Dlouhodobý test řetězu ČZ

Na začátku sezóny jsem se pustil do testování řetězové sady ČZ 525 SDZ na své Hondě Transalp 650. O řetězech ČZ jsem slyšel leccos, a nebyly to vždycky jen pochvaly… Jak můj test probíhal a jaký na mě udělala řetězovka domácí výroby během 6 tisíc km dojem, o tom si můžete přečíst v následujícím článku.

Dlouhodobý test řetězu ČZ

První dva tisíce

První tisícovku km jsem stále nervózně pokukoval po řetězovce. Po každém opuštění sedla následovalo ohmatání řetězovky a zkouška, jak moc je řetěz „suchý“. Mazal jsem každé druhé tankování, tedy po 550 – 600 km. Celou dobu nezapršelo a já jezdil po suchu. Stále jsem natahoval uši, jestli neuslyším něco jako zvuk dření kovu na kov a podobně. Dokonce jsem kvůli tomu jezdil asi 200 km v otevřené přilbě, ale nikdy nebylo nic slyšet. Řetěz ČZ 525 SDZ se krásně leskl a zadní ráfek stačí jen občas otřít suchým hadrem. Po prvním dopnutí při instalaci jsem na řetěz vůbec nesáhl. Průvěs byl předpisový.
Suché mazivo PDL pro mě bylo obrovským překvapením. Maže se lehkým nástřikem. Aplikace vždy probíhá na hlavním stojanu. Venkovní strany jsem mazal zezadu na rozetě, vnitřní strany pod kyvkou. Stále jsem ale nevěděl jak poznat, kde mazáno bylo a kde ne, a tak jsem si občas na boku řetězu udělal čárku fixem. Po páté aplikaci šlo už o rutinu a myslím, že už lze v pohodě odhadnout, jak nenamazat málo ani moc.
Cestovní balení maziva jsem vozil stále pod sedlem. Je tak akorát na šířku kastlíku a zbytečně nezabírá místo. Jedno balení vydrželo tři namazání v uváděném intervalu (550-600 km). Není proto od věci vozit na delší výpravy balení rovnou dvě.

Tisíc kilometrů bez maziva?

Na fóru se našly i názory, že po aplikaci PDL se dá najezdit až 1 000 km bez dalšího mazání. Zrovna bylo sucho, tak proč to nevyzkoušet? Překročil jsem mazací interval a poprvé nenamazal tak, jako dřív. Po 650 km bylo stále vše, jak by být mělo. Po dalších 150 km jsem už ale sem tam zaznamenal lehkou změnu zvuku od řetězovky, lehké chrastění. Po dalších 50 km byl zvuk již dost výrazný. Bylo jasné, že to „brečí“ řetěz. Bohužel jsme zrovna pospíchali na Moravu a já se držel kluků na sportech. Zastavil jsem tak až po dalších 80 km. Zjistil jsem, že řetěz je totálně suchý a nutně potřebuje máznout, a tak mi to nedalo a po celkových 930 - 940 km jsem konečně namazal. Po ujetí dalších 130 km a sundání krytky primárního kolečka byly patrné lehce oleštěné hrany primáru a jemný poprašek železných pilin z primárního kolečka. Řetěz ČZ je ale netknutý, stále svítí jeho zlatý odstín. Opět jsem namazal. Průvěs zůstával stále stejný, na napínáky jsem proto nesahal.

Polsko (2800km)

Kdo projel Polsko, nikdy nepochopí, jak je možné, že už se tam všichni neválejí po škarpách. Jakýkoli kus silnice je totiž neustále rozkopaný a opravovaný. Když přijde déšť, musí se dávat pozor na časté lesklé plochy na silnici, je to vyteklá nafta, nepříjemně klouže a naneštěstí je to snad v každé zatáčce po celé délce. Nebýt toho, bylo by placaté centrální Polsko jedna velká nuda. Naštěstí pobřeží kolem Gdaňsku je paráda.
Za deště mažu poctivě každých 150 – 200 km (podle zastávek na kávu a osušení). Bohužel jsem zjistil, že PDL nedokáže spolehlivě vytlačit vodu a i po večerním máznutí řetězu je ráno na válečku sem tam rezatá mapa od zaschlé vody. Rez jde dolů pouhým hadrem a jemným přetřením. Jednou jsem ale vynechal, protože jsme prostě pořád jeli, a namazal až po 350 km v dešti. Posledních 20 km už bylo slyšet zvuky jasně upozorňující na potřebu mazání. Řetěz prostě bzučel hlasitěji a hlasitěji. Další mazání tedy proběhlo tak, že jsem řetěz otřel hadrem a pak teprve mazal. V hustém dešti to ale bylo houby platné, ráno bylo na řetězu zas „zrzavo“. Průvěs řetězu byl nicméně pořád na původní úrovni, a to je po 6000 km dost slušný výsledek.
Když jsme dorazili k pobřeží, snažili jsme si cestu prodlužovat různými „zkratkami“ po polňačkách a těsně kolem moře. Kolega na Deauvillu to musel brzo vzdát, bahýnko dosahovalo hloubky 10-20 cm a cesta se hodila spíš pro traktor. Řetězovka byla od bahna, bahno jsem měl všude, ale to byl v podstatě důvod, proč jsem tady. Opětovný podvečerní deštík naštěstí smyl skoro vše. Na mazání došlo až poté, co jsem hadrem odstranil zbytky písku a jílu. Zbylých 1 200 km jsme už pokračovali v suchu a po silnicích.

Podzimních 600 km

V září jsem se ještě jednou vydal na komorní sraz lidiček, co se známe už dvě dekády. Řetězovka byla mazána před cestou zpět a po zastavení doma v garáži. Jel jsem opět nějakých 200 - 220 km v dešti. Asi 10 km před Brandýsem (tedy těsně před cílem) si řetěz zvýšeným bzukotem opět začal říkat o mazivo. Takže v garáži hned osušit a namazat! A jak to vypadalo? Patrné byly první známky „setření“ zlatého povrchu na vnitřní hraně řetězu. Průvěs se zvětšil o 0,3 mm na 3,8 cm (přitom tolerance dle výrobce je 3-4 cm), za celý test jsem ale na napínáky ani nesáhl.

Sezónní závěr

Na 6 000 km jsem spotřeboval 4 cestovní balení suchého mazadla PDL, které pro mne v tuto chvíli představuje opravdu perfektní řešení.
Co se řetězovky týče, přestávám věřit hospodským plkům o mizerné kvalitě ČZ řetězů! Tato ČZ sada mě zcela jasně přesvědčila, že její kvalita je naprosto srovnatelná s ostatní konkurencí. Za sadu, která obsahuje kromě 118 článků řetězu ČZ 525 SDZ ještě řetězovou spojku, patnáctku kolečko a rozetu se 48 zuby, zaplatíte příjemných 2 690,- Kč plus nějaké to poštovné. A navíc si od firmy motořetězy.cz můžete proti dvoutisícové záloze zapůjčit na deset dní nýtovačku na řetězy.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.57
Známkováno: 101x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist