CZ - D - A - I - CH - F - CH - D - CZ

Ráno snídaně, koupačka v moři a asi v 11hod. odjezd. Bylo 37°C, takže jsme chtěli co nejdřív vypadnout do hor. Trasa vedla přes Oderzo a Feltre. 

Kus před Predazzo jsme projeli náš první průsmyk, passo Rolle (1970m). Dnešní cíl byl přespat někde poblíž přehrady u Cles. Tvářilo se to na mapě jako jezero s velkým množstvím kempů, ale opak byl pravdou. Z dálky již bylo vidět, že vstup do vody není pro rekreanty, nýbrž pro odvážlivce po strmější skále. Do Cles jsme dorazili celkem pozdě, a tak jsme rychle hledali kde přespat. Na volno to nikde v okolí nešlo a tak jsme se ptali v Revo v lékárně. Ochotně nám lékárnice nakreslila kudy se dostat do kempu, který byl v Sarnonico. Kemp byl skvělý, jen nám začalo pršet. Jakmile přestalo, rychle jsme postavili naše příbytky a šli se najíst. Přišli jsme do hospody chvilku po té, co přestali vařit. Náš hlad byl tak velký, že jsme si ještě domluvili lasagne. 2x jídlo a 4x pivo, placeno 26€. Za kemp placeno 10€/osoba. Počasí: Celý den slunečno. Tacho 310/1260.

Den 4 - sobota 27.8.

Vstali jsme v 7hod. a byla zatažená obloha. Naštěstí zrovna nepršelo, když jsme skládali stany. Po 8. hod. už jsme odjížděli. Po chvilce jsme přejeli passo Tonale (1883m), odbočili na passo Gavia (2621m) a pokračovali ke Stelviu. Bormio bylo komplet zasekané a do toho jsme hledali nějaký supermarket a benzinku. To už jsme byli v nemoku. Zajeli jsme si zbytečně pár km směr Livigno, pak se vrátili do Bormia, kde jsme konečně naplnili žaludky i nádrže. Počasí dneska vůbec nepřálo, ale to co na nás čekalo na Stelviu bych ani ve snu nečekal. Vyrazili jsme na passo Stelvio (2757m). Ve spodní části asi testovali 2 BMW řady 5, auta byly maskovaný a pěkně letěly nahoru. Nejdřív si dali GSo a po pár zatáčkách projetých bokem i Blacka. Když jsme začali potkávat protijedoucí auta, na kterých byl sníh, moc jsme si neuvědomovali do čeho jedem. Nejdříve se sníh objevoval na okolní trávě a pak i na vozovce. My jsme se pohybovali s nohama na zemi rychlostí chůze. Jel jsem trochu rychlejc než Tom a vědel jsem, že nesmím zastavit. Po chvíli mi to nedalo a přece jenom jsem na něj počkal. Po zastavení jsem držel obě brzdy, ale motorka se stejně začala sunout dolů. Za pár minut okolo mě „profrčel“ a já mával, ať hlavně nezastavuje. Teprve pak mi řekl, že musel zastavit v jedné vraceje, protože v ní stálo auto jedním kolem mimo silnici a když se snažilo rozjíždět tak na něj couvalo. Rozjezd v tom kopci byl opravdový problém. Nakonec jsme se oba zdárně vydrápali na vrchol. 

Nahoře bylo jen pár aut a jediná motorka, kterou nakládali na dodávku. Koupili jsme samolepky (5€ za 2 samolepky, vydřiduši) a přemýšleli co dál. Představa jet v tomhle dolů byla strašná. Nevypadalo to, že by sníh v brzké době roztál a tak jsme to riskli. Slimáčím tempem jsme zdolávali jednu vracečku za druhou. V jedné jsem motorku jen tak tak udržel. Když jsme sjeli níž, kde už byla jen voda, smáli jsme se tomu. Pokračovali jsme 
k Lago di Resia, kde je zatopený kostelík. 

Překročili jsme hranice se Švýcarskem a začali hledat kemp. Ve vesnici Strada jsme našli malinký kemp. Venkovní záchody i sprcha nic moc, ale bohatě to stačilo. Placeno 9€/osoba. Vyjeli jsme hledat obchod, ale v sobotu odpoledne ve Švýcarsku bez šance. Najedli jsme se v restauraci po cestě ve které byla samá rezervačka, takže jsme jedli jak psi venku, kde bylo cca 10°C. 2x jídlo, 2x pivo 35€. Jakmile zalezlo sluníčko, byla strašná zima. V noci bylo jen pár stupňů. Počasí: Itálie-údolí jasno, hory-zatačeno až sněžení, Švýcarsko-údolí zatačeno, zima. 
Tacho 230/1490.

Vzbudili jsme se do pěkné zimy v 6:30. Vyrazili jsme kolem 8.hod. a před Davosem jsme projeli Fluelapass (2283m), kde nebyl moc dobrý povrch. V Churu už jsme měli takový hlad, že jsme přibrzdili u McDonalda a poslali do sebe ty dobrůtky. Měli jsme veliké štěstí, protože v neděli ve Švýcarsku není pomalu otevřená ani benzínka, natož restaurace. Potkali jsme i McDonald, který byl zavřený.

Vystoupali jsme na další sedlo a to Oberalppass (2044m), projeli jsme Andermattem a nakonec jsme zvládli ještě Furkapass (2431m). Ve Vispu jsme se dali doleva směrem Tasch a Zermatt. Ve vesnici Randa byl značen kemp, a tak jsme neváhali a po chvíli už rozbalovali stany. Placeno 17Fr./osoba. Na recepci jsme zjistili možnosti cesty do Zermattu. Dojeli jsme tedy na motorkách do Tasch, tam nechali motorky a šli na vlak. Vlak Tasch – Zermatt a zpět stál 32,10Fr. za oba. 

V Zermattu bylo hodně živo, potkávali jsme turisty na lehko, lidi s lyžema i horolezce s cepínama. Chtěli jsme vidět hlavně Matterhorn, když už bylo tak luxusní počasí. Prošli jsme město až k lanovce, od které byl Matterhorn krásně vidět. Výjezd lanovkou jsme si rychle rozmysleli po přečtení cen. 90Fr. za osobu je fakt dost! Vlak nás dopravil zpět k motorkám, zaplatili jsme parkovné 6Fr. za obě a vrátili se zpět do kempu. 

Uvařili jsme něco k jídlu, dali pivko a padli vyřízený do stanu. Počasí: v údolí první kilometry zataženo a to je kvůli tomu, že hory nepouštěli oblačnost dále. Po projetí Fluelapass jasno celý den. Rád bych poznamenal, že ve Švýcarsku jsou velmi vysazení za tzv. pumpy Self service, které fungují pouze na principu platbou předem platební kartou. Tím pádem tam chybí nějaký domeček s obsluhou. U nás pouze jedna pumpa pokud vím (tank and go u sjezdu na Praha-Průhonice). Tacho 320/1810.