Švýcarsko na nové Suzuki GSX-S 1000 GT

1. den - Žilina-Kirchberg bei Mattighofen - 579 km.

Tak jako každý rok se opět chystáme s bráchou na naší týdenní Alpen Motorrad Tour, letos již po jedenácté. Tentokrát je však situace jiná, protože jsem svojeho věrného Bandita 1250, s kterým jsem absolvoval předchozí ročníky, vyměnil za novou Suzuki GSX-S 1000 GT a o to více s těším.

Brácha sedlá pohodlnou Hondu NT 700 Deauville, ale v jeho hledáčku je nová Honda NT 1100. Nějaké informace a první dojmy jsem psal v květnu, teď jsem měl konečně možnost motorku pořádně provětrat na cestách, pro které byla stvořena. Popisu cesty se budu věnovat okrajově, protože alpských cestopisů tady bylo uveřejněno mnoho. Letos jsme zvolili jako hlavní téma Švýcarsko.

Sice jsme tu již na motorkách byli 2x, ale spíše v jeho východní části. Letos jsme chtěli projet všechny hlavní passa. 2 dny před začátkem cesty mi přišel i držák Givi pro topcase, který naskladnili v MotoSP, takže mám radost, že nemusím jet s brašnou. Přesouvám se za bráchou do Žiliny a další den vyrážíme směr Trenčín-Stará Turá a dále na jih k rakouským hranicím, které překračujeme přes malý přechod Moravský sv. Ján přes řeku Moravu. Pokračujeme po dálnici směr Vídeň, kterou objíždíme ze severní strany, Stockerau, směrem k Dunaji, za Kremsem začínáme stoupat do Hornorakouských kopců a užíváme si příjemných zatáček i poklesu teploty. Motorka jede perfektně, již je zaběhnutá, takže se dá i více tahat za plyn. Ovladatelnost je i s naloženými bočními kufry a horním kufrem Givi V47 velmi dobrá. Takto to pokračuje až k Linzi, kde již provoz houstne. Za Linzem pokračujeme stále na západ přes velkou zalesněnou oblast Kobenausser Wald. Tato oblast sama o sobě by stála za pořádné projetí. Zde nás ale 40km před cílem chytá vydatný déšť a soukáme se do nepromoků. Předchozí zkušenosti nás naučily vlézt do nepromoku včas, než je člověk mokrý. Posledních 10 km je průtrž s bouřkou. Tady bych zmínil ještě pneumatiky Dunlop Roadsport 2, na kterých je motorka dodávána. Pepa Sršeň se o nich v TV testu moc pochvalně nevyjadřoval, sám jsem nevěděl co si o nich myslet, ale držely perfektně za každého počasí, což se povrdilo i v dalších dnech, takže nemůžu proti nim říct nic špatného. Přijíždíme do našeho prvního ubytování nedaleko Mattighofenu (Naturhaus Hildegard). Majitel nám otevírá garáž, takže nemusíme vybalovat na dešti. Klasický rituál - sprcha, večeře, pivo, procházka. Déšť za 2 h ustává a další den je krásně a suché cesty.

2. den - Kirchberg bei Mattighofen-Lech - 405 km

Druhý den vyrážíme za krásného počasí směr Německo, část po Deutsche Alpenstrasse, kterou jsme projíždeli již v minulosti. Zde je často silnější provoz, hlavně kolem velkých jezer jako Tegernsee a Achensee, takže je to spíše na kochačku než nějaký jezdecký zážitek. Projíždíme Achenpass (941 m), napojujeme se na dálnici na Innsbruck a přes Arlbergpass (1793 m) a Flexenpass (1773 m) do Lechu a penzionu Der Lecher. Při dálničních přesunech je tempomat k nezaplacení, pravá ruka relaxuje. Na motorku jsem dával příplatkové vyšší touringové plexi a menší deflektor a vše funguje skvěle. Při moji výšce 180 cm není potřeba žádné další polohování. Celé zklidnění proti Banditovi ohledně ochrany proti větru se projevilo i v komunikaci přes intercom, kdy jsme se v pohodě dobře slyšeli i při dálničních rychlostech. Ubytování v Lechu je příjemné, provozní je Slovenka, která zde žije již dlouho. Po obvyklém rituálu provětráme i drona, tyto záběry vždy oživí video z Alp.

3. den - Lech-Medels im Rheinwald - 301 km

Počasí stále přeje, ráno vyrážíme směr Warth a přes Hochtannbergpass (1660 m) a Faschinajoch (1486 m) směrem na Feldkirch. Ve Vorarlbergu obecně je skvělé svezení, jen musí mít človék štěstí na počasí. Již jsme ho projíždeli v r. 2018, tentokrát je však luxusní počasí. Feldkirch, to je klasická otrava s hustým provozem. Tankujeme a kupujeme švýcarskou dálniční známku. Přesouváme se do Švýcarska směr Julierpass (2285 m), kde je parádní svezení. Motor je hlaďoučký, tahá v celém spektru otáček bez zaváhání, zvuková kulisa mně taky bere, občas jedu se skvěle fungujícím quickshifterem, občas mám chuť řadit klasicky. TFT display je perfektně čitelný, mám nastaveno automatické přepnutí do inverzního režimu dle intenzity světla, takže v tunelu se okamžitě takto přepne a ve tmě neoslňuje. LED světla svítí vydatně (brácha říkal, že v tunelu až moc, když jsem jel za ním :-). Míjíme St. Moritz a jedeme kolem nádherného jezera Silvaplana na Malojapass (1817 m) a Splügenpass (2119 m).

Splügenpass je celkem výživná záležitost, velké převýšení, nekonečné množství "tornanti", není moc široký, je tam spousta náročných vracáků a trefili jsme v dolní části trochu silnější provoz, takže i předjíždění nebylo moc komfortní. Scenérie jsou ale parádní a sjezd severní částí je už vychutnávačka.

Přijíždíme do našeho ubytování kousek od Splügenu (penzion Walserhof). Ubytování jednoduché, nic mu ale nechybí, dokonce máme i malou garáž. Provozní je sympatický Makedonec, takže spolu komunikujeme chorvatsky. Tady rovněž provětráme drona a vystoupáme poměrně vysoko nad údolí, abychom se pokochali scenériemi.

4. den - Medels im Rheinwald-Innertkirchen - 300 km

Ráno začíná výdatně pršet, sledujeme radar a čekáme asi 1,5 h než přejde to nejhorší. Pak se opět soukáme do nepromoků a jedeme směr passo San Bernardino (2068 m). Po 10 km déšť ustává, a tak vyjíždíme na toto krásné passo úplně sami. Pokračujeme k jihu na Belinzonu, počasí se rychle zlepšuje a stáčíme se opět k severu na Lucmanierpass (1980 m) a do Disentisu. Toto je vynikající a rychlé svezení. Motorka je fakt pohodlná. Ještě jsem chtěl zmínit, že má plně nastavitelný podvozek. Na nějaké složité laborování jsem neměl odvahu, ale předpětí přední vidlice jsem povolil o jeden stupeň a zadek naopak přitvrdil z továrního 3. na 4. stupeň vzhledem k nákladu (kufry dohromady vážily kolem 35 kg). Chovalo se to velice komfortně a nerovnosti podvozek žehlil s přehledem. Na sedlo jsem dal podložku se vzduchovými polštáři od SW motech (Traveller), která se mi i na předchozích cestách perfektně osvědčila a na dlouhé trasy nosím i kraťasy Motoskiveez (myslím kraťasy pod klasické motokalhoty). Mají speciální podložky pod hýždě a stehna (podobně jako cyklokraťasy), ale jsou jinak šité. Kombinace těchto dvou vychytávek neuvěřitelně zlepšuje komfort a nevadí mi ani 8-10 h v sedle. Z Disentisu pokračujeme přes Oberalppass (2046 m) do Andermattu a na St.Gotthard pass (2108 m), který je široký a rychlý. Zde se zase na krátkou dobu nasouvají dešťové mraky. Pokračujeme na Nufenen pass (2482 m), na jehož vrcholu už začíná intenzivně pršet, směřujeme na Grimselpass (2173 m) a sjíždíme do Innertkirchenu. Zde opět musím pochválit pneumatiky, které nezaváhaly ani v hustém dešti na náročných passech. V Innertkirchenu máme ubytování v hotelu Hof und Post přímo v centru. O tomto pajzílku si dovolím zmínit se podrobněji. Prezentují se jako motorrad hotel, ale zázemí pro motorky ve smyslu krytého stání, garáže nebo čehokoliv jiného nemají žádné. Nemile nás překvapilo, že WC a sprchy jsou na chodbě, a to 2 záchody pro asi 15 pokojů a 3 společné sprchy. Dole v restauraci jsou hejna much a host nafasuje plácačku, aby si je pobíjel během večeře sám. Záchody u restaurace páchly jak na nádraží za komoušů. A za tuto srandu chtěli 60 CHF (60 euro) na osobu a noc. Toto bych fakt ve Švýcarsku nečekal. Však booking obdržel odpovídající recenzi.

5. den - Innertkirchen-Ischgl - 330 km

Celou noc lije, motorky jsou pod plachtami. Ráno naštěstí děšť ustává a vyjíždíme směr Sustenpass (2295 m) a Klausenpass (1954 m). Na Sustenpassu ještě dojíždíme dešťové mraky, ale záhy uhýbáme k severu a počasí se zlepšuje. Svezení je perfektní. Na Klausenpassu je sice místy méně kvalitní asfalt, ale nevadí. Směřujeme opět přes Feldkirch do Rakouska a do údolí Montafon. Zde děláme ještě menší zajížďku do postranního údolí Brandnertal, které zmiňuje pan Fryč v průvodcích. Svezení i teploty příjemné. Dojíždíme k lanovce a máme vemi slušný čas, tak vyjíždíme k jezeru Lünersee.

Pokračujeme údolím Montafon na Silvretta Hochalpenstrasse (vrchol 2036 m). Silvrettu jsme už jeli 2 roky dozadu, ale tentokrát je to něco. Na mýtnici nikdo a máme ji prakticky celou pro sebe - jezdecká nirvána. Na vrcholu dáváme krátkou fotopauzu, přistaví se u nás parta anglických motorkářů, kteří obdivují nové GT. Jinak po celou dobu jsme nepotkali ani jedno. Chvilku s nimi kecáme a potom sjíždíme do Ischglu do našeho osvědčeného hotelu Garni Castel (parádní 4hvězdičkový hotel s krasnými pokoji, garáží a perfektní snídaní, a to vše za 50 euro na osobu). Rozdíl v porovnání s předchozím a dražším ubytováním je propastný.

6. den - Ischgl-Annaberg bei Mariazell - 500 km

Vyjíždíme z Ischglu na dálnici na Innsbruck-Wörgl-St.Johann. Kolem St.Johannu otravný provoz jako vždy, pak se to ale zrychluje - Saalfelden, perfektní přejezd přes Hochkönig, směr Bischofshofen-Schladming, přetrpět Liezen a pak už je to zase suprovní. Za Admontem začíná rychlé svezení - Hieflau-Paflau a údolím Salzy. Tuto trasu jsme už jeli mnohokrát. V údolí Salzy je jedno z nejlepších svezení vůbec a kdo ho nejel, tak vřele doporučuju. Vůbec celá oblast kolem Mariazellu je jezdecká záležitost number one a nemyslím jen známý Kalte Kuchl. Přes Mariazell do Annabergu do našeho oblíbeného Gasthof Schachinger. Jsme zde již po sedmé, s majitelem jsme již za ty roky dobří přátelé. K tomuto místu máme zvláštní citový vztah, protože zde proběhl náš alpský motorkářský křest před 11 lety.

7. den - přesun domů

Já se přesouvám po bočních cestách kolem Hainfeldu směrem na Tulln, přes Dunaj a kolem Stockerau směrem na Laa ad Thaya. Cesta, kterou jsme v různých obměnách jeli mnohokrát. Zde se dá ještě parádně svézt. Z Laa směr Hrušovany-Pohořelice a přežít D1 Brno-Vyškov a D 46 na Olomouc a domů na severní Moravu. Brácha jede za manželkou na jinou akci k Táboru.

Závěrem

Byla to opět fantastická motodovolená v osvědčené sestavě. S bráchou si maximálně vyhovujeme jezdecky i jinak. Komunikujeme přes intercomy, takže i sdílení zážitků funguje skvěle, nehledě na "oči" vpředu i vzadu, což výrazně zvyšuje bezpečnost. Celkové náklady byly samozřejmě vyšší než po minulé roky, hlavní podíl na tom mají ceny benzínu, ale nahoru šlo i jídlo v restauracích (pivo ani moc ne). Za Wienerschnitzel si někde řeknou i 20-30 euro. Takže tato týdenní zábava mně vyšla na rovných 1000 euro. Nová GSX-S 1000 GT byla pro mě jednoznačně správná volba. Z motorky jsem byl nadšený, je to rychlý a pohodlný grand tourer se sportovním charakterem. Spotřeba za celý výlet s plně naloženou motorkou, kde byly jak dálniční přesuny, tak náročné passy s velkým převýšením (měřeno ručně a přesně podle dokladů z benzínek) mě fakt dostala - 5,08 l/100 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE