sportardovy sportovní ambice. Průběh výkonu a obvyklé vibrace jednoválce navíc vyznavačům starších Jaw možná připomenou charakteristický projev dvoutaktů, samozřejmě zde s mnohem vyšší hodnotou točivého momentu, která dosahuje až 57,5 Nm. Se Sportardem si prostě nejvíc zábavy užijete, když ho budete točit a točit, protože se vám odmění solidním zátahem a výrazným zvukem. Projev motoru prostě do celkové podoby Sportarda dobře zapadá, rozhodně není nudný nebo tuctový. Během testování nepřekročila spotřeba u ne zcela zajetého motocyklu  4,5 litru, což je obvyklá hodnota, kterou šestistovky Minarelli dosahují i v jiných modelech.Ostřejšímu projevu motoru odpovídají také brzdy. Přední dvojice kotoučů má sice trochu měkčí nástup a rozhodně nejde o žádné jedovky, při větším stisku je ale jejich účinek dost intenzivní a nevadnoucí. Naopak až brutální ostrost a nevídanou účinnost vykazuje zadní brzda - no aby taky ne, když tam na kotouči operuje čtyřpístek! Pokud si při brzdění na ostrý zadek zvyknete a budete ho s citem v součinnosti s předkem používat (pro jezdce starších  Jaw dávno naučená samozřejmost), nabídne vám nová Jawa skutečně nadstandardní brzdný účinek. Ostrá zadní brzda navíc koresponduje s lehce motardovským charakterem, který dali týnečtí své novince do vínku.Ani na podvozku nebyly použity žádné béčkové komponenty, o čemž svědčí přední vidlice Paioli a zadní hliníková kyvka s plně nastavitelným centrálem Bitubo, vše italské provenience. Přední vidlice se osvědčila už u mladších verzí řady 650, pro Sportarda bych snad jen volil trochu „tvrdší“ olejovou náplň. Předek testovačky sice neměl potíž žehlit mnohdy katastrofální výmoly silnic nižší třídy, při intenzivnějším brzdění se však docela nořil a příliš nekorespondoval se zadním odpružením, které jsme z Týnce dostali nastavené úplně natvrdo. V této konfiguraci ale tuhý zadek držel s přehledem, jistotu neztrácel ani při ostřejších průjezdech zatáček. Některými jezdci popisované vlnění Sportarda při vyšších rychlostech  (bylo dle vyjádření Jawy způsobeno mírně povolenou zadní kyvkou v rámci zajížděcích servisních intervalů) se nekonalo, podvozek byl dostatečně tuhý a motorka s jistotou drží stopu i daleko po překročení dálničních rychlostních limitů, které jsou díky zvýšenému zakončení předního štítku snesitelné i po delší dobu. Na dálnici se neunaví ani už chválený motor, který Sportarda dokáže pohnat až ke hranici 175 km/h. Vzhledem k charakteru motorky se nejpříjemnější cestovní pásmo nachází v rychlosti 100-140 km/h, kdy už si pátý rychlostní stupeň lebedí. V nižších rychlostech budete muset častěji řadit, po okreskách a venkovských silničkách budete v rámci povolené devadesátky často přeřazovat mezi trojkou a čtyřkou, vytočený Sportard vám však na klikatých trasách nabídne i dost sportovního vyžití. Přesná, tichá a vhodně poskládaná převodovka si ovšem zaslouží pochvalu a těžko jí co vytýkat. A jak už bylo zmíněno, přirozená jízdní pozice za širšími řidítky je prostě takovou klasikou, vám umožní využít Sportarda v jeho sportovním, ale i cestovním duchu docela pohodlně. Kompromisem naopak moc nebylo obutí testovaného stroje – přední plášť šířky 130 mm a zadní 170ka na 17 palcových kolech, to jsou jasně motardovské rozměry! S užšími plášti (které jsou pro předek homologovány v rozměrech 120 a 130 mm a pro zadek 150-170 mm) by byla motorka jistě obratnější, takhle bylo přece jen od zadního kola občas cítit trochu neochoty sklápět stroj do ostřejších zatáček, a tak musel jezdec použít trochu víc síly, než bývá obvyklé. Pevná zadní kyvka ale poskytuje dost jistoty a i sportovně-cestovní pneu Continental Conti Road Attack držely s přehledem.Během testování jsme s Jawou najezdili téměř tisíc kilometrů v nejrůznějších podmínkách. Za sucha, v dešti, po dálnici, v úzkých horských serpentinách… Sportard se v nich, přes svůj navenek budící agresivní sportovní dojem, ukázal jako docela přizpůsobivá motorka, v jejímž sedle jezdec zvládne každodenní cestování stejně dobře jako vyjížďku v ostřejším tempu. Kombinace moderního "špičatého" vzhledu, hodně živého projevu motoru a pohodlného cestovního posezu dělá z nové Jawy až nečekaně univerzální stroj, který v mnohých ohledech navazuje na to, co vždy dělalo Jawu Jawou – spojuje v sobě osobitý a zapamatovatelný vzhled, zvuk i jízdní styl, jež v mnohém navazuje na předchozí Jawy, nekomplikované, ale v rámci podmínek dostatečně výkonné a účelné komponenty. Pokud se podaří ještě doladit některé drobnosti (třeba občas chrastící plast pod přístrojovkou nebo asymetrické odsazení nožních pák), mohl by Sportard svými kvalitními naprosto konkurenceschopnými parametry znamenat pro Jawu blýskání na lepší časy. Nesmíme ovšem zapomenout na cenu, která by sice ze současných 168 500 Kč za limitovanou edici měla pro další série klesnout, i tak ale není nejnižší. Při rozhodování však může důležitou roli hrát zvláštní charisma a neotřelý dojem, kterým Sportard bez debaty působí a tak trochu vyčnívá. Věrní fandové Jawy, na něž týnecká společnost dost spoléhá, trochu vyšší cenu překousnou snad i proto, že si za své jawařské srdce připlatí, stejně jako to dělají fandové H-D nebo dalších osobitých značek, mezi než Jawa i díky novému Sportardovi stále patří...Historie, která je největším handicapem i devizou Jawy, si jsou snad v Týnci dobře vědomi, a příchod lepších časů si slibují nejen od Sportarda, ale i od jeho modelového následovníka Jawa 660 Californian, který dle zástupců společnosti vychází z návrhů Oberdana Bezziho, jež kolují po internetu. V horizontu několika let se prý můžeme těšit i na litrovou motorku, která už v několika prototypech vrčí po silnicích nejen ve Středních Čechách. Sportard jednoznačně znamená velký krok kupředu, a tak můžeme být jen zvědavi, jak se kroky nejslavnější české značky budou ubírat dál. Zájemci o bližší seznámení se Sportardem mohou navštívit Jawa Dny, kde si mohou nejen tuto novinku zblízka prohlédnout i se povozit. Nejbliší proběhne už tuto sobotu v Rosicích u Brna, další jsou plánovány 25.6. v Praze a 30.7. u vodní nádrže Rozkoš. Pro bližší info sledujte facebook Jawa Moto a stránky jawa.eu.