BSA Gold Star vs. Jawa 650 OHC Sport vs. Royal Enfield Interceptor

Jsou to motorky, které se nikam neženou, v kubatuře, která se ještě nedávno zdála zapomenutá. Tři moderní retra zastávající kategorii, kde se nakupuje očima, nejezdí rychle, a kde se přechod k digitálním budíkům od klasických analogových ručiček bere jako neodpustitelná křivda. Která z motorek dnešního tria je ale tím nejlepším společníkem na pohodově strávené nedělní odpoledne?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Živě si pamatuji, co šéf značky Royal Enfield Siddharta Lal odpověděl našemu Alanovi, když se ho při premiéře nových dvouválcových šestsetpadesátek ptal, proč se rozhodli dělat 650 a ne třeba tradičnější 750. „My se neradi cpeme tam, kde je narváno. Raději si uděláme místo v kategoriích, které nejsou tak exponované. … Na světovém trhu zeje obrovská díra. Co vidím v Evropě či USA, je totálně přeplněný segment kolem 800-900 cm³, ale pod ním toho moc nenajdete. Nikdo dnes nedělá pořádnou střední třídu – nechápu proč. Je spousta malých motorek, spousta skvělých velkých, ale nic mezi tím. Royal Enfield se to pokusí napravit s dvouválci 650.“ Jak to dopadlo, to dnes už víme, Interceptor s Continentalem GT jsou obrovským globálním úspěchem, navíc na stejné platformě vznikají další stroje. A šestsetpadesátky ve verzi klasik najednou začínají být atraktivní třídou i pro další výrobce a letos nám do ní přibyly další dva stroje: BSA Gold Star a Jawa 650 OHC hned ve dvou verzích. Všechny tři stroje nejsou úplně přímí konkurenti dohromady, spíše je to vždy „dva proti jednomu“. Dva indické motocykly proti jednomu čínskému, dva jednoválce proti jednomu dvouválci, dva drahé proti jednomu levnému, dva s 18“ kolem vpředu proti jednomu s 19“, dvě s 18“ vzadu proti jednomu se 17“, dva těžké proti jednomu lehkému, a tak bychom mohli pokračovat. Hlavní otázka samozřejmě zní: dokáže BSA vůbec ohrozit renomovaného Royal Enfielda, který si za pět let na trhu vydobyl značné renomé? A co ta nová Jawa, nebude nakonec vítězem ona, když to vezmeme v poměru ceny a nabízených vlastností?

Kde se vzaly

Interceptor představený na podzim roku 2018 je prvním dvouválcovým modelem značky od roku 1970, kdy se uzavřely brány původní britské továrny v Redditchi a přestal se vyrábět stroj nazvaný, kupodivu, Interceptor. Od následujícího roku fungoval Royal Enfield už jenom v Indii a produkoval jen a pouze jednoválce. Spolu s Interceptorem byl představený také kafáč Continental GT a dnes se dělá ještě cruiser Super Meteor a zanedlouho přijde bobber Shotgun. A něco mi říká, že to nebude konec. Základem je dvouválec vlastní konstrukce a za mě jeden z nejkrásnějších motorů současnosti o objemu 648 cm³, se čtyřventilovým rozvodem OHC, přesazením ojničních čepů o 270° (projevem tedy pravoúhlé véčko) a šestistupňovou převodovkou.

Také BSA Gold Star je připomínkou starých britských časů pod novým indickým majitelem. Tuto ikonickou anglickou značku koupila v roce 2016 společnost Classic Legends, v níž má většinu indický gigant Mahindra, která ve stejnou dobu získala i práva na vývoj nových Kývaček pod značkou Jawa. První BSA byla představena až na konci roku 2021, přičemž u nás se začala prodávat až letos, a jde právě o model Gold Star, což byl nejslavnější model birminghamské značky. Designově novinka jasně vychází z verze B33 z půlky 50. let a jako všechny Gold Stary, i ji pohání jednoválcový motor. Ovšem navzdory žebrování na válci je tohle kapalinou chlazený pětikvaltový čtyřventilový DOHC agregát o objemu 652 cm³, který kdysi vymyslel Rotax a od té chvíle poháněl statisíce Bavoráků, Aprilií a bůhvíčeho ještě. Indové si jej akorát trochu upravili k obrazu svému za pomoci techniků z univerzity v Grazu.

Pětikvaltový jednoválec má i Jawa, ta s objemem 644 cm³ a pouze jednou vačkou na čtveřici radiálně umístěných ventilů a hlavně s chlazením vzduchem. Třetí motor a zase jiná koncepce. I původ, protože tohle kdysi dávno bývala Honda Dominator, takže také jádro desítkami let a stovkami tisíc vyrobených exemplářů v mnoha modelech ověřené. Model 650 OHC vznikl úplně stejně jako menší 350 OHC, který měl premiéru v roce 2017, a po podvozkové stránce je to vlastně to samé, akorát s tlustšími rámovými trubkami, silnější přední vidlicí a brzdou a vyššími zadními tlumiči. Takže se jedná o technický základ vyráběný čínskou značkou Shineray (na objednávku francouzské značky Mash), jenž je v Týnci nad Sázavou přetvořen za pomoci nádrže a dalších „karosářských“ dílů přetvořen v hotový motocykl. Jawa prodává šestsetpadesátky od léta, a to ve dvou verzích, shodných s třistapadesátkou: klasickým roadsterem s hranatými tvary legendární 634 a coby verzi Sport se zvednutými výfuky, hrazdovými řídítky a kulatou nádrží připomínajícími ještě legendárnější Kývačku, resp. Kývačku Sport. Jelikož Interceptor i Gold Star mají také kulaté nádrže a jsou to retro stroje odkazující právě na ta 50. a 60. léta, vzali jsme do testu právě verzi Sport.

První dojem za řídítky

Pokud byste vybírali jenom očima, nemůžete na první místo nezařadit Royal Enfielda. Interceptor je prostě nádherný kousek nábytku, a to se pořád bavíme o motorce za méně než 200 tisíc korun. Námi testovaný kousek byl v základním jednobarevném provedení, a to stojí 184 990 Kč, u toho nejdražšího s chromovanou nádrží bychom se dostali maximálně na 199 990 Kč. Tahle motorka má všechno, co od klasika chcete, nádherný motor s pěknými výfuky, vyplétaná kola, kulaté budíky a celé to vypadá tak autenticky a opravdově. A hlavně je to tady dotažené do detailu, nikde nemáte prvek, u něhož byste si řekli, že sem nepatří. Teda dlužno říci, že to platí až teď od modelu 2023, který dostal LED přední světlo (mohl si ho odpustit, ale vypadá dobře) a k němu hlavně ty krásné ovladače na řídítkách, jaké známe už z menších třistapadesátek. Až do loňska tam byly ty univerzální „honďácké“, které prozrazovaly, že tohle není zrovna drahá motorka. Taková blbost, a co to udělá. Holt věc, na kterou se díváte celou dobu, co jste v sedle. Stejně jako na nádherné budíky, moc pěkné páčky nebo parádní gripy. Tedy na ty se nedíváte, nýbrž se za ně držíte, což nás přivádí k jízdní pozici. Na Interceptoru ze všech tří strojů sedíte nejvíce nahoře na motorce, sezení je poměrně vysoké, je tady i vyšší těžiště a poznáte, že sedíte na nejtěžším stroji. Ergonomický trojúhelník je trochu nahrbený vpřed, k řídítkům se lehce předkláníte, stupačky jsou poměrně sportovně vzadu a trochu více od sebe, než byste u hubeného dvouválce čekali (jenomže on ten motor je dole poměrně široký), a sedlo sice vypadá parádně stylově, ale komfort není jeho silnou stránkou.

Překvapivě nejdražší v tomto srovnání je BSA, která v testovaném červeném provedení vychází na 194 900 Kč. Zelená by byla za 189 900, chromovaná nejdražší Legacy za 199 900 Kč. Ty jo, jednoválec a dražší než dvouválec? To je docela odvážné, zejména když tváří v tvář Enfieldu na „Bessie“ najdete pár věcí, které vám zrovna nadšení do tváře nehrnou. Mluvím o povrchové úpravě motoru, jehož kryty vypadají, jako když jsem si před lety barvil plastové modely, a tím, jak se moderního vodníka konstruktéři snažili předělat opticky na starého vzducháče, objevilo se na pravé straně pár poněkud podivných krytů. A za dvě kila bych prostě na víkách motoru chtěl mít odlévané nápisy a nikoli samolepky. Ani ovladače na řídítkách nemohou svou krásou soupeřit s Interceptorem, a ta vytrčená USB-A/USB-C zásuvka nad spojkovou páčkou je tam jako pěst na oko, to má Royal pořešené mnohem lépe. Stokrát škoda, protože tohle jsou opět drobnosti, ale taková, na které se díváte celou jízdu, a to prostě Enfield umí lépe. Trochu to zachraňují pěkné budíky se zajímavým chodem ručiček „odshora vpravo“. Celkový design je ale v naprostém pořádku, Gold Star je krásná motorka a působí vyváženě a mně osobně zdaleka nejvíce vyhovuje svou ergonomií. Sedlo nabízí nejvíce komfortu a sedí se hodně nízko, nohy máte tam, kde je potřebujete mít pro jízdu i pohodlné sezení, a ruce vám spočívají na širokých řídítkách opět ve velmi přirozené pozici. Také na Gold Staru cítíte, že má svá kila, ale jsou dole, celá motorka působí tak jako zavalitě, ale kompaktně a hlavně nízko nad zemí. Třeba při otáčení na úzké silnici je to proti Enfieldu nebetyčný rozdíl. Ale i při jízdě to je fajn, nejste tady tak vytrčení a dá se jet rychleji, aniž byste trpěli odporem vzduchu.

Jawa je nejlevnější, a to o parník. To je úplně jiná cenová úroveň! Za model 650 OHC zaplatíte 139 700 Kč, za testovanou verzi Sport 143 700 Kč. To je o třetinu méně! Za ty peníze už Jawě, resp. Shinerayi leccos odpustíte. Dlužno říci, že k odpouštění je toho hodně, a Sportka v žádném ohledu nevypadá tak hodnotně jako její indičtí konkurenti. Celkový design není špatný, v odpoledním slunci vypadá blyštivá Jawa docela chic, ale při bližším ohledání jsou to prvky známé z 350 OHC, které trochu srážejí body. Zrcátka, páčky, plastové ovladače, budíky, to všechno jsou věci plně funkční, ale ne zrovna oplývající krásou. Jasně, pořád tady máte před očima tu cenovku, ale když se kouknete vedle k Indům, tak prostě víte, na čem budete sedět radši. A to i proto, že jízdní pozice na Sportce je trochu svérázná, sedí se zase o dost výš než na BSA, nohy máte hodně vpředu a vysoko jako na roadsteru, zadek na relativně nízkém sedle, které je měkce polstrované, avšak prosedí se dřív než na BSA, a pozice užších vlaštovkových řídítek není úplně přirozená. Lépe se mi sedělo na „obyčejné“ 650 OHC s vysokými řídítky. Co ovšem nemůžete přehlédnout, je suverénně nejnižší hmotnost, bavíme se o papírovém rozdílu více než 30 kg a fakt víte, že to tak je. Za to má Jawa obrovské plus a jenom to podporuje teorii, že 650 OHC je skvělým pokračujícím strojem pro všechny, jimž je 350 OHC už slabá.

Stejný výkon, jiný projev

Tři šestsetpadesátky, tři různé koncepce, dvouválec proti jednoválcům, a přesto se papírově příliš neliší, co se síly týče. Nejslabší je Jawa s kombem 29,4 kW/50 Nm, ale není to o moc proti Royal Enfieldu s parametry 34,9 kW/52 Nm ani BSA a jejím 33 kW/55 Nm. Jednobuchy se také moc neliší otáčkami, kde těch maxim dosahují, Interceptor je trochu posunutý. Jízdní projev ale má každý agregát svůj. Jawa má toho svého starého Dominatora a já jsem jenom zíral, jak moc ho v Číně dokázali umravnit. Abyste z něj dostali výkon, musíte víc točit pravou rukou, protože když za ni pořádně nevezmete, síla se nedostaví a vy si budete říkat, jestli pod vámi nakonec nezůstala čtyřstovka z modelu 350 OHC: Ale pak otočíte heftem a vida, je to tam! Agregát běží docela kultivovaně, avšak s rostoucími otáčkami začne vibrovat a nic naplat, tolik síly jako indické stroje ze sebe prostě dostat nedokáže. A působí trochu unaveně.

Ani Gold Star svým projevem jednoválec vůbec nepřipomíná, a tady se dílo podařilo ještě lépe. Krásně měkký chod, který začíná roztomilým nízkootáčkovými pufáním na volnoběh a pokračuje i ve vyšších otáčkách, prvotřídní reakce na plyn a hlavně pocit instantní síly, na který nemá ani Royal Enfield. Na „Bessie“ prostě dáte plyn a ona vyrazí vpřed, žádné zaváhání. Tady se projevuje to, že má nejvyšší točivý moment a ještě v nejnižších otáčkách. Bývalý Rotax je úžasně pružný a většinu času si vystačíte s otáčkami v rozmezí 2-3,5 tisíce otáček. Řadičku skoro nepotřebujete, ale když už k tomu dojde, můžete počítat s příjemným chodem spojkové páčky, která na Jawě potřebuje o dost víc svalstva, a prvotřídní převodovkou.

Dvouválec Royal Enfieldu proti tomu funguje přesně tak, jak si představujete, tady žádná překvapení nečekejte. Což je ale ta nejlepší zpráva! Je tady ten krásný zvuk praskajícího chladnoucího vzducháče, když zastavíte, a krásný charakter falešného véčka. Také výkonově je Interceptor velmi dobrý, avšak tím, jak má všechno posazené výš, nemá ten okamžitý zátah Gold Staru. Abyste dostali sílu, musíte nějakou tu stovku či tisícovku na otáčkoměru přidat. Jakmile se roztočí, má BSA co dělat, aby držela krok, a abyste motor drželi ve varu, k tomu vám pomáhá šestistupňová převodovka. Ze všech tří agregátů ten nejsportovnější, pokud to je pro vás důležité.

Na pohodu

Svou cestou jdou každá motorka i v otázce podvozku. Všechny mají ocelové rámy, klasické přední vidlice a vzadu kejvačku s dvojicí tlumičů, dokonce i brzdové soustavy jsou si hodně podobné, vpředu s 320mm kotouči, akorát Jawa má čtyřpístek, ostatní dvoupístek. Ale liší se velikosti kol a hlavně celkový projev. Největší ráfky má Jawa, vpředu 19“ a vzadu 18“, a jak jsme u téhle značky zvyklí, i Sportka je prostě Jawa se vším všudy, tedy motorka udělaná na každodenní pohodlný provoz po horších silnicích. Proto ta velká kola. Na druhou stranu, jednou z oblastí, kde se promítá ta o dost nižší cena, je kvalita odpružení, a Sportka působí poněkud nevyváženě a rozeskákaně. Rozhodně to není motorka, kterou byste chtěli tlačit na limit. Vyhovuje jí i na hezkých silnicích spíše rozvážné tempo, a na těch rozbitých vám dá komfort, ale nikoli jistotu. Jako by ten silnější motor byl na dané šasi až moc. Také brzdy by snesly lepší účinnost, a to je tady vepředu čtyřpístek.

Royal Enfield má 18palcové kolo vpředu i vzadu a je celkově nejsportovnější. Prozrazovala to už jízdní pozice a naladění tlumičů to jenom potvrzuje. Tady se za ty roky, co je na trhu, nic nezměnilo, zadní tlumiče jsou pro jezdce nižších váhových kategorií prostě hodně tuhé a ve spojení s nejméně komfortním sedlem to znamená, že jízda po rozbitých silnicích není zrovna za odměnu. Situace se ale dramaticky změní, jakmile najedete na dobrý asfalt, tam je Interceptor přesný a stabilní a vybízí vás ke sportovní jízdě, přesně jak vám naznačuje motor.

BSA kráčí světem na nejmenších kolech, 18“ vpředu a 17“ vzadu, má vzadu nejširší obutí a už při samostatném testu jsem se vyznal ze svých sympatií k tomu, jak v Anglii (protože tam vývoj probíhal) dokázali vyladit odpružení. U klasiků to totiž velice často dopadá tak, že jsou buď komfortně měkké, avšak při svižné jízdě rozbředlé, nebo naopak. Gold Star je neuvěřitelně komfortní, zejména na zadku, kde věci pomáhá i velmi dobré sedlo, a zároveň mu vůbec není cizí ani sportovní svezení. Není tak tuhý jako Interceptor, ale pořád máte dost dobré povědomí o tom, co se pod vámi děje, a nejistota není na programu dne. Fakt dobré. Stejně jako brzdy, které má nejlepší.

Otázka priorit

Výběr klasiků střední třídy v ceně do 200 tisíc korun se nám letos výrazně rozrostl a je jenom na vás, čemu dáte přednost. Pojďme ale na zodpovězení otázek z úvodu. Je vítězem Jawa, když to vezmeme z pohledu nabízené hodnoty za danou cenu, která je vražedně nízká? Za 140 tisíc šestsetpadesátka s agregátem z legendárního Dominatoru, to zní skvěle. Jenomže vedle indických konkurentů nedokáže 650 OHC ničím zamaskovat, že jde prostě o levnou motorku se vším všudy. Působí nejméně vyladěně a bude spíše volbou těch, kdo hledají velkoobjemovou motorku za co nejnižší peníze než pro toho, kdo si chce pořídit pěkného klasika. Nicméně je fajn, že Jawa svým fanouškům nabízí možnost, kam přestoupit z 350 OHC. Takže musíme rozlousknout tu hlavní otázku, jestli si jednoválcová BSA dokáže vyšlápnout na dvouválcový Royal Enfield, a já říkám, že ano. Její cenovka je hodně sebevědomá a já bych si za ty peníze dokázal představit hezčí detaily, avšak co se jízdních dojmů týče, dal bych jí ve finále přednost. Důvodem je její schopnost nabídnout pohodovou jízdu na jakémkoli povrchu, klidně se budete brouzdat rozbitými třetitřídkami šedesátkou a bude vám fajn. Interceptor je hezčí, ale více mu záleží na tom, kam ho vezmete, a z horšího povrchu se vždycky snažíte rychle zmizet. Jeho motor je skvělý, ale potřebuje otáčky, jednoválec Gold Staru nabídne pružnější akceleraci. Klasika je pro mě o pohodě, a té BSA Gold Star nabízí nejvíce.