Gas Gas EC 300 Racing: a jede se dál

Pří přebírání Gasíka si zjišťuji, zda je v sériovém nastavení a jak se případně nastavuje přívěra nebo jakým způsobem se „doklikat“ na tovární nastavení pérování. Přeci jen si na něm rovnou střihnu ostrý závod a na žádné velké laborování s nastavením nebude prostor.

Už první okamžiky na trati o katalánském enduru napovídají hodně a jsem potěšen, že spolehlivě gumují moje obavy i hlášky borců, kteří se ještě nesvezli, ale o novém Gas Gasu už dávno věděli úplně všechno. Jakmile se tříkilo zahřívá na provozní teplotu, motor začíná fungovat jak má a ukazuje, že jeho výkonová křivka bude mít pro enduro závod na rozmanité trati pochopení. Musíme se totiž popasovat s technickými a hodně záludnými překážkami, ale i rychlejšími rovinkami nebo úzkými klikaticemi mezi stromy.

Ve spodku si tříkilo hezky brumlá a umožňuje mi lehce proplout pasáží plnou kamení. Když po ní přijíždím k pneumatikám, které je potřeba skočit, není proti a ochotně se vrhá do otáček. Během celého okruhu je potřeba pracovat se spojkou a jízdu si na výjezdech ze zatáček, ale i na nejrůznějších překážkách korigovat. Proto jsem rád, že hydraulická spojka Magura jde hezky zlehka a svým chodem velice slušně šetří předloktí. Právě spojka byla první, co zajímalo každého, kdo kolem Gase prošel a hned si ji ze zvědavosti namáčkl. Její chod je rozumně nastaven a vyhovuje i startům ze žebříku, kdy by naopak přehnaně měkký chod mohl být na škodu.

Motor jde opravdu dobře, pěkně reaguje na plyn a když mu dávám napít, dokáže s Gasíkem slušně zacvičit. Ano, střední pásmo už jsem zažil o chloupek vyhlazenější a přechod do vršku plynulejší, ovšem za sebe motor hodnotím velice kladně. Pravda, nevkusně nalepený startér po boku válce není oku lahodící, ale to nemá na funkci žádný vliv. Osobně bych ale přivítal tlačítko startéru na pravé straně řidítek a chcípák na levé, protože to opačné umístění mi nesedí a je potřeba si na něj chvíli zvykat. Vibrace dvoutaktního úderníku jsou určitě o dost menší, než tomu bylo dříve, nicméně cítit jsou a z tohoto pohledu je co vylepšit.

K brzdám Nissin nemám co dodat, protože disponují výborným brzdným účinkem a moc hezky se dávkují. Osmnáctkový Gasík vůbec nejvíce překvapuje ovladatelností a skvělým podvozkem, který mi sedl hned na první dobrou. Pérování KYB v sériovém nastavení působí spíše měkčeji a tím hraje do karet klasickému enduro ježdění, takže nejspíš sedne také celodennímu ježdění například v horách Transylvánie. Podle toho, jak se chová na motokrosové trati a nabroušených skocích, jsem si jist, že po lehčím přitvrzení bude dávat potřebnou jistotu také v ostřejším tempu a popasuje se například s měřenými „erzety“ v rámci enduro závodů. Během cross coutry závodu a to především při závěrečné hodinovce, mi sériové pérování vyhovuje a dělá všechno pro to, aby mi šetřilo síly.

Velice příjemná je ovladatelnost a jednoduchost řízení. Écéčko působí lehkým dojmem, parádně zatáčí a hezky se vede ve vyjeté koleji. To platí také ve skocích, ale i při dopadech nebo při průjezdu rozbitých rovinek, kdy Gasík působí klidně a stabilně. Líbí se mi povrch sedla, protože neklouže, ovšem na druhou stranu není příliš velkou „lepivkou“ a hezky se po něm dá pohybovat. Šestistupňová převodovka pracuje velice dobře, nicméně mohla by být o malinko přesnější.

Závody cross country ve stupačkách Gas Gase

Není zrovna ideální skočit do stupaček neznámé motorky a rovnou si střihnout závod, nicméně na Gase jsem si zvykl poměrně rychle a pelhřimovský cross country si parádně užil. Trénink jsem trošku „prokaučoval“. Protože jsem se zalekl Gasovy lávky a drtil to druhou variantou přes kameny, což ve finále znamenalo nějakou tu sekundu navrch. I tak jsem se rozumně kvalifikoval a startoval v první skupině nejrychlejší patnáctky. První pětadvacetiminutová runda začala pořádně zhurta a hned po spadnutí žebříku to byla pořádná divočina a valilo se hodně na těsno. Chvíli trvalo, než se startovní pole natáhlo, nicméně pořád mi někdo šel nemilosrdně po krku, a proto nešlo polevit, natož se někde válet. I přes to jsem si dal jeden lehčí „držkopád“ a první rundu dojel na druhém fleku.

Horká hlava na startu druhé rozjížďky znamenala zalehnutí v první zatáčce a než jsem se posbíral, srovnal páčku a nastartoval, bylo všech čtrnáct soupeřů na hony vzáleno. Nezbývalo než tahat a pustit se do stíhačky. Překvapivě se mi jelo pocitově lépe než v první rozjížďce, a tak se mi pár pozic podařilo urvat. Na lepší než šesté místo to ale nestačilo, protože prvních pět kluků letělo neskutečně. V závěrečné hodinovce jsem toho měl plný brejle a závod spíš dokroužil. Nakonec to dalo na čtvrté místo, což bych ráno před závody bral všema deseti...no dobře, třetí místo by bylo o maličko lepší. Gase poslední generace se mi tedy podařilo vyzkoušet v ostrém zápřahu a musím říct, že mě rozhodně nezklamal, ba naopak, jelo se mi na něm moc dobře. Během závodního klání fungoval jako hodinky a jediné, co jsem řešil, byl vypadlý šroubek držící boční spoiler k chladiči. Fotky ze závodů nafotila Teri foto a povedenou galerii naleznete zde.

Co říct závěrem?

Myslím, že v katalánské fabrice udělali kus práce, a že se jim po velice těžkém období, kdy to měl Gas Gas na kahánku, podařilo postavit opravdu dobré enduro za hodně solidní peníze. Sázka na ověřené komponenty, jako je pérování KYB nebo hydraulická spojka Magura či brzdy Nissin, se jeví jako výborný tah. Gasík hezky jede, výborně se ovládá a konec konců, moc dobře vypadá. Teď je otázkou času a "navrtěných" motohodin, které něco napoví o spolehlivosti, protože to během redakčního testu pochopitelně není šance zjistit. Právě toto mě osobně hodně zajímá, protože Gasík mě svým projevem mile překvapil a nasadil mi brouka do hlavy. Ve finále jsem rád, že je katalánská značka opět na scéně a alespoň z mého pohledu se návrat opravdu vydařil. Pokud bude fabrika šlapat na sto deset procent, nepoleví ve vývoji, bude offroadový trh zase pestřejší a to je jenom dobře. Gas Gas EC 300 Racing je již u prodejců a jeho cena homologované verze splňující Euro4 činí 199.990 korun. Nehomologovaná verze je potom o tří tisíce níže, přičemž cena pro dvěpade i tříkilo je na chlup stejná.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE