Turecko 2013

Albánie je krásná země. Asfalt až na vyjímky, kdy je třeba uprostřed zatáčky vyřízlá 6 centimetrů hluboká  díra,  skvělý. Nádherná příroda. Neskutečně dlouhé kopce a klesání. Pavel aniž by to někomu řekl nás vede přímo do Tirany. Město kde rozum zůstává stát. To že má silnice dva pruhy z toho v jednom parkují auta ještě neznamená že se zde nevejdou tři auta vedle sebe. Na první pohled si tu každý dělá co chce. Jedete jednosměrkou a míjíte proti sobě  lidi na kolech, skůtrech, chodci se motají mezi auty do toho se občas přimotaj nějaký děti s míčem. No chaos nad chaos. Ale vědí o vás nikdy jsem necítil že by mě někdo chtěl ohrozit. Naopak na křižovatkách nás pouštěli všechny najednou. Mávali, troubili, fotili si nás. Dylen už byl z nervičkami  trochu na hraně a tak jsme zastavili u jednoho krámu, motorky jsme postavili na chodník a Dylen do ulice. Žádnej problém, nikdo se motorky ani nedotkl každý je obcházel aniž by nadával. Z místního tržiště se k nám přiřítili dva mladý kluci a jestli potřebujem pomoc. Jo scháníme nášivky a já bankomat. Není problém a už nás táhly pryč. Dylena zatím nechal zaparkovat  tříkolu  na svém místě taxikař, který kvůli tomu musel zastavit dopravu. V obchodě kam nás zatáhly mají fůru nášivek a samolepek a mě dochází, že jsem na motorce krom přilby a pda nechal i kameru … Kartu nechce, eura taky ne, platí to Pavel a já mažu s jedním mladíkem do bankomatu. Eura to nedává, ve směnárně  také ne. Tak mu děkuji a vracíme se k motorkám. Vše zůstalo tak jak jsem to tam nechal. Vcelku se mi ulevilo. Taxikář opět zastavuje dopravu abychom mohli vyjet.
Pumpa a problém. Opět neberou karty ani eura. Splácáme to tedy nějak dohromady a jedem bloudit Tiranou. Na 4 proudé silnici na křižovatce somrují bosé špinavé cigošky s dětma. Zkouší to i u mě říkám ukaž kozy a něco vydoluji, dělá že nerozumí. Pak jí posílám na pracák a nakonec do prdele.  Za odměnu bloudíme tak že končíme v nějaké elektrárně, bez toho aby si nás někdo všimnul. Otáčíme stroje  a opět průjezd Tiranou. Hledáme kemp. Kde se vzal tu se vzal ve městě Rugh  4 hvězdičkový Nord hotel s kempinkem. Hurá do něj. Krom jedněch Holanďanů  a nás je to prázdný. Naši vlajku maj obráceně ale nehodlaj s tím nic dělat. Kluci se jdou koupat do bazénu, který je v ceně.
Najeto:421 km


Je teploučko tak se válíme na lehátkách pod slunečníky vaříme kávu a večeře. Producírujem se jen tak ve slipech. Za chvilku příjíždí nějakej rozdrážděnej místní mafiozo. A prej kdo umí anglicky, tak se jako ten starej vůl přihlásím. Začal na mě hulákat, že tu bydlí děti a že se musíme okamžitě obléci kalhoty, nebo že nás podřežou jak vánoční stromek.(no to jsem si trochu přimyslel, ale nasranej byl pěkně)V tu se tam objevil personál nejdřív jeden co se o nás staral ale když z auta vyskočilo dalších 5 lidí přišel mu napomoct celý hotel. Za chvilku byli taseny nože, trocha strkanice, řev a rychlí ústup mafiánů. Náš pikolík se nám omlouval co nejsrdečněji, že si z něj nemáme nic dělat a přinesl nám každému pivo jako bolestné, takže jsem zas utrpěl újmu. V rámci dobrých vztahů dávám svoje pivo Dylenovi. Později přijíždějí ještě dva borci na motorkách (také z Čech, ale odkud jsem už zapomněl).Pokecáme a ještě před spaním mi kladou na srdce abych se v cestopise zmínil o dvou kok…ch, tak to plním jak řekli. Já si to o nich ale nemyslím.
Večer přichází sms že u nás jsou zas povodně. Všichni se shodnem na tom, že za to může Pavel a jdem spát.
Ráno sluníčko, pohoda. Snídaně čekání na P.+L. Cesta směr Černá hora. Malebná krajina, majestátné hory, nekonečné lesy, velmi slušný asfalt a sluníčko. Hranice, pasy, zelená karta, techničák, opsání spz.
Další hranice s Chorvatskem. Tady jsme natáčeni televizí.
Příjezd do Dubrovniku do kempu. Krásná recepční. Luxusní kemp. Platíme 15 eček za osobu. Chvíli hledáme místo, pak se dohadujem zda-li zůstanem dva dny nebo hned ráno pojedem dál. Pavel je přehlasován, tudíž ráno odjezd.
Najeto:292 km


Večer se dostávám na wifi, přes Dylenuv noťas. Hledám jakékoli zprávy o Ka. Nikde nic, její fc stránka zmizela, dělá se mě mdlo. Nemůžu uvěřit že by se operace nezdařila. Zkouším vše možné, ale bez výsledku. Nakonec mě napadne jedna její kámoška. Vcelku složitě scháním její stránky na fc a prosím ji aby mi napsala jak to dopadlo. Musím se jít projít, je mi hrozně. Beru PDA a jdu k vrátnici kde mám silnější signál na wifinu. A jak si tak sedím na lavičce, přimotá se ke mně paní neurčitého věku úplně na plech. Mluví na mě anglicky pak si jde se třemi pády (o zem) pro plechovkové pivo a vrací se ke mně. Piva do sebe kopne naráz a začíná mluvit polsky. Škoda že nemám náladu, mohla bejt sranda. Takhle jí po chvíli přenechám vedle sedícímu kolegovy co umí anglicky. Jdu do sprch, ty jsou úžasné a voda krásně teplá, prohřeju kosti a jdu ke stanu. A rovnou spát. Telefon nechávám zaplý co kdyby náhodou.
Hned po snídani a balení čekáme na ty dva. Začíná být pěkný vedro a Pavel hledá klíče od motorky. Povídám máš je ve stanu a ten je samozřejmě úplně ve spod. Pavel ještě prohodí, že to není možný, jelikož Lenka všechny věci ze stanu vyndala. Jedu zaplatit s Dylenem kemp. Ani ne za půl hodiny přijíždí Pavel s tím že Lenka vyndala jen svoje věci, a klíče tam nechala… Pomyslím si že za některé vraždy  by nás soudce mohl automaticky osvobodit.
Jedu hledat bankomat, kde bych vybral éčka. Nacházíme jen nějaké náměstíčko, kam se jdu podívat bez foťáku s tím že vyberu peníze a jedem. Bankomaty byli dva ale ani jeden na eura. Za to tam byli otevřené dveře v jednom domě. No nedalo mi to abych nenakouk bo se z něj linula líbezná hudba. Spadla mi huba a určitě jsem vypadal jak trotl. Uvnitř trénovaly roztleskávačky či co to bylo, ale tolik krásných, dlouhonohých, štíhlounkých, koček jsem za celou dovolenou neviděl. Kozičky se jim krásně pohupovaly do rytmu, pevné prdelky krásně natřásaly.. Potřeboval jsem sprchu. Vypotácel jsem se z náměstí, s tím že se mi něco zdálo nebo že mám úpal.
Celou cestu do Pakoštane, myslím na Ka a na holky cvičitelky a nadávám si že jsem neměl foťák, bo tady stále ve všech cestopisech píšu o krásných babách a fotky nikde. Už si připadám jak kecal. V Pakoštane zastavíme u jednoho kempu a jdem se podívat zda-li se nám bude líbit. Za chvíli se přiřítí dvoumetrovej  chlap a jestli to je moje motorka. Jasně že jo. Sedá na ni a povídá že má tu samou a jestli chcem ubytovat, že nám domluví cenu. Domluveno. Stavíme stan vedle karavanu nějakých mladých lidí, nadšený moc nejsou. Vaříme a koupeme se v moři.Večer jdem do hospy, dlouho mě nebaví poslouchat jak Pavel dostává čočku, takže vyrovnám dluhy a jdu po Cole spát.
Najeto:339 km 

Zjišťuji že je čtvrtek, což je fajne a konečně se podle Lenky můžem válet u moře.Dostávám zprávu, že je Ka v pořádku, ale že to bylo ofous. Krásný den. Odpol vyrážíme s klukama do města. Lenka se opaluje na pláži a jak nás vidí odcházet zas špačkuje. Uděláme malý nákup, pokoukáme, a jelikož v horách řádí bouřka a my máme strach že to příjde i k nám jdem zpět ke stanům. Bouřka nepřišla tak jdem pařit na pláž. Za chvíli  se k nám přidává chlap co nám vyjednával cenu. Vyklubal se z něj nějaký generál či co ve výslužbě. Jestli jsem to dobře pochopil bojoval v občanské válce co tam zuřila. Ted má nějaký penzion, ale že ještě není sezona vypomáhá tady u kamaráda. Trochu se to protáhlo. Začíná být chladno, kluci jdou ještě do hospody já spát.
Balení, placení trošku s problémem, paní nám nevěřila cenu kterou, jsme usmlouvali a furt se divila, že to je za dva dny málo. Pravda asi to byla moje chyba, nejsem si jist ale myslím že jsem jí řekl jen o jedné noci. Mě to vzala u kluků byl problém, ale už se s tím nedalo nic dělat , platíme všichni stejně.
Čekáme na P+L opět spolu trochu nemluví. Sedáme na motorku a jedem do Slovinska.
Po cestě začíná trochu pršet. Zastavujem a berem nemoky. Za dalších 20 km zastavujem znova, Lenka potřebuje čůrat, za dalších 20 km je jí zima, za dalších 20 km má hlad. Ty kilometry jsou skutečné měřil jsem to dost poctivě. Chytají mě nervy, gps se mě už konečně chytla. Tahám za plyn a jedu pryč. Na to nemám a soudcům moc nevěřím.
Před Žiri jsem uklidněn a opět se připojuji k mým souputníkům.

 

Žiri je podobný sraz jako bylo Freedoom párty. Akorát zde neplatíte vstupné. U vjezdu dostanete pohárek kořalky s borůvkami a prkénko pod stojánek. http://www.sairach-club.si/  Jinak bych ale řekl že Beskydy byli o něco lepší. Většinou tady prší a louka je promáčená skrz na skrz. Ani letos to nebylo jiné. Už po cestě nás honila bouřka. Při příjezdu do kempu začnem stavět stany a už je vidět jak v půlce kempu prší a žene se to na nás. Kluci to nestlihly já jo, škoda že mi teče podlážkou jinak bych byl na rozdíl od nich suchej. Dylen semnou nemluví, Lenka taky ne. Začínám se těšit domu.
Najeto:124 km
Večer jdem do párty stanu. Prší. Pozoruji čůrající baby a poslouchám kapelu místní omladiny.Pak jdu pozdravit Roliho, ředitele místního MK a vyřídit pozdravy od kluků ze Šumperka. Pavel se mě ptá jestli jsem jezděj ještě nějaký češi tak odpovídám, že jsem zde nikoho nikdy neviděl a jen co to dořeknu mine nás kluk v džísce s nápisem Řízek. Motobobři ze Strakonic. Přírážíme stoly a zábava jede na plno. Dylen jde po chvíli spát. Pavel dostává opět čoud, pěkně předevšema, ať si to vyžere. Je mi ho líto, ale zasahovat do toho už nebudu. Ostatní jen kroutí hlavama . Déšť neustává. S klukama řešíme spoustu věcí od motoscény až po zážitky z cest. O půlnoci jdu spát i já. Potkávám Roliho s partou při kontrole kempu. Povídá za půl hodiny je striptýz kam jdeš? Ty vole 14 dní jsem na cestě bez baby, ráno vstávám v 6 a ještě mám koukat na stryptíz, to bych asi do rána nezabral. Loučíme se. Stále prší.
Ráno ač jsme byli domluveni že vyjedem bez snídaně, si na rychlo  dělám ve stanu kafe a polívku. Pak vše umyju a zabalím. Hygiena a čekání na P+L.
Odjezd 7:10 směr Šumperk akce svatba.
V 16 hodin jsme na svatbě za hvězdy.
Najeto 1370 km


V neděli odjezd v 10 hodin. Liberec příjezd 11:45 najeto 213 km
Celkem najeto 7142,7 km
Potkali jsme spoustu zajímavých lidí, a krom rusů, kteří se chovaj jak dobytkové všude a ke všem bylo vše v pohodě. Tady pořád na něco nadáváme, pak ale potkáte lidi, kteří nemaj ani z polovičky to co my a i to nic se rozdělej a ještě jsou šťastni že vám mohli pomoci. Né oni nám ale my jim máme co závidět.
Příští rok to vypadá na Nordkap.
Omlovám se za přípané gramatické či pravopisné hrubky, ale od minulého února, kdy jsem byl vyhoštěn, nemám stále novou korektorku. Děkuji za pochopení :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE