Motokrosové soustředění

Každý den jinínského soustředění začíná budíčkem v 7:30, po kterém následuje nezbytná rozcvička. Na té se věnujeme běhu a veledůležitému strečinku. Po rozcvičce nastává čas snídaně a přípravy mašin na další tréninkový den. Čistí se vzduchové filtry, maže řetěz, dolévá benzín a nebo v horším případě mění páčky po karambolech z předchozího dne. V deset hodin se v depu jinínského areálu poprvé rozduní motory třicítky motokrosových mašin a jde se na věc. Do dvanácti se trénuje až se z nás kouří. V pravé poledne přichází čas zaslouženého oběda v nedaleké hospůdce na návsi dědiny Jinín. Už chápu, proč je dobré vzít si na soustředění kolo. Po obědě je potřeba nabrat síly na odpolední rundu, takže není od věci dát si dvacet. Před třetí hodinou opět rychle do plné polní, letmá kontrola motorky a rychle na trať. Opět se trénuje motokrosová technika pod dohledem jednoho ze dvou trenérů a lítá do posledních sil. V půl šesté končí trénink ve stupačkách motocyklů. 

Pak rychle opláchnout mašinu a hurá na véču. Po véče přichází čas večerního sportu, kterým je zhruba hodinový vejlet na kolech nebo fotbálek. Na kolech se jezdí po okolních silničkách, jež všichni dobře známe z kultovních filmů Slunce, seno. Několikrát se na kole přistihuji, že tlačím lokty nahoru a nebo přemýšlím, jak říznout zatáčku… holt celodenní trénování se musí někde podepsat. Jakmile se trošku setmí, přichází čas promítání videa a fotek pořízených během ranního a odpoledního tréninku. Opravdu velká taškařice! Jeden by nevěřil, jaké figury se dají na motokrosové mašině vystřihnout a do jakých pozic se na ní člověk dokáže uchýlit. V jedenáct hodin je nejvyšší čas dát liškám dobrou noc a něco naspat na druhý den. No, tak takhle nějak probíhá den na soustředění pod taktovkou Aleše Doležala v Jiníně. Nutno dodat, že denní program na akci je dost nabitý, a že čas utíká až nezdravě rychle.

První den soustředění se odehrává především ve znamení správné pozice těla na motocyklu a průjezdu zatáček. Nejprve se vingly točí pod dohledem Aleše Doležala, který vysvětluje jak na to, názorně předvádí a pak pozoruje, jak si jeho žáčci v zatáčkách počínají. Po několika průjezdech rozebírá téměř každého jezdce a vysvětluje, na čem má zapracovat, čeho se vyvarovat, a proč je to po motokrosové stránce dobře. Je fakt, že v první fázi má člověk hlavu jak pátrací balón, ale je důležité cenné rady v hlavě udržet a snažit se je pak aplikovat do jízdy samotné! Popravdě, průjezdy zatáčky vnitřkem ve vyjeté koleji mi vždycky dávaly pořádně zabrat, a proto jsem rád, že právě tomuhle je na soustředění věnován velký prostor.

Odpoledne se dostáváme pod taktovku druhého instruktora Petra, který s námi opět piluje průjezdy zatáčky jak vnitřkem, tak vnějškem na jiném úseku trati. Jezdí se singl, ale i ve dvojičkách, kdy jeden bere zatáčku vnitřkem a druhý vnějškem. Teorie jde stranou a především se jezdí, co to dá. Proto je důležité pamatovat na rady, které nám dal v dopolední rundě Aleš a snažit se zatáčky co nejlépe najet a vystřelit z nich ven. Den na trati zakončuje patnáctiminutovka na celém okruhu, která rychle posílá poslední zbytky sil do kopru.

Další den dáváme na rozehřátí dvacetiminutovku po celé trati, kde se snažím aplikovat moudra pochytané v předchozím dni. Světe div se, ono to funguje! Fakt to stačí mít v hlavě a během ranního rozježdění, kdy je ještě sil haba kuk, dodržovat základní pravidla techniky jízdy. Za prvé je člověk o něco rychlejší, a za druhé se tak rychle neunaví, protože mu motorka nedá sežrat každou díru na trati. Dopolední trénink probíhá pod vedením Aleše, který nám vysvětluje jízdu po rozbité rovince, dobrzdění do vinglu, výjezd ze zatáčky a skok přes lavici. Aleš dává několik vzorových kol a vzápětí jdeme na věc my. 

Po několika průjezdech si nás Aleš svolává a vysvětluje, kdo co dělá špatně a co má dělat lépe. Během dne dochází také na jednu z nejzásadnějších záležitostí motokrosového tréninku, tedy pilování zatáček kolem pneumatik na malém plácku. Základní věc, kterou může každý trénovat doma na dvorku bez toho, aby musel odjet na hony vzdálenou trať. Opravdu fyzicky i technicky náročná záležitost, která se pak dokáže v dobrém slova smyslu podepsat na lepších průjezdech zatáček lecjaké závodní trati.

Odpoledne se trénuje skok cílové lavice a průjezd zatáčky do stoupání za startovním roštem, kde je potřeba mašině pořádně naložit a kopec vystřelit nahoru. Další trénink probíhá na lehkém skoku, kde po nás Aleš vyžaduje jednou doskočit na zadní kolo, jednou na přední a jednou stejnoměrně na obě kola. Důležitá věc, která by měla být naprostou samozřejmostí pro každého motokrosaře. Člověk by měl pokaždé vědět, jak chce po skoku dopadnou a doskok nikdy neponechat náhodě. Opět věc, která jde trénovat doma za chalupou, a tím dostávat mašinu pod kůži. Malý skok střídá dlouhá lavice. Aleš opět nejdříve vysvětluje, poté předvádí a pak nás nechává skákat lavici pořád dokola. To už se blíží konec dalšího tréninkového dne, a tak je zde pár koleček po celé trati až do totálního vyšťavení. Nový den je za dveřmi, takže je potřeba dát se do kupy a ráno být opět ready.

Třetí den si nás bere do parády Petr a podrobně vysvětluje, jak projet esíčko po lavici v zadní části jinínské trati. Jde o to najít ideální stopu, vyhnout se rozbitému úseku a plynule se protáhnout hlubokou vyjetou kolejí. Po několika názorných ukázkách přichází náš čas... popravdě, není to žádná sláva, a tak nám Petr opět vysvětluje, jak na jádro pudla. Když už je to o chloupek lepší, dochází na výjezd rovinky za startovním roštem, po které se padá zpátky dolů. Petr opět předvádí, jak by si průjezd představoval, a následně nás pouští na trať.

Když je i tohle za námi, scházíme se na startovním roštu, kde nás Aleš rozděluje na jedničky a dvojky. Jde o to, ze se vytvoří dvě skupiny, které si to rozdají na celé délce trati v závodu na deset minut. Start totálně zpackám a pohybuji se někde na chvostu celé závodní grupy. Pak to začíná celkem jít... to si ale zadní guma davá rande s jedním z ostrých šutráků a je po srandě. Nicméně parádní zpestření zakončuje moje první motokrosové soustředění, na které se na přes rok zase moc rád podívám. 

Na podobném soustředění jsem byl vůbec poprvé a musím říct, že na mě udělalo výborný dojem. Dozvěděl jsem se moře zajímavých informací o základech jízdy na motokrosové mašině. Ty jsem se pak snažil držet v hlavě a maximálně využít při jízdě. Opravdu to funguje a každý sám pozná, že se mu určité úseky podaří projet mnohem rychleji a ve finále se unaví méně, než tomu bylo dříve. Mimo to se v Jiníně sešla skvělá parta blátivých nadšenců, takže o zábavu bylo spolehlivě postaráno nejen na trati, ale i v depu. Srandy kopec bylo u jídla v nedaleké hospůdce, také promítání videa ze dne na trati nebo ranní rozcvičce a večerních výletech na kolech. Myslím si, že se takovéto soustředění hodí do krámu jak ostříleným borcům, tak normálním hobíkům všech věkových kategorií. Dozvědí se jak na věc, co dělají špatně, a jak se s tím poprat. Soustředění začíná vždy příjezdem ve středu večer a pokračuje až do neděle, kdy je poslední dopolední trénink. Odpoledne se už dá individuálně lítat po trati podle chuti a hlavně sil, které náhodou  zbyly. Celé soustředění stojí 2 500 korun. V ceně je pronájem trati, dva trenéři, depo s přípojkou na vodu, elektrika a snídaně. Obědy a večeře jsou zajištěny v nedaleké hospůdce a každý si je platí zvlášť. V Jiníně je ještě výhoda možnosti pronájmu pokoje přímo v motokrosovém areálu a šance koupit všechno možné v moto obchůdku Mefo.