Skotsko „Bez kapky deště“

Skotsko: Úterý- Den 4. 430Km/ 2480km

Ráno byly mraky, poprvé to vypadalo, že bude pršet. Říkám „ co by to bylo za Anglii (Skotsko) kdybychom nezmokli“. Balíme vlhký stan, za mrholení jedeme k západnímu pobřeží, stále po Single track stezkách. Postupně se ale začalo vyčasovat, a opět byla obloha vymetená. Od dneška se přibližujeme k domovu, vpodstatě pořád budeme kopírovat západní pobřeží. Chvíli jedeme po hlavní silnici, ale za městem Newton se dáváme doprava, kde se z úzké silnice stala ještě užší. Byl problém se s motorkou vyhnout autu. Naštěstí co 100metrů je rozšíření pro míjení.

Krajina se změnila, už to nejsou planiny plné trávy, ale planiny plné kamení. Krajina mi připomínala Norsko. Začal docela foukat vítr a přihnaly se mraky, důležité je, že neprší. Míříme do Ullapool, Dominik se včera oddělil a odvezl i měnič. Vybil se mi foťák tak jsme na pumpě koupili redukci na jejich zásuvku, a v místním Fisch and Chips jsem si nabil foťák. Tady byla už obloha totálně vymetená, město jsme prošli v krátkém rukávu. Zastavila nás domorodkyně, a říká „ vy máte ale štěstí, v červnu tady začalo pršet a přestalo minulí týden. 14 let tady takhle nebylo!“ To nás dost potěšilo. Po hodině je foťák nabitý a vyrážíme dál. Za Ullapoolem se dáváme doleva na The falls of Mesach. Je to asi kilometr pěšky, ale stojí to zato. Úzký, vysoký kaňon s mostem a vysokým vodopádem. Dál jedeme podél pobřeží, kde se nás pokusila zabít smečka ovcí. Jedem si svých 110 a v zatáčce sedí ovce přes celou silnici. Jedeme přes Tornapress k hradu Eliean Donan. Bylo už pozdě odpoledne, hrad byl zavřený a konala se tampravá Skotská svatba. Nějak jsme se dostali do davu, co šel přes most k hradu. A hrad jsme si obešli. Hrál tam dudák, což bylo krásné zpestření. Samozřejmě jsme se s nim vyfotili. Byl odliv, bylo tak málo vody, že se dalo k hradu jít jinak, ne jen po mostě.

Pak se kousek vracíme, a jedeme na Isle of Skye. Zážitek je most, který k němu vede. Z roviny se zvedá do výšky a zase dolů. Krajina se zase změnila, Zase pustina plná trávy, s vysokými kopci bez rostliny větší jak 30cm. Jedeme až k městu Sligachan, kde se dáváme doleva a cca po 5Km na kopci za větrolamem stavíme stan. V ten moment je už Dominik cca 100km za námi, když se vrací ze servisu s opraveným přepákováním. Opět se rozplýváme nad výhledem, který vidíme. Asi o půl desáté, už za tmy, přijíždí Dominik. Výhoda větru byla ta, že nelétali komáři.

Dominik: Servis a hledání ložisek.

V 6 ráno mě vzbudilo zuřivé bouchání na stan, tak jsem vykoukl, s tím že mě někdo jde vystěhovat. Ale opak byl pravdou. Před stanem stál traktor a pán se ptal, jestli se mi něco nestalo nebo jestli něco nepotřebuji. Trošku jsem mu objasnil situaci  a šel zase spát. Ráno chvilku před 9 jsem už pobíhal u Suzuki. V 9 se otevřeli dveře, chlápek mě zve dál. Tak mu vysvětluji, co potřebuju, on kouká do počítače. A oznamuje mi, že ložiska  našel, ale že je nemá skladem. Na otázku kdy je bude mít mi odpovídá, že možná v pátek, spíš v ponděli. Což bylo samozřejmě pozdě. Vysvětluji mu, že bych je potřeboval dříve, jestli tam nemaji náhodou obchod s ložiskami.  Ukázal mi to na Googlu, vypsal mi rozměry a já vyrazil pro ložiska.

Po chvíli hledání, a optání se, jsem našel právě přestěhovanou prodejnu ložisek. Nicméně tam mi bylo řečeno, že je to moc atipickej rozměr, ať si dojedu do Suzuki… Tam jsem se ptal, kde jinde bych je mohl sehnat.  Bylo odpovězeno, ze nejblíž v Edinburku. Tak jsem se jal objět místni servisy, kde mi bylo stejně řečeno, že si mám dojet do Suzuki pro ložiska, pak že mi je přelisují. Řekl jsem jim, že v Suzuki jsem už byl, a že je nemají.  Poslaly, mě do prodejny ložisek. Tak po 4 servisech jsem to začal pomalu vzdávat, a chtěl jet do Edinburku. Ještě jsem se zastavil v obchodě pro pití a při obhlídce na parkovišti se mě ptal  další automechanik, s čím potřebuji pomoct . Ale stejně to mělo stejný  průběh. Suzuki, prodejna lozisek? Tak to vám nepomůžu… Vyrazil jsem směr Edinburk. Cestou, ještě v Cuparu, mě praštila do nosu opravna převodovek. Tak jsem se s myšlenkou toho, že v převodovkách bývá spoustu divných ložisek otočil, a šel se zeptat. Chlápek kouká do katalogu, pak do počitace, a říká, že už je tu měl, ale že mu počítač říká, že skladem žádný nemá. Tak se už začinám pomalu loučit.  V tom chlápek prohlásí “počkej chvilku” a zmizel. Tak jsem čekal cca 3min, a přišel pán, celý šťastný a volá na mě, ” mám tady dva kousky stači?? “ Přesně to jsem potřeboval. Poděkoval jsem mu a zaptatil. Ptám se ho, jestli by byl ochotný mi s tím pomoci.  Odpovidá, že na to nemá čas.

Loučim se, a jedu do Suzuki zeptat, se jestli by mi to vyměnily. Ale bylo mi odpovězeno, že nejdřive  budou mít čas v řijnu… tak se ho ptám, jestli by bylo možné, kdybych si to rozebral a přinesl, jen přepákováni, přelisovat ty loziska.  Říkal, že na to čas najdou. Tak jsem popojel kousek za město, kde jsem si motorku rozebral, postavil stan na věci, a vyrazil do Suzuki, kde mě vítali jako kamaráda. Předal jsem přepákování, a šli jsme s příjimacím technikem do kanceláře na kafe, a horkou čokoládu. Za cca 45min bylo hotovo, a ja vyrazil skládat motorku. Když jsem dorazil zpět k motorce, (po 4 km v motocrossovývh botách) a začal jsem skládat, tak přijel černý Hillux. Vystoupil z něj chlap,  tak mi hlavou proběhla myšlenka, jak stěhuji motorku bez přepákováni, někam na stranu, aby mohl projet na to pole, před kterým jsem stál. On povída, jestli se něco stalo, jestli nechci pomóct, a že tam přijedou sekat trávu, jestli tam budu spát. Tak jsem mu vysvětlil, co a jak. Povída, ať si to v klidu složím, že oni tam budou dlouho, že na to mám hodinu a půl. Pak už jenom složit, nandat kufry, zbalit stan, zkontaktovat kluky, a tadá zase 400km zpět.

Skotsko: Středa- Den 5. 380km/2860km

Ráno je opět modro a vítr je ještě silnější, nedá se ani nic uvařit. Vyklízíme stany, vtom se náš stan vznese a kutálí se pryč. Kamil se za nim vydá, ale po 30metrech to vzdává, startuju já, a asi po 200m ho doháním a sotva chytám. Kdyby se dostal z cesty, tak by ho už nikdo nedohnal. Jedeme malý okruh po ostrově, přes Dunvegan a potom z5 na Sligahhan, kde je historický most. Další cíl je most z Harryho Pottera (Glenfinnan), je to asi 115km vzdušnou čarou, ale 200 po zemi. Už v plné sestavě se vracíme zpět přes most k Eliean Donnan. Slunko nám už nesvítí do obličeje, takže můžeme pořádně fotit. Dalších 100km směrem na Ivergarry projíždíme pustinou. Široká silnice, dlouhé táhlé zatáčky, dokonalé panoramata a furt 110-120. Fantazie…

U města Spead Bridge zastavujeme u vojenského památníku výcvikového střediska baretů. Kolem půl třetí dojíždíme k onu most. Koukáme na něj a místní turisté říkají, jestli čekáme na vlak. Říkáme že, o žádném nevíme, říkám Kamilovi, ať se ze srandy zeptá, jestli pojede Harry Potter vlak. Paní se usmála a říká „ANO“. Tak jsme čekali, čekali a čekali. Opět jsme leželi v místním luxusním trávníčku a opalovali se. Asi po 45 minutách, uslyšíme houkačku a zvuk parní lokomotivy.  Opravdu je to ta lokomotiva, jak ve filmu, jen má červený vagóny a lokomotivu obráceně. Honem jdeme k motorkám, a po 10ti kilometrech ji doháníme ve městě, kde jede pomalu.

Projíždí sotva metr od nás, takže ji vidíme v celé své kráse. Dál jedeme kolem Stalker castle, ale slunko nám nedovolilo se pořádně podívat. Objíždíme záliv, abychom se dívali z druhé strany, ale cesta končí u plotu. Zajímavý hrad, lze se k němu dostat pouze po vodě. Další zastávka je město Oban, kde se nachází kolosoum Mcaigs Tower. Je odtam krásný výhled na přístavní městečko, uličky tam byly sotva na auto, bylo to jak někde v Itálii. Už mám skoro prázdnou nádrž, jedeme na pumpu, zastavujeme, slézáme a ozve se rána… Kamil sotva chytá skůtra, který padá. Chytl ho už v polo lehu, ale v zápalu boje mu prasklo cestovní plexi, který se rozlétlo po širokém okolí. Zůstal mu tam jen jeden ostrý pahýl.

S Dominikem jsme mu říkali ať koupí sekunďák, že to jde krásně lepit. V Itálii jsme slepili plégo na Vstormu, a půl přední masky, která drží do dnes. Potom začal každodenní boj o hledání místa ke spaní. Všude ploty a soukromé pozemky. Nakonec spíme u někoho na pozemku za hromadou štěrku. Rozděláváme gril, ale navlhlé uhlí nechce hořet, pomáháme tomu benzínem, to taky nepomohlo. Potom rozfoukáváme výfukem VStroma, taky bez výsledku. Nakonec jsme museli maso usmažit.

Anglie: Čtvrtek- Den 6. 270Km/3130Km

Na dnešek jsme se domluvili, že zajedeme na Falkirk whell, který jsme přeskočili kvůli poruše. Ráno je opět zataženo. Cesta k hradu Stirling Castle vede přes národní park, kde se jedeme podívat na The Falls of Dochart. Super bylo, že bylo méně vody než obvykle, proto se dalo procházet po kamenech v korytu řeky. Vpodstatě celým parkem se jede jen v lese. Stirling Castle je pořádně velký hrad na kopci, uprostřed města. Je odtam výhled kamkoliv. Na vedlejším kopci byla věž jak z Pána prstenu. Odtam jsme jeli na Falkirk Whell. Na toto jsem se těšil, jedná se o jedinečné zdymadlo. Loď napluje dole nebo nehoře, a celé se to otočí kolem své osy.

Obloha je vymetená, jsme v krátkém rukávu. Nachází se zde i park pro děti, kde jsme strávili většinu času. Byl tam malinký bagr a spoutnu vodních hraček, jako čerpadla mlýny, zdymadla, děla, atd. Dál jedeme do Glasgow, kde doplňujeme zásoby v Poundlandu. Je to město jak z Ameriky, široké jednosměrné silnice, vysoké budovy a plno lidí. Byl docela problém najít místo na stání. Parkování už radši platíme. Horkotěžko nákup natlačíme do skůtru a motorky. Dál jedeme k pobřeží na město Ayr, a k hradu Culzean. Je už po zavíračce, proto si můžeme hrad projít. Opět nás zaujal trávník. Proto jsme si na něj vedle fontány lehli a asi hodinu jen tak leželi, a nechápali, jak to dělají. Bylo to super, obloha vymetená, bezvětří a úžasných 17°C. V místním obchodě sháníme uhlí. V obchodě neměli, Kamil šel hledat pivo, Dominik šel na pumpu pro uhlí, a já čekal na parkovišti. Dominik se po chvíli vrátil s čtyřkilovým pytlem uhlí, vzápětí Kamil s tříkilovým…

Takže máme 7Kg uhlí a poslední grilování pře sebou. Dneska jsme spaní nehledali dlouho, jeli jsme po nějaké cestě, spali jsme za zvukovým valem u kolejí. Časem se ale ukázalo, že je to soukromá cesta, k nějaké farmě. Zjistil jsem, že mám reproduktor, poslouchali jsme hudbu a debatovali u grilu. Začali jsme si uvědomovat, že se dovolená blíží ke konci a že jsme, co jsme v Anglii a Skotsku, ještě nezmokli, máme obrovské štěstí, vesměs je stále modro a mimo noc je stále 14-17°C.

Anglie: Pátek- Den7. 940Km/ 4070Km

Poslední den nás probouzí bečení. Chvíli posloucháme, vykukuju ze stanu, a kolem nás hejno ovcí. Jak mě zmerčili, daly se na úprk. Vše oslintané, a okousaná víčka od vod. Rozděláváme gril na ohřátí vody, plyn už došel. Kamil vysypal staré uhlí, aby bylo místo na nové. Ohříváme a v tom se ozve praskání dřeva, otočíme se a za námi hoří keř… Ve Skotsku týden nepršelo, takže tam bylo dost vyprahlo. Honem jsem se dali do hašení, po chvíli je zažehnáno. Z petflaštiček to šlo naštěstí dobře. Kamil dostal zákaz přibližovat se k grilu. Po chvíli dojel majitel pozemku, jestli jsme v pořádku, omluvili jsme se, že za tmy nebylo poznat, že to něčí je. Příště prý máme jed dál, že nás pustí pod střechu. Balíme a jedeme dál, máme už jeden POI. Nejprudší silnice Evropy, 30% stoupání a klesání. Cesta tam je spíš transportní, takže co nejrychleji.

Cesta přes pass byla Single strack, bylo to jak v tunelu, vysoké zdi kolem, a skoro kolmá silnice nahoru. Auta co zatavila se sotva rozjela. Největší byl frajér s vlekem co to jel. Projeli jsme to brzo, proto jedeme, kam dojedeme. Že si dáme někde poslední grilování večer, když už máme plno kilo uhlí. V Birnminghamu jdeme koupit maso, je už skoro tma. Koukáme na počasí, jaké pude zítra na cestu do Doveru. Nic veselého, déšť a déšť. Proto se rozhodneme, ještě dnes přejet do Cales a přespat na pevnině. Vyjíždíme a pro změnu začalo pršet. Oblékáme se do nepromoku a po vodě jedeme na London a do Doveru. K trajektu přijíždíme cca v jednu ráno, trajekt jede o půl druhé. Motorky nám přikurtovali loď mistři. Leháme do sedačky a spíme. Z tohoto trajektu nemám vůbec nic. S časovým posunem, doplouváme v pět ráno. Ujedeme ještě kousek a za svítání rozděláme stan na parkovišti mezi kamiony.

Cesta domů: Sobota/Neděle- Den 8/9. 1370/5440Km

Spíme asi do jedenácti, je zataženo. Na stole rozděláváme gril, dáváme si teplou snídani a pořádné jídlo. Místní kamioňáci obdivují gril. Vyrážíme asi o půl druhé odpoledne. Po půl hodině začalo dost pršet, chvíli jedeme bez nepromoku. Pak už prší tolik, že se oblékáme.  Jedeme směr Lucembursko, kde tankujeme, stále prší… Pomalu začíná být tma. Trochu jsme se zamotali, když jsme si zajeli do Stuttgartu. To už je tma, a stále dost prší. Přestalo pršet někde u Norimberku. Domů dojíždím někdy kolem 4:15 v neděli ráno. Ke konci byla pěkná zima, byli jsme dost mokří. A pekelně mě bolel zadek, po 14ti hodinách na skútru.

Zhodnocení

Jednoznačně to byla nejlepší dovolené, jakou jsem kdy podnikl. Určitě doporučuji tu oblast navštívit. S počasím jsme měli obrovské štěstí. Je tam draho, ale stojí to zato. Ujeli jsme cca 5500km, olej jsem musel přejet, a to o 1500km, což mě trochu štvalo. Tankoval jsem 27x. V Průměru nás to vyšlo na 20 000kč i s pokutou. Bez trajektu tam.

Kompletní galerie:   http://www.rajce.net/a11872103

Video z expedice:

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE