Harley-Davidson Low Rider S: Kladivo na čarodějnice

Řada příznivců musí být opravdu nadšena a konečně se dočkala. Je tomu bezmála 40 let, co sjel z výrobní linky první Low Rider. Aktuální testovaná verze „S“ posouvá tento motocykl ve své drsnější podobě úplně do jiného světa. Osadit motor Screamin‘ Eagle do obratného rámu řady Dyna, a použít otevřené sání se jeví jako správná volba, se kterou může mít je málokdo problém. Dominantou z pohledu jezdce jsou dlouhá řidítka a strohá přední maska překrývající světlo, která nezapře inspiraci v historickém XLCR café racer, stejně tak jako výrazné zlaté logo na nádrži.

Panuje zde však větší střídmost a uvolněnější pozice jezdce, která je rovněž patrná v umístění centrálních ovladačů kompletně na nádrži a ve velice pohodlném sedle. Low Rider S je ve výsledku tak trochu kombinace různých stylů motocyklů. Jak vývojáři přiznávají, jde především o odpověď pro zákazníky, kteří volají po historických motocyklech FXR, avšak poskládaná s výrazem a silou pro dnešní generaci jezdců. Cíl je jasný - najít spojení jezdce a silnice v motocyklu, který nabídne okamžitý přísun síly a obratného ovládání, avšak přitom obsahuje jen to podstatné. To se myslím povedlo.

Zadní blatník bez zbytečných kudrlinek nabídne jen světla v podobě sdružených blinkrů a celkový strohý charakter zádě tak narušuje jen koncový „eurohujer“ držák s osvětlením SPZ. Jedinou výjimkou z temného pojetí celku jsou tak magnesiové ráfky vyvedené do zlaté barvy, které byly inspirovány závodními auty z šedesátých let. Mohutný motor s otevřeným sáním je zde samozřejmě dominantou číslo jedna a i v černém provedení s vyfrézovanou stříbrnou linkou působí opravdu masivním dojmem.

Na první usednutí působí motocykl plnotučným dojmem a popravdě s hmotností 305 kg to není jen o pocitech, ale reálném světě poctivého kovu. Při manipulaci na místě se zcela jistě zapotíte, ale jakmile se rozjedete, vše je rázem zapomenuto. Provedení je stylisticky čisté a i přes nabídku jediného barevného provedení právě v podobě testované černé je vidět důraz na kvalitní lak a cit pro detail. To dokresluje například tvarově efektní brzdový pedál, či praktické kryty svodů, které tak chytře kryjí a doplňují celkově tmavý výraz zbytku koncovek výfuku. Z hlediska ovládání jde o dobře zavedený standard, na který jsme u H-D poslední roky zvyklí. Veškeré důležité informace jsou součástí sdruženého budíku v kapličce na nádrži. Vyzdvihnout je třeba bez klíčkové zapalování a u tohoto modelu rovněž ve standardu tempomat, který je jinak spíše výsadou cestovní řady „touring“.

Motorově zde nejde o nic menšího než vrcholnou tovární nabídku H-D v podobě vzduchem chlazeného Screamin‘ Eagle Twin Cam 110 (1801 ccm). Výkon výrobce tradičně tají, nicméně plných 156 Nm při 3500 ot/min je hodnota, která rozhodně zasluhuje pozornost. V porovnání se standardním (103 cu in) je motor naladěn více na výkon ve vyšších otáčkách, k čemuž mu napomáhá krom jiného efektní přímý vzduchový filtr. Již na první natočení a vrknutí o plyn prostupuje celým motocyklem síla mohutného motoru. Slušná porce vibrací je přenášena i na samotného jezdce. Po první ráně při nahození tlukot mohutného srdce zkrátka prochází vším, co je s ním spjato. Pozice jezdce je pěkně vnořena do mohutného pohodlného sedla, které zároveň slouží jako velice praktická opěrka, abyste snad z té vší nádhery nevycestovali. Ač to tak na první pohled nevypadá, sedíte vcelku vzpřímeně za mohutnými řidítky, docela slušně chráněni za nepříliš vzhlednou, ale praktickou maskou.

Orel z Milwaukee se začne výrazně hlásit ke slovu již od 2 500 ot/min. Vibrace lehce ustoupí na pozadí a naplno se začne projevovat síla mohutného vzduchem chlazeného dvouválce a stoupá a stoupá až tak vysoko, kam dosáhne vaše odvaha. I přes sériové koncovky přejde motor do všudypřítomného burácení a vy si tak začnete plně uvědomovat sílu a pravý rozměr tohoto dlouhého motocyklu s rozvorem 1 630 mm. Paradoxně kličkování městem je až na větší hmotnost více než přijatelnou záležitostí a i díky nižšímu těžišti a usazení je motocykl dobře čitelný. Motor toho zvládne opravdu mnoho, ale přijatelný strop, kdy jezdec příliš netrpí, se láme někde kolem 160 km/h, což je i tak hodnota více než dostatečná, ale zdaleka tam v tomto případě nekončí. I při vyšších rychlostech a případných dálničních přesunech motocykl díky hmotnosti jen tak něco nerozhodí a je to tak spíše o vaší ochotě kam až chcete zajít, nežli o nějakém pocitu nejistoty ze strany motocyklu samotného. Není to však vše a rozhodně ta pravá podstata jízdy na tomto motocyklu.

V průjezdu zatáček umí být tenhle Low Rider až nečekaně rychlý a dobře ovladatelný a je na to v pravdě i slušně vybaven. Síla je všudypřítomná a jezdec si to uvědomuje podvědomě hned od prvních metrů a zatáčky na tomto motocyklu. Podvozkově se motocykl prezentuje poměrně tuhým charakterem, nicméně „Premium Ride“ odpružení má až nečekaně široký záběr a i větší nerovnosti na méně kvalitním povrchu vcelku slušně absorbuje. Když jde opravdu do tuhého, lze samozřejmě najít strop a limity, ale v rámci kategorie se výrobce rozhodně nemá za co stydět a vše je naladěno na optimální standard a pocit bezpečí bez ztráty adheze. Jednotlivé rychlostní stupně padají do šestistupňové převodovky bez problémů a přesně, ale někdy je to doprovázeno i patřičnou zvukovou kulisou. V rámci celého motocyklu, ale nic, co by výrazně rušilo pozitivní dojem. Posílená spojka funguje bezchybně. Díky rozumně fungujícímu podvozku a koncepci Dyna je praktická volnost náklonu mnohem lepší než třeba na řadě Softail a nečekaný kontakt rámu, či výfuku s asfaltem tak zpravidla nehrozí, protože první signál dostanete pěkně od stupaček.

Motocykl je vpředu vybaven čtyřpístkovými třmeny a dvojicí kotoučů o průměru 300 mm. Vzadu potom vše doplňuje dvoupístkový třmen, který se zakusuje do kotouče o průměru 292 mm. Brzdy značky Hayes mají slušný účinek a bez problémů zvládají svoji práci, ale pokud bych si mohl vybrat, asi bych hlasoval spíše pro brzdiče Brembo, kterými byla vybavena například řada V-ROD. Zde by své opodstatnění při použité motorizaci jistě našly. Celková účinnost brzd je však adekvátní požadavkům motocyklu, ale nepůsobí tak nekompromisním dojmem a nejsou podle mého názoru tak odolné vůči ochabnutí při opravdu intenzivním použití, jako právě ty na motocyklech H-D, které disponovaly značkou Brembo. Navíc v cenové kategorii, o které se zde bavíme, by jistě nebyly výraznější investicí navíc. Motocykl je rovněž ve standardu vybaven systémem ABS. I přes větší motor jsme se dostali v redakčním testu na vcelku přijatelnou spotřebu kolem 6,5 l/100 km. Výbavu v podobě 18 l nádrže lze tak brát pro tento typ motocyklu jako zavedený a dostatečný standard.        

Celkově vzato působí Low Rider S podle mne jako svěží vítr a oživení řady Dyna. Pro mě je příjemným překvapením ze zavedeného rytmu této kategorie. Pravdou je, že výbavou a strohým pojetím nebude tak úplně pro každého, ale to koneckonců platí téměř pro každý motocykl této americké legendy. Na trhu, kde kupující stále více řeší, za co investuje své peníze a očekává adekvátní výbavu, může být právě tento motocykl tak slušnou alternativou vůči klasické řadě CVO a navíc nabídne motocykl, který na jednu stranu umí navázat na své kořeny, ale zároveň nabízí i současnou maximální možnou výbavu v tovární úpravě. Cena motocyklu Low Rider S začíná na 19 360 EUR s DPH.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE