Španělsko na motorce 2022 + VIDEO (Málaga, Gibraltar, Tarifa, Sierra Nevada, Ronda)
Text: CryptoRider | Zveřejněno: 20.3.2023 | Zobrazeno: 13 733x
Na polovinu dubna jsme si naplánovali 15denní dovolenou do Španělska. Počasí mělo být na ježdění ideální, podle dostupných informací je Španělsko výbornou motorkářskou destinací, takže proč ne?
Kapitoly článku
Abychom ušetřili pár dní volna na další výlety a taky gumy a energii, tak jsme se rozhodli využít služeb společnosti MotoGBox. Takže do Málagy a zpět jsme si koupili letenky a motorku poslali kamionem.
MAPA TRASY
Asi 2 týdny před odletem a týden před plánovaným naložením motorky začala zábava. Nejdřív jsme ze zadní gumy vytáhli 3 hřebíky, pak vytekl přední tlumič (telelever) a jako třešnička na dortu praskl kříž kardanu. Díky našemu dvornímu mechanikovi jsme stihli motorku opravit (Milane, díky moc!), ale bylo to těsně! Opravenou motorku jsme u Milana vyzvedávali den před nakládkou v MotoGBoxu. Vyměnit gumy a destičky už jsme ale nestihli a tak jsme se dohodli s majitelem MotoGBoxu, že nám obojí vymění v partnerském servisu přímo v Málaze. Super!
Do Málagy jsme odletěli v pátek odpoledne. Cestovali jsme jen se dvěma batůžky, takže jsme se celkem rychle vymotali z letiště a dopravili Ubrem do Torremolinos, kde jsme měli nocleh na první 4 dny. Ubytování bylo kousek od moře i od promenády s restauracemi, kde jsme během té doby výborné ochutnali ryby i mořské plody.
1. DEN
Motorku bylo možné kvůli Velikonocům vyzvednout až v pondělí. V sobotu ráno jsme si zašli k moři na východ slunce, který byl nečekaně až kolem půl 8 a po snídani jsme si jeli půjčit do Málagy skútr a trochu prozkoumat město. Zápůjčku skútru nám taky domluvil Pavel (majitel MotoGBoxu), což bylo super, protože jsme nemuseli nic shánět. V Málaze je spousta památek a zajímavostí. Na hrad Gibralfaro byla děsná fronta, takže to jsme vzdali a šli místo toho na vyhlídku, ale potom jsme se podívali na románské divadlo a prošli jsme si pevnost Alcazaba, kde bylo krásně, ale bohužel tenhle nápad měli asi všichni, takže tam byla hlava na hlavě, ale i tak to stálo za to. Odpoledne jsme se vrátili do Torremolinos, dali si zmrzku na promenádě, přece jen bylo skoro 30°C a užili si trochu volna.
2. DEN
V neděli jsme vyrazili ráno na celodenní výlet. Nejprve do městečka Mijas a pak ke hradu Castillo de la Mota. Castillo de la Mota byl postaven jako vodárenská věž, maskovaná jako starobylý hrad, aby poskytoval zavlažovací vodu pro golfové hřiště, ale k realizaci nikdy nedošlo a stavba pomalu chátrá, ale kdo má rád urbex a pěkné výhledy, bude se mu „hrad“ líbit. Při průjezdu Coínem nám v jedné celkem nevinně vyhlížející zatáčce podjelo přední kolo a šli jsme rovnou na hubu. Celkem nás překvapilo jak dlouho a jak daleko jsme po břiše po asfaltu dojeli 🤣. Celkově byly silnice docela kluzké, takže jestli to bylo sjetýma gumgma, asfaltem, nějakým pískem nebo nešikovností, těžko říct, ale pravděpodobně kombinací všeho uvedeného. Krom naraženin a pár odřenin se nám nic nestalo, skútru taky ne, ale trochu šok to přece jen byl, takže jsme se vrátili zpátky na ubytování. Pořídili jsme náhradní oblečení a nakonec vyrazili ještě na jeden výlet na nuda pláž.
3. DEN
V pondělí ráno jsme se vypravili do servisu DeMoto, kde už na nás čekala naše motorka a zbytek věcí. Na místě jsme mohli nechat skútr, převlíct se do moto hadrů a konečně vyrazit na pořádný výlet. Vydali jsme směrem na vodní nádrž Casasola po parádní silnici A-7075, u Arroyo Coche jsme odbočili na MA-3404 a přes další nádrž Viñuela až do Vélez-Malaga, kde jsme se zastavili i na jídlo. Překvapilo nás, jaký byl problém sehnat někde něco do ruky. Člověk nechce ztrácet čas obědem na dvě hodiny, takže jsme počítali s tím, že si vždycky během dne koupíme něco u cesty, ale tady to byl docela problém. Třeba na stánek s burgery nebo pizzou jsme v podstatě nenarazili a bohužel i na pumpách bylo většinou vymeteno. Někde měli balené tousty, ale ne všechny byly k jídlu. Takže nakonec jsme to často řešili nákupem v supermarketu, kde jsme si koupili pečivo a něco k němu a nadlábli jsme se na stojáka na parkovišti.
Další zastávkou mělo být městečko Cómpeta. Nejdřív jsme jeli po silnici MA-4111 a pak se nám to navigace rozhodla zpestřit a poslala nás do olivových hájů. Občas nám dělá docela naschvály, takže nás honila z kopce do kopce po šotolině kombinované s polňačkou a ještě se tvářila, že to, po čem jedeme je silnice. Nakonec jsme se z olivovníkového bludiště vymotali a dorazili do městečka Cómpeta, které se nachází ve výšce asi 700 m.n.m v podhůří Sierra de Tejeda. Projeli jsme si úzké uličky mezi bílými domky a pokračovali po A-7207 přes Canillas de Aceituno po MA-125 zpátky k nádrži Embalse de la Viñuela. Bylo vidět, že i tady jsou problémy s vodou, protože původní břeh nádrže a ten současný byl vzdálený pěkných pár metrů. Dostali jsme se až k vodě, a protože bylo dost teplo, tak jsme si dali rychlou koupačku. Po pauze jsme pokračovali směr Colmenar na poslední bod výletu, což byla přírodní rezervace Montes de Málaga, založená v roce 1989. Po silnici A-7000 jsme si ji projeli až k Málaze a asi v půl 9 jsme dorazili na ubytko.
4. DEN
Na další den jsme měli koupené vstupenky na Caminito del Rey, takže budíček v 6:30 a nejrychlejší trasou směr Ardales a pak kolem nádrže Conde de Guadalhorce až k parkovišti u soutěsky. Tam jsme se převlíkli z motohadrů do civilu a vyrazili ještě asi 1,5 km ke vstupu. Vstupenky bez průvodce byly už na internetu vyprodané, takže jsme museli vzít zavděk skupinovou, ale nakonec jsme se skupině stejně trhli. Každopádně na začátku jsme nafasovali moc hezkou výbavu, síťku na vlasy, na ni přilbu, sluchátka a vysílačku a v tomhle stejnokroji jsme asi v 10 konečně vyrazili.
Caminito del Rey (Královská cesta), přezdívaná také jako stezka smrti je cesta vedoucí po visutých, asi metr širokých, dřevěných chodnících upnutých na stěnu skalního masivu hlubokého kaňonu Gaitanes Gorge. Výška masivu dosahuje v některých místech až 300 metrů nad zemí a tak není nouze o dechberoucí výhledy. Stezka byla vybudována v letech 1901-1905 a sloužila pouze pro zaměstnance vodní elektrárny nedaleké přehrady Guadalhorce. Nyní je stezka právem vyhledávanou turistickou atrakcí a pokud ji budete chtít navštívit nezapomeňte si včas rezervovat vstupenky (ideálně několik týdnů či měsíců předem). Za vstupenku zaplatíte 10€ bez průvodce a 20€ s průvodcem (duben 2022). Kromě visuté části lemující skalní masiv budete procházet také úzkými roklemi, borovicovými lesy a kolem řeky národního parku El Chorro. V celé oblasti můžete vidět také specifickou faunu a flóru, za zmínku stojí například kolonie supů hnízdících v místních skalách nebo hejna žab "Discoglossus jeannea". Celá trasa je nenáročná a zabere cca 3 hodiny. Počasí jsme měli ideální, asi 21°C a slunečno, takže jsme si to užili. Po celou dobu ale není nikde žádné občerstvení ani toalety, doporučujeme tedy vzít si s sebou alespoň pití. Stezka je pouze jednosměrná, po odevzdání helem se jde ještě kousek cesty na shuttle bus, který vás zaveze do výchozího bodu.
I když trasa nebyla vůbec náročná, tak jsme rádi sedli zpátky na motorku. Přes Campillos a Antequeru a poté jsme se napojili na silnici A-7075 a projíželi jsme se tady po zbytek odpoledne. Na golden hour jsme si vyjeli do přírodní rezervace El Torcal de Antequera, patří na seznam UNESCO a je známá svými skalními formacemi. Navečer tady bylo asi jen 10 °C a docela foukalo, takže jsme se prošli jen kousek, pokochali se výhledem a vyrazili na cestu zpět. Na pokoj jsme se dostali v půl 10, kdy je ve Špáňu nejlepší čas na večeři, takže jsme se ještě pěkně nacpali a o půlnoci šli spát.
5. DEN
Ráno nás čekal budíček už v 6, protože jsme museli všechno zabalit. Kolem půl 8 už jsme s plně naloženou motorkou vyráželi směr Ronda, bylo jasno, asi 13 °C, pohoda. U Coínu, se začal zvedat vítr a v dálce nad kopcema už bylo černo. Doufali jsme, že to nějak objedeme, ale silnice A-366 vedla přímo tam. U Yunquery jsme se ještě pokochali duhou, ale už na nás padaly první kapky. Celou tu krásnou silnici na Rondu jsme si vůbec neužili, pršelo, foukalo, teplota postupně klesala dolů až na 1 °C a začalo i sněžit a s tím jsme teda opravdu nepočítali a nebyli ani vhodně oblečeni. Za celou dobu jsme potkali snad jedno auto, motorku žádnou. Mokří a zmrzlí jsme se dostali až do Rondy, vyhledávaného turistického města, které jsme si projeli až ke klenutému mostu Puente Nuevo, ten pochází z 18. století a tyčí se nad vápencovými stěnami kaňonu Tajo. Ve městě je také možné mimo jiné navštívit býčí arénu postavenou v roce 1781, která patří k nejstarším ve Španělsku. Po rychlém sightseeingu jsme si u pumpy, kde inzerovali i bistro, chtěli dát něco teplého do žaludku, ale komunikace hodně vázla, takže jsme pochopili, že budeme rádi za teplý kafe a sendvič na pumpě, bohužel to byl ten hnusnější model. Osvěžení a plní nové energie jsme vyrazili do městečka Setenil de las Bodegas, které je unikátní je tím, že část budov byla postavena ve skalním převisu. Do centra se na motorce ale nedalo, takže jsme ho objeli kolem dokola a rozhodli se pokračovat dolů na jih po A-369 na Gaucín. Za hezkého počasí by to byla pecka, hory, výhledy, ale ve větru a v 6 °C jsme si zastavili ne na kochačku, ale na vytažení posledních teplých vrstev. V Gaucínu jsme najeli na A-377 a pokračovali jsme dál až na Gibraltar. Bohužel ani tady se počasí výrazně nezlepšilo. Přejeli jsme hranici a zjistili, že kvůli větru lanovka na The Rock nejezdí, takže jsme vyhlíželi opice ve městě, ale asi na ně byla taky zima, takže jsme si dali kafe u majáku a vydali se na poslední úsek cesty do Tarify. Dorazili jsme asi v půl 7 a rovnou jsme začali hledat ubytování. Nabídka by byla velká, ale většina nenabízela parkování a nechávat motorku úplně někde bokem se nám nechtělo. Nakonec jsme si našli pokoj na začátku města v obytné čtvrti s motorkou pekně hned za oknem. Večeři z náhodně objeveného hladového okna jsme si snědli na posteli a v 11 večer jsme to zapíchli.
