Do Rumunska k moři

Tahle cesta se zrodila tak nějak náhodně, chtěl jsem se někdy podívat do RO, ale že to bude ještě letos, to jsem nevěděl ani neplánoval. No prostě mi dopadla dovolená, počasí bylo hezký a já si usmyslel, že to RO zvládnu. Přípravy byly rychlý, motka je v pořádku, tak jen sehnat pár informací, nějaký základní slovíčka na papír a taky nějaký jejich peníze. To byl trochu problém, v bance nikde lei neměli, takže vezu E a vyměnim až tam. Těšim se na vychvalovanou krásnou přírodu, na hory a jasně že i na moře.

Do Rumunska k moři

Kapitoly článku

21.8.2010 – den první

Budim se ráno ve 4,00 s tím, že jsem zapomněl vyřídit cestovní pojištění. Pako! Hlavně, že jsem na to myslel. Přemejšlim co s tim, v sobotu budou mít všude zavřeno. Už nespim, jen se převaluju a jsem nějak divně klidnej. Žádná cestovní horečka. Budí se Evča, tak jí to říkám a slyšim „ no to je hezký “! Ale za chvilku sedá k počítači, že něco zkusí, pak na mě volá, jaký že mám rodný číslo a tak a už se tiskne uzavřená smlouva a karta pojištění. Kroutim hlavou jakej mám doma poklad a jedem na poštu zaplatit 250,- Kč a je hotovo. Malá Emmča se pořád se mnou mazlí a velká Evča taky a mě se nějak nechce nikam a ta cestovní horečka pořád nikde. Divný. Vždycky sem se klepal, abych už jel a teď jdu ještě nakrmit havěť a pomalý přípravy a vlastně nemám ani zbalený věci sebou, tak to dělám a ani u toho nemyslím, jak poznám dýl.
Nakonec je hotovo, je 10,00, sedám na Alpinku a plán je: dojet na Šíravu, přespat u Cypra na chatě a zítra přes H do RO. Protože sem vyrazil dlouho, tak se nebudu kochat a dám to známou trasou na Olomouc a přes Makov na SK po dálnici na Poprad a Šíravu. Jedu a půl myšlenkama jsem doma u holek, je velkej provoz, tak to nejede, mám divnou náladu. Probere mě až „borec“ s oktávkou. Jedu si prostředkem svýho pruhu, předjíždět se nedá, kolony tam i zpět. Borec mi najede na zadní kolo, vidí asi pár metrů, volno tak vystřelí, auto proti bliká, tak to vrátí těsně před moje kolo přední a má asi dobrej pocit. Já ne, málem mě sundal. Čumí na mě do zrcátka, tak mu ukazuju ať zastaví, že mu to vysvětlim, ale on ne, tak teď jede přede mnou a úplně vlevo, abych nemohl dopředu. No borec, no!
U Valašského Meziříčí takuju a dám si bagetu a jedu dál. Jedu a říkám si, najedu na dálnici a už to pojede. Přes Martin a Rožumberok to je utrpení, rychlost jenom 60-70 a kolony tam i proti, je teplo a já se jen vleču. Přes plnou čáru jezdit nechci, je tu samej policajt, tak ať to nemám drahý už teď. Prostě k Cyprovi přijedu dýl no... Minule sem jel přes Dunajskou Stredu a teď přes Spišský Čtvrtok. Nová dálnice okolo Spišského hradu je hezká, jedu i nad restaurací, kde jsme byli s Evčou ještě bez Emmči. No a už zas myslim na moje holky doma! Novej tunel Branisko, hodně novostaveb, investuje se do cest, silnic, mostů, vesnic i měst a je to v okolí Prešova docela hezký. Míjim Sabinov mám tam někde spolužáka Janka Matolu z rybářský školy, ale zas není čas, zas ho dneska nenajdu. Neviděl jsem ho 22 let, tak to ještě počká.
Potkávám hodně motkařů, na Šíravě je totiž motosraz. Propálim Košice směr Michalovce ( tanky si zas nevyfotim ) a už sem u Cypra na chatě na Šíravě. Volám Evče. Mám žízeň jak trám, dám lahváče z lednice a pár zelníků od paní Cypryánový, který nám tu nechala a jdem se podívat na sraz na motky. Nevzal sem si spray na řetěz, tak ho tam koupim. Snad. Vstup 10 E, řev jak kráva, motky nic extra, ale spray mají. Poslední za 7 E. Pivo hnus. Vypadnem a jdem tam, co jsme seděli minule, když jsem tu byl. Pivo hnusný a špíz čerstvej až na podruhý, tak myslim, že už toho bylo dneska dost. Jdem spát.
Motka spí pod plachtou, má čerstvě máznutej řetěz, ať odpočívá, má toho před sebou ještě hodně. A ještě jedna věc: když se to rychle točený pivo přeleje do druhý sklenice, dá se to vypít, jen to přelejvání strašně vypadá. Tak dobrou!

22.8.2010 – den druhý

A je ráno 7,00. Cypro veze synovce do roboty a já si můžu psát. Taky bych se měl kouknout do mapy kudy vlastně pojedu. Trasu vymyslim takhle: Michalovce, Veľké Kapušany, Královský Chlmec, hraniční přechod Pribeník pak přes H Kisvárda, Vasárosnamény, Fehérgyármad, Csecengch a hraniční přechod do RO na Satu Mare, Baia Mare, Dej, Vatra Dornei a jezero Lacul Izvoru Muntelui před Piatra Neamt. Uvidim, jak to pojede. Vyjíždím v 10,30 to je dlouho, ale popili sme, tak dřív nemůžu je tu samej policajt kvůli tomu srazu. Projedu Velké Kapušany kde tankuju, abych nemusel v H. Přechod Pribeník je jen šoustka, samá díra. Jezdí tu jen místní a teď já. A jsem v Maďarsku. 
Jedu po malých silničkách, který jsou rozsekaný, jako u nás. Pak se to trochu vylepší, projíždim vesničkama jen tak volnou a koukám kolem sebe. Jména vesnic se snad ani nepokoušim vyslovit. Na cestách se mi osvědčilo napsat si na papír větší města, jak jdou na trase po sobě a jet podle ukazatelů. Funguje to i tady a tak se pomalu blížim na hranice H-RO.
A už sem tu. Tady fungujou celníci a chtěj vidět nějakej doklad, tak ukazuju pas, oba do něj kouknou a už předvádí, že za to mám zatáhnout. Dělám jim i sobě radost a vypálim do RO.
Koukám po nějaký směnárně, ale nikde to napsaný nevidim, tak jedu dál. Jedu a RO řidiči mi dávaj školení, jak se tu jezdí. Směr Baia Mare. Silnice sou děsný, takový koleje sem ještě neviděl, samá díra nebo hrb. A kolony. Jede to tak 60, to moc daleko nedojedu.
Tak co s tou výměnou peněz? Zkoušim u pumpy, nabízí kurz 3 Lei/E. To je málo, tak jedu dál.Ten jejich styl jízdy je síla. Já myslel, že horší než v I to nebude. Omyl!
Předepsaný rychlosti nezájem, plná čára nezájem, ten proti předjíždí a že sem tam i já nezájem. Paráda. Takže oči na stopky a vpřed.
Budu muset řešit ty peníze, potřebuju tankovat. Stavim v jednom městečku a ptám se na banku. Ta by tam byla, ale je neděle a to se jak známo nedělá. Bankomat taky, ale mám vybranej limit. Tak co s tim? Zkusim ještě jednu pumpu, buďto vezmou E, nebo mi vymění, nebo nevim. Ptám se na výměnu a na kurz a ten je 3,80Lei/E, co se dá dělat beru to. Vyměnim, natankuju a valim dál.
Ty kolony sou děsný, styl jízdy děsnější. Snažim se jet trochu podle předpisů, aby mě někde nevykostili policajti, takže mě všichni předjížděj. Sem dlouho statečnej, ale když mě trhnou jeptišky v Dacii co drží pohromadě jen díky jejich víře, předsevzetí jde do hajzlu. Je čas zrychlit chlapče! Takže se pomalu přizpůsobuju jejich stylu a snad mě to začíná i bavit, tak bacha na pocit nesmrtelnosti.
Jedu dál na Dej, zatím nic zajímavýho, tak trochu otrava. Až kousek dál za Dej se silnice začíná točit do serpentin a to je lepší, jen musim dávat pozor na koleje a díry
v silnici jak krávy. A taky na krávy na silnici.
Přijedu do města Bistritia a jízda ve městě je fakt požitek. Kdo netroubí nejede a ty kruháky co to je za divočinu?! Rychle ven a za Bistritia na Vatra Dornei se začíná jet do kopce, silnice se klikatí a je i lepší kvality, provoz zeslábnul, tak se můžu bavit jízdou do pěkných zatáček a pořád nahoru a nahoru. Navrchu zastavim, abych se protáh a udělám taky alpince fotku. Je tam nějaká restaurace, ale já mám něco svýho.
Jedu dál a začíná se dělat šero a mě je jasný, že jezero se dneska nekoná. A taky, že spát venku ve stanu nebude dobrý, protože se normálně dělá zima a já jedu pořád v horách (kopcích) co se zovou Bucovina, takže zima bude furt. Pak je najednou tma, takže penzion. Avizovaný Cazare na každym kroku nikde nevidim, tak jedu.
Těsně před Vatra Dornei čtu cedulku penzion tak to zkusim. Sjedu ze silnice, projedu místní tankodrom a už stojim u cíle. Pán vykoukne a že co jako. Já si beru na pomoc papír se slovíčkama a uděláme dohodu. Zaplatim 60 Lei, nebo 15 E a mám pokoj i sprchu.
Motorku dám na dvůr, máznu řetěz a přikreju plachtou. Zavolám domů Evče, že sem v poho, něco zkrmim a zaleju pohodou z Plzně v plechu. Jednu věnuju panu domácímu. Ještě sprcha, dopsat deník a dobrou. 

23.8.2010 – den třetí

Je ráno 6,00, ještě si chvilku poležim a civim přitom do mapy a udělám rychle nástřel trasy. Takže okolo jezera Lacul Izvoru Muntelui na Piatra Neamt, Bacau, Marasesti, Tecuci, Braila a pak podle toho jestli zvládnu cestu přes Dunaj na lodi na Tulcea a deltou Dunaje na Sulina a když ne, tak po silnici na Slobozia, Harsova, Constanta a třeba až dolů na Mangalia. Třeba nakouknu i do BG do Kavárna, odtud je nedaleko Balčik, kde sem byl jako malej s babičkou a dědou. Ale RO asi bude na ježdění pomalý, tak uvidim, kam vlastně zvládnu dojet.
S ubytovánim sem měl kliku, dneska už nechci hledat potmě. Zkusim teď domácí, jestli nevymění pár E za Lei, abych se nikde nezdržoval. Oni že jo, tak dostávam za 50E /200Lei a to už je asi normální kurz. Tak se loučim řikám „multumesc la revedere“ pan domácí má radost, já taky a jedu. Ještě taky řikal, že ty mraky a mlha se rozplynou a měl pravdu i když já mu moc nevěřil.
Tak je zas krásně a já jedu k jezeru, na který se těšim mělo by bejt obr. Stavim v jedný vesničce, že si koupim něco na zub a jo. Za 5 Lei veliká houska, dvě papriky, rajče a jeden jako liberák a pito na zapití. Posvačim a pálim dál. Sem úplně u vytržení je tu nádherně, fotit nevim co dřív, tak teda nic. To se nedá: zastavit, dolů rukavice, vyndat foto, cvak, uklidit foto, nandat rukavice a jedem a za 50-100 m zas to samý, protože odsud je to lepší. Snad někdo vymyslí to co sem chtěl. Foťák na helmě, jedu, kouknu na něco co se mi líbí, cvak a pořád jedu (je to snad vymyšlený, budu muset trochu zapátrat).
Jedu podle řeky Bistritia asi 5x ji křižuju po mostě, je tu fakt nádherně. Příroda je tu krásná a řeka by stála za sjetí na kanoi. Přes řeku sou takový zavěšený lávky nejspíš dost historický. Tak jako hodně věcí tady. 
Silnice sou děs a je to slabý slovo. Díry už někdy před lety vyfrézovali, ale oprava nic, sem tam je kus silnice propadlej, takže chybí, ale je tam značka zúžení. Zvykám si, že v zatáčce stojí auto, nebo kráčí kráva, nebo stádo ovcí, nebo koník s povozem co převeze úplně všechno a v jakýmkoliv množství.
A sem u jezera. Výhledy sou nádherný, stavim u takovýho odpočivadla, chvilku si odpočinu, pokochám se a udělám pár fotek. Sedim ve stínu pod stříškou, leju do sebe vodu z vodovodu a je mi fajn. Civm na obrovský jezero a přemějšlim, jaký v něm plavou ryby. Nejspíš pořádný mackové. 
Přijela rodinka s dětma, snědli svačinu, zbytky a papíry hodili na zem, přidali bordel z auta a odjeli. Dobrý.
Tak je čas pokračovat. V Piatra Neamt se trošku zamotám, ale zvládám a valim na Bacau. Je horko jak v pekle a začínám tušit, že zas nějak nestíhám, ale chci jet co nejdál. U Bacau se stýkaj řeky Bistritia a Siret, dál je to Siret. Jedu podle ní směr Adjud pak Marasesti a protože bych chtěl do Dunajský delty točim doleva na Tecuci a Braila. Z Bacau do Marasesti je poprvý nějaká větší silnice, jen zas nechápu systém. Sou tam 4 pruhy, ale i mezi vnitřníma je přerušovaná čára. Ty krajní pruhy sou užší, takže když jede náklaďák, jede v krajním a kus v levým a tak se předjíždí ještě ve třetím. Ale poprvé se dá trochu jet, tak to dělám a chladim se. Jedu tak 120 a přitom přemejšlim.
V Braile je na mapě malovanej přívoz, tak se přes Dunaj převezu na lodi. Teda snad. A už sem tady. Pěkně sem se zamotal, zajel sem až do „Cikánova“, byl sem moc rád, že sem vypad. Nechci domyslet, kdyby mi tu klekla motka.Hledám ten přívoz, ale nedaří se. Ptám se kluků s míčem na silnici na Tulcea. Smějou se, že Tulča. Tak třeba Tulča, ale kudy sakra. Ukazujou mi, že tak a tak, takže tak jedu a už sem na nějaký polňačce a začínám zuřit, ale vytrvám a světe div se. Jsem u přívozu. 
Nevim jak to nazvat správně. Přívoz je tak na Vltavě, ale tohle je Dunaj s loděma jak hovada, tohle teda bude trajekt. Ale ten je zas na moři, tak nevim. A jak se na to leze?
Chvilku zírám co a jak, pak nahodim alpinku a jedu na loď. Chlapík mi ukazuje, kam mám najet, najede tam ještě 9 aut a už vyplouváme. Nevim co to bude dělat, tak motku držim, ale ani se nehne, tak i něco vyfotim. Platim 10Lei. Sundám si bundu, abych trochu oschnul a kochám se. Plujou tu obr lodě a dělaj velký vlny a my se houpem a je to příjemný. Doma na Hořičce se takhle nezhoupnu. Doma! Co asi dělaj holky? Samy, když maj takovýho bláznivýho chlapa. Na starý kolena cestovatele.
Dorazíme na druhou stranu, tak ustrojit a jedem. Při výjezdu je třeba vyhmátnout ten správnej okamžik zhoupnutí lodě, kdy se vyrovná s nájezdem ze břehu. Jedno auto to moc nevyhmátlo (teda šofér) a trochu si nakřáplo předek. Vše s úsměvem a v klidu.
Já ale v klidu moc nejsem, čas je špatnej, pojedu na Tulcea a budu hledat ubytování. Okolo sou takový smradlavý bažiny živý psi tuláci se rvou o mrtvýho psa tuláka, je tu nehezky, tady teda stan stavět nebudu. Sou tu vesničky, ale Cazare nikde nevidim a taky tu nejspíš nic nebude.
V jedný takový vesničce stoupnu do stupaček, trochu zakličkuju jen tak z nudy a taky pro místní kluky a mám to. Odněkud se vyřítí Politia a hned majáky a stop. Jdou ke mně ruce na bouchačkách. Slezu dolů, alpinku dám na stojan a čekám. Sou takový přísný a že jako alkohol a ukazuje, že kličkuju a hned tahá krabičku na foukání.
Já že nu alkohol a melu česky, že mám dlouhou cestu, že už mě bolí prdel, že tu maj nádhernou krajinu, ale blbý silnice a že sem turista a… Tak mrknou na motku a chtěj pas. Trochu v něm zalistujou a ptaj se jestli dojč, engliš, italiáno, france jako že mluvit. Já že ne, jen česky nebo rusky. To zas oni že ne a už se smějou a vrací mi pas
a kam že jedu? Řikám : „Constance La Mare“. To jim stačí, řeknou: „Drum Bun“(šťastnou cestu) a čágo. Ještě se otočí, ukazuje prstem kličky a říká: „Nu“ a smějem se všichni. Skočí do funglový Dacie a sou v kouři. Taky sem se vůl moh zeptat na ubytování!!
Brzy bude tma a já nevim co. Tak asi pojedu na Constance, tady to přespání nevypadá. V deltě by mě ve stanu sežrali komáři, nebo toulavý psi, kterých je tu milion. Prostě pojedu a budu čumět a když tak se zeptám. Zkoušim v jedný vesničce cazare, jen kroutí hlavou, když ukážu spát zas kroutí hlavou. Protože v BG nejsem kroucení teda znamená, že nic.
Tak jedu dál, teď už zas nádhernou krajinou, trochu mi to připomíná kopečky v Dánsku u moře. Moře. Aha, vždyť já už ho nějakou dobu cejtim ve vzduchu, nemůže bejt daleko.
Na jedný straně zapadá sluníčko, na druhý je měsíc v úplňku je to úplnej kýč, ale fakt nádhera.
Dělá se tma, jako že úplná, tak se chytnu za náklaďák a líp se mi jede. Snad netrefim díru, psa, krávu nebo něco. Třeba povoz s koníkem bez lucerny. Zajedu k pumpě, volám Evče že žiju a jedu. Třeba natrefim na něco u silnice.
A jo! Motel hned u silnice tak stavim, vlezu dovnitř a ptám se číšníka jestli je volno a za kolik. Ukazuje za 30E. Dal bych to, ale jen zakroutim hlavou a otočka. Houkne na mě a ukazuje 25E. Dal bych je, ale znova otočka a on že moment co na to šéf. Přijde že za 20E. Beru, dobrejch 10E, bude na večeři. Parkuju ve dvoře, naházim věci do pokoje a jdu na dvě, mám žízeň jak trám. Znovu volám dom, že už bydlim. Dám si rumunský pivo a z jídeláku vyberu solomon, jako že lososa za pár Lei. Dám si další pivo a poslouchám nějaký rumunský lidovky a je mi dobře a sem rád, že to takhle dopadlo. Pivo dobrý, losos skvělej, vše ok. Dám sprchu, dopíšu deník a spim.

24.8.2010 – den čtvrtý

Je ráno, plány žádný, jen k moři nejlíp do kempu a jen se trochu poválet a koupat. Hezky vymyšlený, tak snad to dopadne. Vyjedu ze dvora a že je světlo tak zjišťuju, že jsem od moře kousek. Chci se podívat do Constance, zní mi to tak starobyle a vznešeně. Chci si vyměnit nějaký peníze, udělat pár fotek a pak už koupačka. Takže směr Constance. Před městem u silnice stojí lidi a mávaj klíčema, tak mi dojde, že nabízej ubytování.
Jedu na centrum po hlavní třídě vidim banku a u ní P, tak to tam ohnu. A to byl špatnej nápad. Kurva!
Zastavim a protože je děsný horko, sundám bundu a z ní vyndám peněženku a mobil a dám do kapes u kalhot, aby mi to někdo nečórnul. Chacha. Vyndám navigaci, že zadám kemp a vtom je tam takovej chlapík a mele něco nevim jak, ukazuju mu, ať de pryč, ale pořád mele a mele a už stojí těsně přede mnou a … najednou mě někdo zezadu chytne za ruce a pěkně je zvedne. Au! Ten přede mnou mi jako blesk vyškubne peněženku z kapsy, otevře a už ji háže na zem a bere roha. Celý to trvalo snad vteřinu. Sbírám šrajtofli, za nim běžet nemůžu, to by nemělo smysl, nenechám tam motku a všechny věci. Vážim skoro sto kilo a klidně mě okradou ve dne na hlavní třídě. Nezmoh sem se vůbec na nic. Prostě jen stojim a čumim!
Potom teda zjišťuju, že je v prdeli 100E. Kurva! Svině! Teď mě napadá co sem všechno měl udělat a já nic. Neskutečný!
A neřikejte mi, že karta je lepší. Já měl sebou vždycky peníze (holt stará škola) a nikdy žádnej problém a že teď a zrovna na tomhle místě mě prostě nenapadlo. Lidi choděj dál okolo, nic se nestalo, nic neviděli. Volat policii? Proč? Co udělaj?
Nějak to přežiju, něco mi zbylo, ale plány se změněj a nálada je v prdeli. Včera sem 10E ušetřil dneska o 100E přišel.
Oblíknu se, skočim na motku a bloudim po městě, nějak se nemůžu vzpamatovat ani nevim kam jedu. Tak zastavim, vydejchám to a rozhoduju, že se mi v mapě líbí název Eforia.
Tak sem tu, ale kemp ne, tak cazare. Zastavim v ulici, přiskočí děda a že cazare penzion a ukazuje na něj. Ptám se kolik za noc, on že 100Lei. To teda ne, dám tak 50 a je to dost. Vede mě k majiteli a ten, že 60 Lei a protože už se mi nechce licitovat kejvnu a bydlim.
Když za bránou zamykám motku kouká na mě divně a že se tady nekrade. Tak povídám, česko-rusky, že teda krade, že mi právě ukradli peníze a dál zamykám a ještě jeden zámek přidám. Rusky mluví a ptá se jestli mi vzali hodně, já že jo a zejtra musim domů. Co mu mám řikat?
Hodim věci do pokoje, beru kraťasy a triko a foťák a jdu k moři. Jak sem pořád naštvanej ani to moře se mi nějak nelíbí. V RO sou zvyklí mít všude bordel, platí to i tady. Lidi se hezky povalujou mezi vším co se dá zahodit a zdaj se úplně spokojený. No oni si totiž taky vzali k moři plavky na rozdíl ode mě. Já je mám hezky uložený doma ve skříni. Ach jo! Stejně do vody nejdu, protože nechci nechat foťák na pláži jen tak pod trikem. Rumunskej blesk už sem zažil. Tak se loudám po kraji moře, jdu dál od davu lidí, hledám nějaký mušličky pro holky a uklidňuju se. Vlastně to je ještě dobrý, protože kdyby tu peněženku vzal celou, tak sem v háji úplně. Všechny peníze, karta a všechny doklady. Takže on byl nakonec ještě hodnej. Nebyl hodnej, ale maj to holt promakaný. A dost už! Prostě sem blbě zastavil, nějaký E sou v hajzlu, ale něco ještě mám tak co. 
Mušle sou tu krásný, takový ty velký zatočený a dá se z nich poslechnout moře. Hodně je jich ale rozbitejch, tak musim přebírat, sem celej zmáchanej a děsně mě to baví a sem jak malej kluk. Když se vyblbnu a mám pár mušlí, zabalim je do trika a jdu je uložit do pokoje. Po cestě si koupim pivko a už dobrý. Bude večer, tak si vyrazim do města. Beru jen pár Lei do kapsy a jen tak bez všeho se mi chodí dobře. Je tu spousty stánků s ovocem a zeleninou, různý jídla a taky cetky a suvenýry. Najdu poštu, pošlu pohled holkám (nechtěli mi půjčit propisku asi abych ji neukrad) a pokračuju městem. Úplně to tu žije, jen tu je prostě strašnej bordel. Lidi se vrací z pláží, kupujou blbiny a cpou se a smějou se a mě je taky dobře.
Jdu pomalu „dom“, tam je ještě otevřenej minimarket, tak si koupim pivo a to si na terase vychlastnu a spolknu brufíka, protože mě bolí řepa. Možná z toho sluníčka.
Skočim dolů a namažu taky řetěz alpince, ať se má dobře. Napadne mě směnit u domácích nějaký E. Ve městě byl kurz 4,1 Lei/E, ale ráno chci jet brzo a nebudu se zdržovat. Paní domácí nabídne 200 Lei/50 E, takže je to skoro stejný beru to a nikam nemusim.
Dám si ještě jedno, sedim si na terase a je mi fajn. V hlavě si probírám trasu a pak ji písnu na papír. Uvidim, jak to zejtra pojede. Skočim do postele, dopíšu deník, ozvu se domů a spim. Dobrou noc!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.29
Známkováno: 35x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist