MotoRoute č.4 / 2007

1. část: Bosna a Černá hora

„Na dalších pár kilometrů se naším společníkem stává výše zmíněná řeka Piva, postupně přecházející v Pivsko jezero. Silnice vede kaňonem, který její koryto během tisíců let vyhloubilo mezi horskými hřebeny. Je to krásná podívaná, jízda je navíc zpestřena nespočetným množstvím tunelů a tunýlků.
Nyní máme zamířeno do národního parku Durmitor. Výjezd z kaňonu je trochu krkolomný, skrze prudká stoupání a 180° vracečky ukryté v neosvětlených tunelech, kde je hrbatý asfalt zpestřen nánosy kluzkého bláta. Tato silnice je však na mapě vyznačena jen jako tenká šedivá vlásenka, takže se není co divit. Jak se dostáváme do vyšších poloh, pomalu se ochlazuje. Vrcholky Durmitoru leží ve výškách přes 2 500 m n. m., což už je docela znát. Krajina je nádherná. Horské louky plné pestrobarevných květů kontrastují s bílými vápencovými skalami a sytě modrou oblohou, vytvářejíce až kýčovitý obraz panenské přírody. Na mnoha místech je ještě sníh. Po úzkých silničkách střídavé kvality kličkujeme několik hodin, s občasnými zastávkami na focení a protažení.“ Kde pramení Morava (pevnostní systém na Staroměstsku)

„Vlevo les, vpravo horské louky s lesními remízky. V pravidelných intervalech jsou na loukách vidět hrbolky. Ty při bližším pohledu skrývají jednotlivé pevnůstky linie. Tady doporučím zastavit a dát rozhled s mapou v ruce. Je tu krásně a přiměřeně osamoceně, jak se na pohraničí sluší a patří.
A taky je čas na úvahu, jak a kudy dál. Tady už bude záležet na motorce. Ti, kdo mají stroj přiměřený a cítí se, mohou pokračovat přímo po lučních cestách, které protkávají dvojitou linii pevnůstek. Ty jsou všechny přístupné a otevřené, takže lze na vlastní kůži zkusit pocit jejich obránců. Uvnitř samozřejmě téměř nic z původního vybavení nenajdete, kromě betonových stěn jen ocelitinové střílny. Není od věci se taky vyšplhat na strop, ze strany „od nepřítele“ je pohodlný přístup po táhlém záhozu čelní stěny ze zeminy a kameniny, a z převýšení se porozhlédnout kolem. Přes malý lesík se pak dá pokračovat stále východním směrem až k severnímu okraji Starého Města.“ Erzbergrodeo 2007: Nejlepší muži světa proti hoře
„Vzduch kolem startu houstne. Traťoví komisaři hlásí, že je trať v pořádku. Č. 1 – Giovanni Salla, je připraven na rampě. Po odmávnutí praporku se z člověka a stroje stává jedno zvíře. Mráz běhá po zádech, když tento chlapík předá všech sto koní KTM do země a na hlinitokamenitém povrchu akceleruje jako na asfaltu. Za malou chvíli je na trati BMW HP2 Sima Kirssiho. Opět let od samého startu… Než odstartuje první kolo, jsem řádně pokryt prachem.“ Na Čezetách do severní Afriky

„Z Ghadames tedy odjíždíme pozdě večer a jsme dost unavení. Když dojíždíme na první policejní stanici, na které slouží náš starý známý, nechávám si zavolat velitele. Vysvětluji mu: „Mafiš flus, a potřebuju spát, my si tady naproti lehneme a prospíme se, ok?“ (mafiš = arabský univerzální zápor, flus = peníze). Z mé gestikulace pochopil, o co jde, luskl prsty a podřízení začínají vynášet ze stanice postele a matrace. Tady si také všímáme, jak jasná je v poušti noční obloha. Brzy ráno, ještě před svítáním, pokračujeme dál. Třistadvacet kilometrů pouští v jednom tahu leze člověku na maják. Zabavit se můžete třeba sledování pouště napravo, nalevo, nebo před sebou. Protože se jede pořád na čtyřku a rovně, řízení taky přestává bavit. Za celý den potkáváme 7 aut v obou směrech.“ Hrady a zámky
V tomto čísle začíná nový seriál o hradech a zámcích.

Jak se jezdí v Číně a v Japonsku

„Policie není ani v Číně moc vidět, párkrát jsem sice zahlédl policejní auto, ale žádné časté kontroly tu nejsou a nevšiml jsem si, že by nějak do toho chaosu zasahovali, dokud vše funguje a není nějaká dopravní nehoda apod. Nemůžu říct, že by vás někdo nějak obtěžoval, každý si hledí svého. Určitě je ale znát rozdíl v chování řidičů ve velkých a v menších městech – těmi menšími myšleno v čínských poměrech do 2 milionů obyvatel. Tedy v těch větších je to již bez masivního troubení, plynulost provozu je větší, prostě se rychle učí…“ Orientem cik cak
1. část: Sýrie

„Končíme v patře domu ve velké vykobercované místnosti pro muže. Přichází se na nás podívat asi tak polovina mužské populace města. Zatím improvi¬zuji se svou pantominou. To mi docela jde a lidé jí rozumí. Jakmile se dostaví překladatel, moje úloha končí a nastupuje lingvista Ivoš. Místní rozhodli, že půjdeme do jiného domu, kde je to větší. Motocykly máme o pár ulic dál, zase u jiných lidí. Atmosféra je velmi přívětivá, akorát mám hlad jako vlk. Ale v Orientu má všechno svůj čas, nikam se nespěchá. Hraje se stolní hra kallaha, jejíž pravidla jsem ke své škodě nepochopil. Ivoš ano, a to dokonce tak dobře, že dvě hry vyhrál.“ Tip na výlet: Štípa

Splněný sen aneb Cesta kolem světa

4. díl: Kanada – východ
„Ještě než dojedeme k Lake Superior, zastavujeme se u vodopádů Kakabeka Falls. Na parkovišti je spousta motocyklů. Jsme hned středem zájmu, protože výskyt Evropanů je tu velmi vzácný, ještě k tomu na motorce přivezené ze starého kontinentu! Než nás kolegové propustí, musíme povědět o své cestě. A že jsme cizinci, zaplatili za nás parkoviště. Každý dolar se hodí…
Jdeme za duněním vodních mas. Přes řeku nad vodopádem je vidět most, po kterém jsme přijeli. Je tak malý, že odhaduji výšku vodopádu na více než 100 metrů. Z vyhlídkové terasy s úžasem sledujeme tento přírodní výtvor. Pára stoupající z hlubin pod námi příjemně zvlhčuje vzduch.
O dojmech z této podívané si povídáme až během jízdy, protože u vody nebylo slyšet vlastního slova.“ Příloha: Kožené oblečení