Ztraceni v poušti

Ráno, po bohaté snídani, odjíždíme směr Tunis. Máme to necelých 90 km a po krátkém bloudění a hledání „dobře značené cesty“ jsme konečně v přístavu. Obíháme všechny potřebný razítka a Jarda zjišťuje, že ztratil zelený papír - takový tuniský carnet na motorku, který se musí odevzdat při výstupu ze země. Nezbývá mu, než absolvovat celou vstupní proceduru znovu, ale celníci jsou v pohodě a po druhé hodině jsme na lodi. V kajutě zjišťuji, že mám ještě 240 dinárů, které jsem dobře ukryl před zloději. Já blbec... Jdeme na palubu. Začíná pršet, takže jsme to stihli akorát a skryti pod stříškou se loučíme s Tuniskem. Odplouváme včas a na baru na horní palubě potkáváme německý kluky z kempu. Trumfujeme se vtipnějšími a dobrodružnějšími zážitky. Jím chcípla jedna motorka, takže ji používali, jako koloběžku a jeden z nich leží v kajutě s horečkou a žaludečními potížemi. 
Na naší story „ztraceni v poušti“ ale nemají.
My s Jardou jsme v pohodě, zážitků máme na rozdávání a i naše stroje to zvládly na jedničku s hvězdičkou.
Takže večeře, chlast a slast….

Co napsat na závěr?

1. Jarda si po naší story v poušti koupil filtr na vodu, aby příště zase mohl pít z kaluže s velbloudy, ale už bez těch breberek. Stejně si ale myslím, že už je pozdě. Za chvíli bude léto, teplo a to se v něm akorát začnou líhnout. A možná i ve mně…

2. Celý tento trip byl o pohodové cestě dvou kamarádů. Cestě bez stresu, ponorky a s vědomím, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Poznali jsme krásný místa Tuniska a vřele je můžeme doporučit všem, kdo rád cestuje. A je jedno, jestli na mašině, nebo pěšky s báglem. Místní obyvatelé jsou zpočátku nedůvěřiví, ale stačí, aby jim Jarda odříkal modlitbu, kterou se přestupuje k islámu, a snesli by vám modré z nebe. Raději to ale nezkoušejte. Pokud jí odříkáte třikrát, je z vás nenávratně muslim.

3. Varování MZV se nepotvrdilo

Bilance škod: jedna spojková páčka, jedno plexi, jeden napínák a „trochu“ odřený kufry a padáky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE