Slovensko cestou necestou 2008

Jsme sice jenom dva, můj synek a já, ale nám to protentokrát stačí. Trasu nosím v hlavě již hodně let, ale až teď na ni přišla ta správná chvíle. S blížícím se datumem odjezdu stoupá i hladina nervozity, a to hlavně kvůli Kájovému řidičáku, který z Prahy letí ňák dlouho. Nakonec to dobře dopadlo a nic už nám nebrání v tom, abychom mohli vyrazit.

Slovensko cestou necestou 2008

Kapitoly článku

Den první

Je neděle 20.července 6.45 hod a my vyrážíme za hezkého počasí vstříc určitě mnoha krásným zážitkům. Vydáváme se směrem na východ a přes Uherský Brod, Bojkovice, Valašské Klobouky a Horní Lideč přejíždíme ve Střelné na Slovensko.V Púchově jsme coby dup a odsud jedeme na Bytču kolem zajímavé vodní nádrže Nosice, za kterou na vodní hrázi pořizujeme fotečku s pozadím zříceniny Považského hradu.
V Bytči děláme na benzince delší přestávku a dopřáváme si vydatnou svačinku a posléze samozřejmě i kávičku. Je právě 9.40 hod a máme ujeto 121 km. Nasazujeme helmy a už se těšíme na Makovské serpentiny. Po jejich přejetí sjíždíme zpět do ČR a po projetí Bílé dáváme pravý a stoupáme na bývalý hraniční přechod na Slovensko: Bílá – Klokočov hezkým lesním úsekem plným zatáček.
Tak a jsme zase na Slovensku. Sjíždíme do Turzovky, kde dáváme levý a mažem na Čadcu, což znamená, že se teď pohybujeme po „Kysuciach“. Čadcu objíždíme po hezkém obchvatu, z kterého ji máme jako na dlani. Po pár kilometrech z něj sjíždíme a jedeme na Novú Bystricu a zastavujeme až na hrázi stejnojmenné přehrady.
Je krásné, teplé a slunečné počasí. Děláme fotečky a plánujem další postup. Ptáme se místního chlapíka na cestu přes hory. Sjíždíme tedy pod hráz, kde Kája zkouší dost strmý výjezd svážné cesty. Já čekám dole, protože se mi to nezdá.Po chvilce se synek vrací a uznává, že to za daných podmínek nedáme, přesněji řečeno nedám – cesta není úplně suchá, stoupání velké a já jsem s plně naloženou motorkou dost neohrabaný.Vracíme se tedy zpět na hlavní cestu a pokračujeme do Vychylovky, která není daleko.Tady se na nenápadné křižovatce dáváme vpravo směr Námestovo ( podle cedule ).

Po chvilce najíždíme do stoupání již po cestě odpovídající našim strojům. Po levé ruce dole v údolíčku se nachází „Múzeum Kysuckej dediny“. Je to tady ale jak na Václaváku, tak jedeme dál. Kája je stejně k neudržení, páč Tatry a hlavně Tatranská magistrála ho přitahuje jak velblouda voda v oaze uprostřed pouště.
Teď nás ale čeká jiný bonbónek, kterým je přejezd z Kysúc na Oravu přes hory po cestě která tady údajně je, ale na mapě není. Psali o ní v několika cestopisech, hodně se na ni těšíme a měli pravdu – je tady a stála za to! Pěkně jsme si ji užili a štěstí, že máme oba endura. Na cestě bych to jet nechtěl, i když dvě jsme potkali, ale určitě to pro ně byl očistec. Po přejetí hor se objevujeme v Oravské Lesné.

No a odtud si to pelášíme údolím na Oravskou přehradu. V jedné z vesnic, kterými projíždíme, znásilňujeme oba dva užovku prchající přes cestu. Já zadním kolem a Kája oběma. Brzdím a otáčím to. Byla to asi ale užovka tvrďák, poněvadž tam už nebyla. Na Oravské přehradě děláme přestávku – je 13.10 hod a od rána máme ujeto 275 km.

Moc dlouho se ale nezdržujeme, protože Tatry jsou, co by šutrem dohodil. Startujem a jedeme směrem na Tvrdošín.Tady dáváme pravý a po pár kilometrech v Podbieli odbočujeme vlevo a přes Habovku a Zuberec se překrásným údolím začínáme šplhat krásnými serpentinami nad Liptovský Mikuláš. Po přejetí sedla zastavujeme na vyhlídce odkud je fantastický výhled jednak na Lipťák, ale zároveň i na Nízké Tatry a velkou část Podtatranské kotliny. Stále krásné počasí jenom umocňuje tento zážitek.
Při pohledu na hodinky to dělá nějakých 14.00 hod a tachometr ukazuje 317 km. Sjíždíme krásnými serpentýnami dolů do údolí a okolo vyhlášeného Aquaparku Tatralandia, který máme po levé ruce přijíždíme do Lipťáku.Je horko jako kráva, a tak využíváme pohostinosti Slovnaftu. V jeho stínu tankujeme do plna, dáváme kafčo a nabíráme sílu na pokoření Tater. No, někteří se už opravdu nemůžou dočkat …Je 15 hod a máme najeto 345 km. Stroje nám šlapou jak hodinky a hlavně „Suza“ se drží. Co se týká spotřeby, tak u Suzi to dělá
cca 2,9 lt a u Blacka 4,2 lt na sto, což jsou hodnoty víc než krásné. Tak a jdem na to. Z Lipťáku jedeme na Liptovský Hrádok a odtud vlevo na Pribylinu a Podbánske za kterým najíždíme do Tater. Počasí je stále super, cesta ještě lepší a navíc se to tady klikatí jako když hada bije. Než se nadějeme, jsme na Štrbském plese. Projíždíme ho a parkujeme až nahoře u nějakého hotelu. No je pravda, že „nějaké“ značky tam byly, ale znáte to – my motorkáři... Zamykáme přilby přes zámek k motorkám, beru tankvak a jdeme se podívat na Štrbské pleso.
Nemáme to daleko, takže se ani moc nezapotíme. Chvilečku se kocháme a děláme pár fotek. Sluníčko krásně svítí tepla je až moc, Štrbské pleso jsme viděli, tak volíme ústup a vracíme se k motorkám. Hodinky ukazují 16.00 hod a tachometr 389 km. Oživujeme naše stroje, pomalu projíždíme Štrbské Pleso a dole na křižovatce se dáváme doleva. Znovu si užíváme náklonů i panoramat.

Projíždíme Starý Smokovec, Tatranskú Lomnicu a za Tatranskými Matliarami se loučíme s tatranskou magistrálou. Na křižovatce jedeme vlevo na č. 67 a přes Tatranskú Kotlinu a nekonečný Ždiar zdoláváme Sedlo pod Príslopom 1081 m.n.m.Asi 100 m za ním synátor odbočuje vpravo na dost strmě stoupající polňačku.V půli kopce zastavujeme a pozorujeme Belianske Tatry, které odsud máme jak na dlani.

Původně jsme si měli udělat takové malé kolečko do Polska a zpět, ale zatažená obloha blížící se od Vysokých Tater nás nutí měnit plán. Pelášíme tedy nazpět přes Ždiar do Tatranské Kotliny, kde se dáváme doleva na Lendak. Za ním projíždíme vesnicí Výborná – krásný název, ale poruchu bych tady nerad řešil z důvodu totálního přemnožení určitého druhu.Ve Slovenské Vsi, kde to není o mnoho lepší dáváme zase levý na č. 542 protínající Spišskú Maguru.Po pár kilometrech začínáme stoupat na Magurské sedlo 949 m.n.m. a já poněvadž se stále otáčím a kochám jedu pomalu.To samozřejmě nechápe druhá část týmu.Posílám ho tedy dopředu a já se aspoň můžu věnovat kochání. Je tady opravdu krásně.Do Spišské Staré Vsi už přijíždíme zase jako tým. Sice začíná trochu pokapávat, ale to nám nebrání abychom se ještě na skok zajeli podívat do Polska. Po asi dvou kilometrech projíždíme mrtvou celnicí a za ní zastavujeme na parkovišti s pozadím zámku Niedzica.Je tu velká přehrada,kterou ani na mapě nemám.

Po fotečce a menší obhlídce mažem zpátky na Slovensko. Za Spišskou Starou Vsí zajíždíme k přístavišti pltí přímo na břehu Dunajca, páč už je dost hodin, je zataženo a cíl dnešního dne jsme splnili a tak je potřeba najít vhodné místo na spaní. Líbí se nám to tu, ale ještě se jedeme podívat dál směrem na Červený Kláštor.Nic vhodnějšího nenacházíme, a tak se tedy vracíme nazpět do přístaviště už za doprovodu čím dál větších kapek.
Je krátce po 19té čas akorát tak na večeři. Baštíme vše, co máme, zapijem to pivsonem- prostě pohodička. Pak chystáme spaní a posíláme sms domů. Spát budeme na stolech, které jsou široké tak akorát na karimatku, tak jsme oba zvědaví jak to bude se samotným otáčením v mumii. Obavy z možného parkování na zemi jsou tak oprávněné.
Usíná se nám dobře, bodejť vždyť jsme dnes najeli 507 km.

Den druhý

Ač mám kohouta nastaveného na 6.30 hod budím se už v 6.00 hod, ale první nejsem – světe div se!! Počasíčko se nám neumoudřilo, prší a mraky jsou proklatě nízko. Nám to ale náladu nepokazí,páč jsme turisti a jsme na takové situace nachystaní. Balíme, skáčem do nepromoků, zahříváme bajky a pak jdem na to. Ještě než se pořádně rozjedeme děláme fotečku u cedule Červeného Kláštora, aby se nám věřilo, že jsme tady byli. Do Staré Lubovně je to nějakých 25 km, takže než bys řekl švec tak tam okupujeme jednu z jejích benzinek. Někdo si dává automatovku a teplou bagetku, aby neumřel hlady po náročné noci, a někomu stačí jen ta automatovka.
To na horizontě za náma je Starolubovianský hrad

Nevím čím to je, ale Kája je v helmě a rukavicích vždy rychleji než já, a tak ho posílám dopředu, ať nemusím poslouchat jeho narážky. Pak mi ale vzniká problém s jeho dojetím, protože jeho Sjůzn nedělá problém držet rychlostní tempo 90-100 km/h.Naštěstí to při nejhorším zachrání nějaká křižovatka, páč jenom já vím kama se jede. Momentálně je ještě dost vody na cestě, a tak není záhodno provádět ňákou stíhačku.Za chvilku už zase jedeme vláček.Za Plavečským hradem se stáčíme vlevo na č. 77 a asi ve čtyřkilometrovém úseku kopírujeme Slovensko – Polskou hranici,která vede prakticky hned vedle cesty.V Obručném přejíždíme pár serpentinami Čergovské kopce a údolím pak prcháme přes Makov a Gerlachov do Bardejova.Cesta je tady pěkná a v dědinách povětšinou ani noha, a tak se nám nějakých 80 km/h přes obec jeví tak akorát.Tohle se nám potvrdilo i na zbytku výchdu. V pracovní dny jako by byl zákaz vycházení. Pravda je ale spíš v tom, že tady není práce a valná většina dědiny odjíždí za prací daleko od domu a sjíždí se zase až na víkend. To ovšem neplatí o velkých městech a jejich blízkém okolí. Z Bardejova to pálíme na Svidník stále po č. 77. Tady přímo u cedule Svidník na odstavném parkovišti vyslékáme nepromoky.Vypadáto, že bychom je už nemuseli potřebovat. Vjíždíme potom do města a berem první solidní benzinku. Je 10.15 hod a máme od rána ujeto 125 km.
Po malé přestávce skáčem do sedel, a jak je již pravidlem, tak mi junior zase ujíždí. Mám co dělat abych ho po 10 km zase uviděl. Na Duklu už to není daleko, ale je zapotřebí udělat pár zastávek na provedení fotodokumentace.
Tak a tady jsme na Dukle, která byla naším velkým společným cílem.

Z Dukly se vracíme stejnou cestou a po chvilce jízdy sjíždíme vlevo do Nižného Komárniku, poněvadž nás zaujal krásný dřevěný pravoslavný kostel stojící na kopečku nad ním. Při bližším ohledání zjišťujeme, že se jedná o národnú kulturnú pamiatku.
Dovnitř jsme se nedostali, tak jsme to aspoň obšmejdili kolem dokola. Je to fakt hezký a udržovaný. Trošku se pak potím při otáčení motorky, páč je to tady na knapíka, ale zvládám to. Najíždíme na hlavní a vyprašujem si to nazpět skoro až ke Svidníku, podívat se na proslulé „Údolie smrti“. Děláme nějaké fotky, ale k tankům v polích se nelze dostat, protože je to tady totálně podmáčené.
A tady se tatínkovi zase nevěřilo….

Dále naše putování vede najetím na hlavní vedoucí od Svidníku na Duklu, po které se trochu vracíme a v Ladomírové odbočujeme vpravo konečně zase na naše mapové bíle značené cesty. Na těch se cítíme, nelíp, páč ten provoz tam není tak velký a člověk se může věnovat více okolitým krásám. Přes Vagrinec a Vyškovce přijíždíme do Chotči, kde odbočujeme vlevo a najíždíme na č.575 po které jedeme až do „Havaje“ - ano je to tak. Havaj je na Slovensku. Tady je důkaz ……..……
V Havaji pro změnu odbočujeme vpravo na č. 554, ta je žlutá a ty můžem taky. Následujících 40 km bylo fantastických a to už mám něco projeto. Prakticky nulový provoz snoubící se s kvantem levých a pravých, protkaných horizonty a jejich následnými sjezdy. Faktem je, že ten začátek je povrchově na endura, ale minimálně půlka byla po exkluzivním asfaltu. Přikládali jsme tomu řádně pod kotel a hlava mi to nebere,že to tam tehdy ten můj mladej neuštval. Zastavujeme kousek nad Vranovem nad Topľou v pozadí s Číčavou na horizontě a dáváme tolik už potřebnou pauzu.

Odsud už to nemáme daleko a výletním tempem se přes Vranovskou Bukózu a Dlhé Klčovo dostáváme do Sačurova, kde na benzince dáváme ještě poslední kafčo. Posledních 9 km je velmi pohodových a netrvá dlouho a vítáme se s babičkou v Parchovanoch. Je 14. hod a máme ujeto „jen 267 km“ ale řeknu Vám, že stály za to.
Odmašluju Blacka a odteď se bude jezdit na lehko.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.75
Známkováno: 8x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist