Španělsko na motorce 2022 + VIDEO (Málaga, Gibraltar, Tarifa, Sierra Nevada, Ronda)
Text: CryptoRider | Zveřejněno: 20.3.2023 | Zobrazeno: 13 780x
Kapitoly článku
6. DEN
Předpověď slibovala slunečný den, tak jsme se rozhodli ještě se podívat na východ slunce k majáku. Tarifa je přístavní město, kde se setkává divoký Atlantik a klidné Středozemní moře. Nejjižnější bod kontinentální Evropy najdete právě tady. Viděli jsme odsud pobřeží Afriky, které je asi 14 km, i útes Gibraltaru. Prošli jsme se po pláži, ale k majáku nás místní policie nepustila, i přes veškerou snahu a kouzlo osobnosti. Vstup je možný pouze na speciální povolení od města nebo v rámci hromadných prohlídek.
Po ranní turistice a snídani jsme si zabalili a vyrazili směr Bolonia, kde se nachází evropský přírodní úkaz – přes 30 m vysoká a 200 m široká písečná duna, kterou vytvořil silný vítr vanoucí od Atlantiku. Nejdřív jsme se dostali nějakou no name silnicí na místo, odkud byl krásný výhled na oceán i dunu a taky na supy, kteří kroužili kolem skály nad náma. Následně jsme sjeli k antickým vykopávkám Baelo Claudia, kde byl překvapivě vstup zdarma a taky pořádná výheň. Což byl proti sněžení z přechozího dne docela rozdíl. A nakonec jsme si došli až k oceánu, kde jsme se vykoupali.
Až kolem 2 odpoledne jsme sedli zpátky na motorku a vyrazili směr Sevilla. Od původního plánu prohlídnout si město a nějaké památky jsme upustili, když jsme viděli ty davy a chaoz, takže po přestávce na jídlo jsme pokračovali přes Almonte po A-483, kolem národního parku Doňana a pak podél pobřeží do Huelvy. Byla to v podstatě samá rovina, takže žádný velký motorkářský zážitek a část před Huelvou je už hodně průmyslová a není moc o co stát. Ale historické město Huelva, kde jsme nakonec zůstali na noc, bylo moc hezké, z jeho přístavu Palos de la Frontera vyplouval Kryštof Kolumbus na svou první výpravu do Indie a na náměstí má i svou sochu. K večeři jsme si dali na v centru na zahrádce něco na způsob paelly a kolem jedné ráno konečně zalehli.
7. DEN
Ráno jsme se nehonili, lilo jak z konve a výhled na další dny taky nebyl úplně příznivý. Pomalu jsme se sbalili a kolem poledne, kdy to vypadalo, že už jen mrňká, jsme vyrazili směr Zafra. Nejdřív bylo asi 16 °C, což bylo fajn, ale teplota postupně klesla. Cesta začala mezi poli, následně se terén zvyšoval a objevily se i zatáčky. Nebýt mlhy, určitě by byly i hezké výhledy. Teplota klesla asi na 9 °C a pršelo jen slabě, tak to docela i šlo. Při tankování jsme si chtěli dát aspoň teplý kafe. Bohužel neměli ani ten nejvíc obyč automat na kafe, ale měli pečivo, balený sýr a chorrizo a tomu nešlo odolat. Po N-435 jsme dojeli až do městečka Fregenal de la Sierra a pak jsme po EX-101 dofrčeli až do Zafry. Spustil se docela liják a už tak nám čvachtalo v rukavicích, že jsme další cestu vzdali. Našli jsme si ubytko, rozvěsili všechny mokré věci po pokoji, osolili topení a udělali jsme si hezký zbytek odpoledne v tropech.
Chtěli jsme jít na večeři dřív, ať se každý den necpeme na noc, ale v hotelové restauraci nás upozornili, že večeře jsou až od půl 9. U kafe jsme tedy trpělivě čekali a plánovali, co si dáme a že měli zajímavý výběr! Jídelníček byl jen ve španělštině, ale zachránil nás google translator. Z bohaté nabídky nás zaujala například: „mletá polévka“, „krev a cibule“, „kojící selátko“, „grilovaný císař“ nebo „bažant v dámském stylu“. Chudák číšník netušil, proč jsme se tlemili tak, až nám tekly slzy. Dali jsme si menú del día a za 15 € dostali předkrm, hlavní jídlo, pití a dezert.
8. DEN
Budíček jsme si dali na 7 a snídani hezky na pumpě. Co se týká benzínek, docela se nám osvědčila značka Repsol. Narazili jsme na dva typy na basic, tam nic moc neměli, jen takovou tu klasiku, ale označení stop&go znamenalo, že bude nejen kafe, ale i něco k jídlu (buchty, pizza, lepší tousty, bagety). Naproti ve stánku dělali churros, měli jsme v plánu je taky zkusit, velká fronta dávala tušit, že špatný to nebude, ale neuspěli jsme. Výrobce a prodavač v jednom se vůbec nechtěl bavit, pokřikoval něco španělsky do čekajících a asi nic hezkýho, když se uchechtávali, takže jsme to vzdali. Přitom otázka byla jednoduchá, jestli k tomu dělá čokoládu a jestli se dá platit kartou, ale asi nešlo ani jedno.
Když jsme konečně vyrazili, bylo sice trochu zataženo, ale bez deště. Po BA-070 jsme zamířili do nedalekého města Mérida. Tam bylo dokonce jasno, takže jsme si prošli kus centra. Mérida vznikla už v roce 25 př. n. l. a stala se hlavním městem římské provincie, z této doby se zachovala řada památek a je jich tu asi nejvíc, ze všech španělských měst. Díky tomu město figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. My jsme si prohlédli římský kamenný most přes řeku Guadiana, který chrání pevnost Alcazaba, náměstí a chrám bohyně Diany.
Z Méridy jsme se vydali směrem na Alange, zhruba v polovině cesty jsme hned vedle silnice objevili pozůstatky nějakého hospodářského stavení. Z budovy už zbylo jen několik sloupů, které si oblíbili čápi bílí a na každém z nich si postavili hnízdo z klestí. Byla jich tam opravdu spousta a asi je to jejich oblíbené místo, protože je vyznačené i na mapách.
Teplota se vyšplhala asi na 14 °C a bylo polojasno, což nám po předchozím propršeném dnu, udělalo radost. S jídlem na trase to byla opět bída, takže jsme si kolem třetí zastavili u oblíbeného marketu Día a udělali si piknik na parkovišti.
Kolem Córdoby jsme projeli dál směrem na Jaén. Cesta vedla mezi spoustou olivových hájů. Podle navigace to vypadalo, že si jedním můžeme zkrátit cestu. Ze začátku to vypadalo v pohodě, ale za chvíli už jsme jeli jak po másle. Kola jsme měli obalená jílem, bahno všude.... Po téhle offroad vložce jsme museli na pumpu a aspoň trochu umýt gumy. Rovnou jsme si našli i ubytování, blížila se bouřka, takže to bylo tak akorát. K večeři v restauraci jsme si dali Doradu (pražmu) s bramborami a salátem. Překvapilo nás, jaká je to výborná ryba, takže jsme si ji během dovolené dali několikrát.
9. DEN
Ráno se nám nechtělo vstávat, vzhledem k tomu, že ve vedlejším pokoji měl někdo hodně vášnivou noc, tak jsme se moc nevyspali. Ubytko bylo se snídaní, takže jsme dostali kafe a toust (na bohaté snídaně se tady fakt nehraje) a zhruba v 10 jsme mohli vyrazit. Bylo slunečno, 9 °C, nádhera.
Nejdřív jsme jeli po A-324 a v Huelmě jsme se napojili na GR-6101 a následně na GR-6100. Silnice byla krásná, stejně jako výhledy, jeli jsme přes poušť Gorafe, která je považována za jedno z nejdrsnějších prostředí Evropy, krajinu tvoří kaňony, strže, rokle a podobné útvary. Kolem poledne jsme dojeli do města Guadix. Jako další španělská města má historické centrum, katedrálu a maurskou pevnost, ale proslavilo ho především přes dva tisíce skalních obydlí. Dnes v nich bydlí přibližně polovina obyvatel. Jeskynní domky totiž udržují po celý rok stálou teplotu.
Vrcholem toho dne byla Sierra Nevada. Z Guadixu jsme vyrazili po GR-3201 přes La Pezu a Quéntár. Byla to parádní silnice, plná zatáček, kolem dvou velkých přehrad. Pokračovali jsme dál přes Pinos Genil po A-395 směrem na vrchol Pico Veleta, s výškou 3398 m.n.m se jedná o druhý nejvyšší vrchol Sierra Nevady a vede k němu jedna z nejvýše položených silnic v Evropě. Nahoře ještě ležel sníh, takže jsme se dostali k lyžařskému středisku a dál nás nepustily zátarasy, ale byla to pecka.
Chuť prozkoumávat na mašině velká města už nás přešla, takže místo návštěvy Granady jsme si dali svačinu u siluety býka s výhledem na Sierra Nevadu a pomalu jsme se vrátili noc zpátky do Guadixu. Býk Osborne byl původně reklamní kampaní stejnojmené společnosti z roku 1956. Postupně se stal neoficiálním národním znakem Španělska a těchto billboardů je po celé zemi asi 100.
