BMW R18 Iron Annie. Když chcete motorku, ale taky letadlo
Text: Dominik Valášek | Foto: BMW Motorrad | Zveřejněno: 22.2.2023 | Zobrazeno: 9 036x
Už pěkně dlouho jsem si nenapsal žádnou přestavbu motorky sem na Motorkáře, a když se teď k tomu můžu vrátit, popravdě mě těší, že zrovna s touhle strojovnou. BMW R18 s přezdívkou Iron Annie má na svědomí švýcarská parta VTR Customs, součást dealerství VTR Motorrad, která velmi vkusně propojila svět motorek a letadel ze staré školy.
Kapitoly článku
Nejen fanouškům aviatiky něco řekne přezdívka Iron Annie. Takto přezdíval svůj Junkers Ju 52 v Americe majitel Martin Caidin a jde o ikonický třímotorový přepravní letoun německé výroby ze třicátých let, který sloužil během míru i války. Konkrétně třeba Švýcarské letectvo využívalo svoje Ju 52 od roku 1939 až do roku 1982.
Není divu, že když si motorku inspirovanou letadlem objednal zákazník u VTR Customs, padnula volba právě na Iron Annie, a taky na cruiser R18 v edici First Edition, vybavený fenomenálním vzduchem chlazeným boxerem. Motorka dostala kompletně novou plechařinu, ale taky nová kola a další prvky.
Právě ruční výrobu nádrže a veškerých plechů, s vystrčenou ocasní ploutví vzadu a chladicími žebry podél výfukových koncovek, popisuje Daniel Weidmann z VTR Customs jako nejsložitější prvek celé stavby. Plechové díly byly nalakovány do klasického žluto-šedého zbarvení, v němž létaly letouny Ju 52 u Lufthansy, a pospojovány nýty s půlkulatou hlavou. Na plechařině se samozřejmě nachází nespočet pěkných detailů, povšimněte si třeba zachované sériové páčky elektrické zpátečky.
Na nádrži pak trůní víčko s rychlouzávěrem, ale i „letecký“ rychloměr s rafičkou od švýcarského hodináře. Sériové přední brzdy a spojka se ovládají závodními radiálními pumpami HC3 od Magury, umístěnými na řídítkách. Ta jsou uchycena přímo na vidlicích pod horními brýlemi. Pod malým větrným štítkem najdeme LED světlomet Highsider, zatímco zadní svítilna a blinkry jsou vskutku minimalistické.
Jediné, co mi do celkového obrazu tak úplně nesedí, je kožené jezdecké sedlo. To si v rámci hliníkové kapotáže vydobývá až příliš mnoho pozornosti a zkrátka se sem moc nehodí. Když jsme u toho, nemůžu se zbavit dojmu, že jezdecká pozice bude trochu pekelná. Pozice stupaček zůstala standardní, takže nohy má jezdec pod sebou, nízká řídítka si ale budou žádat pořádný předklon. Asi to nebude nic příjemného, v tiskové zprávě se ale neobjevila jediná fotka, jak by na motorce někdo seděl.
Jinak ale není strojovně moc co vytknout. Hlavní hrdina celé motorky – úžasně vypadající motor, byl oděn kompletně do černé barvy, stejně jako zkrácené přední vidlice, jejichž trubky dostaly černou DLC povrchovku. Aby byla ústřední masa motorky opticky méně masivní, byla dopředu i dozadu obuta větší kola. Vyplétané ráfky Kineo mají vpředu 21 a vzadu 18 palců. O odpružení zadku se stará výškově nastavitelný tlumič Wilbers.
Motorka vypadá parádně a zůstává jí homologace pro silniční provoz, takže majiteli u Ženevského jezera může dělat radost i při projížďkách. Možná mu to nějaká část ve mně maličko závidí. Ale vážně jenom maličko.