Velká redakční rekapitulace aneb Hitparáda roku 2023

Jan „Honzis“ Rameš

Vybrat objektivně nejlepší motorku, to se dobře řekne, ale fakt blbě udělá. Podle jakých kritérií to udělat? Nejvyšší výkon, nejlepší brzdy, nebo poměr ceny a výkonu? Já to vezmu tak, že mě ta motorka musela potěšit ve všech ohledech a ještě jsem si musel říct, že stojí za každou korunu, kterou za ni dáváte. Adeptů na prvenství mám víc, v levných motorkách to je i pro mě velice překvapivě Keeway V302 C, tedy malý cruiser s véčkovým motorem, řemenovým sekundářem a cenovkou 130 tisíc korun. Takový čínský baby-Sportster Forty-Eight. Mušky samozřejmě má, ale vzhledem k ceně… O něco dražší je Kawasaki Ninja 400, tedy motorka, která je na trhu (s malou přestávkou) už pěkných pár pátků. Tedy vlastně byla, protože Kawa pro příští rok přichází s pětistovkou, která řeší většinu mých připomínek. Každopádně čtyřkilo mě již poněkolikáté dokázalo nadchnout, jezdil jsem na něm ve Španělsku i u nás a zase ukázalo, že japonská motorka je prostě japonská motorka, i když je levná. Skvěle vyladěný balíček. A to samé hodnocení mám i pro naopak úplnou novinku, klasiku BSA Gold Star. Indové chytili příležitost za pačesy a znovuzrození britské legendy zvládli na jedničku s hvězdičkou. Ještě doladit vzhled motoru a bude to dokonalé.

Když budu ale vybírat ty opravdu nejvíc nejdokonalejší stroje, musím logicky do podstatně vyšších cenových sfér. A tady je to velký souboj mezi dvěma motocykly, které už na trhu jsou nějaký ten pátek, ale opět mě dokázaly ohromit a říkal jsem si, že teda tohle by mi v garáži opravdu nepřekáželo. První je Honda Gold Wing Tour. Sice jsem ji měl v černé barvě a já zaprvé černou nerad a zadruhé Golďas je mnohem hezčí v těch ostatních odstínech, ale to nic nemění na tom, že každý metr jízdy cítíte, že jedete na výkladní skříni japonského jednostopého inženýrství. Ale možná ještě o kousek výš na pomyslné první místo zařadím Triumph Rocket 3 GT. Ta motorka mi prostě nedá spát už od chvíle, kdy jsem ji jako první Čech testoval na Kanárech před třemi lety. Je prostě dokonalá, nádherně zpracovaná, charismatická a její motor je něco tak unikátního a přitom zvladatelného…

Všechny výše uvedené stroje jsou skvělé a každému je rád doporučím, ovšem na otázku „kterou testovanou motorku bys chtěl“ odpovím trochu jinak. Beru to spíš jako „kterou testovanou motorku bys vyměnil za svoje veteránské XT600, na kterém stejně nejezdíš?“ Čili něco, co by mě zaujalo natolik, že bych na tom chtěl jezdit i mimo testovací stroje, které mám doma od dubna do října. A v tomhle ohledu jsem byl nadšený z Fanticu Caballero 500 Rally, protože to byla přesně motorka, na kterou jsem pokaždé strašně rád skočil a jel aspoň kousek kamkoli. Coby vesničan mám spoustu příležitostí, jak se pobrouzdat polními cestami a loukami, a to mě prostě baví. Nicméně je jasné, že tohle by byla vyloženě okolokomínovka, a tak bych možná ještě raději ve své garáži viděl svou oblíbenou Ducati Scrambler Icon. Není tak terénní jak „relíčko“, ale na scramblerování je skvělá a silnice jí chutná o dost víc.

V průběhu roku mi rukama prošly i stroje, u nichž jsem se těšil, až je zase vrátím. Buď jsem byl úplně mimo svými očekáváními, nebo mi prostě neseděly. Letošní motorkou, na níž už podruhé opravdu jet nemusím, ale bude jednoznačně třístovka UM Renegade Freedom, čínský cruiser s jednoválcovým vodníkem schovaným za spoustou plastů a celkově hrubým projevem ve všech ohledech. O dramaticky rostoucí kvalitě čínských strojů hovoříme v posledních letech čím dál častěji, i když se to čtenářům kolikrát hodně nelíbí, nicméně tuhle motorku můžeme brát pořád za tu „starou Čínu“.

A na co se napřesrok těším nejvíce? Podzimní premiéry přinesly opravdu hodně rozmanitých novinek a sezóna 2024 bude hodně našlapaná. Hodně mě zajímá, jak budou fungovat hybridní Kawasaki, protože je to něco úplně nového a je kolem toho spousta otázek, na které bych rád znal odpovědi. Moc rád bych se zase po čase oblékl do jednodílné kombinézy a sklouzl se na Aprilii RS 457 a Kawě ZX-4RR, a potom bych si hodil korunou, do čeho se obléct, až polezu na Yamahu XSR900 GP, ta mě bere hodně. Jsem také napnutý, jak Triumph zvládl ty nové jednoválcové čtyřstovky vyvinuté ve spolupráci s Bajajem, to bych měl zjistit již za měsíc, a doufám, že se mi podaří vyžebrat krátké svezení na Ducati Hypermotard 698. Ovšem motorkou, na kterou se těším snad ze všech nejvíc, je nová Moto Guzzi Stelvio!

Roman „Bure“ Bureš

Pro mě byla sezóna 2023 hodně výživná, jelikož se nesla ve znamení srovnávacích testů. Letos jsem měl pod zadkem 11 testovaných strojů, z nichž bylo 9 v rámci srovnávaček, což byla velice zajímavá zkušenost. Při letošním redakčním srovnávání mě totiž mile překvapilo, jak rychle se umí skupinka seriózních motožurnalistů změnit v bandu komediantů. Většinou je srovnávací test pro všechny zúčastněné násobně více práce, než je to v případě samostatného testu. Musí se sladit kalendáře více lidí, je více focení, více natáčení, více logistiky, no prostě toho je někdy po … O to víc si pak užijete chvíle, když se občas povede tuhle nezbytnou rutinu odlehčit. A to se nám letos povedlo minimálně ve formě indického speciálu nebo testu hobitích motorek, při jehož tvorbě jsme se hodně pobavili. A nám nezbývá než doufat, že jste si to užili stejně jako my.

Kdybych měl vypíchnout jednu „nejbožejší“ motorku sezóny 2023, pak to bude s jistou dávkou rouhání Ducati Diavel V4! To vám je tak nádherný nesmysl, že bych přál každému se na tom svézt. Je to fakt velká motorka, plná krásných detailů, která jede jak divoký prase na koksu. Vše je doprovázené nádhernou zvukovou kulisou a podtržené perfektním podvozkem a brzdami. Přitom ho lze elektronikou umravnit tak, jak zrovna potřebujete. Pro mě to byl nejsilnější zážitek sezóny. Ale chtěl bych ho v garáži natrvalo? Asi ne. Ne snad proto, že by na něm bylo něco špatně. Ale jeho koupí uzavíráte smlouvu s ďáblem a já mám svůj život rád. Navíc jako živitel rodiny nesu za ty smrady nevděčný zodpovědnost a příležitost jim pořídit náhradního tatínka si jejich maminka nezaslouží.

Motorku, nad kterou ale přemýšlím od jejího testu, je Honda ST125 Dax. Ne, nesmějte se, jako fakt tu kamnářskou rouru s motorem nutně potřebuju! To vám je tak krásná úchylárna, že ji buď nesnášíte, nebo ji milujete. A já se zamiloval, zamilovaly se i děti, zamiloval se pes, zamilovaly se slepice… Jen se musí zamilovat ještě jeden člen rodiny a bude ruka v rukávě. V jeho sedle jsem zažil ty nejromantičtější momenty za uplynulou sezonu. Celé se to odehrálo paradoxně hluboce pod hranicí rychlostních limitů, a to mi doteď hlava nebere…

Kdybych měl vybrat motorku, se kterou jsme se jednoduše nepotkali, pak to bude Honda Rebel 1100 DCT. Není to vůbec tím, že bych byl taková konzerva a zavrhoval automat v motorce. To se mi líbilo právě nejvíc. Ale ten motor mi do pojetí cruiseru nějak nesedí, blbě se mi na tom sedělo a celá motorka má sex appeal rumunské dojičky malých selat s mastnými vlasy a řídkým knírem pod nosem, což je něco, co neumím v této kategorii motorek překousnout. Každopádně si jsem vědom toho, že se to prodává jak housky na krámě, čili toto vyjádření berte jako čistě subjektivní záležitost.

Jelikož mám slabost pro indický keply, které v posledních letech lezou z konce fabriky Royal Enfield, pak mou nejočekávanější novinku bude nový Himalayan 450. Kluci opálení poprvé zakomponovali do útrob motocyklu vodou chlazený agregát. Motorka je vlastně z gruntu nová, tudíž je dost velká šance, že mohli konstruktéři při jejím vývoji něco pohnojit. Už z propagačních materiálů mé oko upoutalo pár detailů, se kterými úplně nesouzním. Ale ve skrytu duše doufám, že to bude rána rovnou na komoru a nový Himalayan nabídne v poměr cena/výkon opět nadstandardní balíček.

Dominik Valášek

Jeden můj svérázný učitel na střední škole vždycky při hodnocení svých žáků říkal: „Jak můžu hodnotit objektivně, když jsem sám subjekt?!“ A jakkoliv se konkrétní motorky v testu vždycky samozřejmě snažím hodnotit co nejobjektivněji, mám-li vybrat ten „nej“ stroj, který mi dělal společnost v první plnohodnotné sezóně pod křídly Motorkáři.cz, musím se na to podívat do značné míry subjektivně. Koneckonců když na mě někdo bafne dotaz „Tak jakou?“, jen sotva si vzpomenu na objektivně téměř perfektní Hondu Rebel 1100… Zato na neurvale hulvátský Harley-Davidson Low Rider S, který mi ukázal, že vzduchem chlazené Harleye rozhodně nemusí být jenom pro starší ročníky? Na ten si vzpomenu okamžitě. Stejně tak si ale musím vzpomenout i na skvostné BMW R18 Roctane, které je pro mě osobně ultimativní podobou cruiseru R18, případně na všestranně ohromující Triumph Rocket 3. A tak tu mám jedno hodně drahé dilema na krizi středního věku.

Na druhou stranu je tu i stroj z letošní sezóny, který považuji za jeden z nejlepších navzdory tomu, že se cenově řadí do kategorie „hodně pod 200“. Od chvíle, co jsem ji krátce sedlal v rámci srovnáváku, nemůžu přestat myslet na Hondu CL500. Objektivně nemá žádné „nej“, ale jakmile koleny obemknete její hubenou nádrž, zaplaví vás pocit z upřímné, jednoduché a úžasně fungující i vypadající motorky, která umí zlepšit každé nedělní odpoledne i pondělní cestu do práce. Je to jedna z motorek, u kterých mě vyloženě štve, že bych ji neujezdil. Jinak bych si ji koupil, a to myslím naprosto vážně.

Vy ale možná čekáte, jestli ze mě vypadne „ta jedna“. Ta motorka, kterou bych teď hned bral do garáže, a kterou bych nahradil vše, co v ní dosud stojí. Mírně vás zklamu, budou dvě, a finální rozhodnutí by bylo pouze o tom, jestli bych dal větší průchod vášním nebo rozumu. V rohu vášní stojí Indian FTR – klidně ten nejobyčejnější, bez stupidního dotykového displeje. Protože jakmile zahřmí ten skvostný vidlicový dvouválec, který motorku katapultuje ze zatáčky do zatáčky s jemností štangle dynamitu, nechci vnímat nic jiného než perfektní projev tohohle svébytného a hrozně zábavného flat-track-naháče. Jenže pořád je tu pomyslný roh rozumu, ve kterém stojí BMW R 1250 R. Berlínský silniční boxer na mě udělal dojem i v cestovní verzi RS, ale je to právě neuvěřitelně univerzální naháč, který u mě vyhrává. I BMW má velký dvouválec se spoustou koní, jen není třaskavý jako u Indianu, ale německy sofistikovaný a hodí se na naprosto jakoukoliv jízdu. Stejně jako celá motorka, kterou prostě navrhoval někdo, kdo „už to někdy dělal“.

Jsem hrozně zvědavý, co předvede nová generace boxeru, tentokrát v kubatuře 1300, v silniční motorce. Tím se dostávám ke strojům, na které se těším v dohledné budoucnosti. Z řady R 1300 je zatím představeno jen GS, na které se samozřejmě těším, ale jsou to právě dosud neoznámené silniční modely, které nedočkavě vyhlížím. Stejně tak vyhlížím už představenou novou generaci R NineT, což je prostě moje osobní srdcovka. Zato maličko hořkosladkou příchuť pro mě má příchod BMW 1000 XR a Ducati Hypermotard 698 Mono. Obě jmenované jsou motorky, nad kterými sice už pár měsíců slintám, ale zároveň vím, že nikdy nevyužiji jejich potenciál. U extrémního cestovního Bavoráku využijí jeho bombastický výkon na silnici jen magoři, lehkonohý motard od Ducati zase využijí jen ti, kteří perfektně zvládají motardový styl. Z dalších strojů mě zajímá KTM Duke 990, protože jsem prostě zvědavý, kam se tahle modelová řada posouvá, a pak samozřejmě Yamaha XSR900 GP. Protože pokud máte jen trochu srdce, tenhle prďácký retro sporťák vás zajímat prostě musí.

Až na konec jsem si nechal anticeny za nejhorší svezení letošního roku. Nevím, jestli je to náhoda, ale všechny tři motorky, na které jsem si za letošní sezónu vzpomněl, mají společného jmenovatele. Jsou to motorky z Číny, které se snaží svůj původ schovat za jiný. Je to „italské“ MBP C1002V, „česká“ Jawa 650 OHC a „americký“ UM Renegade 300. Na první dvě motorky ještě nevyšly testy, tak nechci moc předbíhat, ale faktem je, že tyhle tři kusy se prostě nepovedly…

Tomáš „Šeri“ Scherer

Moje testovací sezóna 2023 byla jedním slovem skvělá – a to nejen kvůli testovacím motorkám, na které jsem měl možnost se posadit, ale také kvůli zajímavým akcím, které jsem mohlo v rámci redakce navštívit. Skvělá byla Ducati Tour v Ostravě a také Mototestcamp v Soběslavi. Všem akciím letošního roku za mě ale kraluje ta, kde se člověk nejde jen svést, ale hlavně se něco se naučit. Jistě, řeč je o akci Motofitness na polygonu Libros. Ta má u mě letos speciální místo. Skvělý byl znovu i redakční sraz a každé jedno focení s našimi fotografy Jirkou a Markem.

Moje redakční sezóna 2023 v kostce

A jaké byly letos motorky? Byly různorodé, byly krásné, byly rychlé, byly z Itálie, Japonska i Číny, a hlavně, každá byla úplně jiná. Vezmu to pěkně z gruntu. Pro mě se černým koněm testovací sezóny stala nová Ducati Scrambler. Je to skvělá motorka, na které jsem se cítil už od chvíle, kdy jsem na ni nasedl jako doma. Letos jsem měl možnost se na ní svést hned dvakrát a vždy jsem dospěl k názoru, že se právě tato Ducati se chlapcům z Bologně moc povedla. Její ovladatelnost je návyková a je to skvělý parťák do každého dne. Tajenkou sezóny pro mě zase byla Suzuki GSX-8S. V momentě, kdy jsem vzhlédl list novinek pro rok 2023 tak jsem věděl, že ji chci do samostatného testu, a u našeho šéfa Jardy jsem si ji vymodlil už v únoru. V testu samotném mě překvapila, jaká dokáže být skvělá a že i dnes se dokážou na trhu objevit motorky vlastně pro každého. A právě Suzuki GSX-8S bych také poslal do samého popředí mých testovaných motorek roku. Dále mi do testovacího kalendáře přistál samostatný test Ducati Monster SP. Na věčně pokládanou otázku zda „je nový monster lepší než ten starý“ jsem dokázal najít odpověď. Je jiná. Pokud se s tím člověk dokáže ztotožnit, zjistí, že to v globálu skvělá motorka (tedy až na ten zvláštní projev plynu). Příjemně mě překvapila CFMoto 450NK. Líbila se mi originálním vzhledem a své oprávněné místo na trhu kategorie A2 potvrdila svými schopnostmi. Holt, ať se nám to líbí nebo ne, i s čínskými motorkami je třeba už plnohodnotně počítat. No a která byla ta úplně nejlepší motorka, na které jsem letos v rámci redakce jezdil? Rozum a objektivita prahne po skvělé Suzuki GSX-8S, srdce ale zaplesá za hravou Ducati Scrambler!

Černý kůň testovací sezony - Ducati Scrambler

Suzuki GSX-8S

Mince má vždy dvě strany, takže co ta strana odvrácená? Přátelé, možná si teď budete klepat na čelo, ale motorku, kterou bych si rozhodně znova nepřál je MV Agusta Brutale 1000 RR. Nechápejte mě špatně, na ní není špatného zhola nic. Je úžasná a zároveň tak složitá. Je super-krásná, super-drahá, super-rychlá, super-tvrdá a super náročná na ovládání! Pro mě to byl splněn sen, mít tu část se na ní svést. A věřte, během jediné hodiny v jejím sedle jsem znovu jednou poznal sám sebe. Právě v sedle takových motorek je vidět, jak moc jsme se v motocyklovém odvětví posunuli. S vděčností však do budoucna rád přenechám tomu, to má schopnosti tento jaderný reaktor zvládnout.

MV Agusta Brutale 1000 RR

Z novinek roku 2024 mě dost zajímá, jaká budou „čtyři kila“ v podání Triumph Speed 400 a docela by mě zajímalo, jak dobrá bude variace Suzuki GSX-8S v kapotovaném provedení GSX-8R. Já jsem dost naháčový, a tudíž mě nenechává chladným nová nabídka Hondy. Určitě mě láká vyzkoušet mírně inovovaný model CB650R a také poznat nový model CB500 Hornet. Hlavně s jeho předchozí generací CB500F už mám něco odjeto a těším se na další případné kilometry s novinkou. Rovněž Kawasaki Z500 by mohla zamíchat kartami v tak nabité kategorii menších naháčů. Mou nejvíce vytouženou motorkou pro rok 2024 ale zřejmě bude Yamaha XSR900 GP.

Honza „Zajoch“ Zajíček

Objektivně nejlepších motorek mám víc. Jednoho krále říct úplně nejde, každý má na motorku jiné požadavky, jiné finance, kouká po jiné třídě. Kdyby to ale mělo odrážet prodeje, řeknu jednoduše - Honda. Dosaďte si model tohohle výrobce v jakékoli kategorii a máte hotovo. Jenže ono to tak jednoduché není. Letos mě například trochu zklamal nový dvouválec 750 cm3 z Horneta a Transalpa, který má na můj vkus prostě moc točivý charakter. V naháči to vlastně ještě chcete, ale u cestovního endura? V obou třídách v přímém srovnání v mých očích zvítězila Suzuki a i proto bych nové osmistovky GSX-8S a V-Strom 800 DE postavil na vrchol nejlepších motorek sezóny. Mají vše, co chcete - jsou japonsky vytříbené a precizní, nejsou ale sterilní, jsou zábavné, hodně schopné a nestojí moc. Jsou to zkrátka ty pravé motorky s potenciálem oslovit masy a uspokojit je, když pomineme ten vzhled… Půjdu-li dál směrem k celkové dokonalosti a tomu nej nej nej, tak tam bude Triumph Street Triple RS. Motorka s dokonalou odezvou, dokonalým chováním a pořádnou špetkou chuligánství. Kdybych měl učit v motoškole, vybral bych si jako instruktorskou motorku právě tuhle, protože na ní můžu dělat cokoli s prstem v nose. Klidně sedět obráceně, řídit jednou rukou a pořád být dost rychlý. O fous vyšší stupínek dokonalosti je potom BMW M 1000 R. Už tak skvěle vyhlazené a rychlé Erko dostalo navíc hromadu koní, skvělé komponenty, něco málo shodilo a podle toho také jezdí. A taky stojí. Je neuvěřitelné, co vám tahle motorka dovolí a čeho je schopná. Zvláštní cenu pak musím udělit Hondě Monkey. Ta má u nás v redakci speciální status, není to ani dlouhodobý test, ani krátkodobá výpůjčka, je to zkrátka služebák. A já na něm dost možná najezdil většinu z letošních kilometrů, a když to bylo často jen do kanclu a zpět, což je v rámci Prahy vlastně sjet kopec a přejet řeku, vždycky mi vykouzlila úsměv na tváři. A to mohlo být ráno doma jakékoli, mohli lítat hromy, blesky, ale pak stačilo v otevřené helmě skočit na opičku, a vše bylo rázem pryč. Kouzelný stroj!

Chtěl bych ale některou z výše uvedených ve své garáži? Jasně, chtěl, ale toužím po nich? Vybaví se mi jako první, když si vzpomenu na loňskou sezónu? Ne. Předčí je úplně jiná motorka, z úplně jiné třídy, navíc plná nedokonalostí. Jmenuje se Fantic Caballero 700. Má posez, na který si člověk musí chvíli zvykat, ve finále by mohly být výš řídítka, taky by se hodil jemnější podvozek, zejména v té úvodní fázi při filtrování drobných nerovností, za ty peníze by ho taky mohla mít nastavitelný, ve finále i samotné řízení chce zvyk, ale to všechno je vlastně jenom to správné koření, které jí odpustíte. Má totiž skvělý osvědčený motor s nádherným zvukem a pro tuhle třídu dokonalým charakterem, je krásná, má pěkné detaily, dokonce i funkční, a když se spolu skamarádíte, skvěle se na ní svezete. Svižně na silnici s dlouhými wheelies a nálety do zatáček ve štorcu, potom můžete brumlat krajinou a odpočívat, a když skončí asfalt, opět máte na výběr - kochačka, nebo si trošku zařádit. Radost je to dokonce i při každodenním popojíždění, navíc přitom člověk nemusí mít strach o papíry, což se třeba o 790 Duke říct nedá. Tohle se prostě povedlo. Caballero je ta správná Italka, kterou bych vážně chtěl mít v garáži.

Rozhodně bych tam ale nechtěl mít motorku, která se také snaží tvářit italsky. Moto Bologna Passione, alias MBP C1002V. Čínský cruiser od prémiové odnože značky Keeway sem ani tolik neřadím kvůli tomu, že mě po asi 4 ujetých kilometrech nechal čekat na odtah, špatně zacvaklý konektor se může stát u čehokoli. Každopádně čínský dvouválcový cruiser za cenu, za jakou si můžete koupit originál H-D, i když letité, to nechápu. Tohle je kategorie, kde je styl, image a „pozérství“ až na prvním místě, tak jaký dává smysl si za 240 000,- koupit něco, co nic z toho nemá? Druhou věcí je, že když si na ničem výše zmíněném nepotrpíte a jen chcete velký cruiser, protože tuhle třídu máte rádi, tak si jen trochu připlatíte a máte Hondu Rebel 1100. Co připlatíte?! V akci je dokonce levnější! A je to Honda, roky prověřená značka s velkou servisní sítí a nějaké to pěkné tričko k tomu už taky nabízí. No, snad jsem Dominikovi nevystřílel všechno střelivo do testu, minimálně jsem mu nechal prostor popsat jízdní vlastnosti. Druhou motorkou, která se silně neshoduje s mou filosofií je Zero SR/S. Elektrická sportovně-CESTOVNÍ motorka s poměrem hodina jízdy/hodina nabíjení, to nedává smysl. Může jezdit sebelíp, ale když mi komfortně nenabídne absolvování typického výletu Praha - Ještěd - Praha, nemůže mi stát v garáži.

Tu zásuvku si můžete strčit...

Jestli se na příští sezónu na něco vyloženě těším, tak jsou to nové Duky. Můžete si myslet o jejich vzhledu, co chcete, já si taky myslím své, ale jízdně to vždycky byly a jsou továrny na zábavu a adrenalin, nové verze budou navíc určitě zase o kus dál. Jestli mě letos na podzim tak chytil čínský 790 Duke, jaký potom bude nový 990? A co teprve šílenost s objemem větším, než má většina koncernových benzinových rodinných aut? Těším se taky na cestovní superbike BMW M 1000 XR, to bude krásná šílenost a i na civilnější a rozumnější Suzuki GSX-S1000GX s její menší sestrou GSX-8R, protože ten motor je prostě super. No pak jsou tam motorky z kategorie zvědavost - Hybridní Kawasaki, jak to bude fungovat a jezdit? Zvědavý jsem na nové dvouválce Moto Morini, budou to italské prémiovky, nebo z nich bude cítit čínský majitel? U nich to ale bude spíš otázka dalších let, než příští sezóny. Hrozně by mě zajímala Bimota Tera, respektive obecně motorka s řízením rejdovým čepem, no a pak taky Číňani. Jak asi budou fungovat jejich sportovní motorky? Tříválec od Zontesu, čtyřválce QJMotor…

Vláďa Novotný

Na jednu stranu je fajn sednout za klávesnici a s koncem roku sepsat těchto pár řádků, protože to znamená, že sezona proběhla v tom nejlepším pořádku a všichni v redakci jsme celí a můžeme se těšit na tu další. Na druhou stranu jsou to hrozný muka, protože vybrat jednu jedinou potvoru, která mě totálně pohltila není žádná legrace a nemám pocit, že by některá z nich až tak výrazně strčila do kapsy ty ostatní. Co teď s tím, říkám si, a perou se ve mně dvě věci. Má to být ta nej, která mě fascinovala exkluzivitou a výjimečností nebo ta relativně obyčejná holka, která mě dostala tím, jak skvěle funguje a může si ji dovolit skoro každý? Nebudu chodit kolem horké kaše a vybalím to hned. Nejvíc jsem byl odvařenej z úžasné stavby BMW R nineT Gaston Rahier Tribute. Krásná dakarská replika nemá se sérií absolutně nic společného, ale když si vzpomenu na svezení v terénu i na silnici, tak mě šimrá v podbřišku. Terénní replika dakarského speciálu z let osmdesátých vychází z novodobého BMW R nineT Scrambler, takže to není jenom o kráse, ale také o skvělém svezení. Prostě boží záležitost a na test se můžete těšit co nevidět.

Jasně, není to fér, protože stavba by neměla být srovnávána se sériovými stroje, ale řeknu vám, tohle v Mnichově udělat jako limitku modelu R nineT, bylo by na trhu o pořádný poprask postaráno. Gaston Rahier vyfoukl prvenství další exkluzivitě, kterou je BMW M 1000 R, a to bylo fakt maso! Říkáte, že si z vás dělám srandu a nahaté emko nelze považovat za „sériovku“? Máte do jisté míry pravdu a pokusím se to vylepšit totálně chlapskou záležitostí, jako je sprostý a syrový Indian FTR Sport nebo ještě lépe Carbon. No dobře, tohle jsou pořád exkluzivní záležitosti za raketu, takže radši trošku podřadím. Ty relativně obyčejné holky, co u mě hodně zabodovaly jsou z Japonska. První z nich je Suzuki V-Strom 800DE. Strašně moc mě bavila, a to tím, jak suverénně a přímočaře fungovala, to jsem nechápal. Ještě kdyby byla aspoň o trošku hezčí a vystaráno. Druhou z nich je Honda CB750 Hornet, protože poměr cena výkon je prostě super.

A kterou z testovaných motorek bych chtěl? Byla by to Husqvarna FE 350, která by mi dělala radost ve volných chvílích a určitě bych ji vyrazil provětrat do Rumunska, kde jsem si letos užil pár nejhezčích dní ve stupačkách motorky se skvělou partou. A abych měl na čem jezdit v provozu, tak by ji v garáži dělala společnost už zmíněná stavba BMW R nineT Gaston Rahier Tribute. Psal jsem v garáži? Možná bych si prosadil místo v obýváku.

Zdrojem gejzíru emocí nebyla elektro motorka Zero FX. Tohle enduro je nutné brát spíš jako pracovní nástroj, případně jako průzkumníka, který ale není žádným vytrvalcem. Z praktické stránky věci mi moc smysl nedává, protože doba nabíjení je dlouhá a doba ježdění naopak krátká. A jelikož terénní motorku beru spíš jako zdroj zábavy a nástroj pro sportovní svezení, civilně laděné elektro enduro prostě zabodovat nemohlo. Nezabodovalo u mě ani Rieju Aventura 500 Legend, a bude to asi tím, že jsem po všech stránkách čekal víc. Naopak zabodovat by v příští sezoně mohlo BMW F 900 GS, na které jsem strašně zvědav, stejně jako na nový Royal Enfield Himalayan nebo jednoválcový Ducati Hypermotard 698 Mono či úžasnou Yamahu XSR 900GP. Velkou neznámou je také motokrosový Triumph a snad brzy představená Ducati. Důležité je to, že horkých novinek, které mě rozhodně nenechávají chladným, bylo pro další rok představeno víc než dost a proto se na novou sezonu těším jako malej kluk.

Lukáš Růžička

Konec roku a tradiční zhodnocení jsou pro mě osobně vždy časem, kdy se mám prostor zastavit a bilancovat. Tato rekapitulace sezóny se v naší v redakci stala již tradicí. I když máme v současnosti nové, méně formální a přímočaré kanály než klasické články, stále je to skvělá příležitost k osobnímu zamyšlení nad uplynulou sezónou v jedné stopě. Z mého osobního pohledu motorkáře patřil rok 2023 určitě mezi šťastnější.

Kromě zajímavých cest, setkání a testů nových modelů proběhl především bez zranění a větších komplikací v redakci. Můžeme tak směle hledět vpřed a připravovat se na další práci a to, co přinese sezóna s číslovkou 2024. S přibývajícím věkem, zkušenostmi a s vědomím pomíjivosti světa si dvojnásobně vážím každého okamžiku, který mohu strávit v jedné stopě, zvláště když mám tu výsadu podělit se o něj často s vámi čtenáři. Každoročně si klademe různé otázky a letos tomu není jinak. V letošním roce je jejich volba z redakce vcelku přímočará a jasná, tak jdeme do toho! Pokud bych měl vypíchnout z redakčních testů nejlepší motorku, na které jsem redakčně jezdil, potom by to byla po objektivním zhodnocení všech faktorů určitě Suzuki V-Strom 800DE.

Po letech je pro mne osobně určitě top počinem u Suzuki pro širokou veřejnost. Získala u mě osobně body a právem první místo za svou přímočarost a jednoduchost provedení s důrazem na odkaz do minulosti. Přesto všechno se prezentuje v maximálně nerušivém a přijatelném technickém podání, které je dnes očekáváno v dané kategorii. Suzuki se podařilo navrhnout a vyrobit opravdu skvělý motocykl pro cestovatele a příležitostné jezdce v terénu. Ačkoliv tento duální charakter je z podstaty kategorie o jistých kompromisech, motocykl jako celek funguje skvěle a navíc je relativně cenově dostupný pro široké spektrum motorkářů.

              

 Druhou otázkou letošního roku je, kterou z testovaných motorek bych chtěl? Pokud budu hovořit o těch, které prošly u mne osobně redakčním testem, potom by to rozhodně byla aktuální Ducati V4 Rally.

             

Tento motocykl je vynikajícím příkladem univerzálního motocyklu pro cestovatele hledající dobrodružství. Jediným omezením, tak obrazně řečeno může být to, jaké pneumatiky si na daný den obuješ a potom samozřejmě velikost tvé peněženky. V4 je přizpůsobivá a osloví technicky opravdu široké spektrum jezdců. Navíc je aktuální technologickou špičkou dané kategorie a nabízí to nejlepší, co si na motocyklu lze aktuálně představit a pořídit. Mě baví především pohodlná jezdecká pozice, která neunaví, a umožňuje vám jakýkoliv styl jízdy. Je tak jen na vás jestli dáte přednost silnici nebo v případě potřeby při dostatečných zkušenostech terénu. Navíc Ducati ctí i zde tradici a i přes zařazení do dané kategorie cestovních enduro motocyklů nezapře své sportovní geny a je za všech okolností nejsportovnějším modelem ve své třídě. Má zkrátka chuť za všech okolností dovádět.

           

 A potom je tu i technický pohled na samotné srdce Granturismo, které nemá desmodromické ovládání ventilů, nýbrž klasické pružiny jako ostatní. V4 mě tak baví nejen při samotné jízdě, ale i z pohledu přístupu k zákazníkovi a jeho nákladům na provoz a čas, který musí strávit v servisu. Jakou bych si nepřál z redakčních testů nebo byla pro mne zklamáním?

Asi bych neřekl, že se jednalo o vyslovené zklamání, ale v kontextu testovaných motocyklů mě příliš neoslovil nový Voge SR4 Max 350. I přes to, že jsem na tuto novinku byl hodně zvědavý a nejsem úplným odpůrcem reinkarnovaných modelů zavedených značek, v tomto případě v podobě BMW C 400 GT, tak tento model je ten, po kterém bych nesáhl z mé testované flotily pro rok 2023.

              

I přes solidní zpracování totiž v porovnání s testovanými oponenty působil dost těžkopádně a má opravdu vysokou pohotovostní hmotnost 214 kg. Navíc designově, použitými komponenty a některými funkcemi mi přišel až příliš překombinovaný. Co se týče neočekávanější novinky sezóny 2024, nemám vysloveného favorita. Stejně jako někteří kolegové jsem zvědavý hodně na Moto Guzzi Stelvio nebo, v menším objemu, na novou generaci Royal Enfield Himalayan 450.

               

Avšak mnohem větší zvědavost cítím, možná i s přesahem do dalších let, jakým směrem se bude ubírat samotný svět motocyklů a především výrobců. Jak je známo a jak zmínil i nedávno kolega v podcastu, čínská produkce nabírá stále na větším významu a nelze ji podceňovat, je třeba ji brát vážně. Tento trend nás tak určitě bude zajímat i v nadcházejícím roce. Pro mě je však zatím pozitivním signálem, že díky této situaci a větší konkurenci nedochází u motorek k tak výraznému zdražení, jaké pozorujeme například u automobilů a z toho jako zákazníci určitě profitujeme. Také jsem rád, že navzdory všem normám a nařízením je na trhu stále mnoho zajímavých novinek a značek k výběru. Tento fakt je pro mě osobně nejlepším signálem pro rok 2024. Všem přeji do nové sezóny hlavně pevné zdraví a co nejvíce kilometrů za řídítky Vašich oblíbených motocyklů.                                  

Filip Tichý

Letošní sezóna začala ještě v březnu krásným překvapením v podobě pohodového svezení na Hondě CL 500, novém scrambleru od Hondy. Fakt jsem nečekal, jak může být zábavná „ádvojková“ pětistovka pro začínající jezdce s nízkou cenou. Někdy fakt stačí dobře poskládat relativně levné komponenty a když se to umí, je výsledkem skvěle vyvážená mašina, jak jsme si během sezóny ještě ověřili ve srovnávacím testu.

Pokud bych ale měl uvést „objektivně nejlepší motorku, na které jsem letos jezdil“, je to určitě nové BMW R 1300 GS. Je prostě ve všech objektivně měřitelných ohledech nejlepší, až tolik, že bych ji vlastně nechtěl… ale víc se dočtete v samostatném článku z mojí krátké podzimní zápůjčky nového GS.

A máme tu další záludnou otázku: Jakou z testovaných motorek bys chtěl? Já to mám hodně těžké, protože testovací motocykly míváme většinou zapůjčené za týden. Za tu dobu se snažím každou motorku co nejlíp poznat a co nejvíc se s ní sžít. A většinou to končí tak, že se do (skoro) každé zamiluju a hlodá ve mně myšlenka, jestli bych si ji vlastně neměl pořídit do garáže? Jenže letos je to jednoduché, stačilo krátké svezení na Harley-Davidson CVO Road Glide s novým rámem a motorem s variabilním časováním ventilů a jsem ztracený. Ta věc je o tolik lepší, ovladatelnější, silnější a hodnější než předchozí generace, a přitom vůbec nezmizelo nic z toho těžko popsatelného kouzla, kvůli kterému je H-D takový pojem. Jenže u téhle mašiny nemusím dumat, jestli si ji nepořídit, motorka s cenou hoooodně přes milion prostě má zůstat nedosažitelným snem!

Sezóna 2023 přinesla i některá zklamání a v mém případě to byl tříkolový skútr Kymco CV3. Je jen moje vina, že jsem se na tu mašinu až přehnaně natěšil, protože mě všechny fascinují všechny výjimečné stroje a konstrukce, včetně nakláněcích tříkolových skútrů a motocyklů. Už jsem měl domluvené i sklouznutí na okruhu v Sosnové, když přišlo vystřízlivění. CV3 je prostě pořád hlavně pořádně těžký skútr a hodně brzy v náklonu brousí spodkem o zem. Vedle toho mě zklamaly i některé nevyladěné detaily, ale to hlavní je, že toho sportu v zatáčkách jsem si prostě vysnil víc. A když jsem ještě na konci testu ztratil dálkový klíč, bylo to jen završení smolného testu. A přitom ta mašina za to vůbec nemohla...

A na co se nejvíc těším v sezóně 2024? Hlavní tahák pro mě osobně bude Moto Guzzi Stelvio, protože předchozí svezení na modelu V100 Mandello v horách kolem jeho rodné fabriky v Mandellu mě obrovsky navnadilo. Jenže zároveň vím, že Harley-Davidson nemůže nechat nové designy Road Glide a Street Glide jen ve verzích CVO a pravděpodobně ještě v lednu promítne novou konstrukci i do standardních verzí Streetky a Glajdy. A ve standardu už by to mohly být přeci jen dostupnější mašiny i pro nás běžné smrtelníky! Budou mít taky skoro dvoulitrový motor a VVT? A do toho mě ještě navnadila značka BMW, které vedle mého zbožňovaného NineT představila ještě odvozený cruiser BMW R12! Jak bude chutnat? A jaká bude jízda na nových Hondách s úplně novou automatickou převodovkou? Sakra já už mám takový hlad po pořádném svezení!

Martin Hakl

Tahle sezóna pro mne byla snad zakletá a smůla, kterou jsem během ní nasbíral, by se dala počítat a vážit na kila. Na testovacích motorkách toho během roku moc nenajezdil, ale přes to jsem při zařazení svých dvou nej… mašin do dnešního resumé neváhal ani minutu. Jen jsem Zajochův požadavek na vybrání letošní „nejhorší motorky“ musel lehce upravit na „nejstrašnější motocyklový zážitek“ – o špatnou motorku se totiž rozhodně nejednalo! Ale jednalo se vlastně o motorku? Sidecar LCR Yamaha YZF-R6 totiž má do klasického pojetí motocyklu opravdu hodně daleko a stejně tak daleko měl i do mojí představy o tom, jak se v pozici spolujezdce na začátku letošní sezóny pěkně rozhýbám. Svezení po mosteckém okruhu bylo opravdu strašné, ale neslo se přesně v duchu rčení: „zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný!“ Takže i tuhle tříkolovou akci řadím mezi nejsilnější zážitky letošní sezóny.

Stejně tak zcela jasný byl i aspirant na zařazení do kategorie nejlepší motorka roku a tentokrát je to bez jakýchkoliv kliček, úprav, či vysvětlování – top motorka pro mne letos byla zcela jednoznačně Fantic Caballero 700. Test, ve kterém jej spolu se Zajochem porovnáme s Yamahou XSR 700, sice teprve vyjde v lednu následujícího roku, ale už teď můžu prozradit, že málokterá motorka (a nejenom v letošním roce) mě tak příjemně překvapila, jako právě tenhle italský scrambler. Sedmistovkový Fantic, kombinující v sobě prvky moderny i klasiky přesně v tom poměru, který mě stoprocentně vyhovoval, je totiž po společně stráveném týdnu nejžhavějším kandidátem pro můj další bike.

Od tohohle Fantica jsem si moc nesliboval, ale naprosto mě uchvátil!

Stejně tak jasno mám i u nejvíc očekávané motorky pro příští rok. Jakožto milovník jednoválců jsem v poslední době těžce nesl to, že tyto stroje mizí jako houby bez deště a tak informace o tom, že v Boloni připravují single, pro mne byla zprávou roku. Že bude umístěný v motárdovém podvozku  se dalo očekávat a já jsem si téměř jistý, že svezení na stroji Ducati Hypermotard 698 Mono ještě převýší naše očekávání. Závěrem mého příspěvku bych ještě rád vyslovil jedno novoroční přání, které se týká právě tohoto motoru. Moc rád bych jej viděl umístěný ve stroji, který by navázal na Ducati Supermono, jenž jsme Vám nedávno přinesli v testu redakčního spolupracovníka Alana Catharta - a podle komentářů pod článkem má podobné přání mnohem víc čtenářů!

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)
Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Dominik Valášek - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)