BMW R nineT Urban G/S vs Scrambler vs Pure vs Racer

K tomu abyste si vybrali co vám sedne máte málokdy příležitost se svézt na všech strojích. A to ještě krátce po sobě. My jsme tu možnost měli. Tohle je semknutá letka bombardérů od BMW a někdy jsou mezi nimi velké a jindy zas menší rozdíly.

BMW R nineT Urban G/S vs Scrambler vs Pure vs Racer

Kapitoly článku

Jak už jsme dávno zjistili v samostatné recenzi a koneckonců i ve srovnávačce s retro Hondou CB1100 nebo Triumphem Thruxton 1200 R, BMW R NineT je motorka, co celkem zdatně klame tělem. Navenek se okatě tváří, jako že se veze na aktuálně kulminujícím vrcholku populární retro-vlny.  Jenže jakmile se chopíte jejího kormidla, zjistíte, že jde o úplně moderní naháč, co prostě jen proto, že zrovna nevypadá jako ufon na tripu, nýbrž jako celkem normální, nepřeplácaný a zároveň nápaditý stroj, může zdánlivě vyvolávat všelijaké ty retro, vintage nebo historizující dojmy. Ale čestné skautské, tohle je vážně moderní mašina. Sice žádný zběsilý drtič asfaltu, ale vysoce přívětivá a sympatická motorka, která nabízí parádně vybalancovaný poměr pohodového svezení i zábavné sportovně střižené akčnosti, a která se svojí technikou a parametry snese nejpřísnější měřítka kategorie velkých naháčů, chcete-li roadsterů.

Základnímu NineT nelze upřít dvě základní vlastnosti – má mnohem širší škálu použitelnosti, než by se mohlo zdát, a naopak, jak je zcela očividné, je svou klasickou stavbou vstřícné nejrůznějším úpravám a customizačním pokusům. A právě na rozvíjení někdy trochu skrytých charakterových vlastností základního modelu postavilo BMW svou novou kolekci NineT Heritage.

Je libo roadster očesat, udělat z něj scramblera, lehké enduro, nebo zrovna polokapotovaného závoďáka? Nic není problém, vždyť BMW má v těchto kategoriích bohaté dědictví, tak proč se neinspirovat! A tak tu teď máme čtyři stroje; základ je stále stejný a báječný, ale výsledný charakter u každého zcela jiný. Samozřejmě u všech modelů platí, že se honosí tahavým motorem se silným středním pásmem, charismatickým zvukem a nějakými těmi vibracemi ve vyšších točkách.

Všechny verze mají tuhý a přesný podvozek (ne však všechny v totožné míře, jak ještě uvidíme) a excelují svými silnými brzdami. Každý z modelů vám padne příjemně a intuitivně do ruky, jen záleží na vašich zvyklostech a preferovaném stylu, za jak krátko či dlouho si bezezbytku zvyknete. A konečně, v sedle každého z nich se za vámi kolemjdoucí otočí (pokud jim to dovolíte stihnout). A přitom svezení na každé variantě NineT je opravdu trochu jiné, každá přináší svou tuplovanou porci zábavy v trochu jiném prostředí.

R nineT Scrambler

Stojím před naší čtveřicí a přemýšlím, která verze je vlastně základu nejbližší. Je radost ten mix pozorovat - tu se liší velikost a výplet kol, tamhle zase řídítka, koncovka výfuku nebo sedlo, najdeme tu i malou polokapotu, terénní špalky stejně jako sportovní gumy. Nakonec první sedlám Scrambler, snad proto, že má dvojitou koncovku výfuku a rovné dvojsedlo. Koncovka je ale, stejně jako sedlo, o poznání zvýšená, taky řídítka tu jsou vyšší než v základu. Orientaci na nejlehčí terén potvrzuje také větší přední kolo (19“; zároveň ale dráty ustoupily slitině) a v návaznosti i o fous delší rozvor. Pozice za řídítky je tak o něco vzpřímenější, uvolněnější a přirozenější, než u klasického NineT.

Koncovky pěkně bručí za vaším zadkem a vědomí sedlaného Scramblera ve mně probouzí dobrodružné choutky. Po městě se projevuje zásadní vlastnost NineT – motorka není zdaleka tak těžkopádná, jak by se zdálo, o dva palce větší přední kolo nijak nekomplikuje ovladatelnost a hbitost motorky při zatáčení, otáčení a vůbec všem tom pojíždění v nižších rychlostech. Na rychlém zatáčkovitém asfaltu je Scrambler jako doma, byť zřetelně vzpřímenější jízdní pozice a rozhodně ne nejtvdší podvozek úplně nehrají sportovním choutkám do noty.

Podvozek tedy není žádný extrém, ale ani na rozbitých cestách nemydlí a nelítá jak blázen, v táhlých zatáčkách má i se stoupající rychlostí stále citlivou odezvou a konečně i cestovní pneu Metzeler Tourance doplňují suverénním způsobem agilní motor, lebedící si v ještě bezvibračním středním pásmum, a ostře laděné brzdy. V rychlých úsecích je tak Scrambler snad jen nepatrně těžkopádnější a pocitově pomalejší, než základní roadster. Ale když Scrambler, tak to by asi měl být i terén, ne?

Tlumiče se vzpomínaným náznakem měkčího nastavení, větší přední kolo i vyšší ergonomie řízení by tomu nahrávaly, jenže právě na asfaltu výborné metzelerky si v lehkém terénu logicky nevedou tak dobře, takže pokud si zapnete kontrolu prokluzu, na štěrku a písku na vás oranžová kontrolka ASC zamžourá častěji, než byste při rozumném dráždění plynu čekali. Každopádně osadit Scramblera o fous hrubšími gumami, byl by to totální univerzál, na veškerou škálu tuzemských povrchů a přírodních zákoutí jak dělaný. Prostě takový NineT se špetkou dobrodružného ducha, co se nebojí malinko umazat, pořád ale chce zůstat hlavně přívětivým a uhlazeně stylovým elegánem – to je charakter Scramblera.

R nineT Urban G/S

Terénní ambice má z testované party spíš Urban G/S, jehož základ je dost shodný se Scramblerem. Větší přední kolo, manžety předních tlumičů, široká řídítka a lehce měkčí nastavení tlumičů, to vše je tu stejné. Urban navíc své mimoasfaltové zájmy demonstruje drátěnými koly na plnohodnotných špalcích, vysokým blatníkem nebo maskou s malým štítkem, přinášející závan historických bavorských dakarových speciálů.

Sedlo je tu ještě o kapku výš, což je znát při manipulaci na místě – zatímco Scramblera bych bez obav doporučil i drobnějším ženám, na Urbana je potřeba kapku delší nohy a se zvýšeným těžištěm i malinko víc fortelu. Urban tak navzdory svému jménu ve městě kapku ztrácí, není tak hbitý jako základní NineT, ani jako Scrambler. Zároveň to sám o sobě není žádný nemotora, ale v přímém srovnání zkrátka tyhle drobné detaily mají šanci vyniknout. Posaz je zde ještě o něco přímější, než na Scrambleru, snad aby se řidič nemusel do stupaček tolik zvedat, a vybízí tak spíš ke klidné, statičtější a plynulejší jízdě. Měkčí podvozek není tolik cítit jako u Scramblera, neboť vás tak nějak podprahově nic nenutí dávat Urbanovi co nejvíc za uši.

Když se přece jen necháte urvat z uzdy, zjistíte, že spíš než měkčí tlumení je limitem rychlého přehazování mezi zákrutami a precizního vedení v náklonech použité obutí. Continental Twinduro TKC80 jsou zkrátka hrubé terénní gumy, žádné sametové slicky, a Urban se tak při pokusech o sportovní jízdu nepřekvapivě nakrucuje, lehce pohupuje a neposedně vrtí. V souladu s hlasitým, tu a tam práskajícím duněním masivně samostatné koncovky výfuku a s mravenčením, které ve vyšších otáčkách boxer rozesílá do všech záhybů stroje, je tahle jistá jankovitost a syrová nedokonalost vlastně sympatická a k celkovému stylu tohoto bahnomila nenásilně ladí. Ano, bahnomila, protože právě terénní gumy a snad i vyšší těžiště dávají Urbanovi spoustu plusových bodů a neotřelé charisma motorky, co se nebojí vyhrnout rukávy a pěkně se zasvinit.

Výjezdy na nezpevněné cesty, přejezdy po polňačkách ani šplhání trochu strmějším lesním terénem není pro tenhle stroj problém. K jistotě mu dopomáhá i stará známá deviza modelů NineT, tedy citlivá a jemná spojka a možná trochu hlučnější, ale přesně a lehce pracující převodovka, jejíž nižší kvalty jsou dostatečně krátké, aby silničním modelům udělovaly mocnou akceleraci a terénním strojům dovolovaly plynule a přesně zdolávat nástrahy terénu. Zapomeňte na ASC, Urban G/S si rád hrábne na (nezpevněné) dno! O co ztrácí v porovnání se Scramblerem na asfaltu, o to jej Urban mimo asfalt předhání. A přitom vlastně stačilo změnit gumy a dát nepatrně vyšší sedlo. A ruku na srdce, s pocitem, že sedíte skoro-aspoň vizuálně skoro-na dakarském speciálu, to si v terénu hned dovolíte o něco víc. Mně osobně moc sympatický charakter Urbana navíc malinko dokreslil i doplňkový originální (=rozuměj ne zrovna laciný) textilní vak, prakticky upevňovaný z boku a spodku podsedlovky. V sedle Urbana si tak nejen pohodlně vyrazíte do lesů na chatu, ale ještě uprostřed divočiny, se zásobami naditým expedičním báglem, nepojdete hlady.

R nineT Pure

Vůči více či méně terénně šmrncnutým Scrambleru a Urbanu zřetelně kontrastuje vyloženě asfaltová dvojka Pure a Racer. Puráč, jak jsme jej během testu familiérně zvali, má z celé čtveřice charakteru původního roadsteru NineT rozhodně nejblíž a v kontextu variací rodiny NineT vlastně nabízí nejtradičnější svezení. Na obou litých kolech má sedmnáctipalcové cestovně-sportovnější metzelerky, proti už sedlaným modelům má také nižší řídítka (takže stejná, jako roadster) a oproti NIneT nepatrně vyšší (805 vs. 785 mm) jednosedlo s malou opěrkou na koncové krovce, jejíž „racingový“ styl nijak kýčovitě dokresluje „rychlá“ trikolóra.

K tomu opět hluboký projev boxeru skrze velkou koncovku výfuku a Pure přímo láká do akce, a to akce trochu dynamičtější. Už po prvních metrech je znát, že posaz je zde malinko nahrbenější a zároveň podvozek lehce tvrdší, takže můžeme tušit víc sportovního charakteru než u před chvílí sedlaných sourozenců. Vše jako byste měli mnohem blíž na dosah-motor, nádrž, přední kolo, což přináší krom pocitu sebejistoty taky fakticky o malinko lepší ovladatelnost. Tužší odpružení, menší kola, krapet kratší rozvor a nižší řídítka dávají dohromady lepší, tedy čitelnější a přesnější odezvu v rychlých náklonech.

Hned se vrací ty staré známé pocity z prohánění původního NineT – zmerčit zatáčku, šup podřadit a citlivě na velkoryse výkonné brzdy, hurá zlehka do zákruty a vibrace nevibrace-hyjé hned motor řádně vytočit! Jako by na světě nebylo nic jednoduššího a přirozenějšího. Platí tu, co u NineT – pohodová jízda je samozřejmostí, sportovně laděné svezení na nejvyšší úrovni je pak nepovinný bonus, který by však bylo trestuhodné nevyužít. Už po pár kilometrech v sedle Puráče se s úžasem divím, jak je to všestranná motorka to vlastně je. Vlastně stejně jako Scrambler i Urban… stejný základ, ale každá fakt s trochu jiným, ale ryze osobitým a sympatickým charakterem. A tak zároveň vnímám plíživý pocit, že mi ze srovnávačky nejvíc vyhovuje zrovna ten model, který právě sedlám. Ale to je vlastně dobře, ne?

R nineT Racer

Bezbřehé nadšení z univerzálně univerzálního Scramblera, univerzálně terénního Urbana a univerzálně silničního Pure mě však trochu přechází, jakmile sedlám Racera. Oproti Pure tu přitom není moc rozdílů – kola a obutí, výška sedla a rozvor jsou totožné. I ten chlapácký zvuk z koncovky je stejný. Jasně, přibyla slušivá polokapotáž, tak bude míň foukat, a displej má druhý budík v podobě otáčkoměru, takže můžem sledovat, jak se boxer ve vysokých točkách ždímá, ale jinak…?

No, jinak stačí přestat zírat a zasednout za řídítka. Rázem jste v jiném světě. Stupačky posunuté dost dozadu a úzká nízká řídítka lomená blízko k nádrži nejen že přímo nutí k zalehnutí za štít kapoty, ale jako by snad ani jinou pozici nenabízely. Tady není zbytí, než zalehnout a vzít Racera pěkně pod krkem, vždyť na to má jméno. Jak se na to sakra mám poskládat, říkám si po víceméně uvolněných a pohodlných zážitcích z předchozích strojů.

První kilometry v sedle se trochu v křeči peru s jízdní pozicí, vždyť nohy mám nějak moc ohnuté, ruce zas až moc zapřené, záda skrčená, krk zalomený, ach jo… naštěstí po chvíli, ještě než se ze mě stane starý morous, se mi konečně rozsvítí  – tak uvolni se, sakra, nech nohy i ruce tam, kde mají být, soustřeď se na motorku a jízdu, ne na své vsugerované nepohodlí! No a vida, ono to najednou jde, Racer rozevírá svou náruč a dává mi vstupenku do svého zábavního parku. Veškeré nepohodlí včetně horší manipulace na místě a v nižších rychlostech je zapomenuto, jakmile vyrážíme do svižnějších pasáží trasy.

Právě tam totiž totálně vyniknou staré známé kvality roadsterů NineT-pevný podvozek, skvělé brzdy, elastické střední pásmo brumlajícího boxeru a všeobjímající poddajnost a ochota motorky udělat přesně co chcete vy, tedy udělat z obyčejné jízdy neobyčejnou zábavu. Racer to vše ještě násobí a podtrhuje. Do zatáček se pokládá a zvedá zpátky s vervou, jako by najednou ztratil metrák váhy a jízdní pozice je hnedle to nejlepší, co si v danou chvíli dokážete představit. Ve srovnání se sourozenci z řady Heritage je Racer nakonec asi nejmíň univerzální, ale i tak si pořád zachovává dost relativní všestrannosti. Do města, na rutinní přesuny ani na výlety to není to pravé ořechové, ale zvládne se to. Svižná sportovní jízda, kterou svému řidiči intuitivně podsouvá a kterou nakonec přijme za své i ten největší jednostopý suchar za řídítky, to je jeho naprostá doména.

Na závěr po mně nechtějte žádné verdikty, ortely, souhrnné či trestné body ani souměřitelná hodnocení. Základní model jsme zde již samostatně prubli několikrát, a pokud vás nezaujal, nebude vás bavit ani jeden z těchto upravených modelů. BMW se podařilo na jednotném základě prostřednictvím několika relativně jednoduchých, ovšem nápaditých a nakonec i zásadních změn postavit čtyři odlišné motorky. Všechny jsou stejně zábavné jako výchozí NineT, každá však v jiném ohledu. Tohle není o penězích (jsme u BMW) ani o chladném racionálním kalkulu, tady se prostě buď zamilujete, nebo ani ťuk. Pure má dle svého jména nejčistší charakter původního roadstera, přidává k němu však moc slušivý vizuální styl. Racer je nepokrytý divoch, ale ne zas tak (s)prostý, aby se v běžném rutinním motoprovozu vůbec nechytal. Scrambler a Urban G/S jsou vyloženě zaprášení univerzálové, styloví a s dobrodružnou duší, jen mají přesně komplementárně vybalancovanou míru účinnosti a nedostatků na asfaltu a v terénu.

Pokud se vám originální NineT líbil, vybrat si z této rodiny budete mít lehké i těžké zároveň. Lehké v tom ohledu, že v každém případě dostanete bezvadně fungující motorku, která má styl i vkus, což už bohužel dnes nebývá samozřejmostí. A těžké, protože jsou všechny tak charismatické, osobité a sympatické. Jako kluk z venkova, co jezdí až tam, kde už projede jen jawka a zetor, bych váhal mezi všestranným Urbanem G/S a Scramblerem. Vzal bych Urbana, nebo obul Scramblera do trochu hrubších gum, to by vyšlo skoro stejně...?! Ale nemrzelo by mě, že přicházím o elegantně ryzí projev Pure, notabene že jsem ochuzen o stylovou sportovní duši Racera? Asi ano. Vykompenzoval by Pure svým pohodlím a neutralitou to málo, co na Racera ztrácí v dynamice projevu? Snad. A tak lze rozmýšlet a zvažovat donekonečna, aniž by předem existovala jediná a definitivní správná odpověď. Špatná odpověď v tomto dilema ovšem neexistuje vůbec. A v tom je krása téhle volby.   

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 41x
  2. Hlasováno: 15x
  3. Hlasováno: 66x
  4. Hlasováno: 25x
  5. Hlasováno: 68x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist