Znovuzrození. Royal Enfield představil model Classic 350

Myslím, že milovníci klasiky ani tenhle článek číst nebudou. Stačila jim první fotka, potom se podívali do galerie a vzápětí poslali závaznou objednávku. Bullet je mrtev, ať žije Bullet! Teda vlastně Classic. Porovnejte si vzhled onoho posledního evropského Bulletu, kterým byl Classic 500, a novinky jménem Classic 350 a neuvidíte moc rozdílů. Ty linky jsou neskutečně podobné, všechny ty trojúhelníky a ovály na bočních krytech pod sedlem, stejné vedení zadní části rámu, blatníky, kaplička s přístroji, prostě kdo není kovaný enfielďák, novinku si se stařenkou splete úplně jednoduše. Royal Enfield model Classic 350 prezentuje pod sloganem Znovuzrození, nicméně ono to vypadá spíš jako Navázání. Ovšem pouze opticky, technicky je totiž Classic dost jiný. A asi tušíte, odkud vítr vane – jasně, cruiser Meteor 350. To byl první model nové platformy J, který indická značka představila před necelým rokem, a teď přichází další „jéčko“ v podobě modelu Classic. Takže opravdu Znovuzrození.

Classic 500 Tribute Black je posledním modelem předchozí generace. Porovnejte s novou třistapadesátkou - moc rozdílů tam není, že?

Nejprve trochu historie, aby vám to zapadlo dohromady opravdu úplně všechno. Značka Royal Enfield začala vyrábět motocykly v roce 1901 (také se chlubí tím, že je nejstarší motocyklovou značkou s nepřetržitou produkcí na světě), tedy před rovnými 120 lety, a v roce 1932 přišel na svět model, který se stal legendou – Bullet. Chápete to, napřesrok to bude 90 let?! A dělá se dodnes, pětistovka sice zemřela a s ní i přítomnost modelu Bulletu na evropském trhu, ovšem ve své domovině se nadále vyrábí Bullet 350, u něhož se Indům vyplatilo udělat homologaci BS6. Devadesát let, neuvěřitelné… Dalším důležitým datem je rok 1948, kdy byla představena verze nazvaná G2, disponující charakteristickým odpružením zadního kola. Tahle motorka si vydobyla jméno svou robustností a odolností, prokazovanou vítězstvími ve velkých terénních soutěžích včetně legendární Šestidenní, což vedlo mimo jiné k tomu, že si v roce 1952 indická armáda v Anglii objednala 500 kusů tohoto modelu a od té doby ta provázanost továrny v Redditchi a indického trhu jenom sílila, až v roce 1971 vyvrcholila definitivním uzavřením anglické centrály – to se už ale Enfieldy v Indii vyráběly skoro 10 let… V roce 2008 proběhla taková malá revoluce, když byl představen nový motor – sice pořád OHV, ale dohromady s převodovkou, do té doby byla špajska odděleně. Zároveň s ním měla premiéru i další verze Bulletu nazvaná Classic (ve verzích 350 a 500) a s ní se dostavil i obrovský úspěch v zahraničí. Classic byl navržen jako první exportní model v indické historii této značky a ve více než 75 zemích světa se ho prodalo přes 3 000 000 kusů! Technicky šlo pořád o Bullet, ovšem opticky se vracel do 50. let k onomu zmiňovanému modelu G2. A to samé platí i pro novinku jménem Classic 350, jež má na indickém trhu premiéru právě teď a na tom evropském ji bude mít za dva měsíce při milánském veletrhu EICMA. Však už jsme říkali, že opticky je od předchozího Classicu skoro k nerozeznání. Jen působí nějak elegantněji…

Technika? Však už jsme to řekli, Meteor 350, resp. „platforma J“. Meteora jsem letos testoval a popravdě řečeno, byl jsem z něj unešený. Nechápu, jak se to Royal Enfieldu povedlo, že dokázal skloubit ten „feeling“ staré motorky s moderním chováním. Celou dobu, co jsem na něm jezdil, jsem si říkal, jaká škoda, že se takhle nechoval Bullet – a prásk, je to tady, a ještě navíc v podobě verze Classic, která mě osobně bere za srdíčko rozhodně víc než standardní Bullet. Až se bojím, abych se nezamiloval až nezdravě moc… Technicky je to totiž Meteor opravdu se vším všudy. Classic je akorát o 4 kg těžší, má výš sedlo a rozvor kratší o 10 mm, což je prd, jeden článek řetězu. Jinak se na něj podívejte – stejný rám, ten fajnový dvojitý s motorem coby součást podvozku, stejná kyvka, stejné kotoučové brzdy o průměru 300 mm vpředu a 270 mm vzadu, vybavené dvoukanálovým ABS. Akorát odpružení je trochu jiné, dost možná pouze opticky, protože přední vidlice má shodný zdvih 130 mm a zadní dvojice emulzních tlumičů umožňuje nastavit předpětí pružin do šesti poloh. Vlastně největší a dost možná jedinou změnou jsou odlišná kola, vpředu tedy zůstává 100/90-19, vzadu ovšem namísto sedmnáctky se 140mm papučí najdeme o palec větší ráfek s hubenější pneumatikou 120/90-18. Jízdní projev tak bude trochu jiný, a to i díky tomu, že se na Classicu bude sedět jinak – stupačky o pár centimetrů dozadu, nižší řídítka, vyšší sedlo, prostě naháč a ne cruiser. Co se sedla týče, na většině fotek najdeme Classica pouze se sólo sedátkem, s nímž prostě vypadá lépe, než když na blatníku máte ještě sezení pro spolujezdce doplněné o madlo, jež byste k motorce měli dostávat zřejmě sériově.

Motor je pochopitelně také úplně stejný jako v Meteoru, ten nový dvouventilový dlouhozdvihový jednoválec s rozvodem OHC a vyvažovací hřídelí, ovšem zatímco v cruiseru (a jedné verzi Classicu) je černý, tady má hliníkový povrch, lesklé kryty a černý je akorát válec a je neskutečné, jak moc retro ten agregát vypadá. Fakt jsem si musel podrobně prohlídnout jeho architekturu a porovnat s Meteorem, abych se přesvědčil, že to nejsou dva různé jednoválce. Vypadá opravdu jako 60 let starý, a přitom chování má naprosto moderní. A jestli jsem z něčeho unešený, tak z absence vibrací, což je ostrý kontrast proti Bulletům, které naopak brněly velice silně. Výkonové parametry u tohoto druhu motocyklu jsou celkem podružné, v Meteoru mi kombinace 20 koní a 27 newtonmetrů přišla naprosto v pohodě a věřím, že u Classicu to bude stejné. Tady daleko víc záleží na tom, že díky silně nadčtvercové konfiguraci má motor krásný průběh krouťáku odspodu, že krásně zní (poznáte Royal Enfield) a že je takový gumový, skoro nepotřebujete řadit. Což je škoda, protože přesné řazení se zlehka jdoucí spojkou mě na Meteoru taky hodně mile překvapilo. Jediným viditelným rozdílem je lehce jiná koncovka výfuku, Classic má doutník se špičkou. Vidíte to, já už to píšu, jako bych na Classicu jezdil, ale to proto, že nevěřím, že by pro oba modely dělali Indové jiné nastavení. A jelikož má Meteor pro Evropu i Indii stejnou specifikaci, je to globální model plnící Euro 5 i BS6, dá se předpokládat, že to samé bude platit i pro Classic a tudíž ta evropská premiéra za dva měsíce bude jen o tom, že se tady stroje ukáží fyzicky, než že by na nich byly nějaké odlišnosti.

A design? O tom už řeč byla, prostě předchozí Classic, akorát v detailech je takový čistší, prostě rozdíl 13 let. Poznáte to na drobnostech, třeba že přední světlo má čirou optiku. Zachována zůstala charakteristická kaplička kolem předního světla, ve většině verzí disponujícího chromovaným kšiltem, jež nadále hostí trojici kruhových prvků, ovšem nově pod hlavním tachometrem uvidíte malý LCD displej s palivoměrem a potřebnými údaji. Levý menší kruh zůstává vyhrazen pro klíček zapalování, ovšem zatímco dříve jste v tom levém nalezli kontrolky, teď je tam buď logo, anebo u nejdražších verzí Chrome známou turn-by-turn navigaci Royal Enfield Tripper! Co mě těší, že ovládací prvky jsou stejné jako u Meteoru, tedy ty pěkné retro s otočným startérem a spínačem dálkových světel, které střídají univerzály známé ze starých Hond, jimiž byl Classic vybaven dříve. A jsou tady i ty krásné páčky spojky a brzdy s hezkou nádobkou brzdové kapaliny z Meteoru.

Už jsem se několikrát zmínil o tom, že Classic 350 se bude nabízet v různých verzích, konkrétně v pěti. Jak to bude v Evropě, to ještě netušíme, takže si pojďme projít ty indické a držme si palce, ať je to stejné i u nás. Základem je jednobarevná varianta Redditch s tmavě šedou nebo zelenou nádrží, černým nápisem na ní a černými ráfky, blatníky, kastlíky apod. Ovšem pozor, Redditch je zároveň také jedinou variantou, která má vzadu buben a jednokanálové ABS a je otázkou, jestli tohle vůbec do Evropy půjde. Na mladé cílí verze Dark v matné černé nebo šedé, ta má černý motor i celý výfuk a hlavně černá litá paprsková kola, opět jako jediná z celé nabídky. Černou pohonnou jednotku i ráfky, tentokráte však vyplétané, má také varianta Signals (matná šedá nebo matná písková), svou grafikou připomínající indické armádní motocykly. Zbylé dvě už jsou pěkně zářivé s vyplétanými ráfky, světlým motorem i výfukem a tipnu si, že mezi zákazníky budou hrát prim. Trojici verzí Halcyon, stylově připomínajících 50. léta, můžete mít v tmavě zelené, černé a světlounce modré variantě vždy s dvojbarevnou nádrží, vrcholem potom je verze Chrome s blyštivými blatníky a boky nádrží s 3D logem – základní barvou je buď červená s černou, nebo bronzová. O cenách ještě samozřejmě jasno nemáme a ani mít jasno nemůžeme, ty evropské se dozvíme až v tom listopadu, přičemž fyzicky by se motorky měly na Starý kontinent dostat na jaře. Ale co se dá vypozorovat z indických, budou se držet hodně blízko Meteoru, možná spíš pod ním, který se aktuálně prodává za 124-128 tisíc korun.

Také u nového modelu Classic 350 výrobce upozorňuje na to, že má připraven katalog homologovaných doplňků se stejnou tříletou zárukou, jaká je i na samotné motocykly. V tom katalogu je momentálně prý 35 položek a na indickém webu najdete pěkný konfigurátor, kde si je můžete všechny prohlédnout – různé druhy padacích rámů, různá sedla, zrcátka, plexi, kufr nebo brašna, stupačky, dokonce i kola… Nicméně očekává se, že si novinku budou hodně upravovat i sami zákazníci, jak to zhusta činili i u předchozí verze. Z Classicu se vždycky dělaly zajímavé customy a věřím, že vznikat budou i z tohoto nového – vždyť vypadá skoro stejně jako ten starý. Zaplaťpánbůh!

VIDEO: Oficiální představení

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE