Španělsko 2014 - Do Santiaga a až na konec světa...

13. 5. Logroňo - León

Logroňo je hlavním městem vinařského kraje La Rioja a zároveň je prvním městem svatojakubské poutní trasy do Santiága de Compostela, která vede z Francie. Dopoledne dáváme ve městě snídani a vyrážíme na sever do vesnice Laguardia a podle doporučení průvodce se jedeme podívat do vinařství YSIOS. Uprostřed vinic leží nádherná budova věhlasného architekta Santiaga Calatravy, za půl hoďky začíná další prohlídka s ochutnávkou. Paní to zvládá anglicky a určitě to stojí za to, vstup je 12 Eur v sezóně je nutno se předem objednat. Jedeme do Burgosu, procházíme náměstím kolem katedrály a v uličkách nakupujeme dárky. Dáváme oběd a vyrážíme do Leónu, vzdálenost je okolo 150 km, takovou zvláštní zelenou plání, na které kromě trávy a pár stromů nic není. Poutníci to chodí pěšky cca 3 dny, musí to být na bednu. V Leonu jsme našli neuvěřitelné ubytko, za katedrálou je bývalý klášter Real Colegiata de San Isidoro (pokoj za 60 Eur vč. snídaně), nádherná historická budova, bydlíme v původním pokoji pro mnicha. Vyrážíme do baru poblíž, pořád do nás tlačí nějaké tapas v ceně drinku, asi tady ztloustneme. Najeto 312 km.

14. 5. León - Potes

Dopoledne vyrážíme do města, na náměstí je nádherná gotická katedrála, unikátní je množství světla uvnitř, které proniká přes obrovské vitráže, celková plocha barevných oken je 1200 m2. Za vstupné 5 Eur to určitě stojí. Kupujeme dárky a v poledne vyrážíme směrem k pohoří Picos de Europa. Zastavujeme ve vesničce Cremenes u místního baru na kávu. Přes údolí je nádherná vyhlídka na vrchol hory Aquasalio. Místní světoběžník, pán v letech nám krásnou angličtinou doporučuje místní specialitu – omeletu se sýrem vloženou v teplé bagetce. Říká, že už nemáme nikam jezdit a vyběhnout na vrchol Aquasalio (aqua = voda španělsky, salio = voda keltsky), prý to chlap v kondici vyběhne za 2 hodiny, snad Sir Joseph Rakoncaj, my nasedáme a radši taháme dál  Jedeme kolem přehrady Embalse de Riaňo dál po N621, cca 15 km za Riaňem odbočujeme doleva na LE 2703 směr Posada de Valdeon. Vyjíždíme do průsmyku, okolo zasněžené štíty, ta odbočka za to stála. Rozhodujeme se, že se nebudeme vracet stejnou cestou, ale pojedeme do Posady a pak se vrátíme do Riaňa od severu. V mapě cesta vypadala prapodivně, nakonec luxusní asfalt se spoustou zatáček. V Riaňu odbočujeme přes zákaz odbočení doleva na benzinku, stojí tam Guardia Civil, čekám pokutu a tahání za uši. Chlapík s kolegyní se na nás zasmějou, pozdraví nás, sednou do svého SUV a mizí pryč. Bikery tu zjevně mají rádi. Vracíme se na N 621 a míříme do městečka Potes, cesta je parádní, samá zatáčka, průsmyky i výhledy. Dojíždíme do Potes, bereme první ubytko Hosteria Picos de Europa na křižovatce (pokoj 50 Eur), vyhážeme kufry a nalehko jedeme údolím do Fuente De. Zpátky to bereme na doporučení hoteliéra přes vyhlídku, cca 2 km za Potes směr Fuente De se odbočí doleva na Monasterio, dá se vyjet cca 500 m nad klášter, na údolí a okolní kopce je pěkná vyhlídka. Potes je místní letovisko, ale žádná Cortina, ceny i lidi jsou úplně normální. Nechápeme, kde se tady bere tolik britských a francouzských supersportů i ostrých endur. Pak zjišťujeme, že do Santanderu jezdí trajekty z Plymouthu a dalších míst, vůbec se jim nedivím, jezdit tady z Frýdku parník, neváhám ani minutu :-) Najeto 270 km.

15. 5. Potes – Santiago de Compostela

Ve městě si dáváme kávu a něco na zub, pak vyrážíme směrem k Atlantiku. V Panes je zrovna dobytčí trh, na louce jsou v ohradě desítky koní a stovky krav. Pokoušíme se pokračovat dál, ale ženou se na nás další stáda krav po silnici, doprava je ochromená a proti dobytku si ani GSky neví rady. Docela ty chodící steaky budí respekt. Atlantik je na obzoru a my se napojujeme na N634 a pak na neplacenou dálnici A8. Sjíždíme na doporučení průvodce do Ribadesella, je to takové rybářsko-turistické městečko. Svačíme na promenádě a jedeme dál. Míjíme Gijon, další zajížďka je do Cudillero. Atlantik je tady nádherný, vysoké skály i vlny. Městečko vypadá jako v Řecku, barevné na sebe natěsnané domy zasazené do svahu. Tohle by byla chyba minout. Někde jsem ztratil sluchátka, jdu se mrknout ještě na pláž, kde jsme se fotili před vjezdem do města. Neuvěřitelně tady fouká, když odbočuju z asfaltu na šotolinu, dostanu poryv zleva a motorka si lehá na pravý bok. Docela dřina ji ve svahu zvednout a hlavně se k ní dostat zase z levé strany. No ale sluchátka jsem mezi kameny našel. Jedeme dál po asturské dálnici směrem A Coruňa, postupně stoupáme na vrcholky hor. Z různých stran chodí silné poryvy větru, na mostech třeba i přes 100 m vysokých nad fjordy je to krapet o strach. Ochlazuje se cca o 10 st. C, kolem hlav se nám točí vrtule větrníků, dole v dálce Atlantik, člověk si tady připadá hrozně malinký. Cantabrie a Asturie by vydaly na samostatnou dovolenou, fjordy, majáky na pobřeží a síla Atlantiku na mě silně zapůsobily. Postupně silnice klesá do vnitrozemí, sjíždíme z dálnice a odbočujeme na N634 do Santiaga de Compostela. Našli jsme ubytko v centru za 55 Eur a vzhledem k pokročilé hodině se rozhodujeme zůstat 2 noci. Večer procházíme bary, docela to tady žije, poutníci si užívají noční život. Najeto 461 Km.

16. 5. Santiago a Atlantik

Ráno vyrážíme do města, zase kupujeme dárky, ale začíná být na motorkách problém s místem a věci už pomalu není kam dávat. Důvtipně kupuju stříbro, ubývá hodně peněz a dárek zabírá jen málo místa :-) Jdeme se podívat do katedrály, je to mohutná gotická stavba o 3 lodích. Je úplně plná poutníků z půlky světa, uvnitř stále běží bohoslužba, střídá se angličtina a španělština, nějaká řádová sestra nádherně zpívá za doprovodu varhan. Z té atmosféry mě mrazí dodnes. Ohlížíme stříbrnou truhlu se zlatým víkem, předpokládám relikviář s ostatky sv. Jakuba. Ve městě dáváme lehký oběd a vyjíždíme nalehko směr Noia a dále na sever podél pobřeží, slunce žhne, zastavujeme na pivko a koupání. Ve vodě jsou jen dvě děti, teplota oceánu nedosahuje 20 st. C, dospělí posedávají v baru. Jedeme dál až na nejzápadnější mys Španělska – Fisterra. Je to kus skály vysoko nad mořem, na Atlantik je úchvatná vyhlídka, dole velké vlny a dobrá viditelnost. Tohle místo má jedinečnou atmosféru, někteří poutníci jdou až sem, pálí tady své šaty a symbolicky tím končí cestu. Je tady několik spálenišť, které to potvrzují. Blíží se večer a my sypeme vnitrozemím zpátky do Santiága, dojíždíme téměř za tmy. Vyrážíme na drink, je pátek a bary zase žijí. Santiago je nejen poutnické, ale i studentské město s věhlasnou univerzitou a na atmosféře nočního života je to znát. Najeto 201 km.

17. 5. Santiago – Porto (PT)

Dáváme ve městě omeletku a vyrážíme po okresce směr Portugalsko, dnešním cílem je Porto. Na silnici je šílený provoz, vesnice střídá vesnici a do toho policajti s radarem. Vzdáváme to, když po hodině ujedeme cca 40 km a vjíždíme poprvé ve Španělsku na placenou dálnici směr Pontevedra a Vigo. Mýtné je cca 8,- Eur/100 km. Přejíždíme hranici a směřujeme na dálnici A28. Systém placení mýtného je v Portugalsku docela složitý, mýtné brány jsou vzácností. Při vjezdu na dálnici jsou terminály, do kterých jde vložit kartu a naklepat značku motorky. Pak prý to po průjezdu videobranou na dálnici samo odečítá penízky. To se nám nelíbí a kartu nedáváme. Překvapením jsou ceny benzínu, které jsou o chlup vyšší než ve Francii. Sjíždíme prvním sjezdem a pokoušíme jet po okresce podél oceánu. Zase příšerný provoz, stěží 40 km za hodinu. Do Porta dojedeme naštvaní sami na sebe za špatně ušetřené peníze za mýtné. Dáváme pozdní oběd, nějaké pivka a hledáme ubytko. Našli jsme hotel za rozumný peníz tak 4 km od centra, cena 55,- Eur za pokoj, vše poblíž centra docela drahé. Parkujeme v podzemí, bereme jedno místo pro všechny motorky. Pivo na baru a vyrážíme do města, bereme to zkratkou přes botanickou zahradu, z haly uprostřed hraje taneční hudba, je tam nějaké mistrovství týmů v zumbě. Zahrada je plná děvčat v tričkách svých týmů, věkově lyceum i muzeum, ale koukat na to jde :-) Porto je úžasné, rozděluje ho na dvě části řeka Douro, severní břeh je docela svažitý a jsou v něm historické domy tvořící ucelenou čtvrť, která je zapsaná jako kulturní dědictví UNESCO. Na nábřeží je příjemná atmosféra spousta restaurací a stánků, vše působí poctivým a opravdovým dojmem. Na druhý břeh vede několik mostů o dvou patrech, dole jezdí auta, nahoře jen tramvaje, pěší kde se jim zlíbí. Na jižním břehu je několik sklepů na portské víno, nahoře na kopci je pevnost. Je sobota a všude je spousta lidí, vracíme se okolo 2 h ráno směrem k hotelu a za každým druhým rohem někdo koncertuje na ulici, nemít pevnou vůli, byl bych tam ještě teď. Kousek od hotelu je restaurace, která zavírá až ve 4 hod., je to výzva, dáváme si něco od masa a nějaké pivko a zůstáváme do zavíračky. Najeto 241 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE