Do Rumunska k moři

Ráno vyskakuju a když sedám na motku vykoukne pan domácí a ptá se jestli opravdu „finiš“. Já na to, že když „nu Lei, nu E, nu Romania“. Možná je mu to líto, smutně kouká a praví „ sorry“. Není co bych řek jen kejvnu a vyrážim.
Vracim se do Constance, chci ji ráno rychle projet, ale tam už je provoz jak přes den. Hudruju si pod fousy, že takhle se daleko nedostanu, ale nějak ji projedu a v plánu mám směr Bucuresti po mostě co se tváří jako dálnice aspoň na mapě a dál na Pitesti kam vede taky dálnice.
Krajina je tu taková nijaká jen rovina a nikde nic. Dojedu k tomu mostu a tam brány, vypadá to jako hranice a já si řikám : „Doprdele kam to jedu? Nejedu do BG?“ Ale pak mi dojde, že to bude vybírání mýta za přejezd mostu. Jo. Stojí to 5 Lei za motku. Stoupnu do stupaček a jedu a civim na Dunaj, je to prostě obr řeka a mě úplně fascinuje. Tak hlavně, abych si nerozbil držku, protože ta dálnice je samá díra nebo hrbol. Sakra za co sem platil? Aha, že nemusim k přívozu to by bylo za 10 Lei.
Za kus potom tankuju a zdá se mi ten benzin nějak drahej. Jo je. V okolí Bucuresti stojí prostě víc. Krajina je pořád nijaká, tak jedu a myslim na holky doma a už se nějak nemůžu dočkat, až je obejmu. A myslim a přemejšlim a budu v Bucuresti.
Někdo psal na „motorkáři.cz“, že se moc blbě projíždí, tak sem zvědav. Na mapě je to ale úplně jednoduchý. Přijedu, projedu pořád rovně a dál na Pitesti. Hezký, ale? Přeci musí bejt jasně značená dálnice ne? Dělám už druhý kolečko kolem a kolem a nemůžu to trefit. Ptám se u pumpy, kde sem natankoval nejdražší benzín v RO a tam mi borec ukazuje, že jako Bucuresti projet pořád rovně. To je i v mapě, ale realita je nějak jiná.
Je zas vedro jak v pekle, já sem uvařenej nadobro a Alpinka chladí jak o závod. Začínám bejt zoufalej, to snad nikdy neprojedu! Žádnej ukazatel nevidim, tak teda jedu rovně a nějak tipuju kudy dál a dál se vařim. Napakovanej s kuframa moc kličkovat nemůžu, ale snažim se ať už sem venku. Ale nemá to konce, kličky nepomáhaj, pruhy sou úplně ucpaný a auta stojí cik cak takže mezi stejně neprojedu. Vzpomněl sem si na vtip : Víš co říká kapr když plave v medu? To je hustý!
Tak nějak si zrovna připadám a šklebim se pod fousy. Je to zoufalý, ale lepší. Jedu a čumim okolo. Sou tu i moderní stavby a byty, ale většina je z komunismu, jako všude v RO. A taky sou tu čety cikánů, sekaj kosama a hrabou a uklízej. Maj na sobě vestičky co chtěj navlíknout na nás motorkáře, makaj a moc jim to sluší. Vyzvednout recept?! A zase se šklebim a je to lepší.
Ukazatel Pitesti, takže směr mám dobrej a za kousek fakt dálnice, tak naberem rychlost a chladíme se. Bucuresti sem jel víc jak hodinu, dávám za pravdu pisateli, ale co si nezkusíš ….
Valim co to dá, aut jen pár a motka žádná. Brzy sem v Pitesti, tam končí dálnice a ukazatel Rámnicu Valcea je pro mě, tak se vydám tam. Jede to zas pomalu, ale už je aspoň hezčí příroda. Zvedá se to do hor, sou tu taky serpentiny, tak se trochu bavim. U Sebes je na kopci velkej bílej nápis HALEWOOD (myslim), jestli to má význam, nebo je to fór nevim.
Tankuju a najednou slyšim : „Co ty tady až z Pardubic?“ Kluk od nás a valí někam dolů s kamionem. Dáme pár vět, je to příjemný a jedu dál. Směr Alba Iulia, Auid, Turda. Tady je moc hezká krajina, silnice se vine mezi kopcema, dole teče řeka a když nešla silnice vytesat do skály, postavili pilíře do řeky a silnici na nich. Fotit tu ale nejde, pořád sou kolony aut, tak se nedá zastavit a z P zas není nic vidět. Tady bych rád viděl ty borce, co píšou, jak za jízdy vyndaj foťák, zaměří, cvak, uklidí a jedou dál. No to určitě! Koukneš na chvilku jinam a seš v tu ránu přejetej kamionem! Dorazim do Turda a sem překvapenej, protože tam začíná dálnice co není v mapě. Tak to zas chvilku pojede. Nějak se začíná mračit nebe a tak v hlavě měnim plány. Chtěl sem najít ubyt a vyjet si někam na kopec a tak a ráno pokračovat na přehradu Šírava ale asi pojedu dál. Z dálnice vidim rybníky. Nově postavenou, hezkou soustavu asi osmi rybníků. Co asi rybníky doma? Začínám chtít domů dřív.
Dálnice končí u Cluj Napoca a tam se smotám úplně dokonale. Za boha nemůžu trefit na Zalau. Ale už vidim cedulku a je to dobrý. Navigace dál může spinkat v tankbagu.
Tady sou parádní serpentiny, tak si je hezky střihám a moc mě to baví. Nějakej mladej kluk ve vytuněnym Seatu mě chce školit. Já na to moc nejsem, ale dám si říct a jedem. V takový hezký zatáčce Seat udělá 2x hodiny, bouchne do svodidel a je po srandě. Kluk ukazuje, že je ok, tak jedu dál, ale radši zvolnim. Dělá se šero a brzy je to na tmu (aha mám dole clonu), ale je jasný, že buď jedu H potmě až na přehradu, nebo u Satu Mare spim. Zavolám Cyprovi jestli je na chatě, že bych přijel, ale není, tak v Satu Mare tankuju a utrácim poslední Lei za pití.
Nechce se mi potmě jet a co v noci na Šíravě, tak stavim u motelu u silnice a za 17,5 E bydlim. Skočim na tři pivka a pak spim jak zabitej, ani nezhasnu, až ráno. 

26.8.2010 – den šestý

Trochu sem si poležel, abych si odpočal a dopsal deník. Asi v 9,00 vyrážim na cestu. Dneska chci přejet hranici, trochu si projet kousek H a zas přes Pribeník na Šíravu, kterou sem si fakt oblíbil. Je to dobrá základna.
Dělám ještě poslední foto cikánů na povoze za koníkem v RO. Vidí mě, že je fotim a už na mě mávaj, točej rukama jakože měnit prachy a už brzděj a skáčou dolů. Tak to ne, to já teda prchám. Uklidim foťák a tahám za plyn a oni jen smutně čumí. Kšeft nebude a čórka taky ne. A jsem na hranicích udělám fotku, celníci mrknou do pasu a čágo Romania. 
Když ujedu pár km po H, začíná to bejt takový jiný. Takový upravenější. A ještě dál je to jiný ještě víc. Okolí vesnic, políčka se zeleninou, okolo domků spousta kytek, je to tu prostě hezčí. Skončí vesnice, začne cikánov a zas další hezká vesnice. U silnice se prodávaj brambory, okurky a papriky a všechno možný.
Jedu směr Matézsalka pak Kisvárda a hledám přechod Pribeník. Zeptám se (rukama) a už jedu na Semjén a tam už je cedulka na Pribeník. Ještě foto a pokračuju na Kráľovský Chlmec, V. Kapušany, Vojany a Dúbravka, kde bydlí Cypro. Zatím není doma a protože jeho mamce připadám silně pohublej, snaží se mě vykrmit. Takže když přijede sem už úplně plnej a žaludek chudák maká jak divej. Odvalim se od stolu a přesunem se na chatu k přehradě a dem na dvě.
Ještě před tejdnem to tu žilo naplno a teď 26.8. je tu skoro pusto. Pár stánků s pivem otevřeno, ale sezóna je pryč. Sedáme, žádám o točení po česku a kecáme. Začínám si uvědomovat, jakou sem měl kliku a s přibejvajícím pivem taky řešíme složitější věci. A tak se přes EU dostáváme k národnostním menšinám, globálnímu oteplování a dalším celosvětovým problémům a když už to máme skoro všechno vyřešený ozve se : „došlo pivo“. No myslim, že v pravej čas. Dojít na chatu a spát!

Chtěl sem jet ráno a byl sem i vzhůru, ale neměl sem odvahu, toho piva bylo nějak hodně. Počkám. Jdu se projít, je tu klid a úplně mrtvo. V socialismu byla Šírava plná jezdilo se sem za odměnu, teď sotva přes sezónu a stejně není plno. Hotely i podnikový zařízení sou až na pár vyjímek takový neudržovaný, lidi prostě jezdí k moři a sem jich přijede málo. Jestli by se dali nějak natáhnout nevim, ale je toho tu škoda, je tu hezky.
No v RO je taky krásně. Ta příroda stojí za to vidět, projet hory a mořský pobřeží je krásnej zážitek. Kdoví, jestli oni ten všudypřítomnej bordel nemaj schválně, aby jim tam turisti nelezli a netahali k nim komerci. Když sme byli s Evčou v Roháčích na SK, šli sme turistickou trasou k vodopádu a na plesa a pak zas dolů. Měli sme batůžek se sváčou a bylo tam nádherně a my si to moc užili. A taky před námi šli kousek Češi a rozčilovali se, kde jako že je nějaký občerstvení, nějakej stánek. A my sme si řikali : „nastavte tu stánky s pořádnýma poutačema Coca-Cola a Hot-Dog a bude po romantice“. Nedá se to zastavit a tak jen doufám, že RO ještě chvilku odolá, třeba se tam ještě vydám.
Úvah bylo dost je čas skočit do sedla a vyrazit na cestu domů. Ještě povinná snídaně, jinak mě Cypro nepustí. Alpince máznu řetěz a už frčim. Na Prešov, protože mě zase zlákaly Tatry. Takže Poprad a dálnice kde je volno a navíc když se otevře ten pohled na Tatry je to fakt nádhera. Asi by to chtělo nějaký P, aby turisti mohli udělat nějaký foto a pustit pár E. Ono P je potom dál, ale tam už ten pohled není takovej. Vždycky si řikám, že dneska ten provoz nebude takovej a vždycky se pletu. Trasa Ružomberok, Martin, Žilina jako vždy hrůza, jen kolony a kolony. Sem trochu vyučenej z RO, tak se s tim nemažu, ale stejně to nejede. Ještě naposled tankuju za E a je to sranda. Beru za 15E dám pumpařce 20E papírovou a 5E v drobných ona mi vrátí 5E a jako že čágo. Já se chtěl zbavit drobných, aby mi domů zbyla papírovka, že sem se na to nevyflák. Snažim se jí vysvětlit, že jsem tankoval za 15 dal sem jí 25, tudíž bych rád 10 zpátky. Nešlo to. Slušně ne. Pak mi dala 10 E, ale myslim, že to stejně nepochopila. No co, hlavně že nebude mít v kase přebytky. Dobrý je, že než se natankuje, všechny auta a kamiony co člověk předjede, sou už zase před nim a tak se zas deru dopředu jak jen to jde.
A je Žilina, tak na dálnici směr Bratislava, za kousek uhnout na Olomouc přes Makov. Makovský zatáčky si brousim co to dá a co umim. Tušim někde policii, ale nedbám. A ejhle nahoře sou, ale maj tam auto, tak mě nestaví a na přechodu sou další a ty zas seděj v autě a před Bečvama sou zas a i tam mám kliku. Průjezd přes Bečvy je za trest. Nejede to až za Hranice, kde začíná lepší silnice a už pálim na Olomouc. Před ní začne celkem vydatně pršet od ValMez jen krápalo. Prší nebo spíš leje, jsem ve chvilce mokrej (takže ten impregnační sprej na hadry nejspíš moc neimpregnuje), ale teď už je mi to fuk.
A zase nějakej blbeček v oktávce! Předjede, zařadí se těsně přede mě a jede tak, aby na mě lítalo co nejvíc vody. Když chci před něj najede do levýho a když zpomalim tak on taky. Nevidim toho moc, tak ani na něj, jak se nejspíš šklebí. Nemám chuť se honit s blbem v tomhle dešti a nechci si rozhodně rozbít držku, tak zpomalim až skoro stojim a to už jede pryč. Bude Olomouc a před ní kruhák, kde je asi 2 km kolona. Já tam ale stát nebudu, takže do odstavnýho a pomalu dopředu. V pravym stojí i moje oktávka, tak mu aspoň praštim do střechy co to dá a udělá mi to docela dobře. Kolonu sem hezky podjel a už pálim směr Hradec Králové, pak točim na Svitavy a Polička, pak Hlinsko.
Pořád leje už sem mokrej na kost, ale je to fakt jedno už budu doma. Těch pár km prolítnu bleskem a už sem doma, parkuju, holky mě vítaj a já sem šťastnej a taky trochu nafouklej, jakej jsem borec a světoběžník. A vyprávíme si a mě je moc a moc dobře.

najeto 3.534 km
RO: nádherná krajina hlavně hory a řeky
- binec opravdu skoro všude
- benzin levnější než u nás
- peníze se dají vyměnit snadno, berou i E
- ubytování se sežene, ale kemp sem nikde neviděl
- jízda po silnici v hustym provozu je divočina
- je normální, že v zatáčce kráčí kráva apod.