European Summer Tour 2023

Doporučuji, pokud chcete mít během čtení přehled o trase a našich zastávkách, otevřete si také mapu trasy, nebo i itinerář.

Letošní motodovolená byla v několika ohledech výjimečná. Především počet jezdců, který se nakonec ustálil na čísle osm, je v kontextu délky (devět dní) trvání  vyjížďky neobvyklý. Také za námi přijel Franta až z dalekého Leedsu. Musel si odkroutit 1500km, překonat La Manche a několik evropských států, jenom aby se s námi postavil na startovní čáru téhle dovolené. Tím prokázal velké srdcařství. Někteří zažili takhle dlouhou jízdu poprvé. Těch neobvyklých faktorů se sešlo několik a proto vnímám tuhle dovču od samého začátku jako něco speciálního. Plánování začalo několik měsíců před odjezdem. Pochopitelně, nejlepší plány a nápady se rodí na dně půllitru a tak je hned první porada směrována do naší domácí hospody na Smíchově.

Scházíme se v hojném počtu a kromě Františka jsme tu všichni dovolenkáři přítomni. Od začátku se snažím opatrně protlačit můj "soukromý" plán cesty, který měl končit v Monaku. S tím se většina neztotožňuje. Údajně by to byla na vyhrazený časový úsek příliš dlouhá trasa. Zaznívá další plán - Alpy po územích Rakouska, Švýcarska a Itáile, nebo tak nějak. Tady se trochu šprajcuju, moc se mi tam nechce. Konkrétní důvod nemám, snad jen ceny ve Švýcarsku. Několik kluků vyjadřuje přání, abych cestu naplánoval já z čehož mám upřímnou radost. Znamená to totiž, že se moje plánování ujalo a způsob jakým ho dělám skupině vyhovuje. Snažím se ale držet pokrovou tvář a pokrytecky nedávám radost najevo. Pokud mám plánovat já, jsem také nevědomky obdarován právem veta, které obratem využívám: "Tam se mi jet nechce, to plánovat nebudu!" Banda na tuhle hru přistupuje bez vyjednávání a nakonec domlouváme první hrubý plán cesty - Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Itálie. Doma se pouštím do krkolomného hledání nejlepší trasy, ubytování atp. Kozel má hned ze začátku několik tipů míst, která by chtěl projet. Se samozřejmostí je do cesty zahrnuji a po několika týdnech vydávám první verzi našeho plánu. Bandě dávám několik dnů na prostudování a připomínkování. Výhrada je jen jediná. Chceme se vykoupat v moři, zastavme se tam. Jasná věc, cestu v mapě kroutím ke slané louži a hotovo. Plán je na světě.

Rovnou na začátku drobně odbočím. Možná Vám neuniknul obrázek v úvodu stránky. Mám nutkání k němu napsat vysvětlení. Respektive vysvětlit Bikers Intellectual Club. Jeden můj kamarád o mně kdysi řekl, že jsem týmotvorný. To slovo nejspíš neexistuje, ale rozumí mu každý. Ten kámoš měl pravdu. Vždy, když vidím v jakékoliv činností, které jsem účasten, smysl a týmovost, mám potřebu začít zastřešovat, nazývat, ohraničovat, ukazovat a prostě tvořit tým, skupinu. Je to dozajista zčásti dětinská vlastnost, ale já jsem za ní rád. Poslední dobou je ta naše skupina celkem soudržná a mně se zachtělo dát té naší grupě nějaký štempl. Začal jsem přemýšlet, jaký název by nás vystihoval nejlépe a zároveň by si sám ze sebe dělal tak trochu srandu. Všechny naše výlety na motorkách mají jedno společné. Večer po jízdě se diskutuje. Témat je nekonečně a mohou být vážná, odlehčená, naprosto debilní, nebo až fekální. Pro mě jsou ty prokecané večery stejně důležité, jako jízda sama. Proto se mi v myšlenkách nejlépe usadil název "Bikers Intellectual Club", tedy řekněme, že něco jako Intelektuální klub motorkářů. Nelenil jsem a sednul k PhotoShopu. Za pár hodin vzniklo kulaté logo s nápisem. Nejprve jsem tímto logem a názvem označil naší WhatsApp skupinu, což nevyvolalo ani jednu jedinou reakci. Nicméně jsem si tímto krokem připravil půdu a na další vyjížďce jsem rozdal samolepky s klubovým logem. Od té doby se jméno našeho klubu zažilo. Ten název je nadsázka, recese, ironie a všichni "členové" vědí proč. Někdy, když je hovor ve skupině obzvláště hodný posudku psychologa, se smíchem zazní: "Tohle je fakt Intellectual Club". Pravděpodobně se BIC nikdy nerozvine v něco víc než jen pár nálepek, nebo potištěných triček, ale líbí se mi fakt, že tady je, a že ta naše parta má konečně jakousi pojmenovanou formu.

Pojďme zpět k dovolené. Pokud řeknu, že přípravy před odjezdem byly v podání některých z nás napínavé, nebude to úplně výstižný výraz. U Kuby na XT 600 jsem ani v den srazu neměl úplnou jistotu, že se objeví. Ne, že by snad na něj nebyl spoleh, to ne, ale jeho mechanik má již značně pokroucenou pověst, které dostál i tentokrát. Kuba si u něj vyzvedával motorku pozdě večer den před odjezdem. Tomu ještě předcházela mechanikova komunikační mezera a tak bylo o drama postaráno. Dalším otazníkem byl Svobudka, jehož Bandit si na poslední vyjížďce postavil hlavu. Po neúspěšných samodomo opravách nakonec taky zamířil na poslední chvíli pod ruce profesionálů. Šlemík v karburátorech byl označen za viníka a následně odstraněn. Dva dny před odjezdem byl Banďour shledán jízdy schopný. Ani já jsem si s Versysem nebyl dlouho stoprocentně jistý. Zhruba 3 týdny před odjezdem jsem motorku odevzdával do rukou Štěpánovi. Ten od začátku věděl o termínu odjezdu a dělal vše pro to, aby Versyse připravil. Jenomže víte jak to je. Dokud nemáte pojízdnou motorku pod zadkem, tak není nic jistého. Nakonec Štěpán vše stihnul s rezervou a já tímto děkuji engelbike.cz za skvělou práci i přístup a vřele doporučuji. Zatímco se řeší motorky, Kozel den před odjezdem posílá fotku, kde je detailně vyobrazena informační cedule nemocničního charakteru, na které stojí nepřehlédnutelně velkým písmem Oční klinika 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Ústřední vojenská nemocnice. Máme jasno. Kozel je zase jednooký. Jeho odchlípnutá rohovka začala znovu stávkovat. Znamená to, že jestli Kozel pojede, bude to na pár dní pouze s jedním funkčním okem a s neignorovatelnými bolestmi v tom druhém. Mnoo tak to nám to hezky začíná...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE