Jak se šije u Hubíků

Ze zasedací místnosti v prvním patře míříme do nedaleké kanceláře konstruktéra. Ten v počítači maluje oblečení tak, aby šlo dobře ušít a bylo funkční se všemi potřebnými chrániči, kapsami a větráním. A třeba taky upravuje střih kombinézy pro použití airbagu, který jsme si také mohli prohlédnout. Zároveň oblečení rozkresluje do jednotlivých dílů potřebných k výrobě.

Po cestě k designérce jsme měli možnost si prohlédnout a vyzkoušet novinky pro příští rok, hlavně nový cestovatelský komplet. Bunda nově nepoužívá zateplenou vložku pevně spojenou s bundou, ale mikinu, kterou je možné nosit samostatně. Bunda je pak vybavena například dvojitým předním zipem, spoustou kapes, několika větracími otvory nebo reflexními prvky. Dokonce je možné ji vybavit svítícím LED páskem pro ještě větší viditelnost. Úprava obvodu šířky bundy a rukávů je řešena pomocí šikovně ukrytých zipů, takže za jízdy nic neplandá, nebo netlačí. Stejný systém je použitý i u kalhot. Mezi novinky příštího roku patří ještě třeba textilní kalhoty s koženými prvky na kolenou, na zadních kapsách s povedenou grafikou.

Designérka má na starosti samozřejmě výsledný vzhled oblečení, jeho tvorba se dnes opět odehrává na počítači, nás ale spíš zaujal věšák stojící nedaleko. Na něm visely oválené kombinézy Karla Abrahama a Ondry Ježka. Abájova je zajímavá tím, že s ní spadnul a aby ji mohl ještě druhý den použít, sám si dovybarvil odřená loga. Ale ani jeho práce nebyla ušetřena, takže jsme se mohli přesvědčit, že závodní kombinézy opravdu fungují. Vedle visící bundy týmu Barth Racing jsou už připravené na nadcházející Dakar a je na nich vidět, jak má každý ze závodníků své specifické požadavky, kterým musí v továrně vyhovět.

Ještě než se přesuneme do samotné výroby, navštívíme 300 km vzdálenou plzeňskou pobočku, jedno ze dvou míst, kde se zadává objednávka. Při příchodu se vás ujme milý vyškolený personál a vyslechne všechna vaše přání. Pokud vám padne konfekce a nemáte žádné zvláštní požadavky, vyberete si a spokojeně odcházíte. Kvůli tomu sem ale většina lidí nepřichází. Ty čeká nejprve zkoušení modelu, ze kterého se bude vycházet, na něm se naměří a nafotí úpravy pro konstruktéra. Pak si změří vás samotné a všechny údaje zadají do systému. Tvorba vlastního designu už je třešničkou na dortu, nad kterou se můžete zaseknout pěkně dlouho.

Mezitím v prvním patře hulínské továrny bzučí šicí stroje a v nich jsou více, či méně hotové kusy oblečení. Tu se na jednom místě připravuje kombinéza pro Karla Abrahama, na vedlejším stole se šije elegantní kožená bunda, jinde zase nepromok nebo podšívka. Tady je vidět, že si opravdu můžete dopřát oblečení, které jezdí mistrovství světa a že na něj nemají nějakou speciální tajnou dílnu.

Oproti předchozím prostorům v Tlumačově je zde velká výhoda v tom, že je hned vedle sklad drobnějšího materiálu, jako jsou chrániče, zipy, nitě, nebo jehly. Ostatně to je hlavní přínos nové budovy. Ne zvětšení objemu výroby, ale zefektivnění výrobního procesu, zjednodušení práce a zlepšení logistiky.

Přízemí je místem, kde se z velkých kusů hovězí či klokaní kůže začíná rodit oblečení. Velký katr vyřeže podle počítače jednotlivé díly, ze kterých se oblečení skládá, zároveň se zde už pracuje na drobnějších dílech, logách a nápisech. Ty je možné mít přímo natištěné na kůži, a mít tím pádem lehčí kombinézu z méně vrstev. Navíc si ji můžete nechat vyhotovit s mnohem složitějšími motivy.

Ještě se na chvilku vraťme k používaným materiálům. Ač je firma ryze česká a chtěla by používat co nejvíce našich materiálů, tak nemůže. Jednoduše nejsou. Takže kůže pochází z Itálie, stejně jako textil v případě cordury. Pokud jde o kevlarovou nebo strečovou textílii, ta přijíždí ze Švýcarského Schoelleru, Outlastové podšívky jsou z Německa a ze stejné země byla donedávna i membrána Sympatex. Protože se ale většina oblečení šije v Asii a tím pádem se tam zpracovává 90 % Sympatexu, přesunuli jeho výrobu tam. Zipy jsou švýcarské Riri nebo japonské YKK. A i na Čechy nakonec dojde. U nás se pod hlavičkou německého koncernu Amann vyrábí nitě, nesmíme také zapomenout na chrániče v režii samotné firmy Psí Hubík. Do textilních kompletů nebo na přání můžete zvolit i německé SAS – TECy, které jsou pohodlnější, ale ne tak bezpečné.

Už během krátké prohlídky továrny vám dojde, jak je náročné ušít motocyklové oblečení, zvlášť když je na míru. To nedoženou žádné stroje nebo automaty, stále je potřeba šikovných lidských rukou. Zdůrazňujeme slovo šikovných, protože při složitých střizích je nutné ovládat několik věcí najednou a umět si poradit, nestačí člověka postavit k lince a nechat ho dělat otrockou práci. Takových lidí, kteří to zvládnou, je i podle manželů Hubíkových čím dál méně a to i v baťově kraji, kde má šití tradici. S náročností takovéto výroby souvisí i doba dodání. Standardní doba dodání zakázkového oblečení je šest týdnů, ale když si vzpomenete na začátku sezóny, můžete si počkat i půl roku. Za exkluzivitu se jednak něco platí a pak si na ni musíte počkat. Celá tahle výroba je ale od první návštěvy prodejny až po dodání speciální obřad, který stojí za to zažít. O to hrději potom budete nosit produkt stvořený partou 45 lidí z Moravy.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE