Aprilia SL 750 Shiver vs Ducati Monster 696

Text: Tomáš Mikšovský , Vláďa Novotný | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 19.6.2008 | Zobrazeno: 98 899x

Kapitoly článku

Jak se přesedá ze Shivera na Monstera

Tak tohoto divočáka jsem krotil jen pár kilometrů. Oproti Shiveru je daleko menší, užší a ovladatelnější, přesto jsou si velice blízcí. Obdobně jako u „SLka“ se Ducati chlubí podobnou koncepcí rámu. Vzhledem k tomu, že Monster vlastní o 53,9 ccm menší zdvihový objem, než je tomu u Shivera, je zcela pochopitelné, že mu pár koníků chybí. Nicméně průběh motoru je dostačující na pohodlné cestování. Vždyť v poměru power-to-weight u těchto motocyklů je rozdíl „pouze“ jedna setina.

Posed je zase více sportovnější, většinu vlastní váhy máte při brzdění na rukou, ale díky tomu je v členitém úseku cesty výrazně hbitější. Velkou zásluhu na sportovní jízdě má podvozek Showa, kterým Ducati disponuje. Čeho jsem si ale nemohl nepovšimnout byl o malinko horší brzdný účinek radiálních brzd Brembo.

Je těžké srovnávat plusy a mínusy těchto dvou motorek, protože 5dní strávených na Shiveru, s kterým jsem se zakrátko ztotožnil, je nesrovnatelné s několika kilometry na nádherné Ducati. Proto do srovnávacího testu může vlít čistého vína Vláďa, který sedlal pár dní krajana jménem Monster.

Jak se přesedá z Monstera na Shivera

Koukám na italské nahaté krasavice, jak se bok po boku předvádějí před objektivem. Už na první pohled je jasné, že sedmsetpadesátka Aprilia Shiver svoji jen o méně slabší kolegyni Ducati Monster 696 lehce přerostla. Nahlídnutím do katalogů zjišťuji, že co se váhy týče, je to 189 ku 163 kilogramů suché váhy. Na rozvášnění těchto kilogramů platí 95 „shiveřích“ a 80 „monstřích“ hřebců. Při osedlání Shivera okamžitě vnímám výše položené sedlo a citelně vyšší hmotnost. Posed je oproti Monsteru mnohem více vzpřímený, tedy klasicky cestovní. Při prvním rozjezdu beru navyklý z Monstera víc za plyn a nestačím se divit, s jakou chutí Shiver vyráží vpřed. Ten mohutný zátah od spodu se nedá s Monstrem srovnat.

Aby nedošlo k dalšímu nečekanému překvapení, nanečisto si proklepnu, jak si vedou brzdy. Radši už volím menší razanci, než tomu bylo u plynové rukojeti a musím konstatovat, že se vyplatila… Brzdný účinek je fakt festovní, takže i v tomto má Shiver navrch. Na stejném úseku, kde jsem ještě před chvilkou proháněl Ducnu, okouším bílou Aprilku Shiver. Kilogramy navíc, výš položené těžiště a přítomnost patnácti koní více je dost znát.

Celkově Aprilia působí dravějším dojmem, zatímco hravá Ducati těží ze své nízké váhy. Na klikatých silničkách se přeci jen cítím na Monsteru o něco lépe, určitě k tomu přispívá sportovnější posed, nízká váha a v neposlední řadě mnohem větší počet najetých kilometrů v jeho sedle.

Kdyby jsou kdyby, ale pokud bych si měl vybrat jen jednu z těchto mašin, sáhl bych po dlouho dlouhém váhání po novém Monsteru 696. Prostě mi padl do ruky a omlazený kultovní design zasáhl mé srdce…