Vyzkoušeli jsme nové KTM EXC ve Španělsku

V Les Comes na nás čeká téměř čtyřicítka „éxcéček“. KTM si pro prezentaci sedmnáctkových endur vybírá obrovský offroadový areál nedaleko Barcelony a není tajemstvím, že právě tady často testuje své speciály pro dálkové soutěže. Nejsem člověk, který někomu něco závidí, ale když tu nádheru vidím, musím kápnout božskou…tenhle offroadový areál Španělákům fakt závidím a to dost! Je zde speciální enduro test-trať s motokrosovými skoky a hlavně tisíce enduro cest v horách.

Někdy se jezdí v úzké koleji namotané po prudkých stráních, někdy po hodně rychlých šotolinových cestách a jindy po kamenitých skalách a výjezdech. Jednuduše řečeno enduro ráj a asi není potřeba dodávat, že se jedná o místo, které nové endura maximálně prověří. Na toto konto musím KTM vystřihnout pochvalu a obdiv, že se toho nebojí a dá novinářům šanci potrápit „éxcéčka“ v takových podmínkách. Ostré kameny dávají technice zabrat a když budu předbíhat, během dne se mi podaří udělat dvakrát přední gumu. Podle slov mechaniků se osvědčují nové rámečky chladičů, které do jisté míry suplují nadstandardní kovové protektory a jediné enduro nepřijíždí s máčknutým chladičem.

KTM 250 EXC-F a 350 EXC-F

Během dne se snažím skočit do stupaček celé modelové řadě a některé si beru pod zadek dvakrát. Na každé z nich máme pětačtyřicet minut a to je času až na půdu. První dvojičkou, kterou si s Petrem bereme, jsou čtyřtaktní dvěstěpadesátka a třistapadesátka. Pro omrknutí natažené trati víc, než rozumná volba. Obě motorky těží ze své dobrácké povahy a hodně čitelného chování. Motor je velice lineární a jeho výkonová křivka pěkně vyhlazená. Díky tomu se jednoduše zdolávají těžší kamenité pasáže a problém není ani na prudších výjezdech. Tam si vede velice dobře dvěstěpadesátka 250 EXC-F a rozhodně nemohu říct, že by jí někdy chyběl výkon.

Třipade je pocitově mnohem více gumová a dá se lépe pracovat se spodkem. Přechod do středních a vysokých otáček je hezky plynulý a když se jí naložím, dokáže upalovat jako vzteklá. Problémem je veliká prašnost a ve chvílích, kdy za někým jedu, je to celkem o ústa. Přeci jen všudypřítomné kameny dokáží pozlobit a rozhodit sandál. Na jednom z nich v utažené zatáčce ztrácím přední kolo a v téměř nulové rychlosti se poroučím k zemi. Jak to tak bývá, zadkem si ustelu na ten nejostřejší kamen široko daleko a to je koňar na světě v tu ránu. Ve chvíli, kdy se proplétám úzkou stezkou, kde do nekonečna střídá pravá s levou, musím uznat, že čtyřtaktní dvěpade boduje o něco lépe něž třipade. Ovladatelnost je neskutečná a řekl bych, že právě tohle je asi největší devízou a citelným rozdílem oproti předchozí generaci. Na začátku jsem byl zvědav na nové pérování XPlor a už po první rundě mě přesvědčuje, že funguje jak se patří. Pro dnešní podmínky a namotanou trať je měkčí pérování ideální a řekl bych, že mé váze 70 kilo ho v Rakousku ušili na míru.

Spojka dvěstěpadesátky a třipade jdou poměrně lehce, ovšem na kačeny o pár generací starší nemá. Naopak brzdy jsou opět parádní, ale na to už jsme si u oranžových offroadů zvykli. První runda napovídá, že se sedmnáctky povedly a už teď vím, že si dvěpade vezmu později ještě jednou. Testovací kousky jsou vybaveny příplatkovým přepínačem palivových map a kontrolou trakce . Proto během jízdy na chvilku zkouším druhou ostřejší mapu a zdá se mi, že takový kontrast od standardní není. Kontrolu trakce jsem si poprvé vyzkoušel v rámci prezentace motokrosových Husqvaren a mohu potvrdit, že na oranžových endurech pracuje zrovna tak. Motorka při akceleraci tolik neustřeluje a klidněji jde z vinglů. Na tomto kamenitém a kluzkém terénu je její přítomnost znát a u třipade o něco citelněji, než na dvestěpadesátce. I tak ale mám trakci téměř pořád vypnutou a vše si řídím pouze pravačkou na plynu.

KTM 250 EXC a 300 EXC

Další dvě rundy jsou ve znamení velkých dvoutaktů. Nebudu lhát, na tyhle dvě oranžády jsem se obzvlášť těšil a na trať vyrážím nejprve v sedle dvěstěpadesátky. Ta už od prvních metrů vysílá signály, že ona je tou pravou a zaručeně budeme kamarádi. Ovladatelnost nemá chybu a s neskutečnou lehkostí proplouvám těžkým trialovým terénem, ale i rychlejšími prašnými úseky. Po čtyřtaktech si musím zvyknout na „nebrzdící“ motor, což mi ulehčují výborné brzdy. Sem tam je potřeba sáhnout po spojce, která se neovládá špatně, ale kdyby šla ještě o chlup lehčeji, byl bych naprosto spokojen. Dvěpade opět boduje hladkou výkonovou křivkou a hezky plynulým přechodem ze spodku, přes střední pásmo otáček až po vršek. Tohle mám prostě rád a líbí se mi také neucukaný projev v nízkých otáčkách na první dva kvalty.

Je pak hračkou projíždět těžší pasáže s podtočeným motorem. Jakmile se však dostávám do vršku, dvěpade letí fest a v mžiku zdolává prudší kamenitý výjezd. I tady musím pochválit pérování a jeho citlivé nastavení. Dnešnímu terénu sedí a z mého pohledu není potřeba nic měnit. Při přesednutí na větší tříkilo se na mě valí víc kontrastů, než jsem čekal. Oproti dvěpade vnímám větší rozdíl hlavně v průběhu výkonu, kdy mi připadá tříkilo zbrklejší. Jde hlavně o přechod z nízkých otáček, kdy křivka není pocitově tak hladká a než si na tuto charakteristiku zvykám, nedaří se mi jet čistou a plynulou jízdu.

Naopak musím pochválit mohutný spodek a jeho použitelnost. V těžkých pasážích je k nezaplacení a kdyby ještě plynuleji přecházel do středu, bylo by všechno óká. Je zajímavé, že tříkilo působí oproti dvěpade o chlup těžkopádněji a znát je to hlavně v utaženích vinglech a zrovna tak, při průjezdu zamotaných cestiček v úzké koleji. Co se mi ale u obou dvoutaktů líbí, jsou jen minimální vibrace a tvrdší sedlo s neklouzavým povrchem.

KTM 125 XC-W a 150 XC-W

Dvoutaktům ještě nedám pokoj a bereme si s Petrem pětadvácu se stopadesátkou. Od samého začátku je to pořádný čardáš a užíváme si vysokootáčkového veselí. Aby malé dvoutakty fungovaly, musí se často řadit, motor držet v otáčkách a spojkovat. Prostě nic nového pod sluncem. I tak ale musím dvácu pochválit, protože není tak agresivní, jak jsem čekal a překvapuje celkem učesanou výkonovou křivkou. Když je třeba, motor podpořím spojkováním a z tohoto pohledu je fajn, že spojka jde krásně lehce.

A ovladatelnost? Jedna radost, obě motorky jsou lehoučké, což maximálně zúročují hlavně v proplejtačkách po úzkých stezkách. Stopadesátka je po výkonové stránce o něco ostřejší a méně plynulá než stopětadváca. Jistou výhodou stopadesátky je elektrický startér v sérii, protože jsou chvíle, kdy je hupsnutí na nakopávačku problém. Ano, stopětadváca čapne na první dobrou, ale já bych po elektrickém startéru skočil hned. Pérování se zdá být nastavené o něco měkčeji, než u předchozích oranžád a pro své potřeby bych si ho o něco přitvrdil.

Ve chvíli, kdy si říkám, jak mi to hezky frčí, počiťuji divnou odezvu od předního kola. Letmý pohled napovídá, že pneumatika je jako bačkora a dvoutaktnímu veselí odzvonilo. Bylo to fajn svezení a je dobře, že dváca a stopade nezmizely z oranžové nabídky nadobro. Já bych nejspíš skočil po dváce, protože se mi ukázala o něco plynulejší a pro enduro ježdění použitelnější.

KTM 450 EXC-F

Čtyřipade skáču do stupaček během dne dvakrát. Poprvé, když si ji na chvilku měním s Petrem a podruhé, když si ji beru na celou rozjížďku. Vzhledem k tomu, že na ni sedám bezprostředně po malém dvoutaktu, kontrast je pochopitelně obrovský. Jde hlavně o ovladatelnost, protože čtyřipade působí dost těžkopádně a to i ve chvilí, kdy se na chviličku podaří bezprostředně přesednout na třipade. Největší rozdíl je cítit při projíždění technických pasáží a v těžším kamenitém terénu. Naopak na rychlých pistách oceňuji stabilitu a přesné řízení.

Čtyřistapadesátka zaslouží pochvalu za hezky lineární motor, který disponuje parádním spodkem a lineárním přechodem do středního pásma otáček. Také zde bych ocenil lehčí chod spojky. Když se blížím k nejoblíbenější části nataženého okruhu, opět přichází podobný pocit jako na stopadesátce a je mi jasný, že má přední kolo prázdný. Proto hledám nejkratší cestu do depa, kde čtyřipade měním na dvoutaktní dvěpade.

Právě ta se stává královnou dne a o trůn se nečekaně dělí se čtyřtaktní dvěstěpadesátkou. Obě mě nadchly parádním motorem a skvělou ovladatelností a výborně sedly různorodé trati tady v Les Comes. KTM opět dokazuje, že se vývoji věnuje na stodeset procent a jejich enduro nářadí je zase o kus dál. Celá modelová řada by se měla u prodejců objevit už v červnu, stejně jako doplňky Power Parts.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE