MotoRoute č. 5 / 2007

Zdroj: Motoroute | Zveřejněno: 18.10.2007 | Zobrazeno: 5 950x

Vyšlo 7. října.

Napříč Balkánem, 2. část: Albánie a Makedonie
„…Opouštíme starořímské ruiny s cílem pokračovat na Vlorë, ale zrádné silniční značení nás za městem Fieri vyvádí jinam, než jsme měli v úmyslu. Ani vlastně nevím kam, GPS nemáme a podle ne zcela přesné mapy se poloha nedá moc určit. Taky proto, že na začátku ani na konci velmi řídkých vesnic nejsou žádné cedule. Ale nevadí, jedeme zkrátka přes vnitrozemské hory zhruba na jih. Silnice je tady už hodně rozbitá a pro silniční motorku to moc není. Deauville se však drží statečně. Krajina je malebná, provoz takřka nulový, počasí vynikající, a tak se prostě kocháme. Občas se ptáme domorodců na cestu, dostáváme však rozporuplné informace. Je ale zajímavé, že v Albánii celkem není problém se domluvit anglicky. Troufám si tvrdit, že v tomto směru je to tu lepší než u nás…“ Přes hřebeny Krušných hor
„…Zjišťujeme, že máme na rezervu najeto téměř 80 km, a tak sjíždíme do města Pernink, kde obě poloviny naší nádrže důkladně nakrmíme. Odtud se přes Abertamy kocháme na prázdných cestách vedoucích po hřebenech hor až do Božího Daru, který je se svou nadmořskou výškou 1 028 m n.m. údajně nejvýše položeným městečkem ve střední Evropě. Při sjezdu pozorujeme nárůst „větrníků“ – větrných elektrárniček a nenecháme si ujít návštěvu Klínovce a jeho rozhledny. Objíždíme výběžek Německa a na jižní straně se nám otevírají krásné výhledy do údolí Krušných hor...“ Expedice Mongolia 2007, 1. část
„…V tento den jsme překračovali ukrajinsko – ruskou státní hranici. Očekával jsem nějaké problémy a i když to tak zpočátku nevypadalo, nakonec Rusové nezklamali. Nejenže celé odbavení zabralo tři hodiny, ale jeden celník nejdříve obral každého kluka o 400 rublů a poté, co je vykázal z hraničního prostoru, obral Martina o 100 amerických dolarů. Za údajné překročení limitu hmotnosti zavazadel na jednu osobu. Slyšel jste už někdo něco takového?“ Hrady a zámky, 2. část

Austrálie aneb návštěva u protinožců
„…Noc pod stanem byla zase chladná. Opět stejný rituál na mých cestách. Nejdříve vzít klacek, obejít okolí, kde budu spát, a mlátit do větví, abych odpudil hady, kterých je v Austrálii mnoho. Pote udělat oheň, posbírat okolní suché větve a topit a vařit a hřát se u ohně. Přemýšlím, kolikrát již jsem to dělal na své cestě kolem světa. Stále mě to ale baví. Usnul jsem tvrdě a hluboce. Do Alice Springs mě čeká cca 400 km hezké silnice…“ Montujeme kufry Givi V35 na Hondu Varadero

Rozhovor: Cestujeme s Jardou Šímou
„..Jak vůbec vznikla myšlenka vyjet na New Pionýru do Fara?
Docela nenápadně, na minulém veletrhu Motocykl jsem tak vedle něj stál a napadlo mě, že bych se chtěl svézt. Řekl jsem to panu Brídovi a ten na to, ať přijdu s nějakým nápadem, kam jet. Druhý den jsem tedy přišel s tím, že do Fara. Chvíli na mě koukal, pak mu oči zazářily a řekl mi, proč ne? Tak jsme si plácli…“

Orientem cik cak, 2. část: Jordánsko

„…A jsme tady, Mrtvé moře nás vítá. Jak už jsem podotkl, je to nejnižší bod planety. Minus 408 metrů pod hladinou oceánů je hodnota posledního měření z roku 1995. Minus je ovšem i to, že nemůžeme k jeho břehu. Zabraňu¬jí nám v tom vojenské strážní věže, rozmístěné po jeho osmdesátikilometrovém pobřeží. Někde tady přece ti lidé do vody lézt musí! Je to opravdu až na konci Dead Sea. Před městem Suwaymah je veřejná městská pláž. Se správ¬cem jsme si dohodli podmínky, za kterých nás tu nechá dvě noci. Stany máme dokonce postaveny pod ohromnou střechou rákosového maxislunečníku. Koupání v Mrtvém moři je neuvěřitelně komické...“